Tina vyráží hledat Timoteje na Sibiř – s Kayem a plnou parádou. Poněkud netradičně ale začíná útěkem. V důsledku akce na Šumavě (viz Vlci Sudet) jde po Tině policie, takže cesta na Východ začíná úprkem do Německa se zásahovkou v patách. Samotné Rusko je pro cizince zemí těžko pochopitelnou a nevlídnou, což platí i pro upíry. Tině navíc předem náležitě „vylepšil“ pověst její otec Dyre, takže záchranná výprava se potýká s problémy hned od začátku. Nejprve přicházejí ty očekávané, ale nakonec je třeba vyřešit i nové, naprosto nečekané. A to vše jen proto, aby se nakonec na scéně objevil staronový nepřítel…
 |
Šestý příběh Tiny Salo reprezentuje návrat k tradičnímu schématu. Hlavní postavou je opět Tina, kolem které se vše točí a která je do značné míry hybatelkou děje. Pro našince exotické prostředí Ruska a Sibiře je nahozeno jen lehce a v souladu s obecnými představami, jednání postav je dáno již dříve nastavenou hierarchií a charaktery, přičemž je do jisté míry limitováno prostředím. Skutečnost, že v Rusku mají upíři své gulagy, nijak nepřekvapí, stejně jako čtenáře nezaskočí nic z toho, co se skrývá za jejich ostnatým drátem.
Autorka čtenáře pod pláštíkem exotiky divokého východu a jeho pustin seznamuje postupně s tím, jak těžké je být (polo)bohem. Z pozadí akčního děje se postupně vynořuje boj Tiny za zachování posledních zbytků svého zdravého jádra – ač je s Dyrem na kordy, jeho přítomnost spolu s álfským genetickým dědictvím jí přinesla vysoké postavení v upírské hierarchii a k tomu i odpovídající moc. A moc, jak známo, korumpuje. Výprava pro Timoteje ji navíc nečekaně posunula na ještě vyšší level, takže je stále těžší krotit přicházející opojení mocí.
Zatím poslední díl upírské ságy ze současnosti se vrací ke standardu. Klasická oblíbená směs detektivky a akční vyvražďovačky s příměsí severské magie se drží osvědčených dějových schémat, ve kterých se jako koření objevuje navíc i špetka psychologie. Veze se na upírské módní vlně, kterou obohacuje o specificky český náhled.
Redakce tradičně odvedla solidní práci, obálka se ale vrátila k novému standardu a obávám se, že na pultech splyne s ostatní nabídkou tohoto subžánru.
Velké Rusko, matička Moskva a tundra kolem Norilska, tam se ztratí víc, než jen jedna upírka. Tina s Kayem musí opustit vlídnou náruč města na Vltavě, a tak se vydávají na Sibiř hledat uneseného Timoteje. Na Sibiř míří i Dyre a za polárním kruhem se Tina setká s rodinou – s celou rodinou… (anotace)
- Tanec s carevnou
- Autorka: Petra Neomillnerová
- Překlad: –
- Série: Tina Salo 6
- Formát: paperback
- Počet stran: 219
- Cena: 238 Kč
- Vydal: Brokilon, 2013
Přečtěte si i recenze na předchozí díly.
Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Tanec s carevnou si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
Moje dojmy z rande s Tinou po šesté 🙂 Přes dlouhé čekání (nebo právě proto?) jde o díl slabší než byli předchozí Vlci Sudet, o úvodní dílu Sladká jak krev nemluvě. Ruská část není nezajímavá, jen mám dojem, že je příliš dlouhá ve srovnání s druhou půlkou, a nic moc z ní (prozatím!) nevzejde. Jinak Petra Neomillnerová pokračuje stylem, který už čtenář série o Tině Salo zná, žádné překvapení (záporné, ale v podstatě ani kladné) se nekoná. Nakonec, vezmeme-li v potaz osudy většiny vícedílných sérií, můžeme být nejspíš rádi za zachovaný kvalitatitvní standard, neb to skutečně nebývá zvykem. Po dočtení Tance s carevnou přesto jisté rozpaky zůstávají a nemůžu se zbavit dojmu, že příběh by měl začít pomalu finišovat, protože o mnoho více asi už neunese. Pokud Petra Neomillnerová kdysi mluvila o tom, že si nedokáže představit, že by Tina Salo měla více než deset dílů, je to asi úvaha, kterou sdílím. S ohledem na konec je šestý díl série asi ponejvíc rozmáchlým prologem k dílu sedmému, kde bude nejspíš hodně husto. Za sebe proto říkám, že Tanec s carevnou coby dvousetstránková návnada zafungoval 🙂
MODEL
Dobrý den,
hledám kontakt na tohoto človíčka: Michael Střelec Pešťák
Dozvěděl jsme se že je zručný modelář a potřeboval bych něco vytvořit.
Prosím pokud někdo může pomoci?
Děkuji
Lukáš Pečenka
Construction Chemicals divize Oxal
Poradenství a sanace historických budov, hydroizolace, produkty pro stavbu
MC-Bauchemie s.r.o.
Skandinávská 990
267 53 Žebrák
Tel: +420 602 529 179
Lukas.pecenka@mc-bauchemie.cz
http://www.mc-bauchemie.cz/
obálka
Hej, děti, máte tam starou verzi obáky, na nové je v čepici.
http://www.palmknihy.cz/web/data/Book_4363.Envelope
Copak v čepici – hlavně s Marešovým kožuchem 🙂
obálky
nevím, možná mě paměť klame, ale s touhle koncepcí obálek přišel právě Brokilon u Tiny Salo…
To jsou dobré hnusy, ty obálky…
Obálky
Už se to řešilo kolikrát, je hafo zastánců i odpůrců. Mě se třeba opravu nelíbí jenPast na medvěda. Ale pořád je to špička proti původní obálce. Ty verze od Tritony, ty byly teprve odpudivé.
Schramm: není nic odpudivějšího než tohle…
Bohužel obálky na knihách od českých grafiků jsou obecně dosti mizerné. Těžko říct nakolik je to uměleckou negramotností, či kafráním do výtvoru někým z marketingu.
Ovšem tahle umělá bledule je vážně děs! To by se snad měla ozvat i Petra Neomi – neboť tahle čičina na obálce je všechno jenom ne Tina.
Nevím jestli základem obálky je poctivá americká retuš, nebo to někdo bastlí rovnou přes Bamboo do PC ale zasloužil by každopádně nakopat, nebo vrátit diplom z AVU. To je vážně takový problém udělat přitažlivou obálku?
Bledule je prostě fotka, vyměnit bleduli by znamenalo udělat celou řadu obálek znova, vzhledem k tomu, že se připravuje film, není nějaká velká změna koncepce obálek do té doby reálná.
Na Tině jsou fotografické obálky schválně, protože je to u tohohle žánru úzus, musím přiznat, že ty tritonské se mi nelíbily.
Tuzemských výtvarníků bych se zastala, myslím, že Kupčíkovo výtvarné zpracování Amélie bylo úžasné.
Bledule je fotka? A já myslel že to je vlhký sen upírofilního grafika co se v bezesné noci vyřádil několika stříkacími pistolemi. Tak to se omlouvám. Jestli se to tu psalo tak to mi uniklo a existující slečnu na té fotce jsem samozřejmě urazit nechtěl. Měl jsem na mysli jen čistě grafickou stránku věci.
O.K. Pár výtvarníků by se tu našlo. Kupčík a Amelie – to je jeden. Já osobně si docela oblíbil partu kolem Bubakova a jeho Space trashers a Dana Černého. Možná je to tím že tvůrci mají málo prostoru a jsou příliš striktně svázani požadavky vydavatele. Prostě marketing. 🙂
Je to existující česká slečna odněkud z Tábora, v době, kdy se to fotilo, jí bylo sedmnáct :), takže teď její okolo dvaceti.
KarelC: stříkací pistole… fakt se prober, není rok 1990… a ty se pasuješ na arbitra, který tady poučuje lidi z AVU o vracení diplomů a lidi, co dokáží i o fous víc než ty nakopávat… a nakonec jsi prostě jen nevzdělaný diletant a ubožák, tak typický pro české diskuse 🙂
to Joker
Nějak vás nechápu. Sám tady píšete, že to jsou dobré hnusy a že není nic horšího než tohle a já konstatuji to samé. Měl byste si ujasnit co vlastně chcete, nebo méně chlastat na večer.
Nepasuju se na arbitra – napsal jsem svůj názor.
Stříkací pistole se používají kupodivu i v roce 2013. Dokonce a vás by to každopádně překvapilo, jsou lidé, kteří malují štětcem na plátno.
Občas vstaňte od počítače a mrkněte se alespoň z okna.)
Zitra křest a autogramiáda v Krakatitu 🙂
obálky
Přileju benzín do ohně… Mě se víc líbily ty původní, aspoň byly originální. U těch nových si grafik myslel, že to bude děsně Zzzzexi, ale v podstatě je to takový vyblitě uniformní.
Já chápu že je to těžký… obal prodává a má za úkol přitáhnout a upoutat pozornost za výlohou nebo v regále v knihkupectví. Což zrovna tahle obálka s blondýnkou splňuje.
Ovšem my odchovanci Kruma a případně Buriana máme hold pokřivené představy o světě obálek a ilustrací a potom tady prudíme. 🙂
Obálky taky dělá odchovanec Buriana, ale z logiky věci opravdu vyplývá, že když je to knižní série ze současnosti a o upírech, je nejefektivnější, abych vypadala jako ostatní knihy o tomto tématu 🙂 Jiný vizuál by se musel masivně propagovat a navíc, měnit znovu vizuál séri znamená vydat všechno znova, což teď nepřipadá v úvahu. Další vydání prostě budou až s filmem. Brokilon nemá k dispozici takový aparát jako Albatros, který cílovce vizuál do hlavy prostě vtluče skrz Klub čtenářů, případně kampaň v metru.
Představa, že bych si koupil knihu kvůli tomu co je nakresleno na obálce, je k popukání.
To taky nikdo nečeká, stačí, když si cílovka všimne, že kniha je o tom, co hledá.
Vidím v knihkupectví v regálu s novinkama Petra Neomillnerová, řeknu si á… SUPER! Mrknu blíž jo další Tina Salo. Beru všemi deseti a víc nepřemýšlím. Až pak doma, když to přečtu si říkám, ty vole, co to na té obálce zase je??
Jen si tak říkám, co si asi říká cílovka, když vidí dámu v kožichu s autem na pozadí. To bych vážně váhal o čem to je… 🙂
Cílovka… Ošklivé slovo.
Není to jen tak nějaké generické auto, je to Volha 🙂
… sem myslel že je to Moskvich 🙂
No, Kruma nebo Buriana bych s autorem původních obálek nesrovnával ani omylem. Je to samo o subjektivním estetickém vkusu, ale s výjimkou prvního dílu, který mi přišel jakžtakž koukatelný, bych na ty další nesáhl ani koštětem. Vysloveně mě to odpuzovalo a neměl jsem potřebu se o knihu nijak dál zajimat, abych zjistil o co jde (tolik ke Kulaginovu údivu). Ve výsledku jsem se k Tině dostal až poté, co jsem měl přečtené Loty a Moire, tedy pro mě jméno autorky byla značka, jak píše KarelC, a tuším už to znova celé vycházelo v úpravě Brokilonu. Je to sice mainstream, ale to mi fakt neva.