Nezralé maliny z Landie

Náctileté postavy, naivní dialogy, pomalé tempo vyprávění, oblíbené žánrové kulisy, zřetelná antiškolní revolta, nešťastná platonická láska… A touha najít odpovědi na otázky života, vesmíru a vůbec.
Tak o tom všem je Landie od Jakuba Trpiše.

První část trilogie s názvem Čtyři poutníci hodlá čtenářům představit neobyčejný fantasy svět, který má uchvátit moderními velkoměsty i panenskou přírodou. Společně v něm žijí lidé a roboti, přízraky i mágové. Hlavními silami jsou materializace a telekineze, dovednosti, které se pokouší ovládnou žáci kouzelnické školy v Údolí světla. Výuka probíhá pod širým nebem a rozhodně tu nenajdete předměty jako matematika, fyzika, dějepis nebo gramatika. Tady se na znalosti moc nehraje. Učitelé v této „škole v přírodě“ mluví nespisovně a nechávají svým svěřencům prostor, aby rozvíjeli vlastní talent dle uvážení. Většina kantorů jen pasivně přihlíží a nikdo je pak ani nebere vážně, protože připomínají karikatury našich ustrnulých představ o zástupcích této profese. Takže milý profesor Rodok si klidně může rvát vousy třeba do aleluja a nechat žílu na čele utepat až do Faradayova oblouku, žáci se dál chovají jako pytel blech. Nedostatek disciplíny u dětí, které vládnou celkem nevyzpytatelnou mocí, prostě nikomu nevadí. Ráj, že ano?

Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Puberťák Chára, jeden z ústřední čtveřice hrdinů, nedokáže ovládnout ani sám sebe, ani svůj vlastní výtvor. Hliněný obr Chasúf, kterého Chára vyvolává kdy se mu zlíbí, se pak pohybuje po krajině jako Godzilla a zanechává za sebou spoušť. Na tváři adorované panenské přírody zůstávají jen žalostné rýhy polomů, kudy se neobratný Chasúf prodíral za svým pánem hlava nehlava. Stejně bezohledně se pak nedotčená krajina stává kolbištěm divokých zápasů mladých kouzelníků, kteří mohou pro vítězství použít jakýkoliv materiál, který je obklopuje. Strategie, založená na růstu a nenásilí má proti hliněnému obrovi pramalou šanci, a tak se Chára brzy zařadí mezi šampiony. Poklidný studentský život nezkalí ani drobné nehody při nezdařených teleportacích, a v rámci večerní zábavy dojde i na hezký taneček sličných spolubydlících. Kmitání dvou dívčích zadečků, které do rytmu ťuknou bokem o sebe, rozehřeje nejen chlapecká srdce. Ale na lásku není čas, škola se ocitá uprostřed bojů znesvářených politických frakcí a navíc na starší žáky čekají závěrečné zkoušky, které spočívají ve splnění nějakého těžkého úkolu.

Jeden takový dostane i zjizvený Naté s pochroumaným sebevědomím, jehož tým doplní další tři spolužáci – krásná Lajla se schopností teleportace, pinokijský robot Kobu a vztekloun Chára („protože když máme někoho rádi, tak přehlížíme jeho chyby“) – a čtyři poutníci mohou vyrazit zvesela na cestu. Vezmou si pláště s kápí, které jsou jim pak po celou dobu k ničemu, a vrhají se bez jakékoliv přípravy buď do záchrany lidí uvízlých v pasti zborceného města, nebo do podzemního jeskynního komplexu. Tak trochu si čtenář připadá, jako by se přemístil do počítačové hry Z Lothlórienu do Matrixu, během níž musí projít těmi nejméně příznivými situacemi. Prostě se nemůžete se ubránit dojmu, že všechny ty cíle jsou umělé a samoúčelné. Dětem možná učitelé nakukají, že ztracený předmět, který mají najít, je strašně důležitý, ale když on pak ten Zesův zub k ničemu neslouží, tak si říkáte: proč to vlastně celé podstupovali? Co se vlastně měli naučit?

Prapodivnost celé školní koncepce není jediným kamenem úrazu. Tím druhým je svět samotný. Eklekticky vybrané prvky z jiných fikčních světů nejsou zas takovým prohřeškem, je-li takové spojení funkční. Když pejsek s kočičkou pekli dort, z výsledku je dost bolelo bříško. A v tomto duchu se odehrává i světotvorná kuchyně Jakuba Trpiše. Výsledek je mastný, slaný, sladký, hořký i pálivý zároveň. Sice jsou fantazácké a scifistické rekvizity poslepované k sobě, ale drží jen díky vteřinovému lepidlu, a ve výsledku to není funkční stroj, ale spíš výstavní exponát nějakého extravagantního umělce. Landie je snový svět, nezkažený žádnými společenskými či ekonomickými zákonitostmi, plný víry, že všechno dobře dopadne. Avšak namísto toho, aby dával prostor hrdinům zrát, dopustí, aby uvízli někde mimo prostor a čas.

