Svět podle Snoopyho

V Albatrosu, respektive v jeho sekci COOBOO (už to samo o sobě zní jako název stripu), se pořádně vytáhli a český čtenář se díky tomu (a hochům z Crwe) může podle aktuální nálady bavit se svatou trojicí světového stripu – oddávat se živelné zábavě s Garfieldem, odebrat se do hájemství undergroundové guerillové filozofie s Calvinem a Hobbesem, nebo jen posmutněle meditovat nad vesmírem, životem a malou zrzečkou se Snoopym.

Kniha Svět podle Snoopyho je výborem z let 1970–1990, kdy se estetika toho, co je někdy nazývané Peanuts, ustálila a zformovala se i většina opakujících se motivů. Ty nám ostatně, spolu s přehršlí dalších informací a přehledným grafem vzájemných vztahů mezi hlavními postavami, nastíní Petr Onufer ve své předmluvě.
A na dalších téměř dvou stech stranách se pak ukáže, jak lze z teoreticky jednoduchého formátu pro pobavení čtenářů novin vytvořit umělecké dílo s vlastní životní filozofií a přesahem hodným Immanuela Kanta. Ne nadarmo na Peanuts narazíme v Kingovi i Ecovi.

Před čtenářem se otevírá svébytný svět, který je obydlen dětskými a zvířecími hrdiny, z nichž někteří rozhodně nerespektují trapná omezení fyzikálních zákonů (aneb „s plážovým míčem se musí umět mluvit“ a „vždycky se to dá nějak zařídit“) a realitu všedních dnů. Snoopyho svět přitom může fungovat jako reminiscence dětství i jako hloubavá meditace nad světem vůbec.
Jedním z fíglů, které to Shulzovi umožnily, je fakt, že dospělé osoby drží důsledně mimo záběr. Ano, ovlivňují dění, postavy s nimi vedou dialog („a promluvil jste si o tom se svou kočkou?“), ale nejsou vidět. Ten samý prostor je tak rezervací dětských radostí i strastí, stejně jako obecně platnou metaforou, v níž se poznáme bez ohledu na věk, pohlaví, rasu a druh.
Co na tom, že většina hrdinů se neustále trápí s láskou a životními prohrami, které by za drobné označil jen absolutní necita? Co na tom, že je nám s odzbrojující přímostí řečeno, že: „najednou je konec a ty už vzadu v autě nikdy neusneš!“
Podstatné je, že i když je podstata Snoopyho světa v tíživých existenciálních otázkách, tápání a až bolestném nepochopení všeho a všech („dotkl ses mé ruky, Chucku“), přesto je stále možné se spolehnout na mírný hlas, který všem naslouchajícím v noci sdělí: „uznáváme… pořád to má ještě pár much, které je třeba vychytat“ a oni mohou svůj život zasvětit tomu, aby byl jejich pes (kočka, partner, vůdce, nadřazená zygota – dosaďte dle vlastního uvážení) šťastný.

Po přečtení posledního stripu a akceptace drtivé skutečnosti, že Bobu Dylanovi bylo třicet celých třináct let před mým narozením, jsem měl sice chuť ubrečet hejno želviček, ale také jsem si s hlubokým uspokojením uvědomil, že třeba zrovna teď někde v Afghánistánu útočí tálibanci na americké vojáky…
…z nichž jeden ztratí na bojišti knihu se Snoopyho osudy… a tu nalezne klučina (nebo dívčina), který(á) má možná sestřičku (bratříčka) umírající(ho) hladem a otce neviděl(a) už pět let a i když se bojí zvednout cokoliv, co leží na zemi, přesto se shýbne… a dokáže si tu knížečku přečíst… a i když ji pak třeba po pár dnech ztratí, stejně jako celou vesnici, v níž žil(a), stejně nikdy nezapomene…
…že pusu můžete dostat kdykoliv… že malá zrzečka je sice pouze ideál, ale je skutečná… že zlá sousedovic kočka vás může ošklivě zřídit, ale nemusí vás porazit… že nad vámi někdo bude držet deštník v dešti… že pokud jsme ztracení v lese, je tam aspoň klid…
…a pak tenhle kluk (dívčina) po letech spojí zničenou zemi, dá jí naději, vtiskne chaosu řád. A i když si budou lidé u televizních zpravodajství (pokud ještě budou televizní zpravodajství) říkat, že vypadá nějak smutně, ale zároveň se dokáže nádherně usmívat… a všichni budou pátrat, proč trval(a) na tom, aby se sídlo vlády podobalo bíglímu čumáku…

Tak tato představa pro mě symbolizuje Snoopyho. Je možné donekonečna rozebírat jednotlivé stripy (je jich přes osmnáct tisíc – panebože, na tom se dá založit víra!), určovat, kdo se ve vašem okolí ztotožní s Charliem Brownem, kdo s Lucy, kdo se Sally, Patty, Marcie nebo maličkým Woodstockem, bavit se nad bojem Snoopyho s literaturou, ale to nejpodstatnější je, že všichni máme naději. Možná ne velkou, ale máme.
A jestli tohle není dobrá zpráva, tak přihodíme ještě jednu: pokud se bude kniha dobře prodávat, bude Albatros ve vydávání pokračovat. A jestli se teda dobře prodávat bude? No, ta kniha je vázaná, má dvě stě stran, je to legenda a stojí 249 Kč. A pak, že je na tom svět špatně… Jo a ten Bíglí čumák, tak ten by byl v ideálním světě od Kaplického.

VERDIKT:

Prostě výběr ze Snoopyho. Existenciální otázky snadno a rychle s konejšivou příchutí Tolstého, Hammetta a koblihy s džemem. Jestli tohle ještě někdo nevystřelili do vesmíru spolu s Beethovenem, tak jsou ve vedení naprostí ignoranti…

Boris Hokr (redaktor)

borishokr@seznam.cz