Posvátná pouť na horu Asun Ghol poutníky očistí a modlitba v chrámu Purpurových mračen jim přinese nejen splnění jejich přání, ale i požehnání Nebes. Na cestě přes země zničené dlouhou válkou je však čeká množství nebezpečných nástrah. Podaří se všem z nich do svatyně dorazit? A čeká je v ní opravdu splnění tužeb, nebo jen zklamání?
Dvanáct let trvající válka mezi císařstvím Waynan a vévodstvím Čomjü konečně skončila. Císař Eresak, vládce vítězného Waynanu, však ví, že za vítězství zaplatili příliš velkou cenu. Obě země, nyní sjednocené, jsou válkou vyčerpané, krajina je zničená a není, kdo by ji obdělával. Vesnice Tao-Ri, domov bojovníků bátyrů, byla přepadena jezdci Dračího knížete. Waynan tak přišel o své ochránce a císař o elitní bojovníky. A jako by tohle všechno nestačilo, postihly zemi ničivé záplavy a následný hlad a nemoci, bohové se k nim snad obrátili zády. Aby se do Waynanu a Čomjü vrátil blahobyt a spokojenost, bude potřeba zázrak.
Existuje však naděje – pouť na posvátnou horu Asun Ghol, na jejímž vrcholu se nachází chrám Purpurových mračen, kde se poutníkům vyplní každé jejich přání. Císař proto neváhá požehnat výpravě, již připravuje mnich Ituan. Doufá, že pro obě země vyprosí podporu Nebes. Každý z poutníků má vlastní sny, přání a tužby a věří, že právě modlitba u oltáře na Asun Gholu jim přinese jejich vyplnění. Účastníci poutě jsou zajímavou skladbou, kterou autoři pečlivě namixovali. Jsou mezi nimi zástupci obou pohlaví, různého věku a také rozdílného původu a sociálního postavení. Někdo podstupuje namáhavou cestu, aby poprosil o vyléčení z nepěkné choroby, jiný touží po odpuštění, další po dobrodružství či majetku. Náročná pouť před ně postaví řadu překážek, z nichž puchýře na nohou a unavené tělo budou těmi nejmenšími. Země poničené válkou, lidé nepřátelští vůči cizincům, loupeživé bandy přepadávající pocestné, nejen to vše budou muset překonat. Jejich slabosti a dosud skrývané negativní vlastnosti se v mezních situacích naplno projeví. Postupem času se také ukazuje, že ne každý je tím, za koho se vydává.
„Vítr v piniích“ byl původně zamýšlen jako povídka pro sborník povídek na motivy hry na hrdiny Dračí doupě „Kostky jsou vrženy“ (Straky na vrbě, 2005). Františka Vrbenská a Jakub „Drak“ Kočí se však dušují, že jim pod rukama ožil jak příběh, tak postavy, až se z povídky vyklubal román. Autoři příběh zasadili do prostředí připomínající východoasijské země. Waynan a Čomjü jsou inspirovány starou Koreou a Čínou. Příběh vznikal dlouhých pět let, během nichž autorské duo prostudovalo hory odborných publikací, aby svět a kultura popsané v knize byly pokud možno co nejživější a nejvěrohodnější. Jejich krátké shrnující vyprávění, jak příběh vznikal, si můžete přečíst v doslovu knihy. Pečlivost, s níž vytvořili svůj svět, můžeme vidět také v dodatcích nacházejících v závěru románu. Stránky vysvětlující převody délky, měn a času zemí mezi sebou, pojednání o rozdílné výslovnosti ve Waynanu a Čomjü či význam jednotlivých trigramů nám naznačují, do jakých detailů autoři vše promýšleli.
Atmosféru příběhu příhodně dotváří vnitřní ilustrace Jasmíny „Mirwen“ Kočí, které malovala tradiční technikou – tuší na rýžový papír. Jana Šouflová zase letos kouzlí jednu obálku krásnější než druhou. Ta pro „Vítr v piniích“ nás, ještě než otevřeme knihu, přenáší rovnou doprostřed děje mezi putující hrdiny.
Františka a Drak si opravdu vyhráli s charaktery jednotlivých postav. Někdy se může zdát, že se některý z hrdinů chová trochu podivně, vzápětí na to jsou nám však jeho vnitřní pohnutky vysvětleny nahlédnutím do jeho minulosti. Vztahy mezi postavami jsou zde hodně důležité, ale naštěstí děj nezdržují, ale naopak ho často posouvají vpřed.
A pokud byste se ptali, jestli tam bude i nějaký ten boj, tak vám odpovím – ano. Malá skupinka bátyrů přežila zničení své vesnice a rozhodla se pomstít se původci. Mimoto se v několika pohledech zpět přeneseme do války Waynanu a Čomjü. A sami hrdinové budou muset o své životy nejednou zabojovat.
Tak, už jsem ale prozradila dost. Jak to s nimi dopadne, si přečtěte sami. Pokud máte rádi originální náměty a prostředí, je tahle kniha přesně pro vás. „Vítr v piniích“ je příjemným svěžím větrem, který zadul naší fantastickou scénou. A pro ty, kterým se svět „Pinií“ zalíbí, mám dobrou zprávu: autoři prozradili, že chystají další příběhy. Jako malá ochutnávka vyšla v časopise Pevnost (09/2009) povídka „Jdi a zeptej se tygra“, která předchází románu.
Originální???? Další kniha o putování na nějakou horu…. Chaha
Kniha je originální v pojetí toho putování. Přečti a uvidíš.
Daren
jo, já to taky zpočátku odsuzoval – putování, hm, a co? ale, když trochu popřemýšlíš nad celkovým pojetí, tak to je úplně o něčem jiném – hlavně, každý bere putování jako tolkiena – jdu, abych někam došel, ale Vítr je o putování jako takovém
Musím říct, že mi kniha přišla velmi originální.. 🙂 Rozhodně se mi líbila a odepsat knihu aniž bych ji četla, jen proto, že je o putování mi přijde jako slabý argument. Jinak kniha je mnohem víc než jen o putování. Doporučuji přečíst… 😀
Putování
Kniha je super. Je to putování, ale velmi zajímavý, postavy jsou perfektní a u všech (kromě psa) mě zajímá, co se s nimi děje i co dělaly v minulosti a jaké jsou jejich záměry.. Líbí se mi taky, jak semtam někdo natáhne bačkory, bez jakýhokoliv párání, prostě šmik a je to. Realita 🙂 Jinak si hodně užívám tu češtinu, to je prostě paráda a je to jedna z věcí, kterou jsem u Františky Vrbenské vždycky obdivovala (hlavně ty nadávky) :-)))
Putování
Děkujeme… Drak a já :-))
Mé hodnocení
Co se týče češtiny, je pravda, že je to úžasné. Přeložené knihy tomu mohou jen těžko sekundovat – dobrá, pan Kantůrek je vyjímka potvrzující, že mám pravdu 🙂 Co se týče propracovanosti postav – jejich jednání, pohnutky a charaktery – také báječné. I když musím přiznat, že mi občas přišlo, že jsou tam některé opravdu jen do počtu – jen aby jich bylo víc. Možná právě proto “šmik a je to” nebo že byli málo provázaní s ostatními, s příběhem, jejich vliv byl minimální (ta těhotná žena, nemocný mladíček). A jestli si dobře pamatuju, ještě na straně 196 jsem v nich měl dost velký zmatek a měl pocit, že se v knize pořád neudálo vůbec nic.Trochu jsem měl zmatky i v zeměpise – nevím, jestli se může stát, že by se to pomotalo autorům nebo jsem špatně četl, ale přijde mi, že jednou je Waynan na severu, podruhé jdou z Wajnanu od jihu, pak zas bránu hlídají od severu místo od jihu atp.Ale co mě opravdu zklamalo, byl konec. Nenašel jsem ani pointu, ani ponaučení, z celé skupiny zbyl jen jeden (?) a konec. Žádné “rozmotání”. Závěr mi naprosto vyšuměl a s ním tak trochu celá kniha. To je škoda.