Mrtvý na Pekelném vrchu: Kdo chce otevřít zadní vrátka pohanské invazi?

Občas se stává, že si autor chce zkusit napsat něco trochu jiného, než v čem doposud exceloval. To se týká i Juraje Červenáka, který zcela opustil fantasy kulisy a střihl si ryze detektivní příběh s nesourodou dvojicí vyšetřovatelů v hlavních rolích.

Červenák Juraj: Mrtvý na Pekelném vrchu

Píše se rok 1598. Nejen na území Uher stále zuří boje s tureckými vojsky a kapitán Joachim Stein, po léta voják tělem i duší, by se do nich velmi rád zapojil. Díky závažnému zranění se mu to ale již nepodaří, což u něj vyvolává pocity hořkosti. Naštěstí se muži jako je on dají využít i jinak než bojem v první linii, což dokládá pozvání od šlechticů Schwarzenberga s Pálffym a nabídnutí úkolu, který by ho mohl vymanit z chmur.

Stein nedobrovolně vyfasuje jako pomocníka úředníka Matěje Barbariče, který příliš uvykl rutinní práci na postu schemnitzkého notáře, zpestřené občas cizoložstvím a dobrým jídlem. Strohý, nepřístupný Stein si s žoviálnějším Barbaričem moc do noty nepadnou, nicméně při vyšetřování vraždy významného občana tamního kraje a pátrání po vlastizrádci si nakonec jsou oba užiteční. Navíc tvoří dohromady s kaprálem Jarošem velmi úderný tým, který správné odpovědi dostane z každého bez ohledu na pohlaví, věk i mocenské postavení.

Pokud máte obavy, že Červenák se změnou žánru změkl, s klidem je zažeňte. V Mrtvém na Pekelném vrchu jsou pořád nějaké ty detailně vylíčené lokální masakry, mrtvých fůra a tortura v rámci vyšších cílů doslova na počkání. Nechybí i lehce hororový nádech spojený s legendou okolo Pekelného vrchu.

Zároveň však autor ctí klasický syžet detektivního románu – podezřelí přibývají a pak ubývají, domněnky se mění ve fakta a vyšetřovatelé se pomalu, ale jistě a hlavně logicky dobírají svému cíli. Ačkoli laický čtenář nemá stoprocentní šanci rozkódovat, nakolik byl Juraj Červenák dobově věrohodný, není pochyb, že se snažil. A i kdyby, příběh je vystavený dobře, je dynamický, napínavý a nesourodá dvojice hlavních protagonistů má v sobě rozhodně ještě velký potenciál zaujmout.

Českého vydání románu se ujalo nakladatelství Argo a byla to dobrá volba. Temná koláž propletená zlatým písmem je jako obálka velmi povedená. Podobně je na tom překlad Roberta Pilcha, který několikrát vyšperkoval celkem moderní jazyk románu pár staročeskými slovíčky, aniž by to vyznělo nesourodě. Nezbývá než doufat, že se v češtině brzy objeví i druhé dobrodružství Barbariče se Steinem a že bude ještě zajímavější než to první. Nakročeno k tomu má Juraj Červenák velmi slušně.

80 %
  • Juraj Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu
  • Argo, 2014
  • Překlad: Robert Pilch
  • Obálka: Pavel Růt
  • 288 stran, 298 Kč

Knihu lze zakoupit již za 253 Kč na FantasyShop.cz!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

21 komentářů

  1. vydařená záležitost
    Je to velmi vydařená záležitost a akce tu poravdu nechybí. Co stopa, to mrtvola, takže se celý příběh dá charakterizovat jako “akční úporné pronásledování”. Kaprál Jaroš je sice do jisté míry upozaděn, ale jako syn pražského kata má nezastupitelnou funkci specialisty na výslechy a soudního lékaře v jednom.

  2. Krv prvorodených
    Keďže dvojka je už na Slovensku v obchodoch, nejde nič iné, len túto sériu odporučiť. Krv prvorodených už mám doma a dnes sa teda zavŕtam do pátrania v rudolfínskej Prahe.

  3. Díky za recenzi!
    Parádní kniha! Moc se těším na pokračování.

  4. bezva knizka
    Knizka je super, neni co resit. Jen nechapu ten sileny font? Teda mozna jsem jediny ale hrozne mi vadi ten font v kterem je vytistena. Proc tucne pismo?

  5. O ždibíček slabší než Kap. Bathory, ale stejně vrchol fantastiky (nejen české)
    to Jiří: Nejsi jediný. Pro mě jeden z kazů jinak super knížky. Škoda toho odchodu od Brokilonu. Doufám že alespoň pokračování Bathoryho vyjde opět u Roberta P. Ve stejné úpravě jako první tři. Ideální formát a přitom luxus.
    Ostatně jeden z důvodů (krom toho že mě jeho styl přestal bavit) proč jsem přestal číst Žambocha – když přešel od klasických paperbacků na knihy obřích rozměrů s fontem >20, okrajema 4 cm, dvě věty na stránku.

  6. No a já si zase nevybavuju na fontu nic rušivého, vůbec si ho nevybavuju. S pozitivním hodnocením naopak naprosto souhlasím. Jen víc “jednohubek” tohoto typu!

  7. Gerlant
    Báthory (které má Ďuro zrovna rozepsané) u Brokilonu skutečně vyjde. A jistě ve stejné úpravě jako první tři díly.

  8. nejde o fantasy
    Nejde o fantasy a vydat to v Argu znamená průlom na široký trh mimo úzký okruh specializovaných čtenářů. Prostě se tahle životní forma rozhodla přemístit z rybníčku do oceánu.

  9. Taky si neuvědomuji, že by mě na fontu něco zarazilo. U hardcoveru mám navíc raději desítku či devítku, zatímco u paperbacku jsem ochotný louskat i drobnější písmo. A tahle kniha se povedla jak po grafické tak po obsahové stránce. Už aby byla dvojka venku!

  10. Ďurovi to přeju! Já si to kupoval dokonce v Tescu. To si pamatuju. Válelo se to tam vedle Levharta a Slavnosti Johna Saturnalla. V těžké konkurenci obstál! (nakupoval jsem sám, tak jsem tam prostě hodil všechno :-)))

  11. Jiri
    Knizka se mi fakt libi, ale ten font mi vylozene vadi, proste strasne tucne pismo, vubec nechapu proc nepouzili stejny fonty jako brokilon, nebo aspon ne tucne pismo. Ale jak rikam, muj problem. Kazdopadne se hodne tesim na dasli dily.

  12. Ženáč Walker
    Hééjjj klucí, už to víte?

    Procházka se musí ženit!

  13. Nic výjimečného
    Likvidace svědků v detektivkách není nic výjimečného – zejména v těch zahraničního původu. Za daných okolností to rozhodně není na závadu a Červenák není Erben, byť má Barbarič s Exnerem alespoň trochu společného…

  14. Já myslím, že je předetektivkováno. A nejen v literatuře. Stačí zapnout tv, tam to jede od rána do večera…

  15. Podchaljuzin
    neustálým reprízám stejných seriálů bych neříkal předetektivkováno. Když to vezmu kolem a kolem – ani v tý literatuře to není horký. Točí se tu pořád dokola klasiky jako Christie a Chandler (nic proti nim) anebo jede vlna severský krimi. Jinak nic. Člověk je pak rád, když tu vyjde Lehane (kterého opravdu doporučuju, ten chlápek píše opravdu brilantně). A česká, potažmo slovenská detektivka na tom taky není moc dobře – jasně, je tu Moba se svými dvěma edicemi, ale Vondruška mě nebavil a z té zelené edice se mi dostalo do spárů kdysi něco (název si nepamatuju) co byla hrozná trága. Proto držím palce Ďurovi a doufám, že brzo vyjdou ty detektivky, co chystají Štěpán Kopřiva a JWP s Klárou Smolíkovou, to by mohlo domácí scéně pořádně nakopnout vrtuli.

  16. to Dex
    Detektivky obecně jsou nuda. Někoho zabijí, někdo to vyšetřuje, někdo je podezřelý, pak se ukáže, že je vše jinak… Já mám nejraději příběhy o bohatýru Čurilu Plenkovičovi. To byl junák! Za cara bojoval, s Tatary se nemazlil, lidem dobrým pomáhal a zlé trestal!

  17. detektivky
    Hloupým kriminálkám bych neříkal detektivky. Podle mě je detektivka žánr, ve kterém nevíme kdo je pachatel a sledujeme vyšetřování, které logicky vede k vypátrání dotyčného. Ideálně když má čtenář možnost z dostupných indicií vyřešit případ dříve než detektiv (ale ne o moc dříve). Takle vystavěných příběhů je jako šafránu. Pokud máte tipy, doporučte… (krom klasiky jako Christie…)

  18. to Gerlant
    Za sebe mohu doporučit: Nikdo neunikne (Romain Sardou), Zahrada pozemských rozkoší (Giacinta Carusová) a všechny čtyři “Případy” od Ludvíka Součka.

  19. A já doporučuji “Tajnosti Pobertova” od jistého mužika jménem Koval.

  20. Font a celkově zpracování knihy
    Přidávám se k výhradám k fontu – nevím jak vypadaly starší ďurovy knihy, nečetl jsem je, ale vždyť toto je jak slabikář pro děti, ta kniha mohla mít vazbu klidně poloviční.

    Jinak kniha se čte snadno, zábavná jednohubka na jedno použití, mě tyhle detektivky s klišé postavami ale moc neberou.

Zanechat odpověď