Den D: Svět bez jména: Město věží – prolog

Velké věci začínají nenápadně. Autor, obvykle s herní průpravou, se jednoho dne rozhodne stvořit si vlastní fantasy svět a napíše první povídku. Pak další. A další. Od prvotní dějové linie odpadávají další povídky, vynořují se nové „hlavní vedlejší“ postavy, přičemž ani ty staré autor ne a ne zaříznout, protože jejich osudy se mají uzavřít až za nějakých dvacet let. Krvavé pohraničí? Kdepak, řeč je o Světu bez jména, respektive o třetím dílu komiksových povídek z tohoto světa.

FP se věnuje především literární fantastice, ale filmům, hrám či komiksům držíme palce taky. A držíme je i anime a manze a snažíme se, aby nám/vám neunikl žádný zajímavý projekt. Jedním z nich je Deník vraha, velkolepý počin Veroniky Sýkorové a Veroniky Maškové, který si zaslouží pozornost především mladších čtenářek, jak se ale o něco níže píše v recenzi, neznamená to, že by nad ním ti ostatní měli ohrnovat nos. Petr si pro vás vás připravil Den D – den Deníku vraha, ve kterém vám celý projekt představí, ohlédne se za nedávno vydaným komiksem a v rozhovoru obě autorky řádně vyzpovídá. Nechte si chutnat!

Svět bez jména se s mírným, ani ne jednoletým zpožděním konečně dostává i na stránky Fantasy Planet, proto neuškodí jeho stručné představení. Celý projekt, svým rozsahem konkurující libovolné románové fantasy sérii, odstartoval v roce 2003 (0) jako jeden z prvních českých online fantasy komiksů a povídek s nepravidelnou aktualizací.
Hlavní postavou je aeltarnen (1) Mortifer, který pátrá po vlastní minulosti. Tedy, pokud mu na to pro samé vraždění zbývá čas. Mortifer totiž prodělal výcvik v Cechu vrahů. Vrahové však mají v komiksu i v povídkách převážně kladnou roli, protože té záporné se zhostili tarnen, temní elfové, jejichž vzorem jsou drowové, u nás známí díky románové sáze o Drizztovi. Dalšími hrdiny jsou pak Dalamar – temný mág, který se stal po řadě peripetií vládcem Arkabanovy hvězdy a zároveň ředitelem kouzelnické školy, jeho postarší, prošedivělý, ale stále bojeschopný kolega Lex, chováním i vzhledem připomínající Christophera Walkena a pak v kabátu zahalený tarnen Sharess, řešící většinu problémů pomocí dvojice katan.

Svět bez jména však není dalším klasickou fantasy. Ve Světě bez jména nechybí draci, nekromanti, oživlé mrtvoly a dokonce ani vlkodlaci nebo upíři, zato v něm nenajdete skřety, orky nebo zaniklé civilizace. Historie světa je poměrně komplikovaná, stejně jako dělení elfů na čtyři druhy (Tarnen, Sarch, Elsia a Trillin) a celek připomíná skládačku, do které autorky na přeskáčku doplňují další komiksy nebo povídky. Aby nebyl čtenář zbytečně dezorientován, má k dispozici návod, v jakém pořadí jednotlivé komiksy nebo povídky číst, což je vzhledem k rozsahu naprostá nutnost. Jen „Mezihra“ mezi druhým dílem tištěného komiksu „Deník vraha“ a „Městem věží“ obsahuje 41 kratších povídek (2), popisujících události dvou let, přičemž události před „Deníkem vraha“ jsou popsány v tištěném komiksu a povídkách s názvem „Rychlejší než smrt“, v právě zveřejňovaných „Pírkách osudu“, nepočítaje do toho další sérii „Krok do tmy“, kterou tvoří další desítka povídek. Další narážky a náznaky (byť jde o drobnosti) obsahuje řada krátkých stripů, v nichž si tvůrci dělají legraci z postav (3), sami ze sebe (4), případně z obojího najednou (5). Mimochodem, všechny na webu zveřejněné materiály včetně obrázkové galerie jsou zadarmo, tedy za cenu, která mě zajímá, což v porovnání třeba s velmi podobným online komiksem Drowtales není zas taková samozřejmost. Kromě toho má Svět bez jména solidní základnu fanoušků tvořících i velmi zdařilé fanfikce. Dobrou motivací je i právě probíhající soutěž, které se lze zúčastnit hned v několika kategoriích.

Komiks je navíc zvláštní tím, že obsahuje chibi, malé karikatury v komiksu vystupujících postav (a autorek), které pronáší kritické nebo vtipné komentáře k ději a které sice odlehčí mnohdy krvavý děj, ale zároveň tím obvykle nabourají atmosféru, takže jejich výskyt ne každý ocení. Ale teď už k samotnému „Městu věží“.

Chibi v něm narozdíl od „Deníku vraha“ skoro nejsou a když už, tak v roli vysvětlivky. Kladem je též symbióza komiksu a na něj navazujících povídek. Na barevný Prolog přímo navazuje povídka „Návrat starých časů“, v níž Dalamar bojuje s kocovinou a nekromancií a která místy připomíná Zeměplochu. Povídka je to zábavná, stručná, má ale jednu vadu: styl, jakým je psaná, víc odpovídá divadelní hře než povídce. Zallender podotkne, dvojtečka, následuje přímá řeč, tečka, Alvero protestuje, dvojtečka, zase přímá řeč, tečka atd. Popisů okolí je málo, takže postavy sice sedí v hospodě U Vládcovy kočky, ale vyjma této věty to čtenář nepozná a postavy by se klidně mohly bavit na ulici nebo ve sklepě. Postavy mluví naznačeným způsobem, nezvedají se korbele, neproběhne hostinský, prostě nic. Následuje černobílý komiks „Nežádaní spojenci“, ve kterém Mortifer s upírem Crispinem řeší jeden menší problém s vlkodlakem. Komiks se nese v humorném duchu a nože i meče zůstanou tentokrát v pochvách. Závěrečná povídka „Nový příchozí“ navazuje, nebo spíš objasňuje děj předchozího komiksu a je napsaná daleko lépe a zajímavěji než „Návrat starých časů“, ačkoli jde nepochybně o stejnou autorku (Gobloch).

Nedá mi to, abych nezmínil ještě jeden charakteristický rys Světa bez jména. Většina postav, včetně temných mágů, má nějakou „roztomilou úchylku“. Lex má vílí manželku Nadju, Dalamar má slabost pro chov koček a nesnáší alkohol, upír Crispen kouše do krku jen mladé panny. Skuteční záporáci žádnou roztomilou úchylku nemají.

Pro představení postav a reálií je celé „Město věží“ prologem vcelku povedeným, který si mohou klidně přečíst i čtenáři neznalí „Světem bez jména“ a klidně pro ně může být podnětem k pročtení dalších věcí. „Město věží“ je přínosné i pro fanoušky, protože vyjma úvodního komiksu se nic z jeho obsahu na webu neobjeví. Otázkou ovšem je, jakou má „Město věží“ a vůbec celý Svět bez jména cílovou skupinu. Podle převažujících reakcí na webu jde o mladé (a často oddané) čtenářky. To neznamená, že by nad tím měli ostatní automaticky ohrnovat nos, i starší čtenáři si mohou komiks přečíst, pokud právě potřebují odpočinkovou literaturu. Milovníci akce nebo dynamického komiksu á la Sin City zůstanou v případě „vztahového komiksu“, jakým celé „Město věží“ nepochybně je, zkrátka a měli by raději sáhnout po „Deníku vraha“, který je „dospělejší“. Na druhou stranu řada na webu zveřejněných povídek je dostatečně akčních a temných, včetně té poslední, která je místy docela drsná.

Co se týká technické stránky, má „Město věží“ klady i zápory. Komiks je tištěný na velmi kvalitním papíru, o kterém se mnoha profesionálním výtvorům ani nezdá. Kresba je opravdu pěkná, zvlášť barevný „Prolog“ vypadá opravdu profesionálně (6) a je vidět, že se od vydání „Deníku vraha“ zase o trochu zlepšila. Chibi vypadají dostatečně roztomile a grafické rozvržení stránek působí přirozeně, ačkoli trochu staticky. Obálky mají jednotný, jednoduchý černobílý styl, jen je škoda, že černobílý Dalamar a Crispin vypadají skoro identicky.

Hlavní slabinou celého komiksu je korektura psaného textu. Pár pravopisných chyb by mi nevadilo, ale „Město věží“ jich má až příliš. Interpunkce není zbytečný luxus, shoda podmětu s přísudkem by měla být standardem a překlepy v komiksových bublinách by šly snadno odstranit. Kdybych do toho mohl mluvit, doporučil bych autorkám, aby si urychleně našly schopnější korektorku, protože za ty peníze je čtenář víc než oprávněn očekávat znalost českého pravopisu. Poslední nevýhodou je relativně vysoká cena za malý komiks a pár povídek, která souvisí s tím, že zatímco „Deník vraha“ vznikl díky grantu na podporu mladých umělců, na „Městě věží“ se finančně podílel ADvík a česká Mensa. Pro fanoušky Světa bez jména je to jedna z mála příležitostí, jak finančně podpořit autorky v další tvorbě, nováčkům však 199 Kč může bez objektivního porovnání cen (7) připadat příliš.

