Ve své knize se lásce nevyhýbám, přiznává Emma Surdu

Objevila se zničehonic. Nevídané, s jakou samozřejmostí si osvojila snad nejznámější literární fenomén – Pána prstenů – a přišla s velmi osobitým pojetím známého příběhu ženskou optikou. Sauronova nevěsta, která tak úplně není o Sauronovi. Fanfikce, která našla cestu, jak vyjít knižně. Je to vůbec možné? Je to vůbec legální? Ano, za jistých a dost omezujících okolností. Ale proč by někdo něco takového podstupoval? Co vůbec bylo podnětem, že takový text vznikl? Jak vlastně knihu přijímá čtenářské publikum? Právě na tohle všechno jsem se zeptal autorky knihy, dosud neznámé Emmy Surdu. Na literárním poli se tato debutantaka česko-rumunského původu zatím etablovala s jedinou povídkou v antologii Žena s labutí (2018). A najednou je tu román, navíc pěkný špalek – samotný literární text čítá bez doslovu přes šest set stran! Úctyhodný výkon, který po právu zaujal nakladatelství Fortna a nyní také nejrůznější webové portály, recenzenty a knižní blogerky.

Váš román Sauronova nevěsta pořádně rozčeřil vody české fantastiky. Fanfiction u nás dosud knižně moc nevycházely (kromě parodií). Proč jste se rozhodla vstoupit na takto tenký led?

Je to tenký led, souhlasím. Přiznávám, já se tak úplně nerozhodla. Psala jsem si to do šuplíku, abych se nějak poprala s tím, co život přináší. Radikálně se mi totiž změnila rodinná situace a na oplátku jsem využila příležitost přestěhovat se do naprosto inspirativního místa, kde mám své kořeny. Začala jsem žít v cizí zemi a do toho přišel covid. Každý z nás si tehdy hledal způsob, jak si zachovat zdravý rozum. Já chtěla už dávno psát, ale pořád na to nebyl čas. Teď ho bylo najednou spousty. Zavřela jsem se do svého světa a šlo to ze mě samo. Víte, já jsem celý život dost osamělá. Však taky můj nik „Eriola“ znamená „Ta, jež sní o samotě“. No a babička mě tu toho snění viděla a chtěla vědět, co to sepisuju. Tak jsem jí po večerech předčítala úryvky a ona byla tak nadšená, že jsem to na její naléhání poslala své známé editorce. A ono to vyšlo. Musel to být osud, že jsem hned na první pokus našla nakladatelství, které to umí vydat nekomerčně. S podmínkami jsem hned souhlasila. Já to přece nepsala kvůli nějakému svému obohacení! Že se pouštím na tenký led, mi došlo až pak.

Můžete více přiblížit, čím se Sauronova nevěsta odlišuje od Pána prstenů?

Vše se odehrává podobně a zároveň jinak. V Sauronově nevěstě je hlavní hrdinkou lidská dívka a kromě příbuzného jména nemá s hobitem Frodem nic společného. Je to chudá holka z plání Eriadoru, která jednoho podzimního večera zahlédne podivné blesky nad Větrovem a vydá se tam podívat. Tak se započne její cesta, na které pozná čaroděje, elfy, trpaslíky, krále… A taky zažije na vlastní kůži zlo. Saurona, nazgûly, i to, co dělá Prsten s lidmi. Nejvíc ji ale zasáhne společné putování s hraničářem Aragornem. Zní to jako nějaká love story? Ovšem. Jenže nekončí to „a žili šťastně až do smrti“. Každopádně se ve své knize lásce nevyhýbám. A ani nejrůznějším otázkám, co bylo dál. Určitě nejsem jediná, komu vrtalo hlavou, jak se dařilo Sjednocenému království po porážce Saurona. Co se stalo se skřety? Odpluli všichni elfové? A co trpaslíci, vydobyli si zpět svá podzemní království? A podařilo se Elessarovi nastolit trvalý mír, nebo zavládlo jen období nekonečných rozmíšek?

Kniha zaujme nejen svým obsahem, ale i působivou a velice příhodnou obálkou. Zajímalo by mně, zda jste se na podobě ilustrace nějak podílela?

Trochu ano. Měla jsem speciální přání, které výtvarník Martin Stehlík akceptoval, takovou drobnost – náhrdelník, co má nevěsta na krku. Jinak je to čistě jeho autorské dílo, ale nesmírně povedené. Když jsem obálku viděla poprvé, tak mi vyrazilo dech, jak se mu podařilo vystihnout atmosféru knihy. A navíc přidal jako bonus i vlastní mapu Středozemě. Moc mě to potěšilo. Jako správný fanoušek Tolkiena schoval do obrázku jeden maličký easter egg. Hledejte! J

Z prvních recenzí vychází, že pro mužské čtenáře je ženská perspektiva, kterou hlavní hrdinka nahlíží známý příběh Války o prsten, poněkud iritující. Byl to Váš záměr?

Jistěže. Neumím si představit, jak bych psala z mužské perspektivy. Ve vyprávění se můžu opřít jen o to, co znám, co jsem sama prožila a co je součástí mého poznání. Logicky pak musí být nositelkou mého příběhu žena. Nakonec, u Mistra nám zase připadá logické, že zaujímá mužskou perspektivu (a místy i tu dětskou). To ale neznamená, že v Sauronově nevěstě nejsou bitevní scény nebo je z Aragorna trasořitka. Spíš naopak, je to drsný hraničář, který si musí umět obstarat potravu třeba uprostřed zimy, bez luku a bez ohně. Prostí lidé z Větrovského dvora, kde hlavní hrdinka vyrostla, si neberou servítky a používají k tomu i dost nevybíravý slovník. Frodina sama neumí číst a bude se to teprve učit. A není to žádná světice z legend. Někdy je spíš na zabití. Zlobí se, je zklamaná, ale taky umí zatnout zuby a překvapit velkým odhodláním.

Foto: Martin Stehlík

Na sociálních sítích má kniha už řadu příznivců, ale zahlédl jsem i několik nenávistných postů. V čem je Sauronova nevěsta tak provokativní?

Četla jsem si nějaké komentáře a reagovala na ně. Přišlo mi ale, že ti lidé mou knihu vůbec nečetli. Prostě klasické hejtování. Někoho zraňuje jenom ta představa, že by mohl existovat takto pojatý alternativní příběh. Že někdo sahá na Mistrovo dílo, které je dokonalé. To mě mrzí, nikomu jsem ublížit nechtěla. Jiným vadí ta gender perspektiva. Nechtějí si připustit odlišnou životní zkušenost než tu mužskou, kterou považují za univerzum. Já jim to neberu, je to jejich věc. Mají plné právo na to, aby se jim Sauronova nevěsta nelíbila. Já mám zase plné právo to nějak vidět. A třetí a asi i nejpočetnější skupinu postů představují obvinění z porušení autorského zákona, aniž by se jejich pisatelé obtěžovali seznámit se s tím, jak to má nakladatelství ošetřené.

Když už jsme u toho, všiml jsem si, že jste se důsledně držela na správné straně zákona, pokud jde o zásah do autorských práv, takže jste přebásnila veškerou poezii, dokonce i ikonickou říkanku „Jeden prsten vládne všem“. Bylo náročné se vypořádat s Mistrovou poezií?

Jo, přiznávám, bylo. Ty verše vnímám jako důležitý doplněk, ale já asi nemám to pravé básnické střevo. Některé básničky šly dobře, hlavně ty hobití a trpasličí popěvky, ale vznešená elfská poezie byl pořádný oříšek. U známého zaklínání „Jeden prsten vládne všem“ jsem musela jít do originálu a vycházet z vlastního překladu. Nic proti paní Pošustové, ona je geniální překladatelka! Na druhou stranu mi to dalo možnost přistupovat k úkolu velmi volně, takže třeba u písně o Berenovi a Lúthien jsem se mohla inspirovat celým mýtem, jak ho Tolkien stvořil. Někde jsem zvolila úplně jiný rytmus a někde to možná i trochu skřípe. To se nedá nic dělat, měla jsem na to málo času. Na přebásnění došlo až těsně před vydáním na návrh mé nakladatelky, jelikož se na překlad nepodařilo získat licenční práva, a bylo důležité, aby byl text po všech stránkách v souladu se zákonem.

Mistrův Pán prstenů je poměrně chudý na romantické zápletky, zatímco u Vás je milostná linie docela klíčová. Neměla jste obavy nechat postavy zajít tak daleko?

Jak daleko? Myslíte sex? Ani ne. Sexualita je součástí našich dospělých životů. Postavy, které tohle nepotřebují, jsou krajně podezřelé. Dokonce i robotické bytosti hledají nějakou alternativu, jak nás poučuje Čapkovo R. U. R. Jasně, že v Pánovi prstenů se tohle moc nenosí a je celkem zřejmé proč. Nicméně mytologie mnohých kultur je toho plná. A pan profesor chtěl stvořit mytologii, pokud vím.

Foto: Martin Stehlík

Už jsem se v souvislosti se Sauronovou nevěstou setkal s názorem, že by si Mistr nepřál, aby jeho svět někdo další rozvíjel. Myslíte si, že je to pravda? Vždyť se v tomto smyslu nikdy veřejně nevyjádřil.

A jak by se teda Mistr díval na dílo svého syna Christophera? Ten zasvětil celý život, aby svět Středozemě dál rozvíjel. To by si taky nepřál? Nebo to je najednou něco jiného? Myslíte, že do těch dopsaných věcí nevložil taky něco ze sebe? To byl tak dobrý plagiátor? No budiž, já plagiovat nechtěla. Ale zpátky k Vaší otázce. Co když se vyjádřil? Nepíše se snad v Knize ztracených pověstí slovy stvořitele světa Ilúvatara „užijte svou mysl a moc, rozhojněte krásu mého námětu každý svým vlastním způsobem“? Jak si to vyložit jinak než jako symbolickou výzvu autora-stvořitele mytologie ke svým čtenářům?

Před nedávnou dobou jste se z Čech odstěhovala do Rumunska. Nebojíte se, že ztratíte kontakt se svými čtenáři?

No ovšem. Dost mě to limituje. Nemohla jsem se třeba zúčastnit křtu Sauronovy nevěsty. Všechna ta shnilá rajčata za mě schytala moje nakladatelka. Bylo mi to líto, ale momentálně to nedokážu lépe zařídit. Začala jsem víc pracovat se sociálními sítěmi, tak snad bude možné komunikovat jejich prostřednictvím. Taky jsem si založila webové stránky a tam mi můžou čtenáři napsat napřímo.

Poslední otázka se obvykle týká nějakých plánů do budoucna. Chcete dál psát fanfiction?

Ano, proč ne. To můžu dělat vždycky, aniž by to bylo nutné publikovat. Svět Středozemě je bezedná studnice možných nápadů, jak o tom svědčí tisíce fanfikcí na toto téma po celém světě. Přiznávám, že mě momentálně láká čistý retelling nějakého velkého příběhu. Jeden takový mám přímo před nosem, tady v Transylvánii. A teď si představuju, jak se některým lidem zatmělo před očima se slovy „tak a teď nám zkurví i Drákulu“ a já jim hodlám slíbit toto: „Vynasnažím se.“

Děkuji za rozhovor!

Otázky kladl Jan Hloušek

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď