V dnešní době je probírání se postapokalyptickými sci-fi jako procházení hustou džunglí. Člověk musí mít pořádně ostrou mačetu, aby se prosekal těmi liánami a keři nechutného množství mládežnických hrdinů, kteří se pitvají ve svých bolístkách a brečí nad tím, že je jejich vyvolená nechce, zatímco kolem zuří atomová zima. Je to prostě tvrdý svět, ve kterém se ale i nadále dá nalézt mýtina plná osvěžujícího radioaktivního vzduchu. A na jedné se vyjímá Silo.