Údolí vykoupení 1 + 2 – Reynolds Alastair

Nakonec jsme se všichni dočkali vyvrcholení úžásné hard sci-fi ságy. Nějakou dobu to trvalo a od prvního dílu jsme se kolem Slunce několikrát otočili. Ale každý příznivec určitě pro tuhle sérii dokázal zanedbat mnoho jiných koníčků. A jak vlastně tenhle mix světů, postav, strojů i zvláštních teoriích končí?

Reynolds Alastair - Údolí vykoupení 1 Nebojte, laťka nasazená panem Reynoldsem na samotném začátku se udržela, pokud ne přímo zvedla. Na konci Archy hrdinové prchají do jiné sluneční soustavy a čtenáři zůstanou namlsaní na finále. Také s touhle myšlenkou jsem k Údolí vykoupení přistupoval. Má očekávání ovšem byla docela brzy zametena pod stůl. Naivně jsem si myslel, že se vše bude odehrávat v jedné soustavě, když už ne planetě. Ale to jsem se hodně zmýlil. Děj je rozdělený zcela rovnoměrně na planetu Helu, kde sledujeme především osudy dívky Rašmiky, náboženským virem kontaminovaného Kveičiho a jeho osobního lékaře Greliera. Druhá linie se už zuby nehty přidržuje našich starých známých. Doslužujícího Clavaina, hypervepře Štíra a všechny ostatní, co se dostali na Ararat.

Obě linie jsou časově hodně posunuté a vzhledem k dilataci času při cestách ve vesmíru se vše srovná až v úplném závěru. Také musím dodat, že od konce minulého dílu uplynulo třicet let. Tudíž ne vše se povedlo, jak mělo. Krátká zastávka na Araratu se změnila v přestávku, v níž se stihla vytvořit rozrostlá kolonie. Jenže tuhle bezstarostnost a iluzi normálního života přeruší přílet Kuriové a její informace začnou skoro doslova otřásat světem. Oproti tomu Rašmika má jednoduchý úkol. Na Hele odchází od svých rodičů a jde hledat svého bratra, který se vydal za živobytím do jedné z katedrál na Nekonečné cestě.

Nelze vůbec zkratkovitě povyprávět ani náznak rozsáhlého příběhu. Dlouhou dobu se jen seznamujete s okolím, ve kterém se později začnou odehrávat dramata, která ovlivní celou lidskou rasu. Často se k hlavním hrdinům dostanete přes různé odbočky, epizodní postavy a podobně. Celá první část mi přišla, co se týče nějaké akce a pořádné hard sci-fi mely, slabší. Vy, jako čtenář, i hrdinové se teprve dostáváte do obrazu, zjišťujete novinky, které se okolo vás objevily, a pouze nasáváte informace. Zato druhá část je už tou pravou koncentrovanou sci-fi šťávou, kterou budete silou nasávat. Vesmírné koráby se začnou prohánět po okolí, Zmarové budou na vše živé útočit a snažit se očistit vesmír od organického moru – tedy především lidí. A jak jste si určitě dříve zvykli, Reynolds se smrti nebojí. Tedy spíše jejímu začlenění do děje. Mnoho hlavních postav postupně umírá a vždy jejich skon působí jen tak mimochodem. Jako by to nic nebylo. Stalo se a jde se dál. Určitě si mnoho postav oblíbíte a jejich „plýtvání“ se vám možná nebude líbit. Ale celá tahle série je postavená především na tom, že každý dělá, co může. A pokud musí umřít, nebo bohužel nemá dostatek sil přežít, nepřežije. Není se čemu divit, jelikož během událostí z celé série umřely miliony lidí. Pár jedinců navíc není vůbec nic hrozného, ne? 🙂

V Údolí vykoupení se už nesetkáme s tolika náhodami a štestím jako dříve. Vše působí věrohodněji a přirozeněji. Pokud byste si měli přečíst pouze první část a čekat na druhou, mohli byste být trošku zklamaní. Ale vzhledem k situaci, že obě knihy jsou na pultech dostatečnou dobu, našetřete si rovnou na obě části (pokud je teda ještě někdo nemá…).

Velmi zvláštně a dalo by se řict i překvapivě zapůsobí závěr. Každý se hrne za vytýčeným cílem a všichni čekají bůh ví co. Ale realita je často jiná. Závěr působí celistvě a lehce zapadá do obsahu. Myslím, že každý z vás bude mít při dočtení pocit dobře odvedené práce. A to jak z hlediska spisovatelského, tak i vás, jako čtenářů. Přeci jen vždy působí dobře, když se po dlouhé době dohrabete na konec něčeho příjemného a můžete si ještě chvíli vychutnávat pomalu ustupující pocit zadostiučinění.

Triton u nás vydal osm Raynoldsových knih, které se odehrávají ve stejném světě, potažmo vesmíru. Jestli milujete sci-fi a právě tato díla vás minula, vřele doporučuji tuhle chybu napravit. Celá série působí velice kompaktně a v žádné knihovničce ostudu neudělá. Jen kdyby takových knih bylo více. A stejně tak i jejich čtenářů…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Před pár týdny vyšel od Reynoldse Galactic North – sbírka povídek/novel právě z prostředí Odhaleného vesmíru. Velký formát, pevná vazba s přebalem, cena na UK amazonu 5.50 liber+poštovne, což je IMHO krása. Některé povídky vyšly i česky (tuším dvě v pevnosti), některé ne a dvě nebo tři (včetně jedné novelky) jsou napsané právě pro tuto sbírku… Zatím jsem na to neměl ještě čas (přišlo mi to teprve včera:), přečetl jsem jen doslov, kde AR popisuje odkud čerpal nápady, kým se ncehal inspirovat, co od koho převzal a je to moc zajímavé…kromě toho ještě nedávno vyšla sbírka Zima Blue and Other stories, která na druhou stranu obsahuje právě sbírky, které nepatří do Odhaleného vesmíru. Jsou tam mimo jiné obě povídky s Merlinem (obě vyšli česky jedna v Ikarii, druhá v TDK). Komu se líbili tak jako mně, jistě potěší, že AR v průvodním slově píše, že má Merlina jako hrdinu taky rád a že se k němu možná vrátí…

  2. Odhaleny vesmir
    Což o to, četba je to parádní(ale těch peněz).Mě osobně přišel konec tak trochu odbytý.

  3. Mno vono mozna to nebude totiz tak uplne konec Cituji z anotace: Prozatím poslední příběh temné románové ságy….Kazdopadne AR je podle meho nazoru současný nastupce A.C.Clarka jelikož zde zahrnuje moderní teorie fyziků dokonce astronomové nedavno potvrdili u hvězdy Epsilon Eridani plnetu typu Jupitera (Mandarinku)

  4. Jo, nechal si tam hodne otevrene dvere na dalsi knihy. Ale tahle saga je u konce…

  5. Reynolds
    Al právě odevzdal román The Prefect, samostonou knihu z prostředí Odhaleného vesmíru.

  6. najlepsia SF saga
    pre mna to bola zatial najlepsia hard SF saga, ktoru som cital.. Posledne dve casti boli hadam najlepsie, nebyt dost rychleho zaveru, ktory si priam pyta pokracovanie..

Zanechat odpověď