Místem přechodu mezi životem a smrtí je čajovna

Co bude po smrti je součástí úvah každého člověka, ale i přitažlivé literární téma. V tomto příběhu nepřeváží mrtvé do věčnosti přes řeku Styx převozník Cháron, ale prochází čajovnou s příznačným názvem Cháronův přívoz. V chátrající budově začíná hlavní hrdina knihy žít svůj nový a skutečnější život, i když až po smrti.

Úspěšný, bohatý, ale osamělý právník, Wallace Price, který žije jen svou prací, náhle zemře. Ocitne se v určitém meziprostoru, kdy už je mrtvý, ale jeho duch vnímá i reálný život. Při pozorování svého pohřbu se překvapivě setká s mladou ženou, která ho dokáže vidět. Je to smrtka Mej a má doprovodit k převozníkovi zabezpečujícímu přechod zemřelých na druhou stranu. Místem přechodu jsou dveře nacházející se nachází v čajovně převozníka Huga. V ní se nic netušící živí návštěvníci pohybují ve stejném prostoru s duchy zemřelých.

Místo pro živé i mrtvé

Čajovna je ale hlavně místem, které nabízí čerstvě zesnulým místo a čas, aby se vyrovnali se svým novým stavem a potom vstoupili do dveří vedoucích neznámo kam. Ale jak říká jeden z obyvatelů čajovny, Hugův dědeček Nelson, který je také duchem: „Nerad bych věděl všechno. Nezbyla by pak už žádná tajemství. Co by to bylo za život?“.  V čajovně se postupně rozvíjí Wallaceho příběh přijmutí svého osudu, aby slovy Huga pochopil, že „život není vždycky jenom o žití a má mnoho etap a pokračuje po smrti“. Wallace se postupně sžívá s dalšími obyvateli čajovny a získává nejen jiný pohled na svůj minulý život, ale vytváří si i citové vazby, které za svého reálného života neměl. Až po smrti dokáže navázat přátelské vztahy vycházející z porozumění a zájmu nejen o sebe, ale i o druhé, a dokonce nachází i lásku. „Musel jsi umřít, abys v sobě našel lidskost.“ říká mu jeden z jeho nových přátel. Samozřejmě, že dochází k mnohým zápletkám i průnikům mezi světem živých a mrtvých, které v konečném důsledku vytváří příjemné, zábavné i dramatické, ale místy i přemýšlivé počtení. „Prožil jsi dobrý život?“ ptá se převozník Hugo Wallaceho, „Žil jsem.“ odpovídá Wallace  – a v té chvíli se ptáme i my sami sebe, jak je to s naším životem. Přestože podobné otázky a poselství o smyslu života, která román nabízí, jsou všeobecně známé, je dobré si je občas připomenout, zvláště pokud jsou podány tímto zábavným a odlehčeným způsobem. I po smrti totiž může být bytí náročné a Nelson v tomto směru poznamenává: „Možná jsem mrtvý, neznamená to ale, že bych neměl vypadat co nejlíp“.

Odlehčené i přemýšlivé

Kniha se čte dobře, je psaná poutavě, a vždy, kdykoliv se dostává do polohy lehkého čtení na dovolenou, se objeví myšlenka a kontext, který zaujme, a možná i my si uvědomíme, že: „Existuje něco mimo naše chápání.“. Není to žádná divoká fantasy, posmrtný život je tématem častým a lákavým a tento způsob jeho podání je naopak do značné míry racionálně uchopený. Myšlenka, že „Smrt není úplný konec. Je to konec ale i příprava na nový začátek.“ je součástí života lidstva od nepaměti.

Silnou stránkou této knihy je podání motivů zodpovědnosti a lásky. Postupná změna Wallaceho od egoisty k člověku, který dokáže nejen chápat druhé, ale dokonce se i pro ně obětovat, je občas mírně schématická, ale vnitřně sourodá a přirozeně se rozvíjející. Když Wallace po čase pobytu v čajovně odpovídá na otázku „Proč se tak staráš?“ slovy „Protože nevím jak se nestarat.“, je to výraz jeho zásadního obratu v přístupu k jiným lidem.  Emotivně silné je vyjádření vznikající lásky mezi Wallacem a Hugem, která je od počátku pouze platonická a odlišnost jejich stavů – Wallace je duch a Hugo je živý – jim neumožňuje fyzický kontakt. V samotném závěru ale jejich láska najde až moc happyendové naplnění.

Hollywoodské vyvrcholení

Nejslabší stránkou knihy je její sladký závěr, jako vystřižený z amerických romantických filmů. Očekávaní nějakého vrcholného projevu autorovy fantazie, která tento příběh vygraduje, naznačí, anebo možná odhalí tajemství dveří do neznáma a čtenář udělá vauuu, se nenaplnilo. Na závěr se vše v dobré obrátí a fantasy se zúží jen na zázračný návrat Wallaceho do života. A pokud neumřeli, tak tam žijí šťastně dodnes, chtělo by se dodat.

Procentuální hodnocení: 85%

TJ Klune: Pod šeptajícími dveřmi

Vydal: Fantom Print, 2022

Překlad: Kateřina Niklová

Obálka: Red Nose Studio

Počet stran: 384

Cena: 389 korun

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď