Pod kočičími hlavami aneb dva proudy urban fantasy

Tzv. městská fantasy získává na oblibě. Co je to však zač? Každá fantasy, kde se hrdina potuluje po městě? To určitě ne. Zato ve světové literatuře můžeme vysledovat dva základní proudy, které jdou za městskou fantasy označit.

Fantasy můžeme rozřadit do mnoha podžánrů, ale městská fantasy jako by stála bokem. Zařazení knihy právě do tohoto proudu nejvíce umožňují kulisy příběhu, v kterých se může odehrávat příběh pohádkový, hororový, nebo třeba čistě katastrofický. Může být zkombinována se steampunkem či ještě „modernějšími“ odrůdami SF. Že se příběh odehrává ve městě, samozřejmě automaticky neznamená, že lze text označit za městskou fantasy. I když bohužel platí, že dnes jsou jednotlivé žánry, směry, proudy, říkejte tomu jak chceme, více než škatulkami z teorie literatury hlavně komerčními nálepkami, které na obálky lepí buď sám autor, anebo jeho vydavatel, přesto můžeme dojít k zajímavým výsledkům. Když si vedle sebe postavíme řadu knih s touto nálepkou, najdeme překvapivě velkou spoustu obdobných rysů. Přesto však městská fantasy nemá jednu podobu, ale rovnou dvě.

Gaimanovská urban fantasy

S tímto typem se český čtenář důkladně seznámil již dříve. Základní rysy tohoto směru jsou jednoznačné. V kulisách současného města, které běžně známe, anebo bychom ho znát měli (viz Londýn v Nikdykde), se odehrává fantaskní příběh. Zápletka je založená na věcech kolem nás, jež nevidíme. Protože jsou kouzelné, nebo se prostě vždy díváme špatným směrem… na tom už nesejde. Většina lidí takhle bez povšimnutí míjí bezdomovce v ulicích Prahy, stejně tak jako bychom míjeli fantasy, která se všude kolem nás odehrává a spisovatel ji jenom našim očím odkrývá. To je základní motiv, který je více či méně zdůrazněn, případně zabalen obdobné formulace.

Miévillovská urban fantasy

Fantasy se často odehrává ve smýšleném světě. A to je i případ druhého typu urban fantasy. Nazvěme ji pro přehlednost třeba Miévillovská. I ta pracuje se zcela novým světem, v tomto případě tedy městem. Role města jako kulis je ale tentokrát nenahraditelná. Město je přímo stvořeno pro potřeby děje, zápletek a postav. Příběh nestojí na tom, že by nám autor odhaloval něco, „co nevidíme“, zato vše staví na spolupráci kulis a děje. Tahle definice je značně problematická. Je velmi složité rozhodnout, kdy je ještě spolupráce kulis a děje nezbytná a kdy už jen doplňující. Například – zařadili byste sem Šlechtův román Krvavé pohraničí? Já nikoliv. Příběh se sice z velké části odehrává v jednom městě, to však hraje v příběhu velmi malou roli. Je jen šachovnicí, po které se pohybují figurky, které by se stejně tak mohly potkávat kdekoliv – kdyby byly jednotlivé postavy rozesety po vesnicích a hradech, hrdina by se akorát více nachodil.

Jistě by šly vysledovat tak velké odchylky, že by na nich šla postavit třetí představa o tom, co vlastně ta oblíbená městská fantasy je. Dva proudy ale prozatím postačí. Ostré hranice v literární vědě nelze stanovit nikdy, zvláště v době postmoderních spisovatelů, ale určité společné rysy lze vysledovat vždycky. Zda se bude význam tohoto označení ztrácet, anebo naopak nabývat na důležitosti, to se teprve uvidí. Pravda je taková, že u nás stále ještě nevyšla velká spousta stěžejních děl urban fantasy (stačí jmenovat typického představitele Charlese de Linta). Na druhou stranu tento žánr zakotvuje i v domácí tvorbě (debutový román Pavla Renčína Nepohádka).

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

31 komentářů

  1. Tenhle článek je šitý hodně horkou jehlou. To, že se příběh odehrává vě městě, samozřejmě neznamená, že se jedná o urban fantasy. Ale také naopak – příběh MŮŽE být urban fantasy, přestože se ve městě vůbec neodehrává.Je možné rozdělovat subžánr do dvou kategorií jen na základě dvou autorů, jejichž díla byla shodou okolností publikovaná v ČR? Kam se poděl třeba takový Charles de Lint se svými X romány nebo Jonathan Caroll, když už pominu Holdstocka a Les mytág, který sem patří taky?

  2. Doplnění
    Aby bylo jasno, chápu, co chtěl autor rozdělením na ty dvě kategorie říct, ale nevím, proč je označovat zrovna takhle? Co když Gaiman napíše další román v duchu Miévillovské urban fantasy nebo naopak?

  3. Promiňte, ale co má Les mytág společného s urban fantasy?

  4. Právě to, že urban fantasy neznamená, že se děj odehrává ve městě, víc nebo míň fantaskním. Urban fantasy – alespoň tak ji chápu já, možná špatně – je fantasy, která vychází z moderního světa prostoupeného „urban culture“, žádného staro/středověku potřebného pro high fantasy, sword&sorcery aj. A tento vztah k „urban culture“ se může odrážet jak životem ve městě, tak útěkem z města – a Les mytág (stejně jako Lavondyss a Hloubení, to možná nejvíc) není nic jiného než útěk z města, eskapistická záležitost. Měla by to snad být nějaká „sylvan fantasy“? Základní premisa Nikdykde a Lesa mytág je prakticky stejná; Nikdykde má jiný Londýn existující jaksi paralelně s tím naším, změna v Lese mytág je ještě menší – jeden les, kde pravidla jsou trochu jiná. Zkuste si představit, o kolik by byl ten příběh chudší, kdyby neměl překryv s moderní dobou a zůstalo jen to dobrodružství! Proto při nejlepší vůli Holdstockovy knihy z Merlinova kodexu už nejsou tak „silné“. Abych řekl pravdu, mám spíš problém přijmout do své definice UF Miévillovy knihy – právě proto, že se odehrávají úplně jinde, ale budiž, jakési pojítko tam je. To už bych raději zahrnul do extrémní urban fantasy třeba Ballardův Betonový ostrov a Bouračku, byť vznikly v době, kdy tento termín naprosto neexistoval. Jinak samozřejmě platí, že všechno toto škatulkování je umělé a já ho uznávám jen jako vodítko pro čtenáře, který zjistí, že se mu knihy z určitého subžánru zamlouvají nějak víc.

  5. Nemám obvykle ve zvyku rýt, ale tady mám taky pocit šití horkou jehlou; respektive mám pocit, že psát podobný článek bez rozsáhlé znalosti západní fantastiky v originále a proudů a tendencí tam nemá smysl pokoušet se o žádné rozřazení…

  6. Když jsem si přečetl název tohohle článku, tak mě fakt zaujal…. ale toho textu tam je příliš málo…. a zrovna tohle mě zajímá. Kde se o urban fantasy dá dozvědět něco víc? Existuje nějaký článek nebo exej nebo tak?

  7. Zkusme přesvědčit Martina Šusta, ať na to téma něco napíše. Ten je tak jediný, kdo na to může mít čas a potřebnou databázi.

  8. Urban Fantasy
    Tak to Ti tedy děkuji, Petře :-)No, možná zkusím něco zplodit, ale právě času se příliš nedostává, tak mi ho dopřejte.

  9. Existuje samozřejmě heslo
    v Clutově The Encyclopedia of Fantasy, byť lidem dychtícím po jednoduché škatulce moc neposlouží. Kdysi jsem ho pro nějakou podobnou diskusi i kus přeložil.Petře, tvá teorie je sice zajímavá, ale jednak jde proti všeobecně používanému smyslu termínu, jednak není udržitelná ani sama o sobě: s takovou by urban fantasy musela být každá, která jakkoli „vychází z moderního světa“. (Do čehož by se ovšem Miéville stejně vešel – viz poněkud anachronizující levicová politika, mezirasové vztahy etc. etc.) Naopak východiskem Lesa mytág je zcela zřetelně anglický VENKOV, svět daleko od hlučícího davu, kde je to z osamělých panských sídel na kraji lesa k nejbližším sousedům dlouhý pochod po prastaré pěšině přes pastviny.

  10. To Petr Kotrle: Uznávám a beru to, ale přece jen mi toto pojetí připadá trochu moc široké. To by pak do urban fantasy nutně musel spadat i takový Harry Potter… Ale přiznávám, že když jsem se proti Holdstockovi ohrazoval, bylo to pod vlivem v tuzemsku užívaného výrazu ´městská fantasy´.

  11. Hlavně to Honza Vaněk: Vím, že ta moje definice nebyla nejšťastnější, ale lepší a jednoduchá mě zatím nenapadla. Já to vidím spíš jako věc přístupu než konkrétního prostředí. Ty líčíš Ryhopský cyklus pomalu jako nějakou pastorální fantasy. Ne, o venkov a pastviny tam opravdu nejde. Hele, já nemám nějakou zvláštní potřebu cpát Holdstocka zrovna do téhle škatulky. Ale vždyť třeba De Lint, označovaný za klasika subžánru, se jím nechává evidentně inspirovat (k nemalému vzteku RH – ale myslím, že už ho to přešlo…)Kruci, já se tady ale nechtěl bavit o Holdstockovi, ale o tom, jak ten článek pohled na urban fantasy zjednodušuje. Ad Harry Potter – zrovna tam mi spojení typického prostředí pro fantasy (Bradavická škola) se „současným“ světem nepřipadá jako nejorganičtější.

  12. Urban Fantasy
    1) Polemika nebyla ušetřena pozornosti „médií“ a můj jen nesměle slíbený článek byl ihned vyžádán Pevností k přetištění.2) Ondrův článek je jistě velmi zjednodušující, ale z dalších reakcí je patrno, že na tomto poli panuje poměrně značná nejednotnost názorů. To znamená, že případný článek budu konzultovat s Tebou Petře i s Tebou Honzo. Doufám, že dojdeme k nějakému společnému konsensu. A přitom snad nebudeme zbytečně škatulkovat, protože to je vždy vyloženě omezující a na škodu věci.A zastanu se ještě Ondry za jeho odvahu pustit se do podobné eseje, snad mi rovněž pomůže s článkem, když už jsem byl o něj tedy požádán, pevně věřím, že neřekl na tomto poli poslední slovo…

  13. Asi nejklasičtější městská fantasy, co jsem četl, byla od Mika Resnicka a jmenovala se nějak jako „Lovy na jednorožce“ (už je to dávno, takže si názvem nejsem přesně jist, navíc spáchal i povídku hodně podobného jména). Byla to taková variace na chandlerovskou detektivku, napsaná příjemně lehkou rukou. Skoro se divím, že to u nás ještě nikdo nevydal.Respektive nedivím, já vím, že Resnick má u nás po prvních pár knihách hodně pošramocenou pověst a bylo by to velké riziko…

  14. Velice zajímavý seznam 337 knih řazených do urban fantasy je na:www.scifan.com/themes/themes.asp?Th_themeid=133&Page=1&Items=30Některé tituly mě opravdu zarazily, třeba „Lathe of Heaven“ od UKLG nebo „Highlander“ od G. Kilwortha 🙂 Ten jednorožec je tam jako „Stalking the Unicorn“.Zajímavé je především to, jak citelný nárůst počtu titulů (nevím jak kvality) tato kategorie zaznamenala od konce 80. let.

  15. Les mytág
    Ale přesně takhle si ho pamatuju, nebo aspoň to, co se mi dosud nepodařilo šťastně vytěsnit: hrdina se vrátí (prý) z války, vykořeněně bloumá od ničeho k ničemu, není schopen si najít práci (nebo se zaregistrovat na potravinové lístky nebo co), ba ani vytvořit si jakékoli jiné vazby k lidem a světu, chvíli chodí vyžírat místní šlechtu (nebo možná jen místní majetnou elitu, už fakt nevím) a pak se moc rád chopí šance utéct nejenom před světem, ale i ze své doby, a řešit si komplexy s co nejmenší skupinkou archetypů, které mu to pro přehlednost ani nekomplikují artikulovaným vyjadřováním.;-)Pastorální ve smyslu idylický jistě není, ale rozhodně patří do linie fantastických knih, jejichž charakeristická anglickost vyrůstá z krajiny (Alan Garner, Keith Roberts; venkoncem i Tolkienův Kraj – mimochodem zrovna včera jsem listoval Pánem prstenů a znovu, ostřeji, jsem si uvědomil, jak nepřesvědčivé jsou kapitoly z Minas Tirith). Moderní urbanizovaná kultura je v románu důležitá jen tím, jak důkladně se jí vyhýbá – což je v jistém smyslu signifikantní, to ano, ale stavět ho proto po bok Nikdykde mi silně asociuje tuhle kritiku haškovské stati Norberta Holuba (jakkoli sama o sobě není tak primitivní): http://archiv.ucl.cas.cz/getpdf?path=Tvar/2003/10/3.pdfCo se Scifanu týče, nikdy na mě nedělal příliš důvěryhodný dojem. Inferno jsem četl; je to pokus o přísně logický „sequel“ k Dantovi. Co je na tom za urban fantasy? Replay jsem četl; je to o lidech, kteří nějakou náhodou mohou prožít svůj život znovu (a vytvořit přitom jakousi alternativní historii). Nebydlí na samotě, ale co je na tom za urban fantasy? Canal Dreams je o hudebnici cestující Panamským kanálem na nákladní lodi v roce 2000, jíž se dějí divné, ale tuším ne realisticky nevysvětlitelné věci; co je na tom za…? Feistova Pohádka tu vyšla, a Útěk z Káthmándú na Slovensku; co je na nich…? Etc. etc. Fanouše splácávající subžánrové bibliografie podle týchž kritérií jako pejsek a kočička dort mají i v Americe.Martinu Šustovi: Budu se sice opakovat, ale nemyslím si ani, že k napsání špatného článku na kontroverzní téma je třeba odvaha, ani že zasluhuje zastání.

  16. No máš pravdu, jenže je dost možné, že cílem článku bylo vyvolání diskuze, tedy alespoň jedním z cílů, takže v tomhle bodě asi uspěl.

  17. je zvlvláštní kolik kindů vyvolal jeden nic neřikájící článek. Já bych o tom řekl asi tolik. Stejně jako v Nepohádce působí neskutečně město Praha, tak pry stejně cize působí Londýn pro místního usedlíka Londýna. Nebo aspoň tolik jsem pochytil u kontextu pár rozmluv. Neřekl bych ani, že Gaiman vytváři městskou fantasy, prostě je to příběh a je jen náhoda,že se odehrává na stínu Londýna. Zato Malivelův Nový Kozburn (nebo jak se to píše) čerpá z městské atmosféry. Vlastně jen tuto jeho knihu jsem ochoten chápat jako městskou fantasy. Stejně mimo se mi zdá i Powersovo Stáčení černého piva, nepůsobí autentickou atmosférou, nebo aspoň tak to vnímám.

  18. Honzo, Honzo, zase jednou se ti daří víc bořit než tvořit. Ta charakteristika Lesa mytág je zajímavá, podívat se na to takhle mě ještě nikdy nenapadlo. Podle stejného klíče bych musel zhodnotit Ransomovy knihy, které teď čtu klukovi před spaním, nějak takhle: Parta fakanů, které nikdo neumí přes léto pořádné zapřáhnout, se poflakuje po jezeře a v jeho okolí a má víc štěstí než rozumu, že se nikomu nic nestane. Uf, nechtěl bych žít v tvé hlavě.Když je takový problém hranici UF najít, zkusme ji začít vymezovat. Asi to nebude takový problém vůči sword & sorcery a high fantasy, které ve velké většině nepotřebují žádné pojítko s moderní dobou, spíš naopak. Horší to bude vůči magickému realismu, kde může moderní svět a fantasy prostředí taky docela úspěšně splývat. Já bych ten rozdíl viděl ve větší civilnosti UF, v tom, že má blíž k realismu než k magičnosti. Měl by to být příběh, který by někdo z nás, našich rodičů, maximálmě prarodičů, mohl celkem snadno prožít, kdyby něco málo „bylo jinak“. Měl by se odehrávat v moderním světě (tak od 1. světové války?) nebo jeho obdobě, a tento kontakt by měl být zachován, tedy žádné hup, skočím si z dneška do nějakého fantasy světa (opět nepovažují za nutnost, aby byl městský) a dnešek mě už nezajímá, je to jenom autorská berlička. Hlavní postavu knihy vidím jako normálného člověka, který se změnou prostředí nezíská nějaké nadpřirozené schopnosti, tedy žádný superman, žádný Highlander. Sem mi dobře pasuje De Lint,Crowley, Jonathan Carroll, Graham Joyce, Rachel Pollack a další.A ještě jednou k Holdstockovi, kterého tam mám pořád tendenci nacpat, tedy aspoň Les mytág, Lavondyss a Hloubení, méně už „Brány“, které tu zpětnou vazbu trochu obětují. Snad se s pár lidmi shodnu, že na Ryhopském cyklu je nejúžasnější Holdstockova práce s lesem. Ale na mě to působí právě proto, že autor využívá městského pohledu na les, přesněji pohledu městského člověka, proto věci, které v těch knihách fascinují mě, možná nebudou fascinovat hajného, který chodí po lese celý život, stejně jako by asi nefascinovaly čtenáře z 19. století. Proto tvrdím, že v UF nemusí být žádné konkrétní městské prostředí, ale moderní, městský svět tam musí být alespoň v tom že celou dobu dýchá za zády. Líp už to asi říct neumím.

  19. Reakce
    Čekal jsem záporné ohlasy na tenhle článek (esej bych tomu rozhodně neříkal). Mým cílem bylo podat velké zjednodušení spíše čtenářům, kterým „urban fantasy“ příliš neříká, aby si mohli udělat hrubý obrázek, co to asi tak je. Na hlubší rozbor bych samozřejmě musel nastudovat více materiálu. Rozhodně ale článek NEVZNIKL na základě přečtení pouhých dvou knih. Největší mezeru ve vzdělání ohledně UF mám v tom, že jsem nečetl nic od de Linta, ale autora znám a sehnal jsem si o něm alespoň sekundární zdroje.Rozdělení na Gaimanovskou a Miévillovskou UF je také čistě zjednodušující prvek (právě s příhlédnutím na to, co zná český čtenář!). Může se to pojmenovat jakkoliv a já přeci netvrdím, že by jeden nemohl napsat knihu, spadající do druhého proudu. Když si odmyslíte silný SF prvek z Miévillova Amalgámu, je to Gaimanovská UF jak vyšitá. :)Les mytág bych do UF fakt neřadil. Spíš by mě zajímalo, jestli vás napadá nějaký třetí proud (jinými slovy, popřeli to, co tvrdím v článku), než abyste jen v komentářích žbrblali o tom, že o UF nepochybně víte víc než já. 🙂

  20. Urban Fantasy
    Nejde o žbrblání ve snaze upozornit, na vlastní znalosti. Otázkou je, zda má vůbec cenu psát podobné články jen tak zpatra bez větších příprav. Zda nejde spíše o kontraproduktivní snahu, která čtenáře nejenže plně neinformuje, ale poskytuje ve své neúplnosti spíše zavádějící informace. Osobně bych určitě nebyl bez příprav schopen napsat něco o moc lepšího, výsledek by byl dost možná dokonce i horší.

  21. blabla fantasy
    Otázkou je proč dělit fantasy na stopadesát dalších podžánrů a podpodžánrů a….. Vždyť každý píše svým vlastním stylem, který se navíc mění, to by mohlo být žánrů, tolik co knih. Už to urban fantasy je název jak fík. Jenom nechápu smysl toho rozdělování – řekne nám o knize tolik co půlka českých rádobyrecenzentů. A jestli kvůli tomu poznám že se odehrává ve městě, má mysteriózní nádech, čerpá z legend a hlavní hrdina je levák, přesto to nic o kvalitě díla neřekne a nedonutí mě koupit si ho.

  22. To Martin: Tak to me fakt mrzi, ze na vas clanek pusobi jako nepripraveny. Tyhle dve tendence UF mne napadly nejmin pred rokem a od te doby se mi jenom potvrzuji. Potvrdila mi to i tahle diskuze, ktera sice clanek shazuje, ale kromne zamitnuteho Holdstocka neprinesla zadnou alternativu k tomu, co jsem napsal ja. :)To rowdy: Tady nejde o zadne skatulkovani. Jasne, nejdulezitejsi kriterium je kvalita knihy, ale kdyz se te nekdo zepta, co je UF, tak reknes, ze je nesmysl knihy škatulkovat? 🙂 Ja myslim, ze ne, ze mu bez vahani reknes, ze hlavni hrdina je levak 🙂

  23. To: Petr
    Snazis se definovat UF lepe, nez jak jsem to napsal v clanku, ale jakmile napises jako jedno z hlavnich kriterii, ze: „Měl by se odehrávat v moderním světě (tak od 1. světové války?) nebo jeho obdobě“, razem ti do toho nepasuje vic autoru nez mne. Treba prave Mieville. Jeho Novy Krobuzon neni moderni mesto ani jeho obdoba. Pritom nekdo vyse napsal, ze si neumi predstavit nic typictejsiho jako priklad mestske fantasy, nez Nadrazi perdido. A razem tady mas dva proudy UF, ktere jsem popsal v clanku. Tvoje rozepsana teorie je jen doplneni Gaimanovskeho proudu. Ja jsem se omezil na nesnadneji pozorovatelne rozdily (tedy prevazne na realie). Chapu, ze je to velke zjednoduseni, ale mne o nic jineho neslo.

  24. to O. Jires
    no jo jenže s tvojí definici by jsme jako prazáklad městské fantasy Miévilova typu mohli označit Pratchetův Ankh-mopopork. Nebo je to humorná městská fantasy? A co taklhle město vygenerované v cyklu Jestřáb a rybářka, je to taky městská fantasy, nebo už ne.Nevím, takové rozdělení si dokáže vytvořit sám každý, kdo umí do pěti počítat.

  25. Veci odehravajici se v Ankh-morporku jsou vetsinou opravdu humoristicke mestske fantasy. Jestraba a rybarku jsem necetl, den ma jen 24 hodin.Ze je takove rozdeleni schopen udelat kazdy, to je klidne mozne, ale nevsim jsem si, ze by o tom nekdy nekdo napsal.

  26. Literatura vs. hudba
    Jeste co se tyce toho skatulkovani. Budme radi, ze literatura nema tolik skatuli jako hudba. Kdo z vas by umel vysvetlit, co vsechno je tohle: rock n roll, rock, pop, funk, punk, reggae, techno, jungle, disco, dub, drum n base, metal, gothic, grunge, ska, oi, jazz, nu-metal, hard step, trance, trip-hop, nu-jazz, grime, urban music, dancehall, hip-hop, country, folk, soul, gospel, big beat (dokonce s dvema vyznamy) atd. A to jsem vypsal jen to, co me zrovna tedka napadlo a co bych byl s potem na cele zhruba schopen popsat. Tech skatuli jsou ale stovky. Literarnich proudu je podle mne radove mene. Budme radi. 🙂

Zanechat odpověď