Letos to byl už druhý ročník v režii pana Róberta Žittňana. Pár kiksů z loňska se organizátorům podařilo eliminovat. Prý se nekonala čtyřhodinová fronta, protože si lidé mohli své kufry házet do tělocvičny ještě před začátkem akce. To mne ovšem minulo, protože jsem ve čtvrtek došla docela pozdě. Prý ale žádné problémy nebyly, tím bych tedy připsala pomyslný bod.

Dolů bych ho ale zase strhla za umístění školy s tělocvičnou. Chápu, že to všechny školy organizátorům odpískaly, ale jezdit každý den sem a tam a utrácet za to pražské sumy peněz je pro chudé studenty docela nepříjemné. Pokud by někdo chtěl jít pěšky, jistě by ocenil mapu (což jsem zmiňovala už minulý rok – proč je tam proboha na dvě stránky „plakát zdarma“, když by tam mohla být mapa KC Zahrady a okolí?).

Ve čtvrtek jsem bohužel přišla natolik pozdě, že jsem nestihla jedinou přednášku ani jinou část programu. Člověk se stěží stihne pozdravit s lidmi, za kterými sem váží cestu, a už je zavíračka celého areálu. Řekla jsem si ale, že si to rozhodně vynahradím další dny.

Ty byly z části rozporuplné. Jak říkám – spoustu loňských kiksů se povedlo organizátorům odbourat. Například vstupy na vytížené programy byly pěkně ošéfované a zorganizované. Veliký problém byl ovšem v organizátorech samotných. Nevím, kolika penězi a bonbony bych musela dané lidi podplácet, abych z nich vyloudila jedno milé a přívětivé slovo. Výjimkou byli snad jen brněnští organizátoři kolem konzolí.

Cosplay divadlo i karaoke soutěž měly dobrý průběh, na Cizincův meč šel člověk snad už z nutnosti, bylo to asi po třetí, kdy byl tento titul promítán na nějakém anime conu.

Advik byl také více než jiné ročníky zaměřen trošku víc mimo anime. Vyskytla se zde spousta západních věcí, ať už šlo o přednášky, promítání nebo cosplaye. Čím dál více na conech vídám Homestuck, My Little Pony, komiksy (letos tedy hlavně Avengers), Avatara, Doctora Who, Happy Tree Friends nebo Star Wars. Osobně mi to nevadí, hrdě se k některým těmto fandomům hlásím taky. Jen se tím jasně ukazuje, že původní anime con už opravdu není tím samým conem, jakým býval za Trillovy „vlády“.

Já osobně jsem se tomuto trendu také přizpůsobila, navštěvovala jsem hlavně komiksácké přednášky (ty dvě od Vergila byly hodně kvalitní!) a potom několik promítání. Ovšem hlavně jsem se bavila. Ať už to bylo na galaplese, u Indian stánku nebo při soutěžích.

Také mi přišlo, že se letos více lidí vykašlalo na jakékoliv běhání po Zahradě, přednáškách a prostorech všeobecně a bavili se jinde. Na noc si pak přišli na svoji vymezenou část programu, která je zajímala, což značně provzdušnilo prostory v KC Zahradě a člověk se tam tím pádem nemusel cítit tak stísněně a bolavě jako rok minulý.

Komu se nechtělo posedávat vevnitř nebo okounět na přednáškách, mohl se jít posadit do venkovních prostor Zahrady, zrak nasměrovat k Indian stánku a bavit se, protože tam se dělo pořád něco. Daný návštěvník si potom mohl koupit v občerstvovacím stánku kelímek s nápojem nebo nudle. Chybělo mi Matsuri – a ať mi nikdo netvrdí, že tam bylo. Také mi chyběla Noční hra a všechny možné „táborové“ aktivity s Trillovým Advíkem spojené.

Pan Žittňan má ode mě letos rozporuplné hodnocení. Je to tak 50/50, možná proti němu přestanu být zaujatá po Comics Salonu, který je přeci jen na jeho „domácí“ půdě. Advík jako con jsem měla vždy ráda, Advik je něco naprosto jiného a obávám se, že i přes obal světovosti je to něco horšího.

Přečtěte si i reportáž Anny Svítilové a report Evy Bartůškové z loňského ročníku.