Čtyři roční doby – King Stephen

Po letech čekání je to tady. Vynikající Nadaný žák a Tělo vyšlo kompletně spolu s dalšími dvěma neméně populárními kratšími příběhy.

King Stephen - Čtyři roční dobyPo mnoha a mnoha letech se rozsáhlý český fandom krále hororů Stephena Kinga dočkal kompletního vydání jeho knihy „Different Seasons“. Výbor z těchto čtyř novel vyšel už česky v roce 1991 v nakl. Svoboda. Byly to novely „Nadaný žák“ a „Tělo“. A mimo jiné to byla první kniha v češtině od tohoto fenomenálního autora. Postupem času, kdy se šílenství jménem King začalo šířit i v českých zemích, bylo toto první české vydání sběratelsky stále vzácnější a žádanější. S tím rostla i cena, kterou nebozí fanoušci byli ochotni za výtisk zaplatit. Z původní ceny 40,- Kč to vzrostlo na 400,- až 600,- Kč. (Pokud neměli štěstí, a nesehnali to v antikvariátu za 30 kaček.)

Zvláštností sbírky novel „Different Seasons“ (1982) je fakt, že je to jedna z Kingových knih, které vlastně nejsou hororové. Abych to upřesnil, autor říká, že z těchto čtyř novel je jen jedna ze světa hororů. Osobně ale můžu s klidem říct, že to není pravda. Hororové můžou být pro čtenáře všechny. King nám jen dokázal, že děsit nás může nejen svými upíry, satany a hotelovými duchy, ale i tím, že nám vykreslí život takový, jaký je – krutý. Všechny povídky mají jedno společné – abyste tento krutý svět přežili, musíte být vytrvalí, nevzdávat se před problémy.

Kniha obsahuje čtyři novely : „Nadaný žák“ (Apt Pupil), „Tělo“ (The Body), „Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank“ (Rita Hayworth and Shawshank Redemption) a „Dýchací metoda“ (The Breathing Method). Český fanoušek mohl už z dřívějška znát děj prvních tří novel. „Nadaný žák“ a „Tělo“ z prvního knižního vydání, „Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank“ díky oscarovému filmu.

Jedinou neznámou byla novela „Dýchací metoda“, ta jediná, o které si myslím, že autor označuje za hororovou. Kvalita všech novel je vysoká, ale jestli můžu hodnotit, tak nejvyšší příčku přidělím „Tělu“, pak „Nadanému žáku“ , třetí „Ritě Hayworthové a vykoupení z věznice Shawshank a dost za nimi je „Dýchací metoda“.

TĚLO

Pozdní horké léto v Maine, slunce spaluje všechno kolem, a v upocených hlavách čtyř kamarádů se zrodí bláznivý, ale neodolatelný nápad, jít se podívat do temného lesa na mrtvolu malého, ztraceného kluka, který se už nikdy z borůvek nevrátí. To je zhruba základní námět. Příběh čtyř kamarádů: Tedda – poloslepého bláznivého syna šíleného vojáka, Verna – hloupého kluka z hloupé rodiny, Chrise – městského grázla, který nechce prožít jinými předepsaný životní osud, a Gordiho – pseudopostavy samotného autora z dětství – začíná v posledních dnech letních prázdnin, kdy se Vern tajně dozví od svého staršího bratra místo „odpočinku” chlapce, který se před nedávnem ztratil v lese na borůvkách. Touha po poznání smrti je neodolatelná a všichni čtyři se vydají mrtvolu objevit, a pak se vrátit jako chrabří hrdinové-objevitelé malého nebožáka. Cesta je ale záludná a místy i životu nebezpečná, např. setkání s obávaným „trhačem” psem Chopperem, nebo útěk přes most před vlakem. Nakonec mrtvolu najdou, ale už jim to nepřináší ten pocit hrdinství a dobrodružství, ale jen pocit něčeho konečného a nezvratného.

Děj není podle mne to primární, je pouze jakási kulisa. To hlavní v příběhu je zamyšlení nad hodnotami života, jeho předurčeností a nespravedlností, ale i krutými životními pravdami, které si nechceme připouštět, např. že přátelé jsou pro člověka potencionální nebezpečí, neboť tě mohou stáhnout na dno, nebo že všechno krásné jednou musí skončit. Novelu jsem už četl asi 6x , a vím, že kdykoliv ji otevřu, znova jí propadnu. Mimo jiné obsahuje dvě skvělé povídky „Čuňas” a „Stud City”.

Nelze to nazvat jinak, než opravdu vrchol autorova literárního umění.

