Black box se dá přeložit jako černá skříňka, což je takřka nezničitelná kapsa paradoxně oranžové barvy, která zaznamenává informace o průběhu letu letadel. Druhý překlad je černá krabice a za tím se nic neskrývá. Kromě prvního románu spisovatele Joe Hilla.
 |
Judas Coyne je stárnoucí zpěvák a kytarista rozpadlé kapely, která byla tak slavná a úspěšná, že už léta nemusí Jude hnout prstem a žije si jako prase v žitě. Je to vlastně takový mladší Ozzy Osbourne s bradkou. Teda kdyby nefetoval. Vzhledem k tomu, že neustále vydělává na svých starších nahrávkách, může si dovolit pěstovat svoje dvě největší záliby.
První jsou mladé dívky vyznávající módní a životní styl Goth. Bledá pleť, černé vlasy a oblečení, tetování a bláznivý sex. Měl jich už tolik, že si odmítá zapamatovat jejich jména a jednoduše jim říká podle států, ze kterých jsou. Jeho stávající mladice se jmenuje Georgia. Ten druhý koníček je diametrálně odlišný, jde totiž o zálibu v různých okultních předmětech a obskurnostech nejtěžšího kalibru. Mezi výstavní kousky jeho sbírky patří různé lebky a knihy o magii a další. Tato sbírka má však i temnější stránku… například videonahrávku s reálným znásilněním a následnou vraždou mladého páru.
Proto se není čemu divit, když si Jude objedná z internetu ducha, který je podle detailního komentáře připoutaný ke starému obleku nebožtíka. Když mu přijde černá papírová krabice, ještě neví, co přesně na sebe přivolal. Ale brzký telefonát od prodávající mu to osvětlí. Před Judem se otevírá okno do ne příliš příjemné budoucnosti, kterou má na svědomí kurevsky nepříjemná minulost.
Kniha začíná jako klasický horor. Nadto ještě klasičtější subžánr, kterým není nic jiného než duchařina. Tento žánr se sice poslední dobou dostal do módy hlavně díky filmovým lekačkám jako Insidious nebo Paranormal Activity, ale ty neměly atmosféru a já se u nich doslova nudil. Tohle je něco uplně jiného. Joe Hill pracuje s hororovým příběhem jako mistr a přetváří písmenka v realitu, která vyvolává mrazení a husí kůži po celém těle. Během knihy se ale s čistým hororem nespokojí a plynule přechází až k balancování na pokraji temné fantasy zasazené do našeho světa.
Výbornou práci odvedl také s postavami, které vám na začátku přijdou jako celkem nesympatická sebranka, ale ke konci jim fandíte zuby nehty. Tedy spíš ty zuby, protože nehty máte do masa okousané a stránky tématicky dozdobují vaše krvavé otisky prstů. Jak toho docílil? Postupem, který je pro tohoto výborného spisovatele zatím ikonický. Joe Hill totiž vypráví příběh v čase jak kupředu, tak pozpátku.
Vrstvičku po vrstvičce nám odhaluje minulost, díky které nám ukazuje proč se děje to, co se děje, a jak k tomu došlo. Čtenář tak zjistí, že na první stránce knihy se vlastně ocitl uprostřed děje monumentálního opusu, který bych v celkem útlé knize na první pohled rozhodně nečekal. A každé odhalení je děsivější a děsivější než to předchozí. Nutno navíc dodat, že Chuck Palahniuk má z mladého autora určitě radost, protože svoje protagonisty rozhodně nešetří a vše jim dává řádně sežrat.
A kde, že se v Hillovi vzal tento talent pro děsivost dovedený k dokonalosti? V genech. Nikoho nejspíš nepřekvapí, že Joe Hill je synem mistra hororu Stephena Kinga. Jméno si změnil právě proto, aby nebyla jeho díla s otcovými spojována. A není se čemu divit. Hillovy příběhy se od otcových, často spíše thrillerů, diametrálně liší. Kdybych měl zodpovědět otázku kdo z nich se mi líbí víc, vyhrál by jednoznačně Hill. Proč? U Kinga se mi nikdy nestalo, že bych měl při noční cestě tak nepříjemný pocit a několikrát se nepodíval do temných koutů bytu, zda tam na mě neciví mrtvolně bledá postava.
Pokud jste tedy milovníci strachu, tak neváhejte a zkuste dát šanci a čas tomuto autorovi. Myslím, že nebudete litovat a užijete si celou knihu od první do poslední stránky. A pokud už máte načteno jak Hilla, tak Kinga podělte se s námi o vaše názory na tyto dva velmistry děsu. Budeme jen rádi.
Černou krabici jsem rozečetla a nedočetla, ale možná jí dám ještě šanci. 🙂
Joe Hill mi zatím uniká, ale chci se teď konečně vrhnout na první Zámek a klíč, tak uvidíme, jestli mě to naláká dál 🙂
Černá krabice je skvělá, ačkoliv Rohy mám ještě radši.
No, Rohy jsem taky rozečetla a taky nedočetla. 😀 Asi to není můj šálek čaje. 🙂
Wiwi zkus dočíst já sem na konci rohl místama ani nedejchal 😉
wiwi
A po kolika stránkách jsi to zalomila?
Nevím, ale ve čtvrtině jsem byla určitě.
Podle ěm to Wiwi přestala číst protože se bojí duchů!
No to určitě. 😀 Já mám děsivé věci ráda. 🙂
Zvláštní, jak až moc se může čtenářský dojem lišit – mně “Černá krabice” připadala velmi, velmi kingovská, skoro jako kdyby tatíček Hillovi při psaní koukal přes rameno a radil mu: “A teď tam vraž tohle a tadyhle ho zaonač takhle…” (S jedinou výjimkou, a tou je poměrně na začátku ten dosti nelichotivý psychologický rozbor gothiček coby sociologické skupiny; do takových hodnocení se King nikdy nepouštěl a zrovna s tímhle cílem by se samozřejmě stejně i generačně minul.) Až u “Rohů” jsem měl pocit, že si mladý konečně našel vlastní cestu, a to i za cenu – na rozdíl od “Krabice”, která je výstavbou dokonalá – silně nezvládnutého finále. (Jo, a “Rohy” mají jedno ošemetné specifikum – podle mne byly celé napsána jen proto, aby si na poslední stránce mohl bratr hlavní postavy povzdechnout: “Ubohý ďábel.” Což je sice v angličtině moc hezký vtípek, ale český čtenář na to kouká jak vyoraná myš, neb mu to nedává smysl…)
Rád bych připomněl
že originální název románu je Heart-Shaped Box.
Vaněk
Rád bych připomněl, že o originálním názvu nepadlo ani slovo.
on junior nejspíš naráží na “Black box” v perexu – asi se domnívá, že se jedná o chybu
Ono je někdy lepší číst a nepředpokládat Jane. Pokud Vám připadá, že sem napsal, že kniha se v originále jmenuje Black box, tak ve vašem případě poučka o nepředpokládání, ale dvojím až xnásobnému měření platí dvojnásob 🙂
Chystá se někdo vydat Joeovy povídky?
Joe Hill
Joe Hill si pozornost a zájem rozhodně zaslouží. Na povídky bych se také těšil – stejně jako na pokračování Zámku a klíče. Doufejme, že tato recenze naznačí všem, kdo ještě neměli čest, že by se s touhle mladou hororovou krví měli seznámit. A určitě se k němu ještě vrátíme!
Já dneska dočetl Zámek a klíč. Je to pecka, něco takového jsem fakt nečekal. Doufám taky, že to, že tenhle komiks skončil v Levných knihách neznamená, že další pokračování nevyjdou 🙁
N-10-Tikki a Schramm
s povídkami nevím, ale CC určitě bude dělat další Zámek a klíč a snad v kratším časovém úseku a ne jeden díl za tři roky. A na podzim Beta chystá Nostromo, což je Hillův nový román
Mimochodem, jak na vás ostatní působí ty obálky? Mě totiž třeba Joe Hill zaujal právě až tím komiksem, že jsem si ho všiml, obálky knih mi přijdou nezajímavé až nevzhledné. Pro začínajícího/neznámého autora možná ne úplně dobrá výchozí pozice. Proto se ani nezlobím a nedivím, že Comicscentrum už si to pojistilo tou velkou svítivou nálepkou se jménem Stephena Kinga na obálce.
to Martin
Díky za info, bylo by to super.
Schramm
obálky jsou oproti těm zahraničním děs a hrůza a souhlasím, že autora takového formátu jako je Hill, dokážou u čtenářů potopit. Jenže on ani King nemá nějak úžasný obálky. Jenže to je prostě King a ten se prodává už svým jménem
to Martin
Jojo, s tím Kingem je to až na výjimky taky pravda, to je fakt.
Zámek a klíč je totální majstrštyk. Poslední sešit je na spadnutí v srpnu a fanoušci jsou napjatí k prasknutí. CC bohužel tuhle sérii dost brutálně zazdilo a dost pochybuji, že by to pod jeho taktovou mohlo spatřit světlo světa v češtině kompletní podobě v dohledné době. Velká škoda. Je to jeden z přelomových bodů moderní komixové zábavy.
Alexi a CC
Tady bych se Comics Centra rád zastal. Největším důvodem proč tak dlouhotrvalo vydání druhého dílu je fakt, že Joe hill měl velké zpoždění s vydáváním. Jak víme způsobilo to natáčení filmu Rohy. Když se zase spustilo vydávání psledního comicsu spustilo to na plno i Comics Centrum, takže o to bych obavy neměl, dokonce tohle je comics, kde byh limitovku kurevsky uvítal!
Ano, více čtení a méně předpokládání
V perexu se píše, že román se skrývá za překladem black box jako černá krabice. Já jsem napsal, co bych rád. Toť vše.
Thunair : Nejsem si jist jestli dobře rozumím. L&K byl v zahraničí průběžně vydáván kontinuálně od roku 2008 až doposud. A to jak časopisecké, tak souhrnné knižní verze. S tím, že perioda časopisu byla dva měsíce a kniha jednou ročně. O žádném zpoždění nemůže být řeč.
Pokud vím tak CC v minulosti několikrát potvrdilo, že žádné další díly nebudou kvůli špatným prodejům. Teď se sice k sérii liknavě vrací a připouští, že by to snad mohli dotáhnout…ale osobně pochybuji, že to bude v konečném čase. I když bych si (i jim) to samozřejmě moc přál.
Alexi
Dvojměsíční lhůta začla s přechodem prosinec – február, ale to nemění nic na faktu, že ve vydavatelským plánu i na webu bylo původní datum takové, že vše mělo skončit už v prosinci, všimni si, ež i prodleva před poslední sérií byla delší ( to bylo zase mimo plán) a proto nevyšla druhá kniha Locke and Key tak jak u nás bylo plánováno původně a t omělo být snad první kvartál
Thunair : dobře, ale bavíme se v intencích několika měsíců na celou pětiletou délku vydávání série. Kdežto CC stihlo za tři roky vydat jedinou knihu. Takže argument že se něco zdrželo kdesi v originále prostě neobstojí. Navíc to není jediná série od CC, kterou zařízli, nebo vydávají naprosto neuvěřitelně pomalu. Jejich hardbackové Sin City už kompletuju téměř dekádu a ještě to nemám po kupě 🙂 Každopádně bych byl radši, kdybs měl pravdu ty a ne já. Jinak nic proti CC, zase musím uznat, že se se svými knihami mazlí a skoro vše z jejich dílny je nějakým způsobem lahůdka, takže se vyplatí na to počkat. Ideální jsou od nich jednodílné knihy 🙂
Povídky
Ad ty povídky: Zatímco romány působí nedotaženě a to i navzdory papírové zajímavosti… Naopak v povídkách je ohromně silný. Nápaditý, hravý i originální. A jejich žánrový i stylistický rozsah je enormní. V tomto ohledu se dosti potatil; romány dobré; povídky skvostné. Zámek a klíč taktéž zdařilé, byť spíše v pokročilejších dílech.
Alexi tak s timhel komentářem konečně můžu plně souhalsit halt to trvá dýl, ale oplatí se počkat 🙂 Například na Bad Boye se sakra těšim ve velkým formátu 🙂
David: bohužel sem povídyk nečetl, ale už Kniyh mě setsakramentsky nadchli a poslední díl Locek and key vyhlížím se stařeným zadkem 😀 JInak doporučuju Karetní hru Locke and Key s Comicsem má spoelčné sice jen obrázky, ale je to rychlá a zábavná karetka klidně i do hospůdkys fantasákama 🙂
Ad ty povídky
2 Thunair: Můj názor na povídky z první poloviny jeho sbírky (i když to asi spíše něco řekne někomu, kdo je rovněž četl…):
Nejpádnější možný důkaz, že Hill rozhodně není pouze Kingův synátor, ale především originální i svébytný autor, který (když už teda někoho) připomíná Bradburyho a Mathesona spíše než-li otce svého…
**Best New Horror**: Znuděný editor horrorových antologií, který už má plné zuby všech těch neumětelských lovercraftovin a nechutných úchyláren, na stopě autorovi výjimečné povídky. Meta horror nápaditě si pohrávající se žánrovými klišé.
**20th Century Ghost**: Dojemná duchařská verze Bia Ráj s nádherným “technicolorovým” závěrem.
**Pop Art**: Nesnesitelná lehkost bytí nafukovacího panáka.
**You Will Hear the Locust Sing**: Vynikající pocta staromilským monstr horrorům padesátých let a Kafkově Proměně. Překvapivě to jde skvostně k sobě. Jenže jenom v první části. Ty zbylé sice v žádném ohledu špatné rovněž nejsou, ale jsou nadbytečné až zbytečné.
**Abraham’s Boys**: Dva synové vychovávaní tvrdou školou svého otce Abrahama Van Helsinga, hrdinného to legendárního bojovníka proti upírům… A nebo paranoidního magora?
**Better Than Home**: Takové ty nostalgické vzpomínky na dětství, které by mělo mít každé dítě… Bez děje, bez vývoje, což v tomto konkrétním případě není na škodu.
**The Black Phone**: Hovory ze záhrobí prostřednictvím odpojeného telefonu jsou již žánrové klišé. Nikoli však v podání Hilla, které to celé posuvá do mnohem znepokojivější roviny, kdy naopak právě záhrobní telefonáty jsou nositely “světla na konci tunelu” uprostřed noční můry. Škoda akorát zbytečné do prázdna vyznívající pasáže se sestrou.
**In the Rundown**: Den blbec v nejslabším kousku této sbírky.
**The Cape**: S velkou mocí přichází velká odpovědnost.
Díky za shrnutí 🙂 Jediná o který sem vážně něco věděl je Cape a to díky tomu, že se do ní pustil i comicsově 🙂 momentálěn plánuje vydání 4 svých komiksových povídek, kdy dva už známe, ale dva budou uplně nové, takže těšička 🙂