Legenda o Rovenu (a nedobrovolných hrdinech)

Legendární Brány Skeldalu se dočkaly své knižní série! Je libo daleké putování tří sympaticky nesympatických hrdinů, okořeněné legendami, magií a dávkou kousavého humoru? Tak čtěte!

Brány Skledaru 1 - Legenda o RovenuWahargem je kriminálník proslavený kromě krutosti také svou praxí v útěcích z vězení. Elvíra je obdařena obrovskou magickou mocí, ale ani to ji nezachrání před dvorskými intrikami, a tak ji čeká překotný taktický ústup z centra říše. A Filip? Filip je vynikající, ale nepříliš oblíbený šéf divadelního souboru, kterého se chtějí zbavit vlastní herci. (Nutno říct, že Filip sám o sobě je celkem snesitelný. Problém nastává, když se nahlas začne ozývat Filipův mrtvý bratr Daxien, co Filipovi hnízdí v hlavě a uráží všechno rovným dílem.) Tihle tři (čtyři?) se chtě nechtě sejdou na palubě zámořské lodi, která by je měla odvézt do útočiště a za novým životem. Technicky. Ve skutečnosti ale loď pluje na ostrov Roven, v jehož existenci věří jen fanoušci pohádek a pár vyvolených obchodníků, a všichni pasažéři brzy s překvapením zjistí, že na něj měli jen jednosměrnou jízdenku. A tak se proti své vůli musí zapojit do rovenského dění a pokusit se zachránit magii a hlavně vlastní krky…

Málokdo se zálibou v RPG hrách asi minul Brány Skeldalu, nejvýraznější český počin žánru, a právě k nim se váže Legenda o Rovenu i její budoucí pokračování. Kdo čeká fantasy jako vystřiženou z klasického RPGčka, kde hrdina začíná od píky a úplně ideálně jako odsouzenec, ten… se dočká. V jistém smyslu. Legenda o Rovenu je ale jen předzvěstí obsáhlejšího příběhu, který se plně rozvine v dalších dílech. Příběh jedničky je oproti tomu dost přímočarý a žádným zásadním budováním světa se příliš nezabývá: nosnou linií textu je dostat všechny tři hrdiny (nebo spíš smolaře bez jakýchkoliv aspirací na post neohrožených obránců práva a spravedlnosti) z jejich aktuálních lapálií (dle protagonisty se jedná o blížící se popravu, absolutní zdiskreditování u dvora nebo velmi nešťastně zvládanou manažerskou pozici), na tu samou loď a z ní na pohádkově laděný ostrov, kde se o všechno stará postupně vyprchávající magie.

Po dvou dějstvích výše uvedeného ale přichází střih, když se zničehonic objeví nová příběhová linie, s hlavními třemi potížisty zdánlivě vůbec nesouvisející (přestože se s tou hlavní na konci propojí). Přechod působí dost násilně a i styl psaní se mění; ne že by už první část knihy nebyla humorná a místy dost kousavá, ale s novým hrdinou Vlaherem se objevují nepokryté narážky na mechanismy současné společnosti a z příběhu se tak stává satira zahalená tenkým pláštíkem fantasy. Záleží už na vkusu čtenáře, zda mu zvolená forma bude připadat jako vítané vystupňování vtipu, či zda ho tento vývoj naopak zklame. Za sebe se kloním k první možnosti; pokud jste někdy museli řídit skupinu lidí, nepochybně se u druhé poloviny knihy od srdce zasmějete.

Humor i veškeré události stojí na postavách, z nichž nejvíc prostoru má jednoznačně dramatik (povoláním i povahou) Filip. Zatímco Elvíra a Wahargem jakožto zbylí členové hlavní trojice zatím jen – zdá se záměrně – podtrhávají stereotypy, kterými se fantasy jen hemží, Filip je hlavním komentátorem dění a občas i překvapivým zachráncem situace, přičemž jeho patentně nepříjemná povaha, neodbytný mrtvý bratr a sžíravé připomínky nešetří nikoho a nic a poměrně úspěšně tak obohacují jednoduché schéma děje. Nelze než doufat, že i zbylí dva členové nehrdinského týmu budou mít šanci se v dalších dílech pořádně projevit, třeba skrz vlastní pohled na to, co se jim to sakra stalo. Díky posledním kapitolám Legendy by k tomu mohli mít slušně nakročeno.

Uzavřené prostředí lodi, kde se odehrává první část knihy, nenabízí příliš možností, jak se vyřádit v popisech. O něco víc se o světě, v němž se příběh odehrává, případní Skeldalem nepolíbení čtenáři dozví ve Vlaherově dějové linii, i když i ta se omezuje pouze na rovenský přístav a místní pořádky; do těch nebezpečnějších (a tudíž zajímavějších) zón legendami opředeného ostrova se Filip a spol. ještě nedostali. Opět zbývá jen doufat v knihy příští.

Nelze nezmínit ani tradičně vyvedené zpracování knihy v podání Strak na vrbě – sympaticky těžký vázaný kousek krásně padne do ruky s příslibem dostatečného množství textu, aniž by čtenáři udělal díru do kabelky nebo batohu, a navrch ještě potěší povedenou obálkou.

Legenda o Rovenu je svižné a humorné čtení, jehož hlavním a pro někoho možná až zásadním nedostatkem je fakt, že se jedná o první díl série. Děj je jednoduchý, postavy neprochází žádným výrazným vývojem, a kniha celkově působí jako pouhý úvod do něčeho většího. Zároveň ale vše šlape, při čtení se nenudíte a je znát, že se tu rozjíždí zajímavý a řemeslně dobře zvládnutý příběh (aspoň pokud lze soudit podle prvního svazku), který posledními kapitolami Legendy dokáže zaseknout háčky do čtenářovy zvědavosti ohledně dalšího dění. Na pokračování si budeme muset nějakou dobu počkat, ale aspoň mezitím bude čas si Legendu o Rovenu přečíst znovu.

Jindřich Rohlík: Legenda o Rovenu (Brány Skeldalu 1)
Vydal: Straky na vrbě, 2016
Obálka: Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 360
Cena: 330 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď