Dlouho očekávaný sborník erotických povídek se pokřtil nedávno na Eroticonu. Přípravu vydání lze počítat na roky, ale všechno to zdržování nakonec přispělo sborníku k duhu, protože se sešla zajímavá směs povídek různých žánrů a témat, jejichž pojítkem je menší či větší erotický nádech.
Jaký je rozdíl mezi erotikou a pornografií? Definicemi jsem se nikdy nezatěžoval, ale dá se to vysvětlit jednoduše. Erotika má lehce dráždit a sexuální téma obratně nechat dokreslit čtenářovou myslí, zatímco pornografie barvitě zobrazuje. V tomto sborníku se setkáváme s různými stupni erotiky. Od tak lehké, že se s ní běžně setkáváme ve fantasy a sci-fi knihách, či naopak po erotiku na hranici s pornografií. Žádná se však přes onu hranici nepřehoupne, proto může být sborník určen i mladistvým, ale obálce by „slušela“ nálepka 15+.
Ivaně Kuglerové a Michaelu Broncovi se podařilo sestavit čtyři sta stran textu od čtrnácti autorů. Povídek všech délek (2 – 70 stran) je celkem patnáct, nechybí ani doslov, kde sami autoři pohovořili nejen o sobě, ale i o svém aktuálním dílku. Text doplňují ilustrace Jana Pekárka, které jsou ve většině velice vydařené, některé o dost méně. Obálku namaloval taktéž, což je vlastně jeho barevný obálkový debut. Přehled povídek:
Nebezpečné hry: Čtivý rozjezd sborníku zajistila česká hvězda fantasy Miroslav Žamboch. I Nebezpečné hry jsou fantasy povídka, tentokrát odehrávající se v harému. Spisovatel tedy vsadil na jistotu, což na jednu stranu zajistilo pohodovou povídku se vším, co se od ní očekává, ovšem absence jakéhokoliv sebemenšího originálního nápadu je hodně na škodu. V porovnání se zbytkem sborníku tak působí průměrně, ale řekl bych, že „má své jisté.“ Protože snad nikdo ji neoznačí za vyloženě špatnou (už jenom kvůli autorově řemeslné zručnosti), zatímco u mnoha kontroverznějších povídek ve sborníku tomu tak určitě nebude. Spisovatel se v doslovu zmiňuje, že se mu nechtělo podřizovat erotice „stavbu příběhu a tím ho unižovat,“ nejsem však zcela přesvědčený, že to v tomto případě k něčemu bylo. Sice by povídka v pohodě fungovala i bez erotiky, která opravdu příběh nenarušuje, ale pak by nebyla zajímavá už lautr ničím. Ale znovu zdůrazňuji, že se to výborně čte, navíc se spisovatel velmi dobře vypořádal s erotikou, jejíž náznaky v jeho textech často vídáme.
Conan maniodepresívní: Když už jsem se zmínil o těch kontroverzních povídkách, hned následující „parodie“ na Conana od Jiřího Pavlovského rozhodně kontroverzní je, ale určitě ne tolik, jako jeho druhá povídka Zakázka (viz níže). Název hovoří zcela za vše – Conana sužují maniakální záchvaty deprese. Zasmějete se dobrému nápadu a politujete absenci erotiky.
Zatuchlý plechovky: Jaroslav Mostecký konečně zase ve sci-fi. Neříkám „konečně,“ protože by se mi jeho fantasy a horor nelíbily (právě naopak), ale třeba starší čtenáři už docela reptají, že se Jarek nějak moc u té fantasy upíchnul. Tato delší povídka je zručně napsaná, jak už je u tohoto populárního spisovatele zvykem, obsahuje zajímavé nápady – když už ne nějak zářně originální, tak určitě neprovařené. Erotika je zde jako lehké koření, takže by povídka mohla klidně vyjít kdekoliv jinde. Připomněla mi Solaris.
Jen jediné přání: Předchozí (debutovou) povídku autorky s pseudonymem Sithartai jsem nevybíravě označil za teatrální. I tato povídka na mě ze začátku podobný dojem udělala, ale brzy jsem musel svůj názor přehodnotit. Začátek je totiž největší slabina – tváří se jako vyjmutý z naivní pohádky, je plný otřepaných frází typu „žili byli“ a „za sedmero horami“ a přitom rozhodně o parodii nebo pohádku nejde. Značnou část rozsahu však zabírá pěkně popsaná erotická scéna a slušný závěr. Celkově mi tak připadala povídka nesourodá a označil bych ji za čtení pro dívky.
Vox populi, vox dei: Krátká anekdota Jana „Gilhada“ Obdržálka sice absentuje erotiku, ale je na téma sexu, navíc je umě zabalená ve fantasy hávu.
Klášter slasti: Titulní novela je asi nejlepší publikovaná práce Martina Antonína. Připadá mi, že delší celky mu sedí lépe. Klášter slasti je zároveň z celého sborníku nejblíže k pornografii. Hlavní hrdinka se vydává do kláštera vyšetřovat, co se zde děje. Nestačí se ani otočit a už je jednou z obětí nekalých praktik biskupa, který se spřáhnul s démonickými silami a ovládá jeptišky jak se mu zlíbí. Postupně přibývá sexu až k závěrečné několikastránkové milostné scéně s démonkou. Autor se nesnažil použít erotiku jako dochucení příběhu, ale přímo erotice „na tělo“ vymyslel zápletku.
Mandragora: Autorka této povídky je malířka a web-designerka Jana Šouflová (mj. autorka loga a designu Fantasy Planet) a Mandragora je první věc, kterou jsem od ní četl. Milý příběh o paničce, která si nechá vyrobit nápoj lásky, se odehrává na pozadí středověkého Yorku, je plný jemného humoru, promyšlený a slohově na výši. Jana Šouflová navazuje na Werichovy pohádky. Pokud znáte Fimfárum, víte, co od Mandragory čekat.
Bílá klisna: Znáte-li tvorbu Ivany Kuglerové, očekáváte od její povídky v erotickém sborníku něco naprosto nechutného. Máte bod. Vzhledem k tomu, že zvíře v názvu je hlavní sexuální objekt, nemuseli by to všichni čtenáři udýchat. Slabší povahy nechť si tedy pořídí kyslíkovou bombu nebo přeskočí na následující příběh.
Navigační fantazie: Jiří „Bluebear“ Dluhoš napsal novelu o „medvídcích“ – ovšem inteligentních a člověku podobných. Ač je autor začátečník, jeho sloh je velmi dobrý – proto je novela čtivá, přesně jak má space-opera být. Rasa medvídků využívá vzrušujících pocitů k pohonu kosmických lodí. Pohodové, originální.
Mantis: Čtivý příběh o upírech Lucie Lukačovičové obsahuje vyváženou porci akčních scén, lehké erotiky a nejen toho. Hlavní hrdinka se drží svých zásad: „když pít krev – tak dobrou, když se milovat – tak dlouho, když zabíjet – tak s potěšením.“ A v tomto duchu se nese povídka celá.
Ztracená peří: Třetí publikovaná povídka básníka Jakuba D. Kočího (autor básnické sbírky „… a jiné básně“ – Straky na vrbě, 2001) se opět vyznačuje jak-jinak básnickým jazykem. Vychutnáte si ji plně jen pokud se při čtení soustředíte – pak se vám text odmění barvitými poetickými scénami s jemnou erotikou. Rozhodně zajímavé dílko, které zase přidává sborníku něco nového.
Zakázka: Jiří Pavlovský ve vrcholné formě. Nemyslím tím sexuální formě, neboť ta mi (díky Bohu!) není známa, ale ve své spisovatelské formě. Očekávaný sodomický výprask bránice se koná – od začátku až do závěrečné pointy, která sejme každého, kdo unese Pavlovského humor. Humor geniálně nechutný a chutně geniální. Čtenáře můžu rozdělit na dva tábory – jedněm to bude připadat jako pubescentně ztřeštěná, úchylná hovadina, těm druhým sice také, ale právě proto se u toho budou neskonale bavit všemi těmi skvělými nápady.
Doma tě mají rádi: Jana Rečková chrlí povídky snad do všech sborníků a časopisů, kam to jen lze. Tato povídka neobsahuje žádnou vyloženou erotiku – jen pár letmých lechtivých pohlazení, které najdeme snad ve všem, co pochází z pera autorky. V Doma tě mají rádi se řeší lykantropie – víc netřeba prozrazovat. Žádné vlkodlačí sexuální orgie ale nečekejte, to byste byli na špatné adrese. Povídka se dobře čte, nechybí ani nápady, ale o nadstandardní práci od Rečkové se nejedná.
Valeriino přání: Dívka napojená na přístroje prožívá nejenom virtuální sexuální představy, ale povídka je hlavně o konfrontaci techniky a skutečného živého lidství. Osvědčené téma výborně zpracoval Pavel Renčín. Už jsem se bál, že se úspěšnými fantasy povídkami z minulých let vyčerpal, ale Pavel naopak dokázal, že umí být stejně dobrý i v jiných žánrech. Originální nápady a zajímavé myšlenky posouvají povídku mezi ty nejlepší, které ve sborníku naleznete. Některé popisy mají blízko k pornografii.
Její pravá láska: Výborné završení celého sborníku zajistil historickou povídkou Leonard Medek. Tento zkušený spisovatel, který je doma i v historické beletrii (např. román Stín modrého býka), nezvolil žádné nové originální téma, ale naopak uchopil podle svého jednu starořímskou legendu a vytvořil tak novodobý remake. Děj: Řek se vydává mezi kelty pro svou lásku, jejich romantický vztah však zhatí běžná lidská neřest. Medek nemá problémy s ničím – ani vhodným výběrem reálií, gradací příběhu, morálním podtextem, opět jinak pojatou erotikou, akčními scénami… Její pravá láska patří rozhodně mezi to nejlepší, co v Klášteře slasti najdete.
Sborník patří určitě mezi ty nejlepší, které v posledních letech vyšly. Zní to trochu podivně vzhledem k tomu, že původních českých sborníků zrovna moc nevychází, ale snad i právě kvůli tomu si tohle označení zaslouží. Pokud si ho pořídíte a nebudete od něho očekávat něco nemožného, nezklame vás.
Ilustrace (c) Jan Pekárek
jojo
Pomalu co jméno, to pojem. Běžím si to koupit. Ta tecenze mě navnadila. Vivat Straky
Sbírka
Díky za recenzi, já jsem si již tedy knížku objednal přes Fantasyshop.cz ale jsem rád, že ne zbytečně. Je pravdou, že jen jmén autorů nejsou nikdy! zárukou úspěchu, ale myslím, že tento sborník bude good.Jakmile ho budu mít schválně se podělím také o svůj názor. Zajímalo by mne o kolik se bude lišit od tvého.Mějte se fajnPavel “Ghostik” Koutskýhttp://www.ghostik.comhttp://blog.ghostik.com
Jirka Pavlovský v tehlé sbírce exceluje…ostatní povídky sou hodně slabé.Ješte tak Ivana Kuglerová a M.Žamboch.
ja bych rekl, ze jeste navigacni fantazie jsou pekny, vic jsem toho zatim precist nestihl
Myslím, že sbírka se celkem povedla. Co se týče kvalit, je srovnatelná s polskou ruletou, až na pár výjímek.
Ruleta
Myslím, že srovnávat Klášter slasti s Polskou ruletou je fakt nešťastné, protože podle mě je Ruleta nesrovnatelně jiná. Klášter slasti jsou povídky napůl na objednávku, zatímco Ruleta je BEST OF POLSKO za posledních deset let. Nedávno jsme se bavili o tom, zda-li by se z českých povídek vůbec dalo sestavit něco tak dobrého, jako je Ruleta a jenom já jsem byl optimista a ostatní tvrdili, že tolik výborných autorů u nás prostě není. Tak nevím. Ale srovnávat Klášter s Ruletou je fakt nevhodné.
no sorry trošku jsem to přehnal. Je to tím, že klášter mi fakt udělal radost a vůbec. Ale jestli je ruleta opravdu to nejlepší za posledních deset let, zas taková pecka to není. To, že by z našich autorů podobnou sbírku nikdo nesložil, je bohužel taky pravda. Zkrátka nevím, čím to je, nazval bych to maločstvím, i když to zní dost divně. Prostě píšem povídky a knihy nějak jinak, chcete li hůřeji než naši severní sousedé, čí zámořáci, ale to je na delší debatu
Me mrzelo u rulety, ze hodne povidek uz tady vyslo, takze jsem si ji ani nekoupil
Mě se asi nejvíc líbila ústřední povídka a pak možná ještě Nebezpečné hry, Navigační fantazie, Mantis a Její pravá láska. Obecně bych řekla, že je sborník hodně vydařený. BEST OF ČESKO za posledních 10 let? Nesmysl to neni, ale asi by to dalo dost práce. A když vezmeme v úvahu, že spousta lidí u nás se o tomhle žánru dozvěděla až díky Pánu prstenů a Harrymu Poterrovi v kinech a že i přesto ho většina lidí stále hází do jednoho pytle se všema nerealistickýma žánrama, který pak nazývaji sborně sci-fi, tak mi z toho vychází, že podobnej sborník u nás bude mít smysl až za několik let (a já jen doufám, že se tak dlouho zájem o fantasy udrží(bejt to jen na mě tak zcela určitě 😉 )).