Když se spojí několik amerických autorek, aby dohromady vytvořily jedno dílo, nemusí to dopadnout vždy dobře. I dvojice občas mívají problém se společnou tvorbou. Když ale každá dostane svůj osobní prostor, aby tvořila podle své libosti, to je potom něco úplně jiného.

Každý máme nějakou literární slabost, nějaké téma, kterému nemůžeme odolat. Tou mojí jsou (vedle upírů, zombií a děl Jiřího Pavlovského) příběhy z amerických středních škol. Ani nemusí být fantasy, ale pokud jsou, tím líp. Psycholog by v tom jednoznačně identifikoval patologickou fascinaci něčím, z čeho mám ve skutečnosti hrůzu.