Rozhovor: Dušan „Duke“ Fabian 2/2

V druhé části rozhovoru prozradí Dušan D. Fabian více o svém způsobu psaní, poradí začátečníkům, jak prorazit, a v neposlední řadě představí svůj chystaný román.

Jak ses učil spisovatelskému řemeslu? Kurzy tvůrčího psaní? Příručky? Literární soutěže?

Musím se přiznat, že jsem nevyvíjel žádnou cílenou aktivitu v tomto směru. Takže žádné kurzy a podobně. Začal jsem psát pro sebe, ze zábavy, jako většina. Nejprve do šuplíku, potom do soutěží. Jistou dobu byly populární workshopy pro začínající autory na různých conech. A chvíli jsem poseděl i na nich.

Co ti daly?

Myslím, že dost. Nejvíc ti dá právě přímý kontakt s lidmi, kteří už s psaním mají nějakou zkušenost. To jsou fakt rady nad zlato. 🙂 Při psaní člověk narazí na kupu nepředvídaných problémů a neskutečně mu pomůže, když se o nich může s někým poradit. Pokud však jdeš s vlastní kůží (povídkou) na trh (před zkušeného autora), musíš počítat s tím, že můžeš dostat řádně na frak. 🙂 Všichni se učíme…

Domnívám se, že je to mnohem důležitější než soutěže, kde je to méně přímé, anonymní. Když tě někdo, o kom si myslíš, že je fakt dobrý, kárá osobně, má to hned jinou motivační sílu. 😉

Okolí mě napomínaním a radami odnaučilo od mnoha podstatných chyb a teď je už víceméně jen na mě, jak se budu rozvíjet dál. A i v tomto stádiu upřednostňuju před studiem odborné literatury o psaní vlastní čtení beletrie.

Studuješ styl svých oblíbenců? Všimneš si někdy, že píšeš stylem nějakého svého oblíbeného spisovatele?

Nejde přímo o napodobování stylu oblíbenců, ale o jisté pátrání po jejich know-how. O zamýšlení se nad tím, proč je právě tento dialog tak dobrý, tato akce tak svižná a tento popis tak poutavý…

Jak prorazit

A co ty literární soutěže jako možnost se zdokonalit?

Co se jich týče, mám na ně dost schizofrenní pohled. Na jednu stranu několika z nich vděčím za to, kde jsem (Béla, CGR), ale na druhou… Asi nejsem soutěživý typ. Prostě mi soutěže připadají jako nesmyslné závody… Umění je něco tak vysoce subjektivního… Většinou vyhrává ten, kdo se nejvíc trefí do vkusu poroty.

Osobně, já soutěže také příliš nemusím, není nic méně objektivního než literární soutěž. Vždy se potom divím, jaké povídky vyhrají… ale čas od času něco pošlu, abych měl o čem mluvit.

Ale oba asi musíme uznat, že přestože toto je náš osobní postoj, soutěže mají i pozitivní dopad. Hlavně pro začínající autory jsou skvělou příležitostí se zviditelnit. Každý úspech tě navíc výborně motivuje a posouvá dál.

O tom není pochyb, když už kvůli ničemu jinému, tak jen proto, že vydavatelé najdou sem tam někoho zajímavého a umožní mu publikovat. Úspěch velmi motivuje, pokud ho umíš využít. Mám ale dojem, že úspěch z mnoha lidí udělá zamrzlé autory, kteří se nevyvíjejí… až první neúspěch je opět probere.

Souhlasím, i když bych si asi nedovolil nikoho přímo jmenovat. 🙂

Jak to děláš, když něco napíšeš – máš své beta-čtenáře, kámoše, známé, například i mimo SF, kteří čtou tvoje nové věci?

Mám. A jsou ze SF scény i mimo ní. Slovenský fandom je skupina úžasně pohodových lidí. Vládne tu neuvěřitelná podpora a najdeš tu skutečně poměrně málo zlé krve. Vždy když něco napíšu a chci poznat názor okolí, začínám nejbližšími – rodinou, přítelkyní a známými. Často se je snažím zapojit do diskuze o textu už během samotného psaní. Svět a hrdinové jsou sice moje „božská stvoření“, ale je potřeba kontrolovat, aby reagovala takovým způsobem, při kterém neztratí sympatie čtenářů. Po dokončení textu putuje většina věcí ještě k někomu dalšímu, tentokrát z fantastické oblasti… Znám mnoho lidí osobně a vím, který textík je osloví a ke kterému mohou přispět hodnotným komentářem. Román Invocatio elementalium před vydáním vidělo 15 lidí. Prostě není nad dobré kamarády, kteří rádi poradí a pomůžou. 🙂 Nikdy to nebude dokonalé, neboť každý člověk má jen omezený rozhled, ale pokud to jde, je třeba se o to aspoň pokusit.

Nedokonalost je lidská. 😉 Znáš ten příběh od Gibsona, v němž si v podzemce zenový umělec maluje figurky do her tak dokonale, že na každé musí udělat jednu chybu, aby byl stále člověkem a ne budhou?

Dobrý příklad!

Jak to funguje při psaní? Diskutuješ náměty?

Ne, náměty ne.

Když tě něco napadne, neptáš se nikdy okolí, zda to stojí za napsání?

Existuje určitá hranice, po kterou to prostě musí být výhradně moje záležitost. Vymyslet hrdinu, prostředí, příběh. Jakmile to má určitou strukturu a já mám pocit, že jsem se do sytosti vybláznil, tak to s někým prodiskutuju.

Myslím si, že by mohlo být celkem zábavné i to vymýšlení pomocí diskuze.

Jednou bych možná rád zkusil i to. Možná s nějakým jiným spisovatelem. 🙂 Může to být skutečně zajímavá zkušenost. Brainstorming nápadů.

Psaní vs. práce

Jaký má vliv tvoje zaměstnání na psaní, jsi jako vědec důkladnější? Máš lepší vztah k sekundární literatuře při rešerši?

Někdy se ve faktografii přímo vyžívám. 😉 A potom dostanu při psaní od nejbližších po prstech, že se zase zamotávam do nepotřebných podrobností… Mám sklony k perfekcionizmu a puntičkářství. Vědecká rutina to u mě logicky podporuje a prohlubuje. Ale přímému spojování témat – tedy toho, co dělám, a toho, o čem píšu – se vyhýbám.

Co tvé plány… umíš si představit Dušana „Duke“ Fabiana jako profi spisovatele?

Živit se jen psaním? Lákavá představa, ale vím, že to není procházka růžovou zahradou a člověk se musí otáčet. Zatím mi to úplně vyhovuje právě takto; při práci, která mě živí, zůstává psaní příjemnou zábavou a ventilem.

Čeho bys chtěl dosáhnout na poli spisovatelském? Lákají tě ceny? Fanynky? Desetitisícové náklady? Tři boží knížky za život?

Neblázni, vždyť to bude číst i moje přítelkyně. Povím, že fanynky, a nedožiju rána. 🙂 Ne, ceny určitě ne. Spíše ty náklady. Zájem čtenářů. Možnost zabavit se prostřednictvím písmenek s kupou dalších lidí na podobné vlně…

A co plánuješ pro nás, čtenáře?

Především volné pokračování románu. Mám v záloze několik nových povídek, ale v ČR se zatím budou asi objevovat dříve věci, které už byly v SR publikované.

Shodný hrdina, anebo jen stejný svět?

Shodný svět jednoznačně a několik hrdinů z Invocatio elementalium také. Ale určitě ne všichni. 🙂

Jak se stavíš k tomu, že někteří slovenští SF autoři píšou česky?

Před několika lety to byla nevyhnutelnost. Bez toho by se vůbec nedostali na váš trh. Právě oni prorazili cestu nám – druhé generaci. Takže jim můžu jen poděkovat.

Takže dnes už česky psát netřeba, aby se jeden mohl vydat do Čech, jestli tomu dobře rozumím.

Ano. Především díky Walesu. A možná se vbrzku chytí i další vydavatelství.

Jak se to stalo, že tě Wales vydal?

Stačilo jim poslat rukopis.

Tak to je úžasné! Tak se dělá kariéra… kolikrát tě odmítli doma?

Několikrát i odmítli, ale po pravdě, většinou se nevyjádřili. S rukopisem jsem atakoval asi devět domácích vydavatelů. Většina z nich mě dala do čekací listiny. Rozuměj – mezi čekatele na odpověď.

To je krušné…

Jediný, kdo mi nabídl okamžité vydání, byl časopis Fantázia. Na pokračování – rozdělené do čtyř částí. Když už bylo jasné, že ve slovenštině to vyjde aspoň v takovéto podobě a moje ješitnost byla uspokojená, obrátil jsem se na Česko. Právě Ďuro Červenák mi poradil, že Wales se zrovna rozhlíží po něčem publikovatelném ze Slovenska. Tak jsem to poslal rovnou tam a jim se to zdálo dostatečně dobré na to, aby do toho investovali čas a peníze.

Ano, též jsem zachlechl, že Wales se hodlá specializovat na lov slovenských talentů… hádám, že tvůj vztah k Walesu je dobrý.

Výborný 🙂 Za vším stojí Robert Pilch, který se po Ďurově (a možná i mém) úspěchu v ČR bude určitě i nadále rozhlížet po nových tvářích ze Slovenska.

Najít si vlastní styl

Tento rozhovor budou možná ze zvědavosti číst i lidé, kteří Invocatio elementalium neznají. Proč by si měl někdo z nich přečíst tvoji knihu? Mezi tou kupou jiných knížek? Proč právě Invocatio?

Snažil jsem se v knize přinést něco originálního. Minimálně trochu jiného, než to, co už naše trhy nabízejí. Nasát vlivy svých oblíbenců (určitě tam najdete trochu Gaimana, Kinga, Lovecrafta, ba i Kulhánka) a zachovat atmosféru jejich děl, ale zároveň se odrazit dál. Psát o známých věcech z nového pohledu. A po svém…

Dnes je populární žánrové dělení, ten píše high fantasy, ten new weird. Co píšeš ty?

To asi nikdo neví. 🙂 Myslel jsem, že by mi mohli poradit odborníci. Ale co recenzent, to jiná nálepka. Většina recenzentů mé knihy se neumí rozhodnout, kam ji zaškatulkovat, a já se tím výborně bavím. Invocatio elementalium už bylo označené za horor, okultní thriller, temnou fantasy, městskou fantasy i mysteriózní román… Sám bych to raději neškatulkoval. Ale možná je v něm opravdu všechno to vyjmenované… Hlavně ať to ale nikdo nepovažuje za nějaký nový směr. 🙂 Je to stará dobrá fantastika.

Ano, když si najdeš svého čtenáře specifickým stylem, budeš ho mít svého pod jakýmkoli jménem, dokud budeš hrát na jeho strunky…

Akorát že postup je opačný, nehledám čtenářovy strunky, ale lákam ho na ty svoje. 🙂

Á, harmonie akordu. 🙂 Rezonanční přenos!

Podbarvený dvojkopákem. A jsme zase u hudby. 🙂

Music, music über alles!

Absolutely…

Zkusíme otázku na ostří nože… je něco, co se ti v SF vyloženě nelíbí?

Hm… mnoho věcí se mi nelíbí v politice, ve společnosti a tak… ale v SF… možná to, že se ji mnoho lidí za každou cenu snaží přiblížit k mainstreamu. Má to význam, ale vzniká při tom trend zatracovat brakové podhoubí, z kterého vyrašila. Proto nikdy nedám dopustit na Howarda, Kulhánka, Rigor Mortis a další. Jde o vkus… Mě se líbí ta rozmanitost… Sáhneš po tom, po čem chceš… Dnes mám náladu na šplíchající mozky, zítra na filozofické myšlenky; oboje jde z hlavy. 🙂

Tak k tomu není co dodat.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď