Podstatou člověka, všeho lidského, a člověku příbuzných bytostí je s t r a c h. Ze strachu se skládá lidská duše. Ze strachu pramení většina lidských reakcí, lidských činností, lidského myšlení. Kdyby tomu tak nebylo, neexistoval bych já, ani mně podobní, kteří jsme z lidského strachu vznikli a z lidského strachu a zloby žijeme. Říkají nám Netvoři Chaosu. Já jsem ale jediný svého druhu, neboť zloba bytosti, která mne stvořila byla nesmírná.

(Znalost děje předchozí povídky “Rozcestí” sice není nezbytná, ale je nanejvýš vhodná)                                 Aj Vletavo, če mútiši vodu,                                če mútiši vodu striebropěnů ?                                Za tě lútá rozvlájaše búra                                sesypavši tuču……

Poznámka autora: Chtěl bych se na začátek omluvit všem moravákům a slovákům. Jedna postava v této povídce by měla používat moravský dialekt. Jediný dialekt který znám dokonale, je pražský, takže je možné, že dialogy této postavy jsou občas zkomolené. Koneckoncu, Aramus taky není dokonalý trpaslík… 🙂