A když už jsme u toho, za třetí velkou slabinu příběhu považuji právě postavy, s výjimkou Cháry, kterému ostatní dělají papírovou stafáž. On jediný, byť mi svou sobeckostí a neomaleností lezl na nervy, připomínal bytost z masa a kostí. Možná alter ego samotného autora? Kdoví. Jakub Trpiš patří k tvůrcům, kteří svou spisovatelskou dráhu teprve začínají. Narodil se v Karviné, vystudoval bezpečnostní inženýrství na VŠB-TUO a nyní se i profesně zaměřuje na bezpečnost práce. Psaní je pro něj způsobem, jak překonat sebe sama a svůj omezený pohled na svět, aspoň to tak sám tvrdí. Možná mu jde především o to překonat traumata z dětství, soudě podle toho, jakou má pifku na školní vzdělávání a jak je za vším zoufalá touha po přátelství, lásce a bezpečí. Jako autor se představil už v roce 2012 románem Volba, který vyšel v přepracované verzi znovu v roce 2016. Jedná se o společenský román s přesahem do duchovní literatury. K další knize s názvem Revoluce odpočítává na propagačním webu časomíra a do vydání zbývá cca 100 dní. Jakub Trpiš rád vkládá do svých příběhů hlubší poselství; a ani v případě Landie tomu není jinak – mě však neoslovilo.

Když jsem se zamýšlela nad příčinou, došlo mi, že je to každým coulem vlastně dětská knížka, a já tudíž nepatřím do té správné cílové skupiny. Kniha je na první pohled velkorysá, ale nakonec i v tom je zakleté další ouvej. Vydavatel nešetřil ani na gramáži papíru, ani na pevné vazbě a vyhrál si i s grafickou stránkou a ilustracemi, jenže na pohodlí čtenářů už tolik nepomyslel. Kniha je totiž docela dost těžká a pěkně se pronese. Budete-li se snažit při čtení knihu delší chvíli držet, promění se lehce v posilovací náčiní. Dětskému čtenáři však neodpovídá ani obálka s děsivou černou siluetou na přední straně, což poukazuje buď na marketingové selhání, nebo dílo opravdu cílí na čtenáře o něco starší, spíše z řad mládeže, a hledá hodné citlivé duše, kterým nechutná kotletovský nářez.

Informaci o tom, že kniha vyšla vlastním nákladem, si schválně nechávám až na konec. Ne vždy to automaticky znamená, že kniha bude špatná. Někdy je tato cesta na pulty knihkupectví lepší než žádná. Jen obecně textům více prospívá, pokud je viděl aspoň nějaký redaktor. Ne že by byly stránky plné hrubek či překlepů, vůbec ne, ale stylisticky je kniha nevyladěná a logika i dynamika děje někdy dost pokulhávají. Ačkoliv, teď mě napadá, že bychom možná byli ochuzeni o úsměvné novotvary jako „korunoví“ (ta část stromu, která tvoří korunu), spojení „drncat zuby“ nebo o částici „jep“, kterou Chára vyjadřuje spokojený souhlas. Nějaký hnidopišský redaktor by to možná nepochopil a chtěl opravit, nudné pasáže zkrátit a na obálku by prosadil něco ve stylu Dětí z Bullerbynu. Chápu, že ani to by nemuselo být ono…

Můj celkový dojem z Landie je více než rozporuplný, to už je celkem zřejmé, ale nelze vyloučit, že mladému čtenáři se tohle čtení líbit bude. Já už ale dávno dětským střevíčkům odrostla, a tak vidím ve výsledku spíš nevyzrálost, jako když natrháme maliny příliš brzy. Vypadají jedle, ale chutnají ještě kysele. Nechci však knize, nad kterou autor strávil 5 let, upřít určité kouzlo. Sem tam problesknou střípky jakéhosi moudra, najdou se pasáže napínavé a zdařilé a motivy nové a neotřelé. Začátek je třeba velmi dobrý, jenže autor brzy motiv záhadných přízraků opustí a do poslední stránky nic nevysvětlí. Krajem má obcházet tajemná a nebezpečná bytost, ale vyjde to jaksi naplano. Možná si rozuzlení těchto dějových linií nechává Jakub Trpiš do dalších dvou knih, které má v záměru vydat, stejně jako dokreslení mapy svého fikčního světa, neboť zbývá ještě dost bílých míst. Ve věnování, které autor škrabopisně do recenzního výtisku vepsal, se říká, že „zvládneme mnoho utrpení a překážek, pokud v tom, co děláme, vidíme smysl.“ Nechť tedy není žádné utrpení samoúčelné (ani to literární) a překonávání překážek nesmyslné (jako výtky recenzentů) a u autora vyvolají chuť je podstoupit, aby se zdokonalil a v dalších chystaných knihách nás příjemně překvapil.

 

Jakub Trpiš: Landie – Čtyři poutníci

Vydal: Jakub Trpiš, 2017

Obálka: MartinaSvětlíková

Počet stran: 536

Cena: 399 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď