První přichází tma – Bakker R. Scott

Recenze originálu.
Jednou z nejvděčnějších stránek recenzování je, že se člověk setká s novými hlasy – ne zavedenými autory, jejichž knihy jste ještě nečetli, ale úplně novými spisovateli, u nichž víte, že jejich kariéru budete chtít sledovat. Při četbě debutového románu R. S. Bakkera jsem měla ten pocit objevu – ač zmírněný jistým zoufalstvím, protože tato úžasná, místy geniální kniha je zároveň strojená a příliš zahleděná do sebe. Přesto se jedná o působivý začátek trilogie epické fantasy.

Ve světě, v němž uplynuly dva tisíce let od Apokalypsy uspíšené stoupenci neboha Moga, vyzve vysoký prelát inritské církve k svaté válce proti fanejcům – lidem, kteří vyznávají kacířskou odnož inritismu a jejichž mágové ovládají nebezpečnou magii, které čarodějští učenci inritských království nerozumějí. Fanejci po staletí drží Šimeh, svaté město Inriho Sejenuse, druhého proroka inritismu; teď přišel čas získat je zpět.

Síly svaté války se začnou shromažďovat ve městě Momemn, armáda věrných jakou svět ještě neviděl, ale také ohnisko rozličných střetů zkažené světské moci mezi inritskou elitou. Zároveň se schází pět velice odlišných osob: čaroděj a zvěd Drúsas Achamian, kterého poslali jeho nadřízení, aby sbíral zprávy o podivném spojenectví mezi inritskou církví a jednou z čarodějských škol; Esmenet, prostitutka, která Achamiana miluje, ví, že mu hrozí nebezpečí a chce ho varovat; Cnaiür, náčelník barbarských Skylvenďanů, okázale krutý muž zatížený vinou špatnosti, jíž se kdysi dopustil; Serwë, bývalá konkubína, kterou Cnaiür získal jako kořist v boji; a Anasűrimbor Kellhus, dűnyainský mnich a potomek dávných králů, který hledá svého otce.

Dűnyainové se snaží šlechtěním dosáhnout vysoké inteligence a jsou cvičení k tomu, aby prostřednictvím absolutního pochopení příčin dokázali neomylně předpovědět následek; zkrátka jsou prakticky jasnozřiví, schopní  zcela ovládnout vývoj situace a zmanipuulovat srdce a mysli lidí kolem sebe tak, jak chtějí. Kellhus, muž bez emocí a bez předsudků, je nadčlověk skoro tak, jak může člověk být, a k jeho nadání patří i to, že si toho nikdo nedokáže všimnout. Pouze Cnaiür, který se v mládí setkal s jiným člověkem jako on, chápe, co Kellhus je a dokáže se mu bránit.

Mezitím se dává do pohybu  méně lidská síla: Konzult, záhadný spolek generálů a čarodějů, kteří probudili neboha Moga a přivodili Apokalypsu. Konzult zmizel ze světa na tak dlouho, že kromě učenců mandátové školy jako Achamian skoro nikdo nevěří, že ještě existuje. Ale Achamian ke své hrůze našel důkazy, z nichž vysvítá, že Konzult nejenom vyšel z úkrytu a je aktivní, ale nějakým způsobem se zapletl do svaté války. Je možné, že předpovězená Druhá apokalypsa je blízko?

První přichází tma (The Darkness That Comes Before) představuje mimořádně spletité kulturní pozadí, množství postav a spoustu exotických jmen, míst, termínů a pojmů. Bakker nedopřává svým čtenářům žádnou úlevu a do příběhu se vrhá jen s minimálním vysvětlováním mnoha neznámých detailů svého prostředí. Kniha má naštěstí vzadu slovníček se stručnými popisy všech frakcí, náboženství a národů; přesto si při četbě prvních několika kapitol připadáte trochu jako byste se snažili zorientovat v neznámém městě, kde tak docela neovládáte jazyk. Toho všeho husté vyprávění ještě více zahušťuje bohatství popisných detailů, dlouhé vnitřní monology z pohledu postav a množství komplikovaných rozhovorů, které se všechny čtou krásně, ale často se k jádru věci ubírají dlouhou oklikou. Tato květnatost, zřejmě produkt velice pečlivého vytváření světa, jistě dodává texturu a atmosféru – ale je jí příliš; narušuje tempo a překáží  v plynulosti příběhu. Jako mnoho prvních dílů trilogií, První přichází tma je také v některých ohledech pouze předehrou – svádí dohromady hlavní hráče, rozvrhuje hlavní motivy, definuje, o co jde. Tyto nitky se splétají pomalu; konec románu zastihne postavy právě tehdy, když se vydávají na podstatnější část svého putování. Pro čtenáře, kteří nedokáží udržet pozornost tak dlouho, nebo kteří nejsou ochotni se podřídit Bakkerovu vypravěčskému stylu, to prostě může být příliš.

Odhodlanější čtenáři ale zjistí, že více než stojí za to vydržet, protože jakmile se v příběhu zabydlíte, je skutečně podmanivý. Prvky mohou znít povědomě – dávné zlo, apokalypsa ohrožující svět, skupina nesourodých společníků – ale Bakker je portrétuje překvapivými způsoby, s neobvyklým prostředím, které připomíná kultury staré Mezopotámie, netradičními a bohatě propracovanými postavami a spoustou intelektuálně podnětných témat – včetně složitého náboženského pozadí, na němž se příběh odvíjí (věřím, že mnoho čtenářů to bude svádět, aby porovnávali inritismus s islámem – přičemž tento impuls ještě povzbuzují neurčitě arabské motivy na obálce – ale ve skutečnosti připomíná spíš víru, z níž vzešly křižácké války), a filozofie Dűnyainů, jejíž vzdáleně nietzscheovské zásady poskytují neobvykle přesvědčivé východisko pro postupy, které jejich následovníkům propůjčují téměř nadlidské schopnosti.

Bakker rovněž nabízí zajímavé vysvětlení magie jako násilí páchaného na světě, zásahu do božského řádu. Inritští věřící se dívají na čaroděje jako na rouhače; čarodějové (jejichž schopnosti jsou vrozené) se na sebe dívají jako na zločince a navzájem se poznávají podle skvrny svého hříchu, kterou nosí na rukou. Autoři epické fantasy se ne vždycky adekvátně zabývají sociopolitickými dopady svých triků, často dělají jen o málo víc než to, že roubují magii na kultury, které by byly úplně stejné, kdyby magie neexistovala; ale na Bakkerovi je vidět, že tomu věnoval velkou pozornost, a tak přesvědčivě vykresluje nejen to, jak je magie nedílnou součástí jeho společnosti, ale i to, jak společnost nutně našla způsoby, jak ji omezit a dostat pod kontrolu.

Jak je uvedeno výše, charakterizace je velice bohatá. Občas se to vymkne z ruky (u některých postav zabírá ohlédnutí do minulosti až moc prostoru) nebo to úplně nefunguje: přes bohatství detailů vyplýtvaných na dvě ženské protagonistky jsou obě o hodně méně zajímavé, než jejich mužské protějšky (zejména Serwë, která evidentně bude hrát důležitou roli v pokračování cyklu, ale tady není o mnoho víc než fňukna). Ale ostatní hlavní hráči jsou vykresleni strhujícím způsobem a dokonce i vedlejší postavy jsou živé a zřetelné. Obzvlášť povedený je Cnaiür, kypící, sebenenávistné spojení protikladů – zuřivosti a lítosti, krutosti a vnímavosti, nemilosrdného násilí a rafinované inteligence – jenž zůstává zvláštním způsobem sympatický i přes násilnosti, které v knize spáchá. Triumfem románu je ale Kellhus. Skutečně je jen tak tak lidský, postrádající vášně, vyznávající ryzí intelekt, absolutně nevinný – ne ve smyslu bezúhonnosti nebo nehříšnosti (není jedno ani druhé), ale proto, že existuje mimo o lidské tradice a zvyklosti, mimo lidské pojmy dobra a zla. To, že taková postava není naprosto nepřesvědčivá nebo absolutně odporná – že je dokonce uvěřitelná i pochopitelná – je doklad Bakkerova spisovatelského umu. A Kellhus samozřejmě má nedostatky: například se v jistých věcech mýlí a neuvědomuje si to, což je jediná okolnost, kterou jeho výcvik nezvládá. Mám podezření, že to pro další vývoj příběhu bude důležité.

I s nedostatky, které má, je První přichází tma fantasticky originální dílo, začátek cyklu Princ ničeho (The Prince of Nothing), který si zaslouží pozornost. Čtenářům, kteří mají rádi podněty, nebo těm, kteří hledají epickou fantasy, jež se nebojí proniknout za typické metafory a motivy, určitě stojí za to po ní sáhnout.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Petr Kotrle
First appeared in
SF Site, translation published by kind permission of the author.

Román chystá nakl. Triton. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Tak to je hodne zajimavy, na to se tesim. Skoro to vypada, ze Sustovi unikl adept na zarazeni do edice new weird…BTW, i ta recenze je vyborna.

  2. Bakker
    Provokuješ? :-)O téhle sérii jsem do Pevnosti psal poprvé v dubnovém čísle roku 2004, poté jsem ji v srpnovém čísle věnoval vlastní sloupek v novinkách. Když o trilogii začal Triton přemýšlet, horlivě jsem kýval. Do Laseru jsem nastoupil až v listopadu toho roku. Jsem rád, že sérii má Triton a že ji překládá Petr Kotrle. A do New Weirdu bych ji neřadil, ale ono jde o to, co je vlastně new weird a jak je chápán u nás a ve světě…

  3. Bakker
    Osobně bych to přirovnal spíše k Malazské knize padlých, má to ale výhody – jde o trilogii (uzavřenou, ačkoli nebránící se pokračování) a série je již dokončena. Těším se na české vydání 🙂

  4. Huraaa, tahle věc sklidila všude nadšené ohlasy, slaaava, že se Triton do téhle velké a náročné trilogie chce pustit a paraaada, že to překládá zrovna Petr Kotrle. Petře, ať se vám s tím pere dobře :))

  5. České vydání
    Jen doufám, že když to bude mít skoro 550 stran, tak si Staso dá na téhle knize záležet a použije jemnější papír. Byl bych nerad, aby to nejen jako špalek vypadalo, ale i tak se četlo – bolavé ruce od neustálého zápasení s objemnými paperbacky s tlustými, tuhými stánkami od Tritonu mě nebaví.Je dobře, že to přeloží Petr Kotrle, ale tím pádem tahle knížka vyjde za hodně dlouhou dobu. Petra nejdřív čeká Olymp, Hranice řádu, možná další LeGuinová, snad i Stín Obra, spousta povídek do Magazínu FaSF, antologií, cosi se šukalo i o Shadowmarch… Jak jen takové kvantum knih dokáže stíhat překládat, když navíc i pracuje. Pilný to člověk.

  6. Bakker
    Pokud vím, tak Petr momentálně pracuje právě na Bakkerovi, takže všechno ostatní příjde až poté 🙂

  7. Petr momentalne odpociva na Ibize, ale uz se tesi, az Bakkera brzy dodela 🙂

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *