První román pravděpodobně nejúspěšnějšího českého autora fantastiky posledních let, je trochu ve stínu jeho dalších knih, ale myslím, že opravdu jen trochu.

Když se mi do rukou dostala prvotina tohoto předního českého autora, znal jsem už jeho styl „nešetřeme mrtvolami“ a „dobrý nepřítel je mrtvý nepřítel“ (což se Patejlovi vymstilo…), veděl jsem ho jeho fascinaci střelnými i jinými zbraněmi, o jeho posedlosti motorkami a hrdiny, které jedna (dvě, tři, osm, deset, sto…) dávka z ručního samopalu UZI jen příjemě po ránu naladí…

Předem říkám, že od Kulhánka jsem četl všechny romány a nejsem žádný ignorant českého trhu. Jirka píše osobitým stylem, někdy sice pomalu vyšinutým, ale pořád čtivým, takže kdo ho ještě nečetl, kupte si aspoň „Vládci strachu“, je to jenom jedna knížka a hned budete vědět, na čem jste. I když „Cesta krve“ je o něco lepší.

Hezkou tisícovku stránek si pro nás přichystal pan Kulhánek a jak jistě už tušíte, je to tisícovka stránek stejně jako v Cestě krve a Vládcích strachu plná Divokého děje a Zlých záporáků. Vyšla nová sága DIVOCÍ A ZLÍ.

Jiří Kulhánek nám všem přirostl k srdci po vydání fantastického upířího dobrodružství Vládci strachu a dvou dílné, výborné a brutální Cestě krve, před několika měsíci přišel s naprosto novou scifi sérií divocí a zlí. Celá sága je rozdělena do čtyř dílů.