Na tuto nejnovější knihu Davida Gemmella jsem se těšil jako malý kluk protože jeho dílo prostě žeru a taky proto, že od vydání jeho poslední knihy u nás již uběhla spousta vody. No, jaká byla se můžete dovědět v této recenzi.
Začátek nás velmi skvělým výpravným stylem mistra Gemmella přenese do osady Rigantů, sedláků, kde zrovna rodí Merie, Varaconnova žena jeho prvního syna. Dle místních zvyků je Varaconn vyslán tamní vědmou a porodní bábou hledat tzv. dušejméno pro svého syna. Vydá se tedy přes les na kopec aby tam za prudkého lijáku v bouři usedl a přemýšlel o vhodném jménu pro svého syna. Blízko něj udeří blesk a Varaconn se lekne, že by do něj mohl udeřit také a tak odhodí svůj meč a pak se zděšením sleduje, jak do meče uhodí blesk. A tak se zrodí jméno Connavar – Meč v bouři.
Děj knihy vypráví o skutcích Connavara, rigantského chlapce, který je jiný, než všichni ostatní chlapci. Díky svému otci, který porušil svou geasu (proroctví, které když člověk naplní, tak zemře) den před velkou bitvou a díky tomu se obrátil jako zbabělec na útěk, Connavar nechce být jako on a tak vyhledává dobrodružství a ke všem problémům se staví čelem. Kolem vesnice a všude na okolo se rozkládá les, ve kterém žijí tzv. Seidhe – bytosti, které jsou starší než lidstvo samo a vrtošiví. Nikdy nevíš, co ti udělají. Povídá se, že ráno vešel do lesa mladík a večer vyšel stařec. Connavar vejde jako malý do lesa, protože potřebuje mluvit s Thagdou – jednim ze Seidhe – který má podle něj dát dohromady jeho matku a otčíma (říká mu Kolohnát), protože se rozhádali a odstěhovali se od sebe. Narazí na malého kolouška, který uvízl v ostružiní a tak jej vysvobodí a darem za to mu Seidhe darují zvláštní dýku, která má jílec, který každému dokonale padne do ruky a čepel, tak ostrou, že prosekne téměř cokoliv a tak pevnou, že se nikdy neztupí.
Během těchto, nádherně vylíčených, historek z Connova života, sledujeme na pozadí klasický Gemmellův motiv – kdesi je říše s generálem, který si chce podmanit spoustu území na okolo. Riganté a další kmeny tuší, že za chvíli přitáhne i na ně, ale přesto nenechávají žabomyších sporů mezi sebou, bojují spolu, a tak vznikají v ději místa pro spousta vložek a překvapivých zvratů.
Connavarovi se podaří stát se hrdinou, když se postaví medvědu zabijákovi pouze se seidhskou čepelí. Je sice smrtelně zraněn, ale vědma Vorna, která má od Seidhe dar uzdravování, jej uzdraví, ale svůj dar ztratí. Do osady pravidelně přijíždí cizinec, kupec Banouin, který Conna učí bojovému umění, válečné taktice, studování map a předvídání situace a se kterým se Conn odjede podívat se na tzv. kamenické válečníky do města zvaného Kámen, kde sídlí i generál Jasaray. Po cestě je ale Banouin proradně zavražděn perdijským kupcem. Conn kupce zabije uprostřed města v jeho krámě ale pak se musí ukrývat před válečníky a stopaři, které za ním poslal perdijský král. To se mu nakonec nepodaří a je lovci dopaden – zachrání jej opět Seidhe Thagda, který mu uzdraví rány, posilní jej a daruje mu meč vyrobený opět ze seidhské čepele. Conn se pak vydá do Kamene, kde se přidá ke kamenickým vojákům generála Jasaraye. Díky svému nadání a taktice se osobně setká s generálem a když bojují proti Perdii, zabije jejich krále a tím vykoná pomstu. Pak je znám jako hrdina, který bojoval s medvědem a zabil zlého krále. Vrací se domů a stává se dlouhým lairdem – vůdcem Rigantů, vede je do bitvy proti Mořským vlkům, kteří zaútočili na rigantské osady. Conn uspěje, vyhraje, ale ví, že jej teprve čeká velká bitva – bitva s generálem Jasarayem a jeho vojskem.
Kniha je velice dobře a propracovaně napsaná, jak už bývá u Gemmella zvykem. I když se na pozadí vyskytuje stále stejný motiv, vůbec to nevadí a spíše to působí jako urychlovač četby. Tedy aspoň pro mne. Tato kniha je prvním dílem tzv. Rigantské série. Je nasnadě, co bude v dalším pokračování, takže doufám, že pan Suchánek, jež slíbil, že Meč v bouři už měl vyjít před vánocemi 2000, nebude zase zdržovat s distribucí a další díly vyjdou rychle. Dost mě mrzelo, že kniha obsahuje dost pravopisných i gramatických chyb. Setkáte se zde i se záměnou i a y. Osobně znám člověka, který, když přijde na chybu, tak knihu už nečte dále. To já bych nemohl :o) Taky jsem byl překvapen, že obálka není od Luise Roya, ale od jiného malíře. Je to škoda, protože mi se tedy vůbec nelíbí. Osobně považuji za nejlépe ilustrované knihy od Gemmela ty, které ilustroval právě Luis Royo ale nejlepší je stejně cover na Krvavém kameni.
Nezbývá, než celou knihu zhodnotit. Hodnotím ji jako Gemmellův standard, velmi čtivou, krásně napsanou a dobrou knihu, kterou rozhodně doporučuji všem čtenářům fantasy.
Obálka
K té obálce, Royo samozřejmě kreslí nejlépe, ale oproti třeba obálce Tuláků je to krása, jen ten člověk to tam trochu kazí.
Jinak ta kniha je opravdu docela hodně dobrá a snad by chtělo ještě říci, že je tam spoustu keltským motivů.
bida
Je to jedna z nejslabsich knih, ktere Gemmel napsal. V prvni pulce knihy se temer nic nedeje, proste hruza. Za zajimavou povazuji pouze paralelu na staroveko/stredovekou Evropu, i kdyz si autor krome faktickych myslenek vypujcil i nesmysly, napr. rohate prilby u Morskych vlku/Vikingu atd. Nastesti nas autor temer usetril sebevrazedneho komplexu svych hrdinu. za 4
Meč co má fakt velký meč.
Po delším čekání jsme se dočkali. Je tu nová kniha Davida Gemmela. Ve stejné úpravě ji vydalo jako všechny ostatní nakladatelství Návrat.
Příběh začíná podobně jako jiné autorovy knihy. Na vrchovině Rigantů se narodí chlapec Connavar. Je stejný jako většina ostatních horalů. Čestný, odvážný, přímý a tvrdý jako země, která ho zrodila. Jeho předurčením je ale bojovat za svůj lid a jeho svobodu.
V zemích za mořem zatím kamenické vojsko vedené brilantním stratégem Jasarayem dobývá jedno království za druhým. Z lidí pak udělají otroky, kteří musí dřít na své pány. Příliš mladí, slabí či staří jsou zabíjeni. A kamenické vojsko táhne zase dál. Oči jeho generála už pošilhávají po zemi Rigantů. Aby poznal svého nepřítele, vstupuje Connavar do kamenické armády. Jen, když pozná slabiny kameníků, bude se moci pokusit jim vzdorovat.
Connavar jako hlavní postava příběhu představuje u Gemmella posun k temnějším a syrovějším hrdinům. I když je kladnou postavou, v jeho nitru se ukrývají temné vášně. A on není schopen vždy je ovládnout. Nejnázornější je to ve scéně, kdy Connavar po zabití své ženy pozabíjí celou rodinu laidra Rybáře a vypálí jeho vesnici. Přitom v amoku zabíjí i ženy a dokonce děti! A ač ho to později trápí, musí s tou vinou žít. Přitom je smrt jeho ženy také jeho vinou. Kdyby se „nezapomněl“ se svou bývalou láskou, mohla žít, a události by se odvíjely jiným směrem.
