Rock mého života – Ondřej Neff

Ondřej Neff v románu Rock mého života spojuje hudební nostalgii, stylové cadillacy, mimozemská i zemská sci-fi dobrodružství a své typické vypravěčské nápady do příběhu, který má styl a prach lunární Arkádie za nehty.

Mluvit se bude hlavně o Elvisi Presleym, tedy o králi rock’n’rollu, který evidentně není mrtvý.

Prostě zdrhl na Měsíc a v rukou imortalistů, kteří mu prodlužují život, vyčkává na pravý moment pro… ale to už si raději přečtěte sami. 🙂

Ondřej Neff tu připomíná, že rock’n’roll byl žánrem revolučním a nadčasovým a přidává mu i rozměr doslova mezihvězdný. Ukáže se totiž, že je to hudba jako stvořená i pro salony na Luně, tedy na Měsíci, pod kopulemi velkých habitatů, jako je třeba Arkádie.

Právě tam má svůj krámek dvojice zvídavých starožitníků, výrobců falzifikátu a příležitostných amatérských detektivů: Kazimír Prus (alias Dědek Čuchák) a Jakub Nedomý.

Tím se dostáváme k jejich výchozí pozici i k motivu, z něhož se rozbíhá samotná zápletka.

Jakub a kyborg Dědek Čuchák jsou sice starožitníci, jenže kšefty se hýbou pomalu, takže si pomáhají vysoce kvalitní šmelařinou.

Ani to jim ale nezajistí blahobyt.

Když mají na činži a udržení krámu, je to malý svátek.

Většinu peněz jim totiž spolkne údržba a upgrady Dědka Čucháka, případně vysekávání se z předešlých průserů.

Pak přijde policajt Luigi Mantela a jako už tradičně je namočí do nějakého vyšetřování.

Oni sice kladou odpor a dělají drahoty, ale nakonec v tom stejně skončí až po uši.

Jednak proto, že mají dluhy nebo jsou v jiné bryndě, jednak kvůli vlastní zvědavosti.

Své udělá i to, že Luigi je tak trochu kámoš a kdysi to táhli už s jeho otcem.

Rock mého života, druhá kniha Ondřeje Neffa z takzvaného Arkádského cyklu, poprvé spatřila světlo světa v roce 2006 v Mladé frontě.

Podruhé se pak vrátila při své první reedici v roce 2018 v nakladatelství Plus, spadajícím pod Albatros Media.

A v roce 2025 pod taktovkou nakladatelství Mystery Press přišlo i třetí, přepracované a doplněné vydání, navíc doplněné krásnými ilustracemi od Karla Jerieho na přebalu i v knize samotné.

Jak sám Ondřej „Aston“ Neff říká, Jerie a jeho kresby jsou novým sluncem jeho literárního života.

A když už jsme nakousli element knižního zpracování, pojďme se nejdříve podívat na zoubek knize jako takové – tedy po její estetické a řemeslné stránce.

Jedna věc se musí Mystery Pressu nechat: tyhle repasy a nová vydání zvládá fantasticky a Rock mého života by mohl z fleku sloužit jako etalon pro poctivou řemeslnou vydavatelskou činnost.

Působivou obálku i ilustrace dále doplnila pevná vazba a velmi kvalitní uchycení knihy přes předsádku.

Vnitřek knihy se tedy ani přes její robustnost ve hřbetu neláme, vše perfektně sedí a navíc se stanete majiteli integrované tkaničkové záložky.

Sazba je perfektní, odsazení velké, takže úchop ruky vůbec nevadí při čtení, a to všechno doplňuje kvalitní papír těžší gramáže, na kterém je proveden kvalitní tisk.

Homerun pak dokončuje perfektní korektura i redakční práce; nenajdete zde žádný překlep ani stopu tiskařského šotka.

Celkově tedy dobrá práce a kniha má vše, co se u dobře podaného třetího vydání a reedice očekává.

Nyní tedy už k samotnému románu.

Rock mého života nabízí 350 stran časově lineárního jednovrstvého příběhu odehrávajícího se pod velkými kopulemi nad lunární krajinou. Jeho protagonisty jsou Jakuba Nedomý a kyborg Kazimír Pruse, alias Děd Čuchák – dva bývalí havíři, nyní starožitníci, příležitostní detektivové a dobrodruzi.
Do děje vás velmi rychle vtáhne hned úvodní kapitola, kulminující vraždou v luxusní restauraci. Kuba Nedomý je pozván coby konzultant, ze kterého chce záhadný klient tahat informace. Jenže klientovi záhy vybuchne hlava, vzduchem se mihne robotický ninja a už to jede.
Takové tempo nenastavil ani Franz Kafka se svým Broukem.

Jak již sami možná cítíte, Ondřej Neff zde uplatňuje dva své oblíbené technické postupy, vcelku uvzato velmi efektivní vypravěčské postupy, a to: „začni nějakou zajímavou situací, udělej hook a od toho pokračuj“ a druhý pak: „nevysvětluj, ale ukaž“. Tohle ještě doplní oživováním děje velmi krátkými větami, čítajícími někdy maximálně čtyři slova.

Jak moc vás ale bude bavit zbytek románu záleží na několika faktorech.
Zaprvé jde o to, jak jste s arkádským cyklem již seznámeni a jestli čtete knížky v pořadí, v jakém vznikají MP reedice, nebo zda si nová vydání doplňujete o čtení těch starých, abyste si zkrátili čekání na další nově vydané kousky.

Jen pro pořádek doplním, že arkádský cyklus dnes vychází v reedicích kompletně, takže se nabízí číst jednotlivé knihy i v jiném pořadí, než v jakém původně vznikaly.

Rock mého života je sice podle roku vydání druhá kniha cyklu, ale v rámci vnitřní chronologie stojí spíše až za Měsícem mého života a Hvězdou mého života.

A právě v tom může být malý háček.

Pokud jste totiž před Rockem četli Hu! Povídky dědka Čucháka, pak Měsíc a Hvězdu, může se vám stát, že vám některé motivy, nápady nebo situace budou připadat povědomé.

Ne proto, že by Rock recykloval sám sebe, ale proto, že při dnešním reedičním pořadí člověk některé autorovy postupy a nápady potká dřív v knihách, které v původním kontextu přišly až později.

Rock mého života je román autora, který umí psát, má to v sobě a v sedmdesátých a osmdesátých letech zažil velmi silné období.

V devadesátkách se Ondřej Neff kvůli mnoha jiným zájmům psaní a vydávání tolik nevěnoval.

Kdyby ho v tomto období vydával někdo tak, jak to dnes dělá Mystery Press, a on by současně psal, vzhledem k síle jeho fanouškovské základny a tehdejšímu zájmu o stále frčící sci-fi i chytře napsané knihy, by dosahoval čísel srovnatelných s dnešním fenoménem Leošem Kyšou.

I když na začátku nultých let znovu dokázal, že pořád dokáže být na špici, a to hlavně Tmou 2.0 z roku 2003 a později i s Tušením podrazu z roku 2007, nominovaným na Cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu, Rock mého života, vydaný v roce 2006, působí jako román, který ho sice nezastihl bez nápadů ani bez řemesla, ale přece jen ne úplně na vrcholu formy.

Stále zde najdete tenčí i rozsáhlejší pasáže, kde je autor bez debat pevně v sedle, jenže mezi nimi se děj místy vyplňuje trochu inertněji, což se podepisuje na jakémsi zadrhávání románové výstavby či logiky dialogů.

Jako když se virtuos po čase vrátí ke své velké vášni, má dobré nápady, ty vychrlí a zpracuje, ale nemá trpělivost se vracet k určitým prvkům, jako je třeba chování postav či jejich motivace pro další dějové úkony. Nebo když se děj posouvá spíše skokově, kdy ho ze zacykleného stavu vytáhne nenadálý zásah jedné z vedlejších postav, jako například poručík Luigi Mantela, doktor Kurz nebo bojovnice a majitelka baru Su Wang-li.

Co se týče expozice a světokresby, se nyní dostanu k již zmíněné druhé zásadě autorského tvůrčího procesu “nevysvětluj, ukaž“. To se mu celkově daří velmi slušně…ale opět s některými „ale“…

Pro knihy z arkádského cyklu je běžné, že autor používá své invenční technologie, jako je Miagiho motor, díky němuž je možné cestovat vesmírem, ale již nevykládá, jak funguje.

Stejně je to i s regenerační kúrou doktora Kurze, která funguje, ale netušíte, na jakém principu.

