Modely pro scifisty #73: letouny Mnichovské války

Dnešní díl modelárny bude na pomezí reality a fikce. Jelikož si v těchto dnech připomínáme výročí Mnichovské krize, nelze znovu nevzpomenout na vynikající knihu Žáby v mlíku od Jana Drnka. Ač se nejedná o novou záležitost a zdálo by se zbytečné se k ní znovu vracet, nemohl jsem si pomoct. Ten příběh je prostě fascinující. Příběh o tom, co by se stalo, kdyby československá armáda odmítla kapitulovat a namísto poslušného přijetí potupné mnichovské dohody se rozhodla bránit republiku proti všem.

Na velitelství 2.letecké armády ve Wiesbadenu zazvonil telefon. Sperrlův náčelník štábu lehce pobledl a vypoulil oči. Pak pomalu a jako ve snu položil sluchátko.

„Pane generále,“ vzpamatoval se, „letectvo Tschechei právě bombarduje Linz.“ Generál Hugo Sperrle nevěřícně zamžikal očima. Tschechei udělali přesně to, co měl udělat on a celá Luftwaffe. Zaútočili navzdory mrakům a počasí. Věděl velmi dobře, co to znamená. Překvapení a zaskočení se nekoná a když, tak na německé straně…

Československo se koncem třicátých let mohlo pyšnit jednou z nejlepších armád široko daleko, což už bohužel nebylo možné říci o československém letectvu. Zatímco ve 20. letech byl náš letecký průmysl na světové špičce, se soumrakem éry dvouplošníků a nástupem moderních konstrukcí začínal zaostávat. Po zlaté éře nastala stagnace, umocněná velkou hospodářskou krizí. S nástupem agresivního nacistického režimu v Německu v roce 1933 vyvstala v Československu potřeba modernizace vojenského letectva. Nejtíživější situace byla v bombardovacím letectvu. Našim továrnám chyběly zkušenosti jak s kovovými konstrukcemi, tak se stavbou velkých letadel. Nadějný typ Aero A-300 se smíšenou konstrukcí byl stále na rýsovacích prknech. Do této situace se navíc promítl útlum a rozpočtové škrty v souvislosti s velkou hospodářskou krizí 30. let. Po v podstatě nouzovém zavedení třímotorových Avia-Fokkerů F.IX bylo jasné, že situace je nadále neúnosná a proto bylo rozhodnuto zakoupit licenci v zahraničí.

V první řadě přicházela v úvahu Francie, která byla tehdy považována za leteckou velmoc a našeho nejbližšího spojence. Zde byly československé straně nabídnuty bombardéry Bloch MB-200 a Potez 54, zatímco nadějný víceúčelový typ Potez-63 nebyl doposud zralý pro sériovou výrobu. Československá delegace nakonec doporučila Ministerstvu národní obrany zakoupení licence pro těžký bombardér Bloch MB-200, především proto, že celokovový MB-200 snášel parkování pod širým nebem na polních letištích lépe než Potez 54 se smíšenou konstrukcí. Nebyla to nejšťastnější volba, ale nic jiného v dané kategorii v danou dobu na výběr nebylo. MB-200 byl typickým představitelem francouzské konstrukční školy z přelomu 20. a 30. let. Jednoduchost konstrukce se projevila hranatějšími tvary a z toho vyplývající nízkou rychlostí. Prototyp poprvé vzlétl v červnu 1933, v roce 1934 by zaveden do výzbroje francouzského letectva. Typ byl v podstatě zastaralý už v době svého vzniku a tak rychle ztrácel bojovou hodnotu. Licenční výroba v Československu se rozběhla v roce 1935, celkově bylo vyrobeno 208 kusů ve Francii a dalších 124 v ČSR.

V období mnichovské krize byly Blochy už beznadějně zastaralé, a ačkoliv Luftwaffe z roku 1938 ještě zdaleka nebyla tou Luftwaffe z roku 1939 a její modernizace se teprve rozbíhala, přesto by MB-200 první dny války nepřežily – což se koneckonců potvrdilo ve Španělsku.

V Drnkově románu Žáby v mlíku – historické mystifikaci na téma „ČSR nepřijala Mnichov, “ se velení čs. letectva zachovalo jedině logicky a nasadilo těžké bombardéry hned první den války.

„Velení čs. letectva souhlasilo s překvapivými nálety těžkých bombardérů na Linec a další cíle při Dunaji, protože operační oddělení předpokládalo jejich brzké zničení již v prvních hodinách či dnech války. Těžké, pomalé a velké stroje nebylo možno dost dobře schovat či zamaskovat tak, jako malé a pohyblivé stíhačky. Tyto stroje by leteckou ofenzívu nepřítele tak jako tak nepřežily a takto, při včasném nasazení, mohly dosluhující a ke zkáze předurčené obludy přinést ještě užitek…“

Model na snímku představuje letoun Aero MB-200 od 85. těžké bombardovací letky, dislokované v Německém Brodě. Jedná se o reálný stroj od skutečně existující jednotky, v podobě těsně po mobilizaci se zamalovanými plukovními znaky. V reálné historii si nezabojoval, zůstal uzemněn a stejně jako ostatní výzbroj naší armády padl o půl roku později do rukou okupantům. V Drnkově fikci se dočkal důstojnějšího osudu – 1.října 1938 se zúčastnil náletu na nádraží v Linci a při zpátečním letu svedl souboj s německým Messerschmittem Bf-109D, který skončil 1:1 – sestřelen byl jak Messerschmitt palbou palubních střelců, tak napadený bombardér zásahem pilotní kabiny.

Model Blochu MB-200 vyrábí v měřítku 1/72 firma Kopro, dříve Kovozávody Prostějov. Čtvrt století staré formy podstoupily výrazné omlazení a model byl podstatně vylepšen. V současnosti jsou dostupné jak původní výlisky ze socialistické éry na aukčních serverech, tak vylepšený model doplněný odlévanými díly v e-shopech.

Druhý model už je čirá fikce, založená na předpokladu že se Stalin rozhodl bez ohledu na momentálně sníženou bojeschopnost Rudé armády v důsledku probíhající vlny čistek jít za hranice spojenecké smlouvy a poskytnou Československu materiální pomoc bez ohledu na postoj Francie a Velké Británie (ve skutečnosti byla sovětská pomoc vázána na pomoc Francie). V podstatě se dal předpokládat obdobný scénář jako za války ve Španělsku, kdy SSSR zůstal oficiálně stranou, ale podporoval bojující stranu především materiálně.

Kapitán Nikolaj Petrov vypadal ještě o poznání starší a nemocnější, než mužstvo. Zvedl udiveně hlavu a stěží potlačil výraz překvapení.

„Kde se poflakujete, Volfe? Skoro jsme dostali Německo na kolena a vy u toho nejste…“

Miroslav předpisově zasalutoval a nadechl se. Velitel právě zaniklé letky ho však nepustil ke slovu.

„To nám budete vyprávět později. Teď si najděte nějakou díru, kam se schováte, až zase přiletí, aby se nám pomstili za to, jak jste jim rozkopali ty hračky v Linci. A až odletí, tak rychle spravit aspoň jednu dráhu. Večer tady přistane autobus a balíme to.“

„Kam?“ vydechl Miroslav, který se náhle lekl, že by velitelova slova mohla znamenat československou kapitulaci.

„Košice,“ mrkl kapitán a jeho obličej se náhle rozjasnil. „Přišly ty ruský aeroplány. Prý stovky letadel. Samé Raty a Antky. Potřebujou tam každýho, kdo udrží knipl. Bude z vás stíhač. Do týdne jsme ve vzduchu. Necháme nácky, ať si ty kolejničky opraví a pak jim je rozkopeme znovu!“

Jedná se o stíhací letoun Polikarpov I-16, který se velmi osvědčil jak ve Španělsku, kde si pro svou obratnost vysloužil od nacionalistických letců přezdívku Rata (krysa), tak na Dálném východě při bojích nad Chalchyn Golem a v Číně.

Letoun byl zkonstruován v roce 1933 a svou koncepcí představoval moderní stíhačku se samonosným křídlem a zatahovacím podvozkem. Díky krátkému zavalitému trupu letoun projevoval poněkud záludné letové vlastnosti, které v rukách zkušeného pilota vyvažovala vysoká obratnost, charakteristická pro většinu stíhaček N.N. Polikarpova. Celkově bylo vyrobeno 7005 strojů v deseti hlavních verzích, letoun se licenčně vyráběl v Číně a ve Španělsku. V prvoliniové službě se udržel do roku 1942, kdy, byť za cenu značných ztrát, čelil výrazně modernějším typům.

Pro případné dodávky do Československa na podzim roku 1938 připadá v úvahu verze I-16 typ 5, což byla poslední verze vybavená plně zakrytou kabinou (tento detail je na jednom místě v knize výslovně zmíněn, následující verze měly kabinu polozakrytou).

S modelem je trochu potíž. I-16 má v nabídce řada výrobců, většinou se ale jedná o pozdější, druhoválečné verze. Ranou verzi I-16 typ 5 nabízí v měřítku 1/72 ukrajinská firma A-model. Modeláři znalí východní produkce jsou zvyklí, že kvalita produktů od A-modelu velmi kolísá, od čiré hrůzy po (na východní poměry) špičkový short-run. Bohužel, raný I-16 patří do první zmíněné kategorie; hrubé výlisky se spoustou masivních otřepů je nejprve nutné vytesat z licích rámečků (a není to až taková nadsázka) a potom následuje spousta broušení a tmelení a i tak je výsledek spíše rozpačitý. Tento model nelze doporučit snad nikomu s výjimkou opravdových nadšenců pro sovětské letectvo, žel modelář toužící po této konkrétní verzi zatím nemá jinou možnost.

Model fiktivního československého I-16 je v obvyklé sovětské předválečné kamufláži, sestávající se ze světle modré na spodních a středně zelené na horních a bočních plochách. Československé výsostné znaky na obvyklých místech jsou doplněny trupovým označení sestávajícím z písmena letky a čísla letounu v letce. Plukovní znaky chybí, neboť od jejich používání bylo během mobilizace upuštěno.

V článku byly použity úryvky z knihy Žáby v mlíku, napsa Jan Drnek, vydalo Naše vojsko, Praha 2007.

Jan Jackvéz Borůvka (redaktor)

xBoruvkaJ@seznam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

22 komentářů

  1. zase jsi rýpl do vosího hnízda…to bude řev, že jsi si se nechal z mystifikovat takovým
    nereálným škvárem jako jsou Žáby v mlíku 🙂 už se těším ….to tu dole bude ale bitka

  2. Třeba řev nebude-ono by to mělo stejnou logiku, jako řvát kvůli tomu, že někdo staví modely lodí ze Star Treku nebo Star Wars nebo pro mě za mě “Luftwaffe,resp.Panzerwaffe 1946”. “Žaby v mlíku, resp. modely na to téma zapadají do směru “what-if”, který se v plastikové modelařině už docela zabydlel. Pravdou je, že tam to budí u někoho nevoli-hlavně u těch, kdo nepochopili, že my z “What-if SIG” se tím prostě **bavíme**, protože modelařina je **koníček** čili **zábava**…

  3. Proč? Hádek ohledně Žab už bylo a po vyjití třetího dílu ještě bude…:-) Má to slabá místa, ale mně se to líbí. Mnichovskou dohodu považuji za největší tragédii našich novodobých dějin a naše národní trauma, tohle je obrazně řečeno taková literární záplata.

  4. Jo a mimochodem, těch modelů z “žabí trilogie” je a ještě bude podstatně víc. Zpětná vazba od čtenářstva je obvykle minimální až nulová, ale jestli někdo bude moc prudit, nacpu je sem všechny >:-)

  5. pěkně! akorát si nejsem jistej tou camo, neměla to náhodou být světle šedá na všech plochách, jako Antky?
    No měl bych se hecnout a dodělat tu Avii B-140.

  6. třetí díl
    To ví jenom Naše vojsko. Mám pocit, že už měl bejt dávno venku, ale…

  7. Zbarvení I-16
    Zbarvení I-16 se patrně lišilo podle výrobních sérií. Většina dostupných podkladů ukazuje stroje s tmavými (patrně zelenými) horními plochami. I stroje vyvážené do Španělska byly v klasické kombinaci zelená-modrá, podle místních poměrů některé kusy dostávaly přes zelenou pískový “přeliv”. I-16 typ 5, o kterém je řeč, se vyskytoval mimo Španělsko v klasické zeleno – modré kombinaci. Světle šedé stroje byly patrně “specialitou” určitého období – zde ale není jednoznačně dáno, jestli šlo o barvu šedou, nebo hliníkovou. navíc se tato barevná úprava dotkla až pozdějších výrobních variant. Osobně bych se přikláněl spíše k hliníkovému nátěru, který se po nějaké době degraduje na světle šedý. Podobně lze diskutovat o zbarvení krytu motoru (které ale nebylo pravidlem) – sice se u “šedých” i některých zelených strojů uvádí jako černé, ale v úvahu připadá i černošedá, černozelená, tmavě modrá, nebo černorudá barva.

  8. zbarvení I-16
    díky za vyčerpávající odpověď! Nebyl by však spíše reálnější už I-16 typ 10?

  9. Popis
    Popis v knize nedává na vybranou – jednoznačně uvádí variantu s uzavřenou kabinou a tu měl naposledy typ 5. Má to i svou logiku – prodat “výběhový” model a ve výzbroji si ponechat modernější. Nehledě na skutečnost, že na podzim 1938 byla nejmodernější veze Me 109 D, která pořád měla jen čtyři kulomety a výkony jen o málo lepší, než I-16. Čistě kulometnou výzbroj měly i první “Emily” (Me 109 E -1), které se tou dobou teprve začínaly vyrábět. Většinu německého stíhacího letectva tou dobou tvořila dvouplošná Arada a Heinkely.
    Obdobný průser to byl i u německých obrněných sil – jejich hlavní zbraní byl 20mm kanón – převážně na těžkých obrněných autech. V Polsku se ukázalo, že “dvacítka” stačí na naše tanky jen z boku a výhradně se speciální municí. Obrněné transportéry byly v pár prototypech (zaskakovaly za ně tahače s pancéřovými bočnicemi a shodným podvozkem) a tanků s kanónem větší ráže (37mm a více) bylo v Německu v provozu kolem 60 kusů v několika různých typech a verzích.
    Dělostřelectvo na tom bylo ještě hůř, navíc měla celá německá armáda munice maximálně na měsíc bojů.
    Drnkova vize tudíž není úplně mimo mísu.

  10. Tedy
    velmi tě chápu, napadlo mě to taky, ale tohle je asi jistý. Letos!!!!

  11. Koniaash
    V žabách jsou hlavní nesmysl ty prapodivné ( pravděpodobně ) parapsychologické síly našeho velení, které vždy přesně ví, co nepřítel dopředu udělá…. jinak what-if modelům fandím a i ten Drnek přes všechny ( četné ) zápory a nelogičnosti pobavil.

  12. Tak jsem konečně přečetl Žáby II… ale tentokrát se mi vážně chtělo kvílet…. akusticky naváděná střela, bezproblémově fungující v r 1940! U bohů…. o samopalech čs armády mluvit nebudu, ale 2 prototypy proudového letounu, z toho oba se šípovými křídly a jeden zhruba na úrovni MiGu 15 a to bez bojových zkušeností? To by vysvětlila snad jen křišťálovýá koule ( kterou ale generalita evidentně vlastní, jak víme z Mlíka ) OMFG!!!!! A to není konec- nákup licence na lancastery, které by vzhledem k nepotřebnosti strategického bombardování ( Británie válčí jen v tichomoří ) ani v Británii nevznikl ( pokud by vůbec něco vzniklo, tak dvou motorový předstupeň Manchester s nespolehlivými motory Vulture )- prostě by Britům stačily Stirlingy… O tom, že Avie B135 by byla v roce 1942 deklasována kvůli slabému motoru, o tom se nic nepíše, zato Říše začne montovat merliny do mezků a zbaví je výhody přímého vstřikování paliva… Místy jsem měl chuť kousnout se do vlastního zadku….

  13. No, víte pane Koniáši,
    přečetl jsem docela dost knih o alternaivní historii, naposledy něco od Altena, no vlastně všude obsahují tolik objektivních pitomostí, že .. ale nikdo je nezešměšňuje. A docela se líbí, i když taky někdy trošku trpím, že. No, asi jste zastáncem té objektivní historie. No jo, však scifi a fantasy je vůbec objektivní.
    Mimochodem, projekt Trul opravdu existoval a samopal, tedy tehdy kulometná pistole, též. Posléze byly jeho variantami byly vyzbrojeny jednotky SS. A samopalů ve světě v té době bylo … Zvláště gangsteři v Chicagu a Finové je měli rádi.
    Víte. v tomto typu literatury je nadsázky plno. A podivných vynálezů, o jééé. Takový Bond by asi umřel bez nich už v Goldfingrovi. Eště že je měl, že joo.

  14. To racek
    Kdyby to bylo scifi, neřeknu, ale tohle se tváří jako historická fikce a to je podle mého setsakra rozdíl! O samopalech jsem nechtěl psát, že nebyly-byla jich kvanta ( ano, kulometná pistole byla opravdu v malých počtech zavedena o masovém použití samopalů ve Finsku, španělsku a leckde jinde ), ale o nesmyslu, že ” zkrácený 9mm náboj ” asi .380 neboli 9mm Browning Short, který byl v té době skutečně zaváděn jako standartní pistolový náboj čs. armády má dostřel 2000 m. To leda tak v tíživém snu. nehodlám mluvit o puškové ráži 7,62 kteou pan Drnek několikrát zmiňuje i když čs armáda ( pušky vz. 24, kulomety vz. 26…) i armády malé dohody byly vyzbrojeny německými náboji ráže 7,92, to se dá přehlédnout a je to hnidopišství. O projektu TRUL jsem taky četl kdysi v Letectví, ale ani v padesátých letech se nepodařilo uspokojivě vyřešit problémy s naváděním. Proto asi v historii máme tolik akusticky naváděných raket, že 😀 nemluvě o tom, že si Drnek plete proudový a raketový motor…O tom, že takový TRUL má být podle knihy na výrobu dvakrát levnější než dělostřelecký granát je asi jako říct, že vrtačka je výrobně levnější než kladivo a hřebíky…. další kapitolu tvoří tank ST-40… opravdu vyrobit lepší klon T-34 v zemi s absolutně jinou filozofií tankové konstrukce jen podle fotky? A to za rok? V sérii? To už je takové scifi, že můžeme s klidem zavrhnout startrek jako realistický dokument o vesmíru, který ve fantastice nemá co dělat… Neříkám ne alternativní historii, ale pokud nejsem schopen si k psaní podobné publikace ani otevřít encyklopedii zbraní a techniky 30-40 let můžeme skončit u knihy, kde se Husiti za pomoci Vinnetoua zmocní fázové bomby a půjdou do Sovětského svazu zabít Husaina Hitlera…

  15. A ještě mě něco napadlo… O lancasrteru, který by pravděpodobněnevznikl pan Drnek píše, ale chudáky Francouze nechává stále létat na MS 406 a D 520, i když v té době by byly u francouzských jednotek již provosledovými stíhačkami stroje nejvyšší extratřídy jako MB 157. Němci vyvíjí Komet- tedy nouzovou přepadovou stíhačku ( proč?), ale když už ne Focke -Wulf 190, tak aspoň ten Heinkel 112 by do výroby mohli zavést… To o britských motorech jsem psal. Poválečné španělské Buchóny ( Bf 109 s merliny ) nikdy nedosáhly výkonů válečných Bf 109 s motory DB. Logické…Mám rozjetou výrobu motoru, tak jí přeruším a nakoupím za těžké peníze v podstatě zastarávající karburátorový motor vhodný pro boj ve výškách, když čekám útok protivníka bez strategických bombardérů… O Hispano-Suiza 12Ydrs mluvit nebudu, nerad mluvím sprostě… 12Ydrs v roce 42… No nechtěl bych za tím sedět, až se do mě pustí Jaky… A vůbec. Co se týká techniky z knihy čiší neinformovanost a nebojím se říci- diletantismus

  16. to Koniaash
    On je hlavní problém v tom že si hodně lidí neuvědomuje jak moc starý byly konstrukce jako Fw-190 nebo “nouzová stíhačka” Me-163. Konkrétně Fw-190 poprvé odstartoval 1.června 1939 a to vzniknul především jako podstatně lépe vyzbrojený doplněk k Bf-109, která sice měla nějaké výsledky ale ve své výzbroji žalostně selhávala – což ostatně ilustruje i stav techniky ve chvíli kdy první Fw-190 dorazily na frontu a to s impozantní výzbrojí čtyř kanonů ráže 20mm a dvou kulometů ráže 7,7mm zatímco poslední model Bf-109 se mohl pochlapit dvěmakulomety 7,7mm a jedním ráže 15mm.Ano, je fakt že v následujících verzích se na tom pracovalo a prostředníctvím Rustsätze se ta výzbroj zlepšila ale vlastnosti šly strmě dolů zatímco Fw-190 si svůj statut “drtiče” (mimochodem pro podmínky fronty z řady důvodů podstatně vhodnějšího než už v roce 1941 zastaralá Bf-109) udržel do konce války.Nahradit ho He-112 by přitom byl hodně velký výsměch protože ten na tom byl jak vlastnostmi tak výzbrojí podobně jako Bf-109 (ačkoli jeho letové vlastnosti byly lepší a nebyl tak záludný) a představa jak takto vybavená Luftwaffe útočí na bombardovací svazy je někde na úrovni parodie.Toho si ostatně byla Luftwaffe vědoma už dost dlouho a proto počínaje podzimem 1937 (povšimněte si že to je rok před tím než by tahle potřeba při masakrování československého a následně sovětského letectva vyvstala) oficiálně zahájila práce na nové mašině určené jako doplnění a perspektivní náhrada Bf-109. Dobře to ilustruje délku takovéto snahy dostat letadlo od zadání, návrhu a prototypu až na sériové linky (ostatně “nouzová” stíhačka Me-163 na tom byla podobně ačkoli vzato do důsledků její předchůdci byli “jen” kluzáky DFS).Takže představa že se podívám do křišťálové koule a asi tak za rok- dva si vyrobím, zalétám, doladím a zahájím výrobu zcela nového letadla je asi tak někde na pomezí snu a bláznovství končící v praxi dost dlouhou řadou křížů na krchově (ačkoli buďme upřímní – i toto se stávalo a produktem jednoho takového projektu který skončil zdárně je P-51 který byl navržen za pouhých 100 dní – ovšem ten si stadium “ladění” odbyl v poměrně dost neúspěšné službě P-51A, která nakonec musela být pro dosažení odpovídajících výkonů laděna až k finální a vysoce úspěšné P-51D).Osobně (a nepopírám že to je určitá profesionální deformace protože ve vojenském výzkumu pracuji) jsem ovšem mnohem spíše “dojat” Trulem – takto řešená a takto funkční a přitom levná střela je absolutní nirvanou konstruktérů…a nemusela by být ani tak úspěšná, bohatě by stačilo kdyby byla takhle levná (asi holt děláme něco blbě když tak primitivní střela jako AIM-9 s jen zlomkem schopností Trulu dneska stojí lidových 85000USD).Bohužel zde zřejmě zvítězila snaha prezentovat úspěchy našeho průmyslu (ačkoli by to spolu s rychlokvašenými turbínami v případě reálné snahy tohoto stavu docílit mnohem spíše připomínalo naše slavné prohry) nad špetkou zdravého rozumu…což je myslím si škoda a zbytečně to zabíjí nápad (nad kterým sice lze diskutovat ale nelze ho jako zcela špatný zavrhnout – nepočítaje to “věštění”, ovšem to je asi záležitostí osobních priorit – přece jen mám raději když nepřítel není za úplného blbečka kterého máme přečteného jako knížku).

  17. To raptor
    O TRUL raději nemluvit. To už tam mohl opravdu dopsat vrhače paprsků smrti… Osobně si také nemyslím, že by čs. generalita a MNO, opravdový skanzen zatuchlosti, začaly byť jen přemýšlet o zavedení např.proudových letadel- také mě pobavila zmnka o whittleovi. Jinak k vývoji stíhacích letounů v německu při předpokládané válce pouze se Sověty by určitě vedla spíš k Me 209 nebo právě stodevadesátkám, ale ten Komet, to byl vážně výsměch. Tloukl jsem hlavou do zdi s jekotem “Probohy proooooč?” nedokážu si představit letoun, který by byl ( v tomto případě ) víc k ničemu. K čemu budu nasazovat proti útokům více-méně takticky zaměřených VVS nespolehlivou, pro pilota nebezpečnou ( my nemůžeme plýtvat piloty, narozdíl od Rusů ) stíhačku s byť nepřekonatelnou rychlostí, ale proti strojům VVS absolutně nepoužitelnou? To že tady máme série Schwalbe v 41 a v RČS dokonce DVA typy proudových strojů, z toho jeden rovnou druhé generace a to bez předchozích čistě experimentálních typů – tohle je prostě neuvěřitelná nebetyčná blbost a kravina. Ono se to vůbec všechno v drnkově světě vyvíjí rychlostí doslova závratnou. V 41 vytváříme výsadková vojska, když je nemáme z čeho vysazovat, vyrábíme tanky podle fotek… Žáby I byly taková milá, byť někdy příliš naivní “pohádka” jak jsme to těm fricům natřeli, Ale ta dvojka to je pro člověka, který se trochu zajímá o vojenskou techniku noční můra z dílny šejtánovy zakletá do kilogramu papíru a tiskařské černi. Opravdu už se těším na trojku s čím pan Drnek zas příjde. Jan Tleskač by třeba mohl zdokonalit své létající kolo antigravitačním pohonem a bombardovat z Čierné pri Čope Vladivostok…

  18. á Drnek
    viz.Žáby…
    Je bohužel příznačné,co je dnes Naše Vojsko schopno vytisknout a vypotit.Hlavně jaké autory.Ono to bude asi přímo souviset v jakém stavu je ta “naše”armáda.

Zanechat odpověď