Joe Hill – Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy

Carroll se usmál: “Já se jen tak něčeho nebojím.“

Vše začíná docela zostra povídkou Nejlepší nový horor. V této povídce nám autor totiž ukazuje a vysvětluje hned několik věcí. Jednak nám rád demonstruje, že to co funguje na filmovém plátně, může fungovat ještě lépe v knize, protože tahle povídka je klasický béčkový slasher, kde jedno klišé následuje druhé a všechna geniálně fungují a ženou nás neúprosně k závěru, který je napínavý tak, že nám nervy šponuje na samou hranici snesitelnosti. Za druhé zde jeho hrdina mluví o faktu, že dnešní tvůrce hororů si málokdy může dovolit konec, který čtenář nečeká, ale čas od času se objeví někdo, kdo tyhle zvyklosti rozbije.

A Joe Hill umí napsat jak nečekaný konec, na který nás nechá koukat s otevřenými ústy, ale zároveň také klasické a očekávané konce… ovšem podané s takovým mistrovstvím, že máme k těm otevřeným ústům navíc vykulené oči, div nám nevypadnou.

,,Když mi bylo dvanáct, můj nejlepší kamarád byl nafukovací. Jmenoval se Arthur Roth, což z něj zároveň činilo nafukovacího Žida, ačkoli si nepamatuji, že by při našich občasných hovorech o posmrtném životě zaujímal nějaké vysloveně hebrejské postoje.“

Je potřeba si říct, že název knihy může být trochu zavádějící. Všechny příběhy této knihy totiž nejsou tak úplně strašidelné. Spíš bych použil slovo zneklidňující. Ačkoliv u jedné sem byl dokonce i dojatý! Jak je vidět z výše uvedené citace, tak představivost a originalita Hillovy tvorby může soupeřit i s takovým jménem, jako je Neil Gaiman. A během čtení této knihy mi toto srovnání přišlo na mysl vícekrát. Po dočtení jsem ovšem seznal, že mezi Gaimanem a Hillem je přeci jen jeden rozdíl.

Gaiman je geniální vypravěč, který nemá a možná ani nikdy nebude mít rovno, a Hill píše (přesně jak se můžete dočíst v předmluvě) rafinovaně. Jiné slovo totiž nemůže popsat to, jak si s vámi umí Hill pohrát. Jako příklad by mohla posloužit povídka V autu. Když jsem jí dočetl, tak v první vteřině mě napadlo jen „Tak tohle je fakt blbej konec“. Ve druhé vteřině už mi však hlavou letělo mnoho možností, jak by mohl příběh pokračovat, a já zjistil, že jsem se ocitl v pasti, kterou na mě autor přichystal, a skoro jsem až cítil, jak sedí za mnou a se sebeuspokojením mi kouká přes rameno.

Mohl bych ke každé povídce říct, čím mě dostala, překvapila, šokovala, nenechala odtrhnout oči… či naopak jsem si od ní musel na chvíli odpočinout, protože byla tak plná emocí, které se blížily k nevyhnutelně tragickému konci. Ale lepší bude, když si je všechny prožije každý z vás. Každá další povídka se pochlubí trochu jiným žánrem. Nechybí klasická duchařina ani únos, objeví se tu upíři a dokonce se tu ukáže i mistr zombie hororů Romero.

Kniha Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy je jedním z děl, kterým se dá vytknout jen jedna věc: že kniha skončí příliš brzy. Rozhodně můžu doporučit všem fanouškům nejen hororového, ale i fantastického žánru. Nebo jen milovníkům mistrovsky napsaných příběhů. Touhle u nás již třetí knihou pro mě Joe Hill definitivně překonal svého otce Stephena Kinga.

A co vy přátelé? Máte rádi horory? A který je váš nejoblíbenější?