Modely pro scifisty#84: Německé projekty – Gotha P.60 C

Původní dvě varianty měly mít hladký povrch a posádku umístěnou vleže v proskleném centroplánu. Výhody mělo toto řešení přinést dvě – první byla aerodynamická – čisté křídlo bez vystupující kabiny znamenalo menší odpor a tudíž lepší výkony, druhou výhodou mělo být, že posádka, umístěná vleže na břiše snese větší přetížení při letu vysokou rychlostí a prudkých obratech. Druhou výhodou proti koncepci Hortenů měly být snadno přístupné motory, umístěné v podélné ose nad a pod křídlem, navíc přímo v těžišti stroje. Postupně přibyla směrová kormidla a ve třetí variantě spolu s palubní elektronikou i klasická kabina. Postupné úpravy přinesly nárůst rozměrů stroje. Ve třetí verzi, známé jako P.60 C nakonec vznikl noční stíhač, použitelný i jako stroj „do každého počasí“. Měl oblou příď s radarem, na níž navazovala dvoumístná kabina, v níž klasicky za sebou seděli pilot a radarový operátor. Základní výzbroj tvořily čtyři 30mm kanóny, podvěsit bylo možno i pumy, nebo bloky neřízených raket. Z dnešního hlediska byl zjevnou nevýhodou motor umístěný na spodku stroje – permanentně hrozilo jeho poškození nasátím nečistot, zvířených předním kolem podvozku.

Stavebnici stroje Gotha P.60 C vyrábí ve dvaasedmdesátině firma AZ model ve dvou přebalech – s denní a s noční kamufláží. V krabici najdeme rámečky s celkem čistě vylisovanými díly, velmi pěkný obtiskový aršík a návod, který je sice přehledný, ale některá detaily neřeší.
Vlastní stavbu zahájíme klasicky začištěním dílů. Nálitků je minimum, v zásadě stačí zaškrábnout stopu po dělení forem a začistit hrany otvorů v křídle. Vřele doporučuji přebrousit styčné plochy na dílech křídla – jsou pokryty drobnou „krupičkou“ (mikronálitky). Usnadní to později spasování a umožní zachovat tenkou odtokovou hranu křídla. Dále doporučuji obrousit zespodu dno kabiny a horní plochu přední podvozkové šachty, jinak budou bránit pohodlnému slepení přídě. V rámci přípravy je také nutné připravit zátěž do přední části stroje (ideálně broky s plastelínou), aby slepený model nepadal na zadek. Po dokončení příprav natřeme drobné díly a interiéry, které po zalepení do modelu budou nedostupné, a po zaschnutí barvy se pustíme do lepení víceméně podle návodu. Do spodního dílu vlepíme přední podvozkovou šachtu a uzavřené kryty hlavního podvozku – jejich rozmístění usnadňují šipky a označení na samotných dílech. Sestavíme a dobarvíme pilotní prostor a vlepíme ho do horní části stroje. Po zaschnutí lepidla k sobě dopasujeme obě půlky stroje na sucho, do přední části instalujeme zátěž a obě poloviny opatrně slepíme. Zbytek zátěže nacpeme do radarového krytu a ten přilepíme na příď. Než lepidlo zaschne, zkompletujeme díly podvozku. Po zaschnutí lepidla odvrtáme otvory kanónů v náběžné hraně křídla, umístění se řídí jednak nákresy stroje, druhak naznačenými otvory pro vypadávání nábojnic na spodní ploše křídla. Zkompletujeme motorové gondoly a nalepíme je na jejich místo, přesné rozmístění je naznačeno velmi decentním přerušením rytí na ploše křídla. Pak nalepíme směrovky, kryt kabiny, podvozek se zbývajícími kryty a doplníme pitotovu trubici na spodní plochu křídla.

Máme slepeno a na řadu přichází kamufláž. Barvy jsou limitovány řadou RLM, která byla koncem války k dispozici v německých skladech, tvar a rozmístění polí je na nás. Stavebnice nabízí zajímavou řadu denních (resp. nočních – v druhém přebalu) kamufláží, já jsem se nakonec rozhodl pro denní variantu oblíbeného skvrnitého nočního schématu. Základem je šedomodrá RLM 76 na spodních a středně zelená RLM 83 na horních plochách, jako doplněk pro rozbití siluety jsem na horní plochy natupoval štětcem skvrny tmavozelené RLM 82. Abych ještě vylepšil celkový dojem, naznačil jsem na povrchu opravy výměnou dílů z jinak zbarvených (nočních) strojů. Nátěry jsem zakončil zvýrazněním ovládacích ploch patinovacími fixy od Gunze. Po skončení natírací fáze jsem absolvoval obvyklé „obtiskové kolečko“ s laky a obtiskovými chemikáliemi. Zde je nutno upozornit na to, že obtiskový arch vedle kompletních výsostných znaků obsahuje i kvanta dobře udělaných popisek, ale v návodu, ani na krabici není o jejich existenci, natož umístění ani zmínka! Takže doporučuji sehnat návod od Hortenu a při rozmístění popisek se inspirovat tam. Mě tohle řešení napadlo až dodatečně (Horten jsem lepil později), takže jsem popisky na model „naflákal“ na základě kvalifikovaného odhadu, tedy zdaleka ne vždy správně. Jedinou vadou obtisků je, že krycí lak spojuje některé popisky dohromady, takže před použitím je vše třeba pečlivě rozstříhat. Po skončení tanečku s obtisky můžeme stroj lehce napatinovat, osobně jsem použil řidší variantu „špinavého laku“. Tím se stavba nezvykle velké a zajímavě vypadající stíhačky završí. Samozřejmě je možno provést řadu vylepšení (interiérů, motorů, podvozku), případně udělat nějaké „scifizující“ úpravy, protože máme v ruce nejen doklad zajímavého (ne-li nadčasového) konstrukčního myšlení, ale i základ na solidní kosmickou stíhačku…

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.