Svět bez jména je slibně se rozvíjející, na české poměry ojedinělý projekt, který sice není určen zdaleka všem čtenářům, ale pokud se vám zalíbí, můžete mu velmi rychle propadnout. Jeho oblibě napomáhá velký smysl pro detail a mnoho zajímavých nápadů, z nichž je patrná propracovanost a u kterých čtenáře může i mrzet, co všechno by se z nich dalo vyždímat, pokud by autorky byly zkušenější. Například díky množství hlavních i vedlejších postav má skoro každý den nějaká svátek, což jsem dosud nikde jinde neviděl. Do budoucna bude zajímavé sledovat, jak autorky prořežou počty hlavních i vedlejších postav a zda vůbec hlavní dějovou linii online komiksu ukončí. Jde o mile odpočinkové čtení, kde krev sice teče, ale ne tak často, jak by se z úvodu mohlo zdát.

Za pomoc při psaní recenze děkuji své milé Kitikaře 0) Nebo dokonce v roce 2001. Autorky uvádí obě data.
1) Kříženec tarnen a člověka. Mezi fanynkami kolují spekulace, kdo je vlastně jeho matkou.
2) Pro představu – jejich celkový rozsah přesahuje 570 stran formátu A4. Jejich autorkou je Gobloch.
3) http://verca.sykorky.cz/strip/shar_a_deti.htm
4) Dokonalé je třeba kouzlo nezakreslitenosti.
5) http://verca.sykorky.cz/strip/EvsDV_1.htm
6) Dle Lysandry zabere tvorba jedné stránky komiksu od prvotního nápadu po závěrečnou korekci přibližně 45 hodin.
7) Je hloupost porovnávat třeba Sin City nebo Upíří polibky a Deník vraha, protože jde o zcela jiné váhové kategorie, navíc autorky Svět bez jména rozhodně neživí. Pokud budeme „Město věží“ porovnávat s jinými tištěnými online komiksy ze zahraničí (Eerie Cuties, School Bites, Drowtales), dojdeme k závěru, že se prodává za normální cenu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Webkomiksy v tisku
    Tak tohle je bohužel to, co by se s webkomisy dělat nemělo. Jako webkomiks je Svět bez jména ok, ale když jsem tuhle knihu viděl v Luxoru vedle kvalit jako je Maus, chtělo se mi smát. Na jednu stranu je nutné autorky pochválit, že věnují svůj čas nějakému projektu, ale možná by potřebovaly trochu času. O knize: komiksů tam překvapivě moc nebylo, a když už, art sice na české poměry celkem dobrý, ale chybí mu dynamika – všechny postavy vypadají jako loutky a celý komiks jako statické loutkové divadlo. Povídky byly sice místy napínavé, ale napsané jako školní sloh bez jakékoli invence. Co mi ale nejvíc vadilo, bylo to, že jako čtenář jsem se v ději vůbec neorientoval – tisíce postav, všechny navíc v komiksu vypadají skoro stejně, žádný začátek, žádný konec. A to se ani nezmiňuji o otřesných pravopisných chybách.Vydávání vebkomiksů je bezva nápad, ale když už, proč se nevybere něco kvalitního? Proč třeba nevydali Dračí hrdiny, který má všechno, co tenhle komiks postrádá? Dneska už prostě zážitky čtenářů nikoho nezajímají, jde zas jenom o byznys.

  2. Re: Webkomiksy v tisku
    Nejprve odpovím na otázku v závěru:Proč se nevybere něco kvalitního?Jako autorka tohoto díla mohu s čistým svědomím říct, že se snažíme o nejlepší výsledek jaký nám čas a schopnosti dovolí – toť ke kvalitě. Nevybralo se nic jiného, protože jsme si vydání této publikace připravily samy, samozřejmě s podporou dalších zhruba tří lidí (aneb vydavatelství Yatun je velmi drobný nadšenecký projekt několika jedinců), kteří zajišťovali finance, distribuci a další oficiality. Jde o víceméně fan-made projekt, byznys je až na posledním místě, protože vydávání komiksu je pro nás v podstatě ztrátové. Pro nás jde hlavně o snahu přiblížit se a ukázat širší veřejnosti, online část naší tvorby je pro nás stále prioritní.S tím, že každé dílo chce čas a vývoj naprosto souhlasím, sama se těším, kde budeme třeba za dalších pět let. Až budou mít jiné webkomikdy odvahu vstoupit na scénu tištěného komiksu, směle ráda je podpořím, ale zatím jsme tu za toto odvětví sami.

Zveřejnit odpověď