Někdy to nevadí, berete to jako dokreslení poutavého a zajímavého světa, ale pokud se třeba hlavní postava Jakub Nedomý dostane krátkodobě na „Plesnivku“, rodnou hroudu, matičku Zemi, která je zpustošená epidemií super-AIDS a mnohými válkami, člověk by možná přivítal aspoň pár detailů, nějakou hru s fantazií, malou ukázku či náhled do budoucnosti našeho světa.

Čtenář sice dostane pár vnuknutí, jak to asi na Zemi vypadá, a že asi není o co stát, ale ukázka či rozvedení tohoto světa v knize není, což je docela škoda. Možná jde o záměrnou snahu si nechat prostor na tvůrčí manévrování v nějakém budoucím pokračování.

Z futuristické Země však bohužel poznáte jen interiér taxíku, farmu či muzeum.

Trochu jsem doufal, že jisté ohlédnutí za tím, jak to na Zemi vypadá, přijde třeba při Kubově návratu na Lunu, že nám autor kromě soustavy paralelních dálnic nakonec něco i ukáže, ale Kuba zpáteční cestu na Lunu prospí v autě.
Ač je většina knihy řemeslně dobře zpracovaná, nemohl jsem se zbavit pocitu, že pokud si psaní tohoto románu mohl Aston trochu ulehčit, tak to udělal.

Kniha ale přesto dovede překvapit a fanoušky série bude bavit.
Čtenářům nabízí více humorný tón a tím se odlišuje od Měsíce a Hvězdy mého života, které jinak stavím v žebříčku kvality výš.

Ucítíte zde pro Ondřeje Neffa typickou humornou a inteligentní kousavost hraničící s drzostí, trefná přirovnání či vypodobnění lidské povahy.
Zažijete scény jak vyňaté z hollywoodských filmových scénářů, se kterými má Ondřej vlastní zkušenosti.

Autor také využívá zajímavé historie kolem postavy Elvise Presleyho a zmiňuje i pár dalších zajímavostí ohledně slavných osobností hudební scény sedmdesátých let.
Zajímavě také pracuje s moudrostí významných orientálních vůdců a stratégů, a užijete si i detailních popisů šermířského umění, protože Kubova přítelkyně Su Wang-li vládne Wu-Tangským mečem.

Stručně a jasně: kniha pro příznivce arkádského cyklu nebo prostě pro ty, kteří už vědí, co kupují, a mají tuto literaturu rádi.

Pokud se ale řadíte mezi více sečtené čtenáře a libujete si v perfektních dialozích, psychologii postav, motivaci a výstavbě, možná budete občas remcat pod vousy.
Ne proto, že by kniha neměla co nabídnout, ale spíš proto, že v těchto ohledech nehraje vždy první ligu.
Na druhou stranu dobře ví, čím chce bavit, a v nejsilnějších chvílích to umí prodat velmi přesvědčivě.

Pokud jste však arkádským cyklem zatím nepolíbení, doporučuji tuto trajektorii: Hu! -> Měsíc -> Hvězda -> Reparátor -> Rock -> Ultimus.

Reparátora zařazuji schválně jako menší odpočinek mezi hlavními arkádskými romány.

Jde o velmi dobrou knihu s ústřední postavou opraváře, která časově navazuje na konec Měsíce, a Jakub s Dědekem se v ní jen epizodicky mihnou.

V dalších románech z Arkádie, které následují Ultimus, už dochází k lehké infiltraci Astonova politického cítění. Postupně tak můžete dojít k závěru, že si z vládnoucí ideologie Luny (lehce připomínající současná centristická a populistická hnutí známá i z našich luhů a hájů) a hlavně z lidí, kteří jí podlézají, dělá docela poctivou legraci (ač on by to řekl trochu jinak).

Pokud vás tohle politické téma zajímá, určitě nevynechejte ani již zmíněnou Neffovu Tmu 2.0, kterou doporučuji i všem, kteří by s literaturou Ondřeje Neffa chtěli začít.

Tma 2.0 patří i mezi Ondřejovy oblíbené tituly.

Až tak, že ji napsal hned dvakrát. 🙂

 

Pokud se Vám líbí Astonovy literární cykly, ale zrovna si chcete odpočinout od toho měsíčního, sáhněte po tom marsovském, tedy po Pánu modrého meče.

A k finálnímu hodnocení Rocku mého života?
7.7/10

Díky, že čtete,
Mickey