Vrána jako taková nebyla jen obyčejný comics. Byla to zpověď zlomeného muže, kterého ničil smutek ze ztráty milované osoby. Tahle Vrána je sice jiná, ale stále Vrána. A s ní přichází Soumrak bohů.
 |
Přenesme se do blízké minulosti, do období, které sice nebylo dlouhé, ale zapsalo se nesmazatelně do dějin světa. Samozřejmě se jedná o Druhou světovou válku… a ani ne tak o válku jako spíš o samotný holocaust. To je doba, kdy vlakové linky směrem do Polska jezdily značně přeplněné a nutno dodat, že pasažéři nejezdili dobrovolně a cesta to byla jednosměrná. A v jedné cílové stanici, kterou je nespecifikovaný likvidační tábor, začíná i náš příběh.
Četa nácků řadí lidu do fronty a vyhání je z nákladních vagónů. Velitel si ovšem vyžádá vzdělance, protože má zvrhlou zálibu v hraní šachů. A v tu chvíli na scénu nastupuje hrubé násilí. V jednom vagóně zůstal cizinec, který očividně nemá moc rád nágly, a tak je začne zvesela a dost brutálně likvidovat, a než se ho podaří zneškodnit, udělá pořádnej brajgl. Ale tím tato noc zdaleka nekončí, tohle je totiž jenom začátek.
První, co vás na nové Vráně nejspíš zaujme, je její tloušťka; kniha je totiž hubená jak lunt. Z toho se dá vyvodit především jedna věc: James O’Barr se tady nehodlá s ničím a s nikým srát. A tak se také děje. Příběh je velice jednoduchý a přímočarý, ale i do pouhých tří kapitol dokázal autor schovat (ač jednoduché) poodhalování pozadí toho, o jakou pomstu jde tentokrát. Pomsta je samozřejmě opět hlavním tématem, ale stejně jako například Parkova filmová trilogie pomsty, vidíme v Soumraku bohů tak trochu jinou vendetu.
Zatímco v první knize se jednalo o celkem romantické pozadí podepřené veršujícím hrdinou, zde jsme svědky brutální jízdy a zuřivosti, která nezná hranic. Ovšem aby to nebylo jednoduché, tak nám autor přináší v tomto díle nejen pomstu osobní, ale také globální, zaměřenou na nacismus. Nacismus je také věc, která mě na scénáři jediná tak trochu mrzí, protože univerzální nacistické zlo na mě poslední dobou působí příliš jednoduše a O’Barr má dle mého talent na vyprávění většího příběhu. Ale uznávám, že pro zobrazení syrovosti, o které v této knize jde, poslouží náckové dostatečně.
Kresbu tentokrát nechal autor na někom jiném a vybral si Jima Terryho, který je v comicsovém světě nováčkem. Volba je to dozajista zajímavá a v bonusech (kterých je v této útlé knize požehnaně) se dozvíme z Terryho poznámek, jak probíhala spolupráce, jak moc mu O’Barr radil a vedl ho skrze ploty likvidačního tábora. Terrymu se většinou daří vystihnout ponurou a drsnou atmosféru díla, ale osobně si myslím, že není autorem, jehož doménou jsou dvoustrany.
Ty ovšem najdeme v knize jen dvě, takže ničemu neuškodí. Akce v Terryho podání není úplně dynamická a svižná, ale to rozhodně není chyba, protože v případě, kdy pohublý, ohořelý a jednooký chlápek trhá nágly na kusy, tak si beztak rádi užijete každé okno a nikam nespěcháte.
O‘Barrův návrat k Vráně se dle mého povedl a jsem rád, že se podíval na pomstu trochu jiným pohledem, který už není sice tak osobní, ale o nic méně intenzivní než v první knize. Nezbývá mi nyní než Vám Vránu: Soumrak bohů doporučit a čekat, zda Comics Centrum vydá i nyní rozepsanou třetí O‘Barrovu Vránu s podtitulem Curare.
Nakladatel: Martin Trojan-3-JAN
Překlad: Václav Dort, Martin Trojan
Obálka: James O’Barr
Redakce: Václav Dort, Marek Barányi
Rok vydání: 2013
Počet stran: 104
Rozměr: 160×240
Provedení: hardback
Námět: James O’Barr
Scénář a kresba: Jim Terry
