Do hry se vrací Owen Zastava Pitt a s ním i téměř tradiční problémy, byť tentokrát nejde o celý svět. Las Vegas je místem, kam byla utajeným sponzorem do hotelu „Poslední drak“ svolána celosvětová konference lovců monster.

Do hry se vrací Owen Zastava Pitt a s ním i téměř tradiční problémy, byť tentokrát nejde o celý svět. Las Vegas je místem, kam byla utajeným sponzorem do hotelu „Poslední drak“ svolána celosvětová konference lovců monster.
Triton ve spolupráci s Argem vydali další zajímavý kousek z východní fantastiky – již poněkud letitější (2001) dobrodružný román Vladimira Vasiljeva „Technik Velkého Kyjeva“. Zavádí nás do světa obrovských měst, obývaných lidmi i nejrůznějšími bytostmi, známými z fantasy, do světa, kde roli magie přebírá technika a stroje žijí svým vlastním životem. Pokud mají být stroje používány, musí být chyceny a ochočeny, což je úkolem techniků a vědců…
Zcela náhodně jsem narazil na titul „Ztracené letopisy“ od Argonanta. Argonantus je pseudonymem autora knihy, jménem středověkého kronikáře a současně postavou některých vyprávěných příběhů, kladených povětšinou do 12. století. Útlý svazek s historizující ilustrací na obálce vyšel v roce 2011 a obsahuje zajímavou předmluvu od Jana Zeleného (nevynechejte ji!), kterou následuje sedm příběhů, s jedinou výjimkou situovaných do středověké Prahy a okolí.
Koncem minulého roku se zásluhou Brokilonu objevilo na trhu pod názvem „Chřestýš Callahan“ souborné vydání Červenákových „fantasy westernů“, které se dosud objevovaly samostatně v časopisech. Působivá, byť ne vysloveně bombastická obálka Lubomíra Kupčíka ukrývá tři příběhy z amerického Jihozápadu, odehrávající se v poslední čtvrtině 19. století.
Tentokrát nás příběhem neprovede Owen Zastava Pitt, jehož osudem je mít za šéfa vlkodlaka, ale jeho zatím poslední zaměstnavatel – Earl Harbinger. Šéf Lovců monster a jinak celkem snesitelný vlkodlak má problém. V revíru se mu objevila škodná. Podle dostupných údajů by to měl být jeho starý vlkodlačí nepřítel z Ruska, ale něco tady nesedí. V odlehlé končině se objevují noví vlkodlaci jak na běžícím pásu a jejich vlastnosti jsou hodně nezvyklé. Federální agenti díky vadnému kolečku ve své mašinérii zaspali a výsledek je na bíledni.
S ročním odstupem je tu další „okénko“ do oggerdovského světa. Tedy, přesněji, těsně (cca o 70 let) předoggerdovského. Vladimír Šlechta zrecykloval a poněkud doplnil soubor notně letitých povídek o Emmě Richter a předkládá je v uceleném souboru čtenářské veřejnosti.
Dnes se seznámíme s projektem, který měl být konkurencí stroje Horten. Tým v Gothaer Wagonfabrik těžce nesl, že jim byl do výroby přidělen cizí typ letadla – již známý Horten IX. Pokusili se proto o vlastní konstrukci, která měla být podle názoru jejich konstruktérů daleko lepší. A tak vznikl projekt P.60.
Nakladatelství Polaris pokračuje ve vydávání knih Neala Ashera. Nový počin nese název „Stín škorpiona“, spadá do „cormakovské“ řady a mapuje začátky kariéry Iana Cormaca. Na pultech na první pohled zaujme špičkovou ilustrací na přebalu, jejíž efekt zcela zastíní tuctovou anotaci na protilehlém konci knihy.
Na FP se několikrát rozpoutaly diskuse na téma „steampunk“. Konají se i akce ve steampunkovém stylu, takže nebude od věci jeho vyznavačům zpřístupnit jeden vzhledově zajímavý artefakt. Je to model Trewithickovy lokomotivy Invicta z roku 1804. Trewithick tou dobou stavěl „silniční lokomotivy“ a železniční stroj byl výsledkem sázky s majitelem dolů, který hledal náhradu za koně a za stabilní stroje, tahající vozy pomocí navijáku. Výsledek – údajně první lokomotiva – ze všeho nejvíc připomíná budík s parním pohonem.
Dnes se seznámíme se sovětským projektem speciálního kanónového stíhače BIČ – 17. Šlo o speciální samokřídlo, vyzbrojené dvěma bezzákluzovými kanóny DRP konstruktéra L. V. Kurčevského. Ano – skutečně šlo! Stroj byl v roce 1935 rozestavěn a v roce 1936, kdy byla stavba na základě zrušení programu bezzákluzových děl přerušena, byl hotov zhruba ze 60%. Jak vyplývá z výše řečeného, stroj byl stavěn pro konkrétní zbraně.