Terror – Simmons Dan

Vedle Olympu vyšel loni od Dana Simmonse další román, Terror. Napínavý hororový thriller o polární výpravě sira Johna Franklina uchvátil čtenáře i u nás.

Simmons Dan - Terror19. května 1845 vyplula z anglického Greenhithe výprava, aby se pokusila najít takzvanou Severozápadní cestu – bájný pruh nezamrzlého moře, jenž se měl táhnout podél severního pobřeží Kanady až k Aljašce a Beringově úžině. Sesterským lodím Erebu a Terroru se sto dvaatřiceti muži na palubách velel sir John Franklin. 26. července téhož roku se expedice u Baffinova ostrova setkala s britskými velrybáři, načež vplula do Lancasterova průlivu a… zmizela. Zřejmě největší tragédie v dějinách britských arktických výprav byla vysvětlena až o mnoho let později, leč dodnes kolem ní panuje hodně nejasností; snad i proto se neblahý osud Franklinovy expedice stal inspirací pro řadu spisovatelů.

V roce 2007 se k nim přidal Dan Simmons, jeden z nejnápaditějších spisovatelů současné americké SF&F. Na rozdíl od svých předchůdců se však příběh nebál posunout do hororové roviny – výsledkem se stala úžasně působivá kniha, která stojí nejen za jedno přečtení a která vám navzdory svému nemalému rozsahu rozhodně nebude připadat dlouhá či rozvleklá.

Ne že by autor od samého začátku dštil děs a hrůzu. Strach podává v přesně odměřených dávkách, ani moc, ani málo, zkrátka tak akorát, abyste s lehkým mrazením v zádech a zatajeným dechem nepřestávali otáčet stránky. Celý příběh připomíná hru orchestru pod taktovkou zkušeného dirigenta, dokonale sladěnou, bezchybnou, prostou falešných tónů. Jediné zakolísání – tedy alespoň z mého pohledu – přijde až v samotném závěru. Ale k tomu se v této recenzi samozřejmě ještě dostanu.

Největší devizou této knihy je její atmosféra, natolik hutná, že by se skoro dala krájet. Simmons vás s pomocí svého vypravěčského talentu doslova vtáhne do panství věčného chladu za polárním kruhem, kde před sebou posádky Erebu a Terroru mají již druhou zimu na stejném místě, uprostřed ledového pole nějakých dvacet kilometrů od pobřeží Ostrova krále Williama. Teploty klesají, den se již stačil scvrknout do pouhé hodiny mdlého světla a v ledovém sevření povolují dokonce i speciálně vyztužené trupy obou lodí. Uhlí k vytápění pomalu dochází a tenčí se rovněž zásoby potravin, nemluvě o tom, že obsah velké části konzerv uložených v podpalubích je zkažený a nepoživatelný. Nálada mužstva je stejně mrazivá jako počasí venku; navíc se objevují první případy kurdějí, nemoci tak obávané, že se námořníci její jméno neodvažují vyslovit nahlas.

A aby toho všeho nebylo málo, je tu něco, jakási záhadná věc na ledu, šelma mnohem větší a silnější než jakýkoli lední medvěd. Číhá tam venku ve tmě, v nepřehledném ledovém bludišti a čas od času přichází, aby zabíjela. Je nepolapitelná a dost možná i nezranitelná. Má něco společného s Mlčenlivou dámou, mladou Eskymačkou s vykousnutým jazykem, jež nalezla útočiště na Terroru? Mezi námořníky se najdou tací, kteří si začínají myslet, že je Mlčenlivá dáma čarodějnice, zatímco věc na ledu není zvířetem z masa a kostí, nýbrž krvelačným démonem, stvůrou přišlou z pekel.

Věřte, že velmi záhy „zdomácníte“ ve skličujícím světě, tvořeném Erebem, Terrorem a zmrzlou bílou pustinou kolem nich, a s Franklinovou expedicí poznáte hlubiny marnosti, zoufalství a beznaděje. Na této knize není děsivý ani tak tajemný netvor, nýbrž všeobjímající vědomí toho, že hrdinové nemají žádnou šanci přežít. Přestože však víte, jaký osud výpravu nakonec stihne, stejně jejím členům držíte palce a kdykoli jim svitne naděje na záchranu, podvědomě doufáte ve šťastný konec. O to trpčí je pak zklamání – nejen jejich, ale i vaše. Terror rozhodně není veselý román pro chvíle pohody. Po jeho dočtení si však budete více vážit obyčejných věcí, jako je teplo či dostatek jídla.

Nemohu se nezmínit o způsobu, jakým Simmons svůj příběh vypráví. Neomezil se jen na jediného hlavního hrdinu – každá z celkem sedmdesáti kapitol nese jméno postavy, která v ní hraje ústřední úlohu. Děj díky tomu nikdy nesklouzne do jednotvárnosti, neboť události střídavě sledujete například očima mladého poručíka Irvinga, zkušeného ledařského mistra Blankyho, vzdělaného stevarda Bridgense či samotného sira Johna Franklina, díky kterému se vrátíte nejen do prvních let výpravy, ale také do doby ještě před jejím vyplutím. Minulost zpočátku dýchne i ze stránek deníku doktora Goodsira, jehož podrobné záznamy vás budou provázet až téměř do konce knihy. Skutečným protagonistou je však kapitán Francis Rawdon Moira Crozier, zkušený polární badatel se zálibou ve whisky a jízlivých poznámkách – hrdina, jenž vám nemůže nepřirůst k srdci.

Postavy jsou nesmírně živé a často se s nimi budete jen těžko loučit. Několikrát jsem se při pohledu do obsahu a zjištění, že před sebou právě mám poslední kapitolu s jedním z mých oblíbených hrdinů v názvu, přistihl, že se mi do dalšího čtení ani trochu nechce.

Na knize je znát, že Dan Simmons věnoval mnoho času studiu nejen sekundárních, ale i primárních historických pramenů. Jeho líčení polárních krajů a především zamrzlých lodí a života na nich je podrobné, poučné a přitom úžasně čtivé. Nikdy by mě nenapadlo, že budu doslova hltat dokonce i dlouhé pasáže o druzích arktického ledu či typech palubních člunů. Autor ale všechno popisuje natolik barvitě a poutavě, že nemůže znudit snad ani zatvrzelého příznivce akční literatury. Nutno podotknout, že všechny faktické podrobnosti, maličkosti, které vám budou po několika stech stránkách připadat jako úplná samozřejmost, skvěle dokreslují atmosféru příběhu a dodávají mu na realističnosti.

Trochu paradoxně to byla právě podmanivá věrohodnost, jež mi trochu pokazila celkový dojem z tohoto jinak výtečného díla. Na Terroru se mi totiž nezamlouval závěr, posledních několik kapitol. Ne že by byly špatně napsané, to rozhodně ne. Jen mi k předchozímu textu příliš neseděly; měl jsem z nich pocit, jako by byly vytrženy z úplně jiné knihy a „přilepeny“ sem. Během čtení jsem si na knihu zvykl pohlížet jako na historický dobrodružný příběh s prvky hororu a zlom, kdy náhle sklouzla hluboko do fantastiky, mi připadal prudký a násilný. Upřímně řečeno by mi bylo milejší nějaké racionálnější (čímž rozhodně nemyslím racionální) vysvětlení událostí kolem Franklinovy výpravy. Ale možná jsem jen nenapravitelný realista a ostatním čtenářům bude tento konec připadat skvělý.

Těžko hodnotit překlad bez znalosti originálu; mohu tedy jen konstatovat, že český text je plynulý, s minimem stylistických nesrovnalostí. Překladatel Pavel Medek si poradil jak se spletitými souvětími, tak i se specifickou terminologií (mé výrazivo obohatil například o tlakový hřeben nebo o temovače). Korektorům sice pár překlepů uniklo (jednou se třeba z roku 1847 stal rok 1947), ale vzhledem k rozsahu knihy je třeba uznat, že i oni odvedli pořádný kus dobré práce. Z originálu převzatá černobílá obálka dokonale vystihuje mrazivou bezútěšnost polární divočiny, nepřátelské vůči všem živým bytostem.

Třebaže Akademie SFFH dala při volbě nejlepšího fantasy či hororového díla roku 2007 přednost Jonathanu Strangeovi a panu Norrellovi, já osobně mám jiného vítěze, pochmurný román, který se mi dostal hodně hluboko pod kůži a který ani dnes, několik týdnů po dočtení, nejsem schopen pustit z hlavy. Zkrátka a dobře: chcete-li knihu, jež ve vás zaručeně zanechá nesmazatelný dojem, kupte si Terror.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Souhlas. Narozdíl od Kosti mě závěr nezklamal, ovšem je pravda, že náhlá radikální změna atmosféry celého románu se asi ani nemohla líbit všem. JSaPN bych akademikům nevyčítal, spíš mě zarazilo, že tento román (který IMHO kvalitou značně přesahuje Simmonsův Olymp) skončil – přinejmenším v nominačním kole – až za nadprůměrným, ale sotva něčím jedinečným Snem Ockerwee.

  2. Jak už jsem konstatoval v komentáři k anonci, v Terroru se Melville potkává s Conradem a Poem. Kniha má skvělou atmosféru, některé scény jsou přímo dechberoucí. A když se to líbí i ordogovi, to už je sakra něco! 🙂

  3. Nádherná a neuvěřitelně strhující kniha která vás od začátku pohltí a vyplivne až na konci. Simmons v nejlepší formě, kvalitou se Terror může směle měřit s Hyperionem. Mrazivá atmosféra dýchá z kadé stránky a dotváří jedinečný požitek ze čtení tohoto díla. Simmons je prostě Pan spisovatel, už se nemůžu dočkat nových překladů Hyperionu a Doby mrchožroutů…

  4. Simmons
    Hyperion v novém překladu nebude, jen se znovu doladí překlad stávající (pravděpodobně Honzou Vaňkem Jr.). Následovat bude Endymion a ten se samozřejmě stejně jako Doba mrchožroutů dočká překladu zcela nového.

  5. Re MŠ:
    Já se snad rozbrečím, všechny ty knížky mám a pokud si je chci opravdu užít, pak je všechny můžu zahodit a koupit v novém vydání. Ale pro ty, kterým tato Simmonsova díla unikla – jasná volba, super čtení.

  6. Mrchožrouti
    No jo, já si říkal, že Doba mrchožroutů je na Simmonse nějaká slabota… Kde jsou ty časy, kdy scifíčko překládala elita typu Žantovského nebo Zábrany 🙂

  7. to MŠ
    takže bde i Endymion? Taky v jednom svazku? No to je super novina. Na laser webu to vypadalo jen na vydání Hyperionu

  8. Jana677: myslím, že v tomto případě netřeba grošíků litovati, tyhle série za to stojí, já to mám taky všechno, ale nebudu s výměnou váhat ani minutu. Jen jsem zvědav s jakým to vyjde přebalem, ten původní se mi docela líbil – tedy u Hyperionu a Endymionu, doba mrchožroutů měla obálky naprosto hrozné….

  9. N-10-Tikkimu
    No jen jestli ty časy někdy vůbec byly 😉 Pokud vím, Jan Zábrana přeložil z našeho žánru jen pár hororových povídek (v „Lupičích mrtvol“ + možná by se za horor mohlo označit pár kousků z Biercovy sbírky „Moxonův pán“) a Žantovský nepřeložil z naší oblasti vůbec nic. Naopak překlady Petra Kotrleho, Richarda Podaného nebo Michala Bronce s přehledem snesou srovnání s odeonskými časy a tehdejšími nároky na kvalitu.

  10. Prozatím chystáme Hyperion/Pád Hyperionu a Dobu mrchožroutů, oboje v jednom svazku. Poté by měl následovat Endymion/Vzestup Endymionu v jednom svazku a další Simmonsovi knihy. Navíc jsme se domluvili s BB artem na tom, že oni vydají knihy mimo žánr a my ty žánrové. Bude to trvat pár let, ale je tu šance, že Simmons vyjde komplet.

  11. Teda fuj, ta hrubka mi tam ale svítí. Ještě k obálkám, u Hyperionu a Endymionu si nic jiného než Rudella představit ani neumím, zato Doba mrchožroutů se jistě předělá…

  12. Endyminon a Vzestup Endymiona se vejde do jednoho svazku? To bude poradnej spalek! Kazdopadne se na to tesim, nove vydani si urcite poridim. Doufam, ze to bude vazane.

  13. Přechod do fantastiky byl v této knize naprosto nemožný. Vůbec se tomu nedalo věřit. Možná by to nesedělo ani dětem. Docela mě to mrzí, protože cena knihy není malá a Simmons je můj oblíbený autor.

  14. Pravda, tyto kousky by si pevnou vazbu zasloužily. Třeba právě výše recenzovaný Terror je provedený skutečně krásně….

  15. Taky bych bral pevnou vazbu, Simmons si to určitě zaslouží:).

  16. ona i ta doba mrchozroutu v jednom svazku bude peknej spalek, ale asi to pokoupim, Simmons za to stoji 🙂 a jeste tam hrajou s lidma sachy, to muzu mit klidne dvakrat 🙂

  17. Tak udelame petici za pevnou vazbu? Takove spalky stejne nebudou knizky do kapsy, takze tomu pevna vazba jedine prida.

  18. Ondrej: jsem pro vsema deseti. Cena v tomto pripade neni rozhodujici. Navic jako darek to v hardbacku vypada lip.

  19. Pevna vazba neni zas o moc drazsi nez mekka. Prida to na koncove cene tak 15-20 korun maximalne. Takhle tluste spalky stejne budou stat treba 350 korun, ani bych se nedivil, kdyby jeste vic, takze nejaka dvacka navic za pevnou vazbu by zadna velka financi ujma nebyla.

  20. Tak to já mám se Simmonsem poslední dobou dost problém. Hyperion pochopitelně geniální, ale četl jsem ho někdy v 17cti, dnes bych se na to díval možná taky jinak. Ílion sice moje požadavky nějak tak splňoval, ale do dvojky jsem se nepouštěl a Terror? Prvních 100 stran je naprosto famózních, už jen ta první strana stylisticky dokonalá, zejména v atmosféře a napětí mistrovské, Simmons paralelně kloubí vícero příběhů, ale ten zbytek? Repetitivní a veskrze zbytečné. Posledních 300 stran utrpení, dokonce jsem i trochu listoval, což nedělám nikdy. Pokud jsem v jedné recenzi četl, že Simmons je moc „chytrý pán“, který do svých knih klade všemožný odkazy, musel jsem se jen smát. Proboha, Simmons není Eco, v Terroru je jen pár zmínek o Homérovi, a je to ke všemu vrcholně trapné, jelikož to jsou informace, které Simmons načerpal při práci na svém předchozím diptychu a teď je jen sprostě znova re-využívá. Tím samozřejmě netvrdím, že je kniha špatná, jen tvrdím, že není prvotřídní a bezchybná. Čistě závěrem: Vzít román do rukou šikovný režisér/scénárista, vzniklo by filmové dílo nejvyšší jakosti. Tím jsem si jist.

  21. Teď se možná budete smát, ale já mám od Simmonse moc ráda Černé léto – je to možné trochu klišé, ale já ty horory z amerických maloměst s partou dětí v hlavní roli žeru… a tenhle je moc dobře napsaný, jen to asi trochu zapadlo.

  22. Tu zmíněnou recenzi jsem zřejmě psal já a musím říct, že v Terroru jsem našel různých odkazů spoustu, nejen literárních, ale i historických. Když se člověk koukne trochu blíž, pak s Tebou musím velmi nesouhlasit, ale hádat se nebudu, je to Tvůj názor. Stačí se podívat na zmínky spojené s členy posádky, s historií námořních průzkumů atd.

