PR: Proklatě dobré horory od Fracassiho

Málokdy se stane, aby v nás tisková zpráva k vydání nové knihy vzbudila tak velká očekávání. Ale tohle vypadá oprvadu zajímavě!
Tohle vyjádření vydavatelství Gnóm!, které přináší sbírku povídek Philipa Fracassiho způsobilo u několika našich recenzentů záchvaty slintavky a propukla bitva o čest tohle luxusní dílko recenzovat.
A pokud je pravda aspoň polovina, pak předem gratulujeme Gnómu k nějaké žánrové ceně!

Jestli vás nenaláká tohle, pak už vážně nevíme…

Vážení přátelé,

nechci vyvolávat dojem, že tato kniha je důležitější než jiné tituly, které jsme vydali. Ale je to první povídková kniha zcela neznámého autora, a proto si zaslouží mimořádnou podporu.

Takže, Fracassiho vydáváme proto, že

  • jsou to nejlepší povídky, jaké jsem četl za několik posledních let
  • sbírka pravděpodobně představuje významný příspěvek do „pokladnice současného hororu“
  • Fracassi je autor, který se objevil zčista jasna, bez předchozího varování, ale přesto už jako autor hotový a vyzrálý, jako nový silný hlas na scéně; tato skutečnost by mohla souviset s tím, že Fracassi už dlouhá léta působí jako hollywoodský scénárista a perfektně zvládá vypravěčské řemeslo

Dále byste asi měli vědět, že předmluvu k Fracassiho sbírce napsal Laird Barron a její název je odvozen z jednoho textu Briana Evensona. Oba jmenovaní patří k autorovým dlouholetým osobním přátelům. Britský server This Is Horror jmenoval titul, který vydáváme, nejlepší povídkovou sbírkou roku 2017.

 

PODROBNĚJŠÍ INFORMACE:

Ano, opravdu považuji texty obsažené ve sbírce „Hleď, prázdnota“ za nejčistěji a nejzručněji napsané povídky, jaké jsem četl za několik posledních let. A to i ve srovnání s excelentní sbírkou Lairda Barrona „Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká“, ALE… ale tyto dva autory je velmi těžké srovnávat. Podle mého názoru je Barron jako autor výsostně literární typ, kdežto Fracassi, podobně jako třeba King, je typ výsostně filmový. Fracassi výborně pracuje s obrazy a tempem a ne náhodou jej John Langan v Locus Magazine přirovnává nejen ke Kingovi, ale také k Bradburymu.

Narozdíl od Barronovy tvorby jsou navíc Fracassiho práce vždy žánrově čisté, jednoznačně namířené k hororové pointě. Proto také Fracassiho sbírka vychází jako první svazek naší nové edice Pulp Robot, zaměřené na „kvalitní žánrovky“. Dále bychom měli zmínit, že specialitou Philipa Fracassiho, alespoň v této sbírce, je práce s žánrovými klišé – v podstatě staví na velmi klasických základech, jako jsou oživlé mrtvoly nebo zrůdné proměny, ale posouvá je do nečekaných rovin, takže, jak poznamenává i Barron, jde o jakýsi mix klasického hororu „osmdesátek“ a postmoderního přístupu. Nejsem specialista na horor, ale přijde mi to přinejmenším zajímavé a Fracassiho povídky rozhodně ještě dlouho z hlavy nevyženu.

Na sbírku „Hleď, prázdnota“ (Behold the Void) jsem narazil náhodou, když jsem hledal nějaké informace o Lairdu Barronovi. Barron ke knize napsal krátkou, ale zasvěcenou předmluvu, kterou stojí za to si předem přečíst, abychom pochopili kontext, v jakém Fracassi na scénu vstupuje, ale podle mě je z ní nejpodstatnější toto: autor pracoval dlouhá léta jako scénárista v Hollywoodu. To má určitě souvislost s tím, jak bravurně své povídky staví – myslím, že vlastně každou by bylo okamžitě možné zfilmovat.

Musím se přiznat, že první dvě povídky jsem autorovi pořád nějak nevěřil, protože věci, které popisuje, jsou opravdu bizarní, ale potom už si mě naprosto získal. Čím déle jsem četl, tím víc jsem byl ohromen, a nakonec jsem kvůli Fracassimu překopal ediční plán. Doporučuji vám přečíst si tuto kolekci, až se vám dostane do rukou, opravdu celou, a hodnotit ji jako celek.

Jakub Němeček

Gnóm! / edice Pulp Robot

v Praze koncem června 2018

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď