Jack a obři

O Jackovi a jeho eskapádách na fazolovém stonku slyšel v životě asi každý, takže aby tvůrci neomílali pořád to samé, smíchali vlastně klasické pohádky dvě a ještě něco navíc. Tu u nás méně známou – pohádku o Jackovi, zabijákovi obrů z Artušovské doby – nasadili na tu známou po celém světě, kde se chudý kluk vypraví do města prodat poslední hospodářské zvíře a vrátí se pouze s několika fazolemi, za což je bez večeře, díky fazolím však nakonec štěstí dojde. Pak už nastupuje invence scénáristů, kteří do příběhu zasazují postavu znuděné princezny rebelky (nebo Rebelky – inspirace pixarovkou tu je zřejmá), která si má brát staršího slizouna, jenž má navíc v úmyslu ovládnout svět. K tomu se právě hodí možnost toulat se po královském hradě, čemuž chce zabránit řád mnichů.

Jelikož je film pohádkou, tak lze příběhu velké množství náhod odpustit a Jackovi se tak v jednom dni stane, že se při cestě do města za účelem prodeje koně a vozu seznámí s princeznou, přijde o vůz a nakonec potká mnicha špiona, který mu svěří kouzelné fazole, které se nesmí namočit, a než se kluk rozkouká, je i bez koně. Po návratu domů je patřičně vyplísněn strýcem, který odchází do města prodat pár posledních cenností, a v prázdném domě pak může přivítat princeznu, která při toulkách krajinou hledá místo, kde se schovat při bouřce. Bouřka – spousta vody – fazole = problém je na světě a z domu se stává rychlý výtah do oblak pro jednu osobu, a tou je princezna, zatímco Jack končí na rozbahněné zemi. Několikakilometrový fazolový stonek samozřejmě přitahuje pozornost všelijakých lidí a po zmizení princezny i těch z nejvyšší úrovně společnosti, a tak se rozbíhá výprava „tam nahoru“. Té se účastní královi nejlepší muži, nastávající choť se svými úmysly a samozřejmě Jack, který už tuší, co tam nahoře najde.

Příběh filmu je, jak vidíte, zpočátku trochu překombinovaný, aby se posléze smrsknul na kratší pobíhání v zemi obrů a jednu bitvu v samotném závěru. To vše se odehraje během přibližně dvou dní, během nichž se nám představí spousta postav, které s blížícím se koncem filmu ubývají. S tím jsou spojeny nejzávažnější problémy tohoto díla – na pohádku je to zprvu moc složité a dlouhé, a děti pozornost dlouho neudrží, navíc je zde hodně úmrtí (bez kapky krve) a bitva na závěr, která je skvěle zpracována, ale v níž se vlastně nic nestane. Na to, aby to bylo fantasy, je to příliš pohádkové a nenápadité, hlavní hrdina je vlastně jenom klikař, za kterého všechnu práci udělá někdo jiný. Hlavním problémem tedy bude to, jaký má film vlastně cílovou skupinu diváků? Použití 3D, které občas umocní krásu prostředí a občas naopak až moc odhalí počítačovou animaci, napovídá, že se budou ždímat peníze hlavně z rodin s dětmi, ale ne s těmi nejmenšími. V českých kinech tuto myšlenku ještě podporuje nasazení pouze s dabingem.

Bryan Singer asi chtěl zkusit něco nového a jeho jméno pak k projektu přilákalo britskou hereckou elitu, zejména Ewan McGregor si svou roli užívá, dobrou volbou byl i jediný Američan ve filmu, Stanley Tucci, který si zde střihnul záporáka. Co se týče hlavního hrdiny – atraktivitu Nicholase Houlta pro mladší slečny těžko posoudím, ale producenti by z něj nejspíše rádi udělali idol, a tak ho navlékli do úzkých kalhot a kožené bundy s kapucí, nechybí patka. Všechny ostatní postavy mají jinak kostýmy klasicky pohádkové a skvěle vypadající, takže je škoda, že se nenašla i hezčí princezna.

Druhým problémem po tom, pro koho film je, je to, od koho film je – Bryan Singer natočil slušnou podívanou na pomezí pohádky pro děti a fantasy, ale jeho tvůrčí vklad tu prostě není vidět. Přichází tak pochopitelně komerční propadák, který možná Singera donutí vrátit se k tomu, co od něj jeho fanoušci chtějí – malé filmy s brilantními scénáři a skvělou atmosférou. Ačkoliv Jack a obři není filmem špatným (troufám si říci, že na dnešní poměry není filmem hloupým a je dobře zpracován), není hlavně filmem dostatečně zajímavým.