NADANÝ ŽÁK

Todd je svědomitý žák. Příklad amerického žáka, který všechno dělá dobře, vypadá k světu a rodiče mají z něj jen radost. Jednoho dne objeví v garáži kamaráda časopisy věnující se  tématu, který objeví jako svůj celoživotní koníček – koncentračním táborům SS. Je výkonností a systémem táborů fascinován. Štěstí je mu nakloněno, když objeví v jednom starém, zchátralém starci v jeho městě bývalého velitele tábora v Patinu, „řezníka“ Kurta Dussandera, žijící ho v USA pod falešným jménem Arthur Denker. Tím začíná jeho cesta objevování krásy absolutní nadvlády nad člověkem, jehož život má ve vlastních rukou. Nutí ho k vyprávění na téma, která už Kurt dávno pohřbil v paměti. I přes svůj vzájemný odpor u nich vrůstá jistá sympatie ke společnému „koníčku“. S rostoucím sbližováním se ale role začínají měnit. Z vládce se stává otrok a naopak. Jsou spolu spojeni více než je jim vhodné. Toddova záliba v panu „Arthurovi“ se mu vymyká z rukou. Jeho svět, ve kterém hraje vzor amerického studenta začíná mít vážné praskliny, které se snaží zalepit prostředky nevhodnými příkladného studenta-Američana. Začíná propadat zoufalství, protože jeho život mu uniká mezi prsty, jeho touha po praktické ukázce moci nad „podlidmi“ ho přivedou ke katastrofě. Konec příběhu patří k mému nejoblíbenějšímu, tak typickému pro celý princip tvorby S. Kinga. Poslední stránka je jedinečná.

RITA HAYWORTHOVÁ A VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK

Příběh z věznice Shawshank má jeden společný prvek jako neméně slavná Zelená míle. Oba hrdinové-odsouzenci jsou nevinni. Rozdíl je ale v závěru, v pointě. Pro Coffeyho to nekončí slavně, pro Andyho Dufresna naopak ano. Ale ani v jednom případě nevyhraje spravedlnost. Protože každý je strůjcem štěstí svého. Svět je zlé místo, obzvlášť pak vězení. Andy ví o své nevinně, ale je už natolik zkušený, že nebojuje proti nespravedlnosti, ale sám si udělá svoji vlastní. Rok od roku na tom pracuje, zatímco je zamčen v cele. Jako bankéř dovede kousky, které buranští dozorci mohou využít, a tak si získává privilegia tolik potřebná ke své cestě na svobodu.

Příběh je nezvyklý v tom, že je to vyprávění jiného vězně, který nám líčí pro něj i okolí záhadnou existenci jménem Andy Dufresne.

DÝCHACÍ METODA

Tato poslední novela bohužel nějak nezapadá do celkového rámce sbírky. Ani ne tak tématem, jako spíše kvalitou. Příběh muže, který celý život dělá v advokátní společnosti, a je si jistý, že nikdy asi nedosáhne na titul společníka, se změní během jednoho dne, kdy je pozván šéfem do jeho gentlemanského klubu. A není to obvyklý pánský klub, jako z příběhů D. Dickense. Nikdo se tam neregistruje, nikdo neví, kolik je asi zrovna členů, neplatí se poplatky, ale je tam stewart, sluha, který ví snad naprosto všechno. Poblíž je vždy v momentě, kdy potřebujete novou skleničku whisky atd. Celý tento klub se vždy těší na jedinou věc – na vyprávění příběhů. A vrcholně nejlepší se schovávají na Vánoce. Tou je i příběh o dýchací metodě, používané dnes v porodnictví.

Na rozdíl od dobré, ve většině případech vynikající práce autora, stojí prachmizerná práce redakční. V textu je mnoho chyb, což mne velmi překvapuje především u znovu vydaných novel Tělo a Nadaný žák. Chybí slova, vyskytují se překlepy, ale nejvíce zarážející je fakt, že v prvním vydání tyto chyby nebyly. To neumí vydavatelství normálně přenést text? I některé další věci, jako že upozorňují čtenáře, že Nadaný žák a Rita Haywoth… jsou už druhé vydání, revidované, a přitom podruhé vyšlo Tělo. I informace, že první vydání vyšlo v nakl. Práce je divné, protože v tiráži prvního vydání nikde není uvedeno nakl. Práce, ale nakl. Svoboda. Jak řekli někteří čtenáři už na netu, co můžeme chtít, je to BETA.

Ale i přes tyto drobnosti je to stále vynikající kniha. I když musím přiznat, že nejen já považuji za nejlepší už vydané povídky Tělo a Nadaný žák. Možná to má něco společného s tím, že to čtenář zná, že je to geniální, možná jakási sentimentální slabost pro první kingovku v Čechách.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. King
    Jo, mně se to taky moc líbilo. A kupodivu, nejvíc ten Shawshank.

  2. Čtyři roční doby
    Kinga normálně moc nemusim, čelt jsem od něho jen pár kousků, ale pro Čtyři roční doby si skočim. Je to takový kingovský základ. :o)

  3. Já od Kinga v poslední době četl Všechno je definitivní a Pistolníka (no, tak to už nebylo v poslední době, ale..) – moc se mi líbilo. Zítra du pro Čtyři roční doby:-)

  4. Až na tu poslední povídku a odfláknutou redakční práci je to naprosto, absolutně, neoddiskutovatelně geniální. Za sebe dávám výborných 9/10 bodíků 🙂

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *