Druhý díl Kronik Lučných vrchů se objevil na knihkupeckých pultech téměř přesně dva měsíce po vydání první části. Je podobně dlouhý jako předchozí kniha a má stejnou cenu. Takže, jestli se vám první díl líbil, není důvod váhat a rovnou se můžete pustit do druhého. Jestli je pak nějaký čtenář na vážkách, snad ho o koupi přesvědčí následující řádky.

Lidé, slavme! Je tu úvodní svazek nové české fantasy série Kroniky Lučných vrchů. Zbyněk Moravec je už otřelý povídkář, ale teď přichází se svým prvním delším dílem. Jak si poradil s větším rozsahem textu, který vzniká už dlouhé roky a v plánu je minimálně pět svazků? O tom jsou následující řádky.

Když tak nad tím přemýšlím, Žoldnéři fantasie jsou skoro nejdéle knižně vycházející literární soutěž české fantastiky. Ano, je tu Cena Karla Čapka (a s ní spojený sborník Mlok), která má, pravda, tradici ještě delší, ale když k Žoldnéřům připočteme předchozích deset ročníků Drakobijců, je to tradice, byť s krátkou přestávkou, trvající něco přes čtvrtstoletí. Ale tradice, netradice, nakonec záleží na tom, co se ve sborníku sejde, tak se na to pojďme podívat.

Loni vyšel druhý díl série Mince a dýka. Královská krev pokračuje tam, kde skončila předchozí kniha s názvem Dračí cesta. Abraham v ní nastavil laťku kvality poměrně vysoko, podívejme se tedy, jak se autor popasoval s druhým dílem a jestli se mu podařilo udržet nastolený trend.

Od roku 2009 vychází každý rok povídkový sborník Kočas. Tato příjemná tradice je spojena s literární soutěží Cena Karla Čapka; organizátorka soutěže Jiřina Vorlová umístí do sborníku práce, které neprošly sítem porotců této soutěže. V Kočasech tak sice nenajdete vítězné texty (ty vychází každým rokem ve sborníku zvaném Mlok), přesto stojí za to si výběr zkušené editorky přečíst.

Hry s příběhem – Volání divočiny je již třetí sborník povídek nabízející nahlédnutí do českých RPG světů. Jejich předchůdci byly antologie s podtituly Zločin a trest a Ocel a krev. Volání divočiny v člověku vyvolává předzvěst putování panenskou přírodou, a ve spojení s fantasy motivy pak evokuje fantastickou flóru a faunu. Podívejme se tedy, jestli v tomto směru přinese sborník naplnění čtenářových předpokladů.

Na podzim vyšli již sedmí Žoldnéři Fantasie. Připočtěme k tomu 10 ročníků Drakobijců (tak se jmenovali sborníky ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera – soutěže, která předcházela Žoldnéřům), a máme tu sedmnáctiletou tradici. Žoldnéři Fantasie tak jsou jednou z nejprestižnějších literárních soutěží u nás, co se fantastiky týče. Výsledný produkt – tedy sborník vítězných prací – by měl být zárukou určité kvality. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.

Na novou knihu ze světa Krvavého pohraničí se čekalo pěkně dlouho. Je to už pět let, kdy vyšlo u Brokilonu Likario. Od té doby jsme se dočkali několika upravených reprintů, ale zcela nový román přichází až teď. Pojďme se tedy podívat, jestli to čekání stálo za to.

Pokud se podíváte na obálku Dračí cesty, všimnete si decentnosti jejího zpracování se zajímavým detailem záštity meče. Dále postřehnete doporučení G. R. R. Martina, ale to může být do určité míry zavádějící, protože Abraham a Martin jsou letitými přáteli, takže si vzájemně mohou doporučit ledacos. Takže vám nezbude nic jiného, než knihu vzít a začíst se do ní.

Když otevřete sbírku Tygři moře na poslední straně, dozvíte se, že kniha u nás vychází již třetím vydáním. To vede k zamyšlení nad tím, čím je R. E. Howard výjimečný. Přece jen od doby vzniku textů uplynulo spoustu let, na poli fantasy byly popsány stohy papíru, a přesto Howardovo jméno stále zvučně zní. Poodhalme tedy, v čem tkví kouzlo spisovatelovy tvorby.