  23. to: MŠ
    Dobře, ale to nejsou nějaký sofistikovaný odkazy, ale pouhý fakt, že si Simmons před Terrorem pročetl pár kapitánských deníků a vyštrachal nějaký to info o expedicích z 19. století. spoilery – Jistě, je tam kvantum prvotřídních postav, třeba Hickey je geniálně podvratný, dále akční scéna, kdy jedna z postav přijde o nohy a je hozena do vody nemá chybu… ale vadilo mi, že Simmons nedržel tempo, že po 150. stránce opustil paralely a přeskakování v příběhu, zavelel na striktní kauzální linearitu a maximálně tak podával děj skrz různé postavy. Není mi třeba jasné, proč udělal ze sugestivního monstra pouhý mýtus. Osobně si myslím, že šlo 200 stran v klidu vyškrtat, protože Simmons děj beztak nikam nepohání, ani ho neroznáší do šířky a hodně se opakuje. Klidně vyčlení třeba kapitolu na pohřeb námořníka a striktně se drží 15 stran tohohle jednoho konceptu bez jakékoliv odbočky. To je neodpustitelné. Docela mě ovšem potěšilo jakési autorské vyspění, kdy se Terror prodává mezi beletriemi, ne mezi fantastikou (v Praze teda místy). Knize bych dal 80%.

  24. nemohu si pomoci, ale lasser splňuje všechny moje přání, vydají Hyperion, Neuromancera, nevykašlal se na nás a vydal acháju 3. Kdyby ještě tak ten barokni cyklus od Stephensona… 🙂

  25. To Shadwell: No vidíš, a mě se ten pomalu plynoucí děj líbil, působil jako plíživá, dusivá, mrazící a neodvratná smrt. Souhlasím, že ten přerod osudového nezachytitelného monstra byl trochu násilný, jenže po odkrytí tajemství většinou následuje zklamání, nic není tak lákavé jako neznámo. Na druhou stranu, pokud by čtenáři nenabídl nějaké vysvětlení, pak by ho ukamenovali. Vzpomeň si na Olymp, naprosto pochopitelně na konci neuzavřel naprosto vše, to by vypadalo lacině a uměle. A právě ty volné konce jsou trnem v oku spoustě čtenářů…

  26. Volný konce mi zas tak nevadí (taky proto čtu TDK :), navíc já s tím vzhledem k faktu, že Franklinova výprava je reálná a že tam všichni hold zařvali, i počítal, že to nejde nijak žánrově vlastně zaonačit a i Simmons asi tušil, že čtenář je z rámcem toho děje jaksi obeznámen, proto tam přidal to monstrum patrně, jako takovej vedlejší katalyzátor – jenže tam jsem spatřoval ten problém, protože Simmons ho celé téměř odkryl a zároveň ho ponechal v mýtu, což je takový podivně ambivalentní. Já při čtení celé té knihy neustále vzpomínal na film Věc, imo to je dost obdobný syžet.

  27. To Shadwell: Já bych to nenazvala literární vyspění, ale mystifikace zákazníků. Kniha se tváří jako dobrodružná, anotace zas toho tolik neříká, několik známých, co nečtou fantasy a neznají jméno Simmons si to koupilo a bylo naštvaných. Jinak si myslím, že to taky mohl nechat uležet a proškrtat a lépe spojit. Docela mě to zklamalo.

  28. to Daina
    Proškrtat se to lehce mohlo, ale zas zklamání tvých přátel úplně nechápu. Ta kniha poskytuje budoucímu čtenáři dost informací, že to není ani fantasy ani dobrodružství, jen jakási reálná rekonstrukce jedné zmařené expedice. A toho se Simmons drží.

  29. Ono se to vlastně už prodává od předvánoc a lidi to dost četli právě na Vánoce. Já sama i když jsem přes fantasy, jsem váhala nad naprosto násilným a těžkopádným fantasy prvkem, který tam je (nechci spoilerovat) – nedalo se tomu ani trochu uvěřit. A právě že se to prodává v krásném obalu mezi běžnými knihami, lidi to kupovali často jako dárek. Ale když už jsem u tohoto problému – na pultech před Vánoci bylo víc knih, které se tvářily jako detektivky, dobrodružné knihy, ale rozuzlení bylo vždy čistě fantasy. Lidi, kteří tenhle žánr nečtou to fakt považují za naprosté bláboly. Mělo by se to lépe na ty knihy uvádět.

  30. Způsobem vyprávění mi tato kniha připomínala seriál Lost: střídáním časových rovin (alespoň v prvé třetině knihy), střídavým zaměřením pozornosti na jednotlivé hlavní aktéry děje, mísením zcela reálných událostí s fantastickými, vnesením tajemné atmosféry, izolací dějiště od okolního světa. A k tomu diskutovanému závěru knihy: patrně každý čtenář hoří zvědavostí, co je to podivné zvíře a kdo je němá dívka. Autor mohl nechat otevřený konec, třeba ve stylu Poeova Dobrodružství Artura Gordona Phyma, nebo mohl hledat reálné vysvětlení ve stylu Doylova Psa baskervillského, nebo se uchýlit k výkladu fantastickému. Zklamání přinese čtenáři patrně každé z těchto řešení, protože odhalené tajemství už není tajemstvím a ztrácí tím na půvabu a otevřený konec zase zavání určitou zradou na čtenáři, jehož smysly autor maximálně vydráždí, ale k jejich ukojení nakonec nedojde. Nevyčítejme proto autorovi že na jiné, geniálnější řešení nepřišel.

  31. Terror
    Kniha je to výborná, vrátane záveru, ktorý sa k nej hodí. Hodnotenie 9/10 je zodpovedajúce. Skutočne je to brilantný kúsok plný hrôzy, nekonečného utrpenia a ľudských emócií.

  32. Přesně:D, i když Černý léto není nejoriginálnější, úplně mě uchvátilo. Dan ve mně dokázal vyvolat krásnou nostalgii, 60. léta a inspirace vlastním dětstvím byl určitě dobrý nápad a hororové prvky sice nejsou zas tak děsivé, ale zajímavé určitě. Doufám, že u nás vyjde překlad Winter haunting(volné pokračování černého léta). Snad se Dan ještě ke svému dětsví v nějaké knize vrátí.

  33. Přesně:D, i když Černý léto není nejoriginálnější, úplně mě uchvátilo. Dan ve mně dokázal vyvolat krásnou nostalgii, 60. léta a inspirace vlastním dětstvím byl určitě dobrý nápad a hororové prvky sice nejsou zas tak děsivé, ale zajímavé určitě. Doufám, že u nás vyjde překlad Winter haunting(volné pokračování černého léta). Snad se Dan ještě ke svému dětsví v nějaké knize vrátí.

  34. Terror
    sqela kniha, az na ten zaver, ten mi opravdu nesednul, je to jako z pohadky pro deti „… a zili spolu stastne dokud neumreli …“

  35. Terror jsem docetl vcera ve dve rano a proto me dojmy jsou stale cerstve. Nemuzu se ubranit pocitu ze nic beznadejnejsiho a depresivniho jsem nikdy v zivote necetl. Ani zaver temne veze na me nedolehl takovym zpusobem, ani Barkerovi nejlepsi povidky ve me nevyvolavali takovy odpor, jako popisy posledniho stadia kurdeji.Terror byl prvni kniha od Dana Simmonse co jsem cetl. Vzdy jsem si myslel ze se jedna o nejakeho mainstreamoveho horurkare. Jak hluboce jsem se mylil. Ja osobne za nejlepsi pasaz povazuju Goodsiruv monolog na tema zpracovavani lidskeho masa. To by odradilo i nejhladovejsi krky. 10/10 popravu

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *