Ellis, Warren – Cassaday, John: Planetary 2 – Čtvrtý muž

Rozčilení z nezodpovězených otázek u prvního dílu snad už po těch pár měsících opadlo, takže je tak akorát čas otevřít druhý díl cyklu Planetary a pár odpovědí dostat. Vítejte opět u archeologů nemožného při jejich cestách napříč nejen celým světem, ale i do minulosti samotné organizace.

Planetary 2

Tentokrát se příběhy soustředí z valné části na retrospektivy okolo fungování Planetary a hlavně probourání Elijášovy amnézie, která se projevuje značnými časovými nesrovnalostmi. Od minula už máme i částečně odhalenu nepřátelskou stranu a právě ohlédnutí za jejími aktivitami jsou také jednou ze spojnic mezi místy navštívenými týmem v tomto svazku. I když Bubeník Elijáše pořád zdravě provokuje a Jakita si dává setsakramenstský pozor, aby se nenudila, zajímavější jsou tentokrát hlavně figurky okolo.

Ať už se budeme bavit o ženě, která se v éře mccarthismu stala jednou z obětí skutečně brutálních experimentů, britských superhrdinech z osmdesátých let, šileném filmovém fanouškovi, kterému se podařilo prolomit přístup do fikčního světa, ztroskotaném mimozemském dítěti, pokecu u pivka s chlápkem, který musí být starším bratrem Nicka Furyho, technologicky vyspělých, ale poněkud naivních zástupkyních jedné skryté civilizace, vesmírném policajtovi anebo o předchůdci Elijáše Snowa…

Ellis tentokrát dokázal mezi pátrání v podloubích naší všední existence vmísit ještě trochu kruté žertíky vůči známým komiksovým ikonám, ale hlavně vyseknout poctu kouzlu filmového média. Pro příklad můžeme zmínit například povídku Den, kdy se Země zpomalila, která vyvolává prvotřídní mrazení v zádech a ještě stačí být jásavou a barevnou úklonou všem laciným hororům z padesátých let. Výtvarník John Cassaday se s postavami a scenériemi sžívá díl od dílu čím dál tím lépe a je cítit, že přetavovat Ellisovy nápady na papír ho baví čím dál víc. Vůbec mu nedělá problém zachytit tak rozdílné výjevy jako intimně melancholickou náladu pohřbu, zlověstně odcizenou tajnou laboratoř i velkolepou celoplanetární katastrofu či těžko postižitelnou chemii mezi mimozemskými milenci.

I když se druhý svazek jeví spíše jako slabší místečko, klid před bouří, není radno Ellise podceňovat, protože dílky do skládačky pořád jistým způsobem zapadají a hlavně závěrečná scéna poslední kapitoly druhé knihy jasně naznačuje, že už se do budoucna nemusí jednat tak v rukavičkách jako doposud. Kostky jsou vrženy ještě okatěji a čtenářům nezbývá než se těšit na další zázraky i hrůzy budoucnosti i minulosti, které tým Planetary příště opět vytáhne na světlo.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď