Nezbytné věci – King Stephen

Castle Rock má historii. Pravda, ne vždy příjemnou, ale co, vždyť je to minulost. Proč se jí zatěžovat? Frank Dodd už svůj plášť nikdy neoblékne, vzteklý bernardýn Cujo už na nikoho nezaútočí a všechny ty věci kolem Tada Beamonta už zanáší prach. Je třeba žít, tady a teď, hledět k budoucnosti a zvelebovat svoje město. Konečně, jen se podívejte, už zítra…už zítra se otevírá nový obchod. A neříkejte, že vás ten název neláká… Nezbytné věci…

King Stephen - Nezbytné věciAno, Castle Rock přivítala další podnikavá duše, sůl Ameriky. Pan Gaunt. Jeho obchod není všední, nabízí to, po čem celý život toužíte – liščí ocas pro štěstí, tu pravou baseballovou kartu do vaší sbírky, třísku, která mohla, ale nemusela být součástí Archy, Elvisovu fotku…Věci, za které byste dali, inu, doslova cokoliv. Ale není třeba se bát, i když nejste zrovna movití. Pan Gaunt věří v rozumné ceny. A dohodu. Malou protislužbu. Trochu špinavou, ale co? Beztak toho dotyčného moc neznáte, určitě si to zaslouží a malá špinavůstka nikomu neublíží…

Románem Nezbytné věci se chtěl King se svým oblíbeným městečkem rozloučit. Loučení to mělo být jaksepatří velkolepé a hodné Mistra. A i když se nakonec ukázalo, že Castle Rock ještě nějaké ty příběhy skrývá, nic se nezměnilo na tom, že původní záměr se vydařil a román je jedním z vrcholů Kingovy tvorby.

Základní zápletka je geniálně jednoduchá – pan Gaunt, prodávající ony „nezbytné věci“, požaduje skutečně směšné ceny – ovšem doprovázené malou zlomyslností. Jedna zlomyslnost může být bolestivá, ale v zásadě neškodná. Jenže k panu Gauntovi chodí brzy celé město a protislužby jsou čím dál horší. V městečku roste napětí, staré nenávisti, křivdy a strachy znovu ožívají. Castle Rock se stává sudem prachu a je jen otázkou času, kdy se objeví jiskra, kdy začne velký výprodej.
Proti Gauntovi stojí pouze šerif Alan Pangborn (dobrý to známý Kingova čtenáře) a jeho blízcí. Zprvu netuší, co se děje, jaké nebezpečí se na městečko i na něj samotného, valí, ale indicie postupně zapadají do sebe a vše směřuje k závěrečnému střetu, ve kterém půjde nejen o osud městečka, ale i o duše jeho obyvatel. Ne nadarmo se Gauntovo auto pyšní espézetkou v níž nikoliv poprvé, a rozhodně ne naposledy, autor skládá poklonu H. P. Lovecraftovi.

Nezbytné věci jsou románem, který se plně soustředí na mikrosvět jednoho relativně normálního městečka. Lépe řečeno, jeho obyvatel. Každý z nich má své malé tajemství, svou vlastní malou nenávist, kterou si hýčká a pěstuje, strach, který nesmí být nikdy odhalen. A pan Gaunt o všech ví a pečlivě přikládá pod kotel polínko za polínkem. Jeho oběti jsou přitom bezbranné, protože zmíněná polínka nepřikládají ruce těch, na něž by mohlo padnout podezření, kteří proti dotyčnému něco mají, ale naopak ti, kdo by s nimi, bez Gauntova zásahu, nikdy nepřišly do styku.
King nám na desítkách minipříběhů ukazuje slabosti jednotlivých postav. To, o čem sní a co jsou pro svou malou „nezbytnost“ schopni udělat. Ukazuje nám, jak se chytají do sítě vlastních činů a řítí se do záhuby. Jeden po druhém vyplouvají jednotlivé, dosud před očima městečka skryté konflikty.
Technika, kterou zde King použil, není nic nového. Celá řada jeho románů je vlastně mozaikou dílčích příběhů. Čtenář se seznámí nejen s postavami, ale i s prostředím, odhaluje temné stránky všednosti a kostlivce ve skříních, ale také si buduje s hrdiny (a mnohdy i s padouchy) vztah.
V Nezbytných věcech však jde i o něco jiného. O to ukázat, jak je všechno propojené se vším. Lidé se vzájemně znají, a i když si myslí něco jiného, každý čin se někoho dotkne. Každé město má svoji vlastní, tajnou mapu, na níž nejsou zakresleny ulice a náměstí, ale lásky a zášti jednotlivých obyvatel. Ona mapa se nám postupně, jak román spěje k finále, zaplňuje před očima, až nakonec z té původní učiní nepotřebný cár papíru.
Vlastně zde máme studii lidské slabosti a posedlosti. A při odhalování konkrétních posedlostí se King překonává. Setkáme se s žárlivostí, náboženským poblouzněním, defraudací a hazardem, touhou vlastnit něco, co patřilo slavné osobě, ale i potřebou zbavit se bolesti či získat odpovědi na mučivé otázky. Jejich slabosti jsou prostě různé, ale každý, kdo si u Gaunta něco koupí, nakonec zjistí, že ona koupě za to nestála, že místo pyšného majitele se z nich stávají psychické trosky, řízené pouze animálním strachem o svůj poklad a podezřívavostí vůči všem ve svém okolí. Jejich poklad už není pouze předmětem, po němž toužily, ale i něčím, kvůli čemu spáchali hrozné věci. Některým to dojde, jiní prostě podlehnou, ale cenu, o tolik vyšší, než se původně zdálo, zaplatí všichni. Kronika městečka Castle Rock tak začíná psát svou dost možná poslední kapitolu, která svým vyzněním připomíná spíše apokalypsu.

King vždy uměl velká finále. I když omezená prostorem a počtem postav, dokázal z nich vyždímat maximum. A zde má na hraní celé město, plné proti sobě poštvaných obyvatel. Závěr Nezbytných věcí je opravdu vyvrcholením celého románu, kde do sebe všechno zapadne a nic nezůstane nedokončeno. Přesně takové rozloučení si Castle Rock zasloužil.
A my, na oslavě vždy vítaní věrní čtenáři, si jako bonus můžeme v duchu značit ještě třetí mapu – mapu příběhů, které se v Castle Rocku odehrály. Znovu se setkáme s řadou již známých postav, navštívíme známá a zlověstná místa, poslechneme si vyprávění o osudech lidí, kteří do Castle Rocku či jeho okolí zavítali v minulosti… Stejně jako mapa ulic a mezilidských vztahů, i tato se utěšeně zaplní a bude hrát všemi barvami. K naší plné spokojenosti.

K působivosti románu přispívá i fakt, že zde máme jasně dané protivníky. Zlo je zde aktivní, pan Gaunt trochu připomíná Randala Flaga a jemu podobné. Hraje s na počátku nic netušícím šerifem Pangbornem napínavou hru o celé městečko. Jenže na rozdíl od čtenáře netuší, že i zdánlivě jednoduchý šerif má své zkušenosti s nadpřirozenem a i díky tomu se může nakonec Gauntovi, podoben modernímu pistolníkovi, postavit tváří v tvář.

Není divu, že u nás Nezbytné věci vychází už potřetí (podruhé v Beta-Dobrovský, první vydání patří Melantrichu), tentokráte v brožované podobě, vhodnější pro různé cesty a dovolené. A nic bych za to nedal, že se nejedná o vydání poslední.

VERDIKT:

Jeden z Kingových nejlepších románů, se ctí uzavírající jednu linii autorovy tvorby. Plný odkazů na starší knihy, s citem popsaných osudů a postřehů o maloměstě a jeho vnitřní dynamice. Román, obsahující jedno z nejakčnějších finále, jaké kdy King napsal. Klasika.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Skvostná záležitost, malá lumpárna na začátku vede k apokalyptickému zakončení, vedle To moje nejoblíbenější kingovka. Randal Flag rules!

  2. nejlepší kingova věc, imho. skvělé od začátku až do konce (což se u kinga často právě nestává). námět, atmosféra, no, všechno… bomba, především, jak king umí pracovat s přesvědčivými postavami.

  3. Nudilo mě to, zdlouhavé, snadno předvídatelné, gradující způsobem vedoucím k usnutí. To a Carie jsou jiná třída …

  4. Pamatuji si, když jsem tohle četl. Tak jednou jsem se nemohl odtrhnout od knížky a četl jsem cca do 3hod ráno a pak v tuto dobu někdo zazvonil na náš zvonek. Takhle ještě nikdy se mnou nehrklo… Nevím jestli si někdo spletl zvonky (otevřít jsem teda opravdu nešel), ale strach to byl parádní. Tyhle stary Kingovky doporučuji číst jen ve dne. 🙂

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *