Imladris 1/2010 – soutěž O lahvičku miruvoru

Imladris je stálicí české fanouškovské scény, která se zaměřuje na nesmrtelné dílo J. R. R. Tolkiena. Již dvanáct let vychází na české scéně a nyní vstupuje hrdě do dalšího roku. Když říkám hrdě, tak tím myslím skutečně hrdě, protože se obálka, na které Boromir likviduje skupinku skřetů, blýská zářivými barvami. K mání je také černobílá verze, ovšem kdo si chce udělat radost, vřele doporučuji koupi té barevné, už jenom pro vychutnání obálky, která v ochuzenější variantě trochu ztrácí.

soutěž O lahvičku miruvoru - Imladris 1/2010Toto aktuální občasníkové vydání můžeme nazvat i jinak – almanach Miruvoru, protože vyhlášení hned dvou ročníků ryze tolkienovské soutěže O lahvičku Miruvoru (2009 a 2010) poskytlo velké množství kvalitního materiálu k publikování. A nebylo jich málo, neboť aktuální sešitek má rovných sto stran.

Krom vítězných prací zde může čtenář nalézt i publicistické texty, které jsou ovšem oproti minulým číslům co do počtu upozaděny. Program Tolkienconu je sice již trochu neaktuální, ovšem recenze na Tolkienovu Legendu o Sigurdovi a Gudrún či reportážová upoutávka na patrně jediný český Tolkienovský LARP Arnor potěší především ty, kteří v tomto čísle budou hledat i něco jiného než umělecká díla.

Povídková žeň obou ročníků byla docela hojná a vítězné práce stojí za přečtení. Imladris se tak díky nim dělí na dvě části, které zahrnují vždy práce na prvních třech místech. Konec paní Lobelie si své první místo zasloužil, protože zobrazuje Kraj a hobity v závěru války o Prsten a známá jména se v něm objevují většinou jen jako fragmenty minulosti a vzpomínky. Zajímavé i čtivé, ovšem krátké a ke konci uspěchané a pointa závisí na jediné větě, takže pokud ji čtenář mine, má smůlu.
O šípkových růžích je o třídu akčnější i drsnější. Hemží se to v ní skřety, elfy a podobnou verbeží, takže se rýsuje akční příběh jako vyšitý, který ovšem bohužel trochu klopýtá ve své druhé části.
Třetí dílo O Flamovi z Velké Kopaniny je patrně nejslabší, lehce naivní povídka, přesto dokáže zaujmout právě svojí jednoduchostí a trochu mystickým koncem.

Imladris stojí za to si přečíst i díky faktu, že se v ní pravidelně objevuje krom ryze prozaické tvorby také díla lyrická, a za to jejímu redaktorovi veliký dík. Poezie je samostatný žánr, který sice spousta lidí přeskočí s tím, že „básničky nečtu“, přesto se u nich vyplatí zastavit a vychutnávat rytmus a hraní si s jazykem. Je to nezvyklé, neobvyklé a pro ty, kteří čtou Imladris poprvé, také nečekané. Přesto se zkuste do nich začíst a uvidíte, že nebudete litovat. Už jenom pro tu změnu literárního druhu. Díla to jsou krátká i dlouhá, občas jen hříčka se slovy, jindy lyrickoepická báseň, výběr je široký.

Druhý set povídkových sbírek přináší patrně tu nejlepší práci, která se v celé Imladris nachází. Ohněm? se svojí textovou výstavbou velice podobá další kapitole Tolkienova Silmarillionu. Posouvá se v čase Středozemě daleko za poslední válku o Prsten, takže svět, jak jej čtenář zná z originální trilogie, již prakticky není. Existuje pouze jeho stín v mlžných vzpomínkách, do něhož se promítá opět probuzené zlo. Povídka je luxusně vypointovaná, ovšem působí dojmem, že se jedná o pouhá excerpta z tří set stránkové knihy. Od stejného autora je ještě na třetím místě umístěný příběh Bílý pán a na rozdíl od prvního díla (nejdelšího v celé antologii), je toto naopak nejkratší. Opět velice pěkně vypointovaná mikropovídka, pracující s motivy Sarumana, v níž autor na minimálním prostoru předkládá alternativní osud Středozemě. Práci s motivy zvládl velice dobře a podařilo se mu tak do minimálního prostoru vmáčknout vše potřebné pro nastínění celé situace, aby ji následně ukončil tak, jak již čtenář tuší, takže pointa ztrácí na své síle. Přijde mi, že to jinak ani skončit nemohlo.

Na druhém místě se umístila bezejmenná povídka, která necestuje daleko do budoucnosti Středozemě a vypráví o hledání dávného přítele. Zajímá je už samotná forma, ich-forma se v souvislosti s Tolkienem příliš nevyskytuje, ovšem povídka celkově je velice zmatená a prakticky do půlky člověk netuší, co v ní má hledat, než autorka najede na jistější půdu a s grácií dokončí děj. Na úplném konci si dovolí lehký štulec do čtenáře a z celkově průměrné pointy udělá o třídu kvalitnější konec.

Nová Imladris obsahuje to, co obsahovala před mnoha lety – povídky a další literární i obrazová díla těch, kteří svět Ardy milují a rádi se v něm procházejí i za mantinely, které udal profesor Tolkien svými knihami, a rádi zažívají vlastní příběhy s hrdiny a postavami, jež jim přirostly k srdci. Imladris je tribunou všech fanoušků Tolkiena, takže pro ně by mělo být toto dílo povinné. I když aktuální ročník obsahuje převážně díla soutěžní, jejich úroveň není nízká a pohybuje se na příjemném průměru, který potěší a zaujme. Připočteme-li k tomu i ilustrace a poezii, máme mnohovrstevnatou publikaci, která svým rozpětím pokrývá velkou uměleckou produkci. Pokud máte rádi fan fiction, pokud máte rádi Tolkiena, je Imladris tím pravým ořechovým.

Soupis otištěných vítězných prací:

O lahvičku Miruvoru 2009

Povídky – beletrie

1. Radovan Kolbaba: Konec paní Lobelie
2. Janina Strnadová: O šípkových růžích
3. Hana Kopuletá: O Flamovi z Velké Kopaniny

Básně

1. Hanka Vranová: Vinná réva
2. Jana Beranová: Bitva
3. Jana Beranová: Labadal
4. Hanka Vranová: Věže
5. Hanka Vranová: Hraničářova
6. Hanka Vranová: Veselá hodina
7. Hanka Vranová: V podvečer
8. Fallon: PROČ
9. Hanka Vranová: Oblaka
10. Hanka Vranová: Daleko na břehu

Malba a kresba

1. Janina Strnadová: Boromir
2. Radka Timková: Morwen Eldhwen
3. Jana Beranová: Ent & Glaurung
4. Lenka Žalmanová: Dračí lov

O lahvičku Miruvoru 2010

Povídky – beletrie

1. Jan „Regis“ Havliš: Ohněm?
2. Janina Strnadová: beze jména
3. Jan „Regis“ Havliš: Bílý pán

Básně

1. Jan „Thíkian“ Marounek: bez názvu
2. Hanka Vranová: Poznání
3. Janina Strnadová: Tak…
4. Hanka Vranová: Přísaha věrnosti
5. Hanka Vranová: Bezmocnost
6. Jana Beranová: Lobelie Pytlíková
7. Janina Strnadová: „Na dobrou noc“
8. Kamil Princ: Jeden vládne všem
9. Hanka Vranová: Věčně na hlídce
10. Hanka Vranová: Jezdec

Malba a kresba:

1. Janina Strnadová: Stromovous a Lúthien
2. Matěj Čadil: Esgaroth, Barad Eithel a Tol Sirion
3. Miroslav Sedlík – bez názvu
5. Martin Šternberg: bez názvu

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď