Čistě náhodou mi padla do ruky decentně vypadající knížka, vydaná Walesem. Jmenuje se „Vzestup a pád“ a měla by být prvním svazkem série „Biosector“ od Petera Draguly, který je autorem stejnojmenné počítačové hry. Vytvořil rovněž vydařenou obálku svého díla.
Příběh se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti, ve které se sjednocené lidstvo zvolna vzpamatovává z několika globálních konfliktů. Ozbrojené síly vedou válku s odpůrci režimu, tajná služba kuje pikle a v pásu asteroidů je budována vesmírná těžební stanice. Při rozšiřování základny na odvrácené straně Měsíce je objevena neznámá sloučenina velmi specifických vlastností, pokusy o její vojenské využití ale odstartují celý řetěz děsivých pohrom.
Nejprve podivný meteor roztříští Měsíc – jeho trosky těžce poničí Zemi, po meteoru stejnou trasou přiletí strojová mimozemská rasa zvaná lidmi „Androidi“ a prakticky zlikviduje ozbrojené síly Země, aby mimozemšťané mohli těžit onu tajemnou látku. Těžební stanice v pásmu asteroidů je v průběhu událostí změněna ve vojenskou základnu a vede záškodnické přepady proti průzkumným silám Androidů. Uprostřed největšího zmatku se objevuje další mimozemská rasa, která údajně vyšlechtila lidi pro jejich bojové schopnosti a situace se dále komplikuje….
Máme před sebou prakticky čistokrevnou military sci-fi. Na místní poměry má celkem solidní úroveň a je plně srovnatelná s průměrem k nám dovážené západní produkce. Poplatnost výchozí počítačové hře bohužel přináší řadu zjednodušení, množství klišé a nijak objevné popisy vesmírných bitev. Vcelku průhledné charaktery a minimální vývoj jednajících postav, standardní pohnutky jednání lidí i emzáků a snadná předpokládatelnost děje zde zápasí s dobrou čitelností. Jedním z kladů je tentokrát nepříliš „happy“ zakončení, které je ale otevřenou branou k dalším dílům.
K překladu lze konstatovat, že je čtivý, ale jak autor, tak překladatel by asi měli alespoň rámcově něco nastudovat o architektuře válečných lodí – střílny v bocích kosmického křižníku působí přeci jen poněkud anachronicky, byť straší ještě v E III Star Wars, kde má Grievousův křižník boční dělostřelecké baterie jako Nelsonova Victory:-)).
Celkem rychlý spád událostí spolu s minimem dějových linií a velkým rozsahem (362 stran) předurčují „Biosector“ jako slušné cestovní čtivo na delší drkotání vlakem či autobusem. Nadšence namlsané Turtledovem či Pournellem sice nenadchne, ale dlouhou cestu spolehlivě ukrátí.
Děs…
Bohužel jsem si tuhle knížku koupil..bohužel říkám proto, že namlsán kvalitní českou militari z poslední doby jsem zatoužil opět po něčem takovém.Ovšem – tohle je taková sbírka klišé, až to bolí! Mizerné dialogy (spíš jako ze starých počítačových her), všechny postavy schematické, máte pocit, že vás nic nemůže překvapit..tedy – nakonec se to autorovi povedlo – na konci.Chápu, že když se jedná o plánovaný 1. díl z mnoha, tak všechny dějové linie nebudou uzavřeny. Ale tady máte pocit, že nebyla uzavřena snad ani jediná! Takže – pokud nevíte co s penězi a cestuje dlouho vlakem, je to ideální. I když i tak bych si dnes vybral něco jiného…
You preach it, brother!
Ano, je zásadní rozdíl mezi prózou a scénářem k počítačové hře (v lepším případě; v tom horším záznamem walk-through).