Celý konflikt mezi lidem Kamene a ostatním světem je velice podobný válkám Římské říše s Kelty. Ostatně protivníci kamenického vojska jsou souhrnně přímo Kelty nazýváni. Celý příběh je postaven tak, že kamenická říše je tou špatnou, protože zotročuje ostatní rasy. Riganti bojující z svou svobodu jsou v právu. Ale musí přijít vůdce, aby kmeny sjednotil, a vytvořil z nich zbraň proti dobyvatelům. To samozřejmě nepůjde lehce a bez bojů. Takže se světem jaký horalé znali je stejně konec.
Už menší význam mají v příběhu kouzla. I když Connavar je zřejmě pro Starou rasu důležitý, protože mu mnozí z ní pomáhají. Neprojevuje se zde ale, až na malé vyjímky, mocná magie.
Pan Gemmell si otvírá prostor pro nový cyklus. Samozřejmě, že touto knihou děj nekončí. Musí dojít ke konečnému střetnutí mezi Connavarem a Jasarayem. Mezi mužem bránícím svůj národ a chladně kalkulujícím vojevůdcem, jehož jedinou touhou je zvítězit. Je jasné, komu je třeba fandit! (Podle toho jak Jasaraye autor podal, soudím, že Julius Gálius Ceasar nebyl zrovna jeho oblíbencem.)
Mečem v bouři nám dovolil autor nahlédnout do dalšího ze svých světů. Přestože tu využívá některé ze svých zavedených postupů a motivů, není tato kniha o nic méně čtivější a napínavější. Dokonce bych řekl, že patří k tomu nejlepšímu z jeho díla, co u nás až dosud vyšlo. Zdá se mi, že autor vyzrál, a knize dal to nejlepší ze sebe sama. Mimoto je také samozřejmě dobře řemeslně napsaná, jak už jsem si ostatně u Gemmela zvykl. Zápletky jsou propracované a realistické.
Už se těším na pokračování, které už částečně naznačuje i prolog.
Tím, že všechny Gemmellovy knihy překládá paní Krejčová, dochází k udržování jednotného typu překladu. Má už spisovatele „zažitého“, zná jeho styl a troufám si tvrdit i myšlení. Myslím, že bez ní by to už nebyl ten Gemmell, kterého mám tak rád. Tady musím Návrat pochválit, že vyhnul praktikám některých jiných nakladatelství, a preferuje spíše kvalitu nad kvantitou.V samotném textu jsem našel jen minimálně chyb a z četby jsem měl opravdu požitek. Zkrátka „éňo-ňůňo“.
Obálka pana Berniho je také moc hezká, i když k ději nemá žádný bližší vztah. Ale čiší z ní jakási ponurost a náznaky neurčitého nebezpečí. Doplňuje docela příběh, i když já jsem zvyklý na Roya.
(hodnocení 8/10)
Re: Překlad
Meč v bouři jsem zatím nečetl, ale musim souhlasit s tím, že překlady Gemmellových knih jsou v podání paní Krejčové skvělé…
Re: Meč co má fakt velký meč.
Pro Martin Fajkus: Nevim jestli Vas prizpevek byl myslen jako recenze ale pokud jo, tak proc Ste jenom napsal dej knihy? A veta “Příběh začíná podobně jako jiné autorovy knihy” je uplne od veci, protoze ze 13 knih co sem od Gemmella cetl ani jedna nezacinala narozenim chlapce.To je jenom mensi kritika, ktera by Vam treba mohla pomoct pri psani dalsi recenze.PS. Gemmell je jednim z nej autoru fantasy, skoda ze zde ma jenom 5 zrecenzovanych knih.
Neco ke Gemmell-ovi
Meč v bouři je dobrý, ale nejleší je dle mého Král za branou a Tulák 2. To jsou jediné knihy, které jsem přečetl už potřetí (od Gemmella mám vše a jsem na to pyšný). Gemmell je totiž nejlepší….
Gemmell je skvělý….Ale nejvíc se mi líbil Král za branou a Dcera Železné ruky……Rytíři temné pověsti taky byli dobrý. Prodtě k Davidovi není co dodat…..
kupim
vitajte keby mal niekto niake knihy napredaj od Gemmella nech sa my prosim ozve.
NIC
bože ne, další 9/10 pro Gemmela???! Jsou všichni nadrogovaní nebo co?