Rudá moře pod rudými nebesy

Kniha se odehrává zhruba dva roky od prvního příběhu Lži Lockeho Lamory. Mezitím poslední dva přeživší Páni parchanti – Locke Lamora a Jean Tannen – uskutečňovali důmyslný plán, a to způsob, jak vykrást Hříši – největší kasino městského státu Tal Verarr. Jenže aby neměli už tak dost problémů, najdou si je Najemágové, kteří s nimi mají nevyřešené účty, a tak jsou vydaní na milost nejmocnějšímu muži města Stargosovi – ochránci města, který s nimi má vlastní plány. Chce je použít jako nástroj, který mu přinese nepřítele, jehož už jednou pokořil – piráty. Jen tak si může zachovat dominantní postavení ve městě a přísun peněz. Locke a jeho přítel se tedy vydávají na moře pod hrozbou působení latentního jedu. Mezitím osnují lež, jež by je neměla připravit o jejich dvouleté úsilí s Hříši. Než se z nich však stanou schopní piráti, musí podstoupit rychlokurz mořeplavectví a mezitím jed pomalu, ale jistě krátí jejich dny.

Aby čtenáři nebyli okradeni o nejdůležitější okamžiky jejich života mezi oběma příběhy, autor jako u předchozí knihy vkládá vzpomínání, v němž se o nich aspoň částečně dovíme. Bohužel tyto vzpomínky jsou jen v první ze tří částí.

Pokud máme knihu srovnávat s předchozím dílem, je třeba říct, že Lynch trochu ubral z plynu. Příběh se zdá pozvolnější a trvá delší počet stran, než vás pohltí tak, až už nemůžete přestat. Akce, ale i prvotřídní zlodějiny je podáváno poskrovnu. Aspoň je ale více času na námořnické řemeslo, i když v závěru sám autor přiznává, že v tomto ohledu si dost vymýšlel, takže čtenář tématu znalý jeho neum odhalí. Pokud jde o to zachytit atmosféru pirátského života, autor se nebývale blýskl a čtenáře takřka ohromí. Lynch má čas i zavzpomínat na zemřelé a odhalit kousek historie svého světa. To ovšem nezmění nic na tom, že závěr, který byl u předchozí knihy plný zvratů, až byl čtenář jeho nepředvídatelností nadšen, je zde více poklidný. Tak nějak skoro vše šlape jako na drátkách. Zkrátka oproti předchozí knize je to trochu posun zpět, pořád se ale jedná o sakra dobré čtivo.

Jinak je to pořád starý dobrý Lynch. Nebojí se používat ostřejších květnatých výrazů v přímé řeči. Dokonce se zdá, že lépe zvládá řemeslo dobrodružného čtiva, i když tím vlastně degradoval svoje částečné snahy o podivné psaní v předchozí knize. Nicméně srovnávání s předchozí knihou je tak trochu podraz, protože Lži Lockeho Lamory byla kniha výjimečná, což bylo zvýrazněno i Cenou ASFFH. Nezbývá tedy nic jiného, než se těšit na další pokračování volně přeložené jako Republika zlodějů, ale i na další svazky, kterých by mělo být celkem sedm.

Zloděj a prohnaný podvodník – Locke Lamora – a smrtelně nebezpečný Jean Tannen opouštějí rodné město a svůj dřívější život, ze kterého zůstaly pouze ruiny… A tak se rozhodnou zaútočit na nejbohatší a nejtěžší cíl na obzoru – městský stát Tal Verarr. A hlavně na Hříši, nejpřepychovější hernu, která vysoce převyšuje všechna ostatní místa určená hazardu. Nikomu se nepodařilo odtamtud ukradnout byť jen jedinou minci a současně vyváznout živý. Takové výzvě Locke nedokáže odolat…ale s uvedením svého dokonalého plánu do života bude muset počkat. V Tal Verarru potřebuje neobyčejné schopnosti Pánů parchantů ještě někdo a je připraven je i zabít, pokud díky tomu dosáhne svého. Než se nadějí, jsou Locke i Jean piráty, což je jistě skvělý úkol pro zloděje, jež u galéry nerozeznají ani příď od zádě… Kapitánka Zamira Drakaša má ovšem jiný názor. Mezitím Nájemágové chystají bezpodmínečně nevyhnutelnou pomstu muži, který je přesvědčen, že je může ponížit a přežít to – Lockemu Lamorovi. (anotace)

  • Autor: Scott Lynch
  • Překlad: Roman Tilcer
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 568
  • Cena: 389 Kč
  • Vydal: Laser-books, 2011
Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz