Populární urban fantasy série Nástroje smrti už se sama o sobě vyrovnává s hromadou magie, démonů a kde čeho. A teď si představte, že to celé vezmete a zasadíte do viktoriánského Londýna. Protože právě tam se odehrává prequel, z nějž letos vyšel první díl.
Tak se vrátíme na úplný začátek, nebo ještě lépe, před něj. Rovnou do devatenáctého století, do doby, kdy Clary, Simon a Jace ještě nechodili po tomto světě, ale namísto nich se o naši pozornost přetahují Tessa, Will a Jem.
Šestnáctiletá Tessa přijíždí do Londýna na žádost svého bratra. Údajně nový život se však změní v noční můru, když je hned po příjezdu unesena, uvězněna a vydírána. A co víc, její věznitelé o ní ví něco, o čem ona sama nemá ani potuchy. Nadpřirozené síly pro Tessu existují leda tak v románech, které tak ráda čte, lze si tedy snadno představit, jak ji vyděsí, když se dozví, že může měnit svou podobu. Její únosci ale nejspíš nepočítali s tím, že Tessa využije svůj dar proti nim, jakmile se jí naskytne příležitost. Postupně se dovídá o nadpřirozených bytostech, lovcích stínů a tajném spolku Pandemonium. Jak do toho všeho ale zapadá její bratr a ona se svými nevídanými schopnostmi?
Příběh začal velmi dobře, autorka nenechá své čtenáře dlouho čekat na dobrou akci. Místo vysvětlení nás nechá tápat v nevědomosti, protože hlavní hrdinka Tessa taky nemá nejmenší tušení, co se děje. A na některé z odpovědí je třeba si počkat hodně dlouho.
Po pěkném a zajímavém začátku pak ale nastává chvíle, kdy se neděje absolutně nic. Sto stran, abych byla přesná, kdy jsem měla co dělat, abych knihu prostě neodložila. A tohle podle mě není jedna z knih, která by si něco podobného mohla dovolit. Někdy se stane, že nějakou knihu tolik zbožňujete, že nechcete, aby vůbec skončila. Je vám jedno, že se nic neděje, že stránky jsou tam navíc a že kdyby je autor vynechal, vůbec byste si toho nevšimli. Přesto knihu čtete dál, protože se vám tolik líbí. Mechanický anděl není jedna z nich, to sto stran prostě nedokázalo udržet moji pozornost. Nepřipadalo by mi divné, kdyby byla kniha o tuhle část zkrácená – stejně by všechno dávalo dokonalý smysl. Takhle měl text spíš za úkol testovat mou soustředěnost, pozornost a trpělivost, než abych hltala každé slovo.
Tessa je taková průměrná hrdinka. Působí sympaticky a její myšlenkové pochody nenutí čtenáře obracet oči v sloup, ale na druhou stranu se nijak výrazně nevymyká standardu fantasy postavy. Svými schopnostmi možná, ale charakterem ani vzdáleně. Nevyčnívá z davu, který tvoří fantasy hrdinové, a proto mezi nimi pravděpodobně zanikne. Přesto věřím, že se najdou čtenáři, kterým Tessa utkví v paměti.
Pokud jde o ostatní postavy, nelze si nevšimnout, jak je Will podobný Jacovi z hlavní série Nástroje smrti. A já si upřímně myslím, že Jace je nevychovaný, namyšlený spratek (z jeho série mám přečtené dvě knihy). Sice chápu, že se tady bavíme o žánru young adult a postavy tomu odpovídají, ale má snad tohle chování, které Will téměř po celou dobu předvádí, být obrazem někoho přitažlivého, kdo se líbí náctiletým? To je smutné. A hodně. Nejspíš má ke svojí klackovitosti důvod, ale zrovna ve Willově případě mě bohužel autorka nedokázala přesvědčit, že bych pro něj měla mít pochopení.
Zato Jem mi připadal mnohem zajímavější, i když ani on si u mě nezískal žádné velké sympatie, a to kvůli svojí závislosti. Zvláštní – v knize, kterou jsem dočetla před touto, se objevila taková hezká věta: Je lepší být svobodná mrtvola než živý otrok. Autorka téhle série má nejspíš jiný názor. Protože brát drogy je svým způsobem stejné, jako být otrok, ne? Aspoň tedy podle mě. Na druhou stranu i díky tématu drog Jem představuje postavu, která sice je zhruba na té správné straně barikády, ale povahou spadá do oblasti morální šedi. A to je plus.
Název Mechanický anděl se mi opravdu líbil a byla jsem zvědavá, na co má odkazovat. Bohužel jsem zjistila, že pro něj neexistuje vůbec žádný důvod. Tessa sice nosí přívěsek anděla, ten však není ani v nejmenším důležitý pro příběh. Stejně tak by to mohla být socha na zahradě sousedů, kteří se v příběhu ani jednou neobjeví. To je podle mě trochu škoda, protože určitě nejsem jediná, kdo po knize sáhl částečně právě kvůli jejímu názvu.
No, teď už je mi jasné, že si s tímhle stylem psaní prostě nesednu. Zrovna tahle autorka je známá tím, že se knihu od knihy lepší… Ale přestože jsem Mechanického anděla přečetla poctivě, ani tak jsem si nenašla dost toho, k čemu by se mi opravdu chtělo vracet.
| 45% |
|
Já s touto autorkou sekla po prvním díle Nástrojů smrti, protože psaní bylo příšerné a dost amatérské (plus tomu dodal ještě první český překlad). Částečně jsem ale plánovala jí dát další šanci právě kvůli pověsti, že píše stále lépe a lépe. Mno, asi ne.
Děkuji za recenzi.
Mně se to líbilo, nebylo to nic extra, ale zajímavý nápad a poměrně čtivé provedení. Nástroje smrti jsem nečetla.
Má to celkem hezkou obálku to zas jo, takže se to asi prodá.