Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.
Pokud máte dost konvenčních děl, která jsou předvídatelná, pak dáma na obálce Bizarropolis pomrkává právě po vás. Tenhle žánr totiž vyjíždí mimo koleje běžných děl a rád testuje kam až sahá čtenářova fantazie a často i co snese jeho žaludek. Pořádná porce ulítlostí všeho druhu, to je bizarro.
Historické poprvé
V našich luzích a hájích je průkopníkem bizarra vydavatelství Carcosa, které se nebálo naservírovat čtenářům literární divočiny Carltona Mellicka III. Přiznám se, že dále jsem zaznamenal ještě Hřbitov trpaslíků Petra Bočka a tím můj výčet žánrových zástupců trapně končí.
Je tedy logické, že Carcosa vzala pod svá křídla i první českou antologii bizarra s „všeříkajícím“ názvem Bizarropolis. Ta vznikla v rámci literární soutěže pod taktovkou Kristiny Haidingerové a Romana Bílka. Milan Žáček coby zástupce Carcosy a specialista na žánr v jednom obstaral krátkou osvětovou předmluvu o tom, co ono bizarro vlastně je, podobně pár slov na úvod řekli i oba editoři. Protože první čeká antologie – to už je událost! A navrch se podařilo zlákat i nestora žánru, Carltona Mellicka III, který hostuje se svojí povídkou.
Pokud se podíváme na jména autorů, pak mnohá z nich nepřekvapí. Petr Boček, Karel Doležal, Vilém Koubek či Petr Stančík pravidelně ukazují ve svých dílech, že k šíleným nápadům nemají daleko. Ani další autoři ovšem nezklamali (ba naopak), a výsledkem je barevná antologie s mnoha nevšedními tématy.
A protože kouzlo bizarra je založeno na nápadu a překvapení, pokusíme se vám o jednotlivých povídkách říct jen tolik, abychom nespoilerovali, ale zároveň vás trochu navnadili.
Hned na úvod vám Petr Boček povypráví v Legendě o truchlivém mořském bohu o světě, kde globální oteplování a vývoj způsobily, že moře má každý Čech téměř za domem a ryby vylezly ve formě rybolidí na souš. A kromě toho je tu vědec, který byl za zásluhy povýšen do stavu nesmrtelných… No, věřte nám, bude to pořádná mela.
Příjemným překvapením, byť s trochu konvenčnějším námětem, je povídka Trpaslík Michaely Kubíčkové. Pokud se praštíte do hlavy, rozhodně se nenechte ošetřit pohlednou děvou, protože se můžete dozvědět spoustu věcí o jejím ex, který… Kubíčková má drsný (chtělo by se říct až chlapský či chlapácký) smysl pro humor a postavička buranského trpaslíka je úžasně zábavná.
Jiří Sivok se zase v povídce Zub za zub koukne na zoubek situaci, kdy budete nutně potřebovat pomoc zubařky, protože své soužení se zuby už zkrátka nezvládnete. A možná přijde i zubatá!
Karel Doležal vás v Bimbiláriu strýčka Bobana vezme do země, kde ožije šaškování hlavního hrdiny pro dětský Youtube kanál. A také jeho noční můry z mládí, byť trochu fekální. A na konci čeká hlavního hrdinu i katarze, kdy si bude muset pořádně sáhnout do svědomí.
Následují dvě hutné, těžké povídky. Autor píšící pod pseudonymem e. corché vás ubytuje v Půlnočním motorestu splněných přání. Možná pak začnete přemýšlet o tom, co si DOOPRAVDY přejete, a možná se budete bát, aby se vám to nesplnilo. Martin Novák zase v temných tónech vylíčí příběh dívky, která se zamilovala do Muže v bedně. V odosobněné a chladné bedně, ve které se ukrývá kdovíco.
Vilém Koubek se v textu Adresát nezastižen (příliš) nevysmívá České poště, ale pohrává si s myšlenkou, že jednou si třeba sestavíte ideální protějšek z jednotlivých částí.
Jméno Ivana Adamoviče je poměrně překvapivé, a jeho Krev ve městě je parodií na známý seriál Sex ve městě. Kromě humoru dostanete i pořádnou porci bizáru, přesně jak žánr velí. A možná přijde i jedná známá česká bavička!
Tomáš Marton vám lakonicky sdělí, že Smrt je důsledek života. A že život po životě je ovlivněn tím, co provádíte v ráji. Nebo v pekle. V lehkých tónech se budete prodírat „radostmi“ posmrtnými a sbírat body.
Xerodoth Sigmius zamíří do časů, kdy místo lidí už budou existovat pouze jejich představy, které si budou vytvářet vlastní světy. A možná dostanete i odpověď na otázku O čem sní imagináti?
V textu K jádru věci zjistíte, kam až dospěla fanatická ochrana životního prostředí. Skvělé nápady jsou završeny poměrně nečekanou pointou a po celou dobu se nejspíš budete škodolibě usmívat.
Petr Stančík si nasadí Brýle Pandaemonia a objeví ve světě ovládaném stroji věci, které by běžný smrtelník rozhodně nečekal.
A na závěr „české“ části Roman Bílek, spolueditor antologie. Povídka O šperháku, pendreku, injekci a doporučeném psaní je variantou na Příběh hraček, jen aktéry jsou namísto plastových amerických podivností čeští Igráčci.
Snad se nám aspoň lehce podařilo naznačit, kudy se fantazie jednotlivých autorů ubírala. Ono prozradit hned vše naplno by zkazilo spoustu požitku ze čtení, což by byla škoda i pro čtenáře samotného.
Jak to šlape a bonus na závěr
Pokud se díváme na českou část… Moment. Aby tohle bylo jasné, musíme dodat, že závěrečnou povídku s názvem Lízománie dodal již zmiňovaný Carlton Mellick III, a jeho krátký příběh o muži, který má místo hlavy obří lízátko s neodolatelnou příchutí, je pořádná divočina.
Tak ještě jednou. Pokud se podíváme na českou část textů, pak jako první člověka napadne, že v kontrastu s hostující povídkou se autoři drželi dost při zdi co se týče odvázanosti námětů. Na druhou stranu je třeba vyzvednout již avizovanou pestrost. Některé kusy si na nic nehrajou a perou do čtenáře zábavu (mnohdy nepříliš sofistikovanou, což je spíše ku prospěchu věci), některé se zase nesou ve vážných tónech a zanechají ve čtenáři silnou emocionální stopu. Ale u všech si budete moc po odčtení říct: „Sakra, tohle byl vážně bizár.“ Tudíž z pohledu dua, které antologii sestavilo, mise splněna.
A právě díky již několikrát omílané pestrosti je těžké říct, co zaujme čtenáře nejvíc. Za mě osobně zvítězil Trpaslík Michaely Kubíčkové, ale to je ryze individuální pohled milovníka pokleslého humoru a akčních brakovek. A pokud se o povídkových antologiích říká, že si v nich každý najde to své, pak to u Bizarropolis platí obzvlášť.
Nezbývá tedy než vzkázat editorskému duu, že odvedlo dobrou práci a poděkovat Carcose, že se do takovéhleho podniku vrhla. České bizarro vystrčilo drápky, a ukazuje, že má co nabídnout. A vítězem jsou čtenáři, protože podobné věci ještě určitě nečetli!
Kristina Haidingerová a Roman Bílek (editoři): Bizarropolis
Vydala: Carcosa, 2022
Obálka: Ed Mironiuk
Počet stran: 342
Cena: 399 korun
