Poslední osada ve vesmíru

Klasický příběh o ztroskotání a následném přežívání rozšiřuje Bulyčov nejen o vesmírné dálavy, ale především o srovnání dvou generací – původních trosečníků a jejich dětí, které jiný než nový svět neznají. Jaká je uprostřed mimozemské džungle cena za udržení civilizace v chodu?

Bulyčov Kir: Osada Předně bych chtěl vyzdvihnout, jak úžasně je tahle kniha napsaná. Přitom samozřejmě nelze opomenout kongeniální překlad Konstantina Šindeláře. Málokdy jsem četl vizuálně podnětnější vyprávění – celý děj jako bych měl před sebou na filmovém plátně. A že je na divoké planetě kdesi na okraji galaxie na co se koukat.

Uprostřed džungle tu funguje jediná lidská osada, složená z přeživších havárie kosmické lodi a jejich potomků. Dvacet let po nehodě se zdejší společenství nachází zhruba ve fázi raného novověku – v kovárně vyrábějí nástroje, na políčku pěstují zeleninu a snaží se uvést do praxe všechny dovednosti, které jim zkušenosti staré Země a lidstva nabízejí. Během těch 20 let zároveň vychovali původní osadníci novou generaci – děti, které se na jednu stranu ve škole učí základní chemické, matematické a další poznatky, biflují se jména pozemských hor, zároveň se ale s naprostou samozřejmostí pohybují po zdejší džungli, znají zákeřnosti organismů, které na Zemi nemají svůj ekvivalent, zkrátka jsou takovými moderními Mauglími (jeden z chlapců na tuto přezdívku dokonce slyší). Jako červená nit se knihou vine spor mezi starým a novým, mezi přáním starší generace udržet vzpomínky na Zemi a civilizaci, včetně naděje, že je jednou někdo zachrání… a mezi mladými lovci a sběrači, kteří jsou doma ve zdejším krutém světě.

Tuto dvojakost titulní osady Bulyčov nejkrásněji ukazuje právě v jazyce: v lese jsou stromy, lidé sbírají houby, bojují s šakaly a snaží se ochočit kozu. Co na tom, že je zelená, oplátovaná a má chobot. A ani ten zbytek zde tak úplně neexistuje. Na základě různých analogií pojmenovávají lidé prvky svého okolí známými výrazy, a čtenář se tak v cizím světě okamžitě pohodlně orientuje. Zároveň se slovní zásoba zvláště dětí obměňuje, jak pojmenovávají realitu, na kterou je představivost dospělých krátká. A je to realita bohatá a živoucí.

Nejživoucnější jsou ovšem postavy, které se tímto světem pohybují. Ani jedinkrát neuslyšíte zašustit papír. Hlavní hrdinové, i ti vedlejší, jsou úžasně prokreslení, sledují své cíle, ale také je ztrácí ze zřetele, když se honí za láskou či jinými přeludy… od prvních stránek přirůstají čtenáři k srdci a Bulyčov toho dokáže dokonale využít, když je nutí vypořádávat se s dalšími a dalšími nástrahami. Zatímco obvykle věříme, že náš rek všechno zvládne, dostavuje se zde strach o postavy při sebemenším zašustění listu v neznámém lese.

Autor umně spojuje klasickou robinsonádu (na Defoea se sami hrdinové mnohokrát odkazují) s otázkami, co činí lidství lidstvím a především s poutavým vyprávěním o všedních i nevšedních starostech lidí možná zdánlivě obyčejných, ale o to nám bližších.

Celé vyprávění graduje závěrem velkolepým ve své komornosti, kdy několikery zvraty ždímou emoce opravdu na maximum. Od první do poslední strany není knize při nejlepší vůli co vytknout a absolutní hodnocení bylo jen málokdy zaslouženější. Doufejme proto, že jde o první krok k renesanci tohoto velmistra ruské fantastické prózy u nás.

100%
  • Kir Bulyčov: Osada
  • Vydal: Triton, 2015
  • Překlad: Konstantin Šindelář
  • Obálka: Angela Herburnová
  • Počet stran: 312
  • Cena: 289 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

34 komentářů

  1. Tohle bylo sakra čtivé už v původním překladu (“Slyšel jsem Zemi” a “Země je příliš daleko”) – tenkrát jsem to bral jako jedinou ruskou (sovětskou) sci-fi, která má americký švih. Od Bulyčova, jinak známého hlavně humoristickými (a kupodivu i humornými, většinou) eskapádami obyvatel městečka Guslar Veliký, to bylo tuplem překvapení, stylově i obsahově.

  2. to Tlustý zlý strýc
    A podle Tritonu je tohle české vydání jako první opravdu kompletní a podle finální autorovy verze, takže myslím, že ani majitelé toho starého nemají proč váhat 🙂

  3. to Tlustý strýc Leonard
    On měl Bulyčov jako autor skutečně obrovský záběr – kromě dobrodružné a vámi zmiňované humoristické sci-fi to byla taky fantastika pro děti, alternativní historie, realistická próza, no a koneckonců taky literatura faktu (tu psal obvykle pod svým pravým jménem). Měl toho opravdu spoustu, takže i ta kvalita je, řekněme, kolísavá… ale svoje si v jeho tvorbě může najít snad každý. I když zrovna český čtenář má výběr přece jenom malinko omezený – u nás mohla vyjít (odhadem) tak polovina Bulyčovových děl. Kdoví, třeba Tritonu bude stát za to pustit se i do něčeho dalšího…

  4. Garagunovi: Alternativky a realismus, o těch jsem nevěděl. Ale koneckonců i česky vyšly (tuším) dvě populárně-archeologické knihy podepsané Igor Možejko…

  5. to Tlustý strýc
    Jj, je to tak. Plus ještě jedna o pirátství (jakože námořním 🙂

  6. to sitko
    Samozřejmě záleží, jak to komu sedne, objektivních 100 % neexistuje 🙂 Beru to tak, že pokud na knize (filmu, hře, albu…) nenajdu jedinou věc, kterou bych na ní chtěl změnit, pokud mi přinese naprosto perfektní zážitek a o něco mě obohatí, není důvod jí nějaká procenta strhávat. Pro mě Osada všechno tohle splnila a upřímně věřím, že i pro většinu ostatních čtenářů. Tož neváhat a vzít knihupectví šturmem! 🙂

  7. to sitko
    Na Legii má teď knížka 89%, na Databazeknih.cz 93%… Ale recenzent má právo občas dát maximální hodnocení 🙂

  8. Ta stovka je plně zasloužená!

    Kdy vyjde Agent kosmické flotily? 🙂

  9. Mna prva polovica knihy bavila, tej by som dal 80%, druha polovica bola pre mna nudna, tak 40%

  10. Za mě by to bylo 90% (těch 100% by dostala první novela, druhá část, i když je taky super, už nemá takový náboj).

    A Agent kosmické flotily vyjde, až lidi z Tritonu někdo přesvědčí, že by to stálo za to 🙂

  11. Agenta kosmické flotily nevydávejte, vydejte raději Průsmyk.

  12. Zrovna mám rozečteno. Jsem v polovině a ano je to naprosto výborná kniha, na které nejde vůbec poznat její pokročilý věk. Souhlas s recenzí a hodnocením.

  13. to Znalec
    Osada = Průsmyk + Za průsmykem (tj. podle starého českého vydání Slyšel jsem Zemi + Země je příliš daleko)

  14. Cap není cap, ale Car, to ví každý agent síajej. Podchajdo tagni damoj.

  15. Já bych tedy prosil přimět Triton spíš k vydání u nás též neúplných “Sezon tumanov” (aka “Smrtící mlhy”) a “Dlouhého svítání na Enně” od Guljakovského. Hlavně ten oranžový saturn (“Sezon Tumanov”) se mi díky očtení v jinošském věku regulerně rozpadá…

  16. do třetice
    Za komančů ro vyšlo dvakrát. V “knižní” podobě výše zmíněné kousky v edici “Saturn” u LN, v ilustrované podobě jako seriál to pak vydala ještě Sedmička pionýrů. Takže tohle je de facto třetí vydání, byť první v konečné verzi…
    Na to, že jde z dnešního hlediska o prastarou klasiku, je hodnocení celkem odpovídající, byť druhá část opravdu není až tak průrazná.

  17. A co třeba Andrej Balabucha – Neptunova harfa? Nebo třeba: Olga Larionova – Sonáta hada. 🙂

  18. jé, starý barevný z osumdesátejch let saturny – co třeba měsíční duha jo,jo, člověk byl mlád a silen, klidně přeložím znova a zadarmo, no nic, sem se nechala unýst, ale kdyby…

  19. Bylo by to krásné, kdyby u nás ještě něco z té staré edice vyšlo… Je to sice nereálné, ale krásné by to teda bylo.

  20. tak tyhle knížky ze Saturnu se stále dají celkem dobře sehnat…. Je pravda, že vizuálně obálky nejsou nic moc 🙂

  21. Moje absolutní srdcovka tehdejší éry jsou Modří lidé (Pavel Bagrjak). Vynikající thriller záhad, překvapení a nějakého toho humoru.

  22. to KarelC
    Modří lidé byli i zfilmováni, že? Kdyby se toho ujal nějaký dnešní seriálovník, byla by z toho pěkná hororová série!

  23. to Podchaljuzin:
    Tak to ani já nevím!! To si musím najít. Ale jinak naprostý souhlas – materiálu na seriál je tam až moc!

  24. to Podchaljuzin:
    Tak to mi uniklo. Ale možná je to dobře…

  25. to Garagun:
    Díky za připomenutí! Jo to bylo moc pěkné. Někdy na to musím mrknout znovu.

  26. vynikajici
    mam jeste coby “Slysel jsem Zemi” / “Zeme je prilis daleko”. Bajecne dilko, specialne popis mimozemskeho lesa nema konkurenci!

Zanechat odpověď