První český superhrdinský román aneb tak trochu jiný Kotleta

František Kotleta je v českých luzích a hájích poměrně populární postavou spisovatelské scény. Nyní se rozhodl, že přihodí další flák do své sbírky, a ve volných chvilkách mezi všemožnými druhy řezničiny si vyšetřil pár hodin. A ejhle, na světě jsou Lovci. A po všech bozích, emzácích a další planetární spodině je tu něco, co jsme doposud z pera tohoto autora neměli ještě možnost ochutnat.

Kotleta: Lovci

Obrázky z budoucnosti

Lovci se odehrávají v Praze v nedaleké budoucnosti, v roce 2050. Za těch pár let se ovšem hlavní město kompletně proměnilo – je permanentní válečnou zónou, a oslavované multikulturní prostředí získalo zcela novou, hlubší a krvavější, dimenzi. Jednotlivé menšiny se uzavřely ve svých čtvrtích a sem tam posílají sousedům pumové pozdravy, policie se snaží do ničeho nemíchat a ještě z toho mít tučné úplatky.

Světlou výjimkou je hlavní hrdina románu, starší inspektor Mlejnek. Tento chlapík patří ke speciálnímu policejnímu komandu zvanému jednoduše a výstižně Lovci, které má za úkol dostat za mříže nejhorší zločince. Ovšem ani zločinci blízké budoucnosti už nejsou, co bývali. V poslední době totiž dost frčí bioimplantáty, a i když jich policisté v rámci snahy o konkurences­chopnost pár dostali na náklady státu, jsou zločinci vždy minimálně o krok vepředu. O této neblahé pravdě se přesvědčí Mlejnek velmi záhy. Hned od prvních stránek totiž Kotleta roztáčí zběsilý kolotoč akce a z nebohého policisty udělá něco mezi hadrem na podlahu, trhacím kalendářem a bouracím kladivem. Jak se ukáže, zločinci nejsou ve vývoji biotechnologií napřed o krok, ale minimálně o dva.

Nakonec se sice podaří vyvrhela zadržet, ale i tak na tomto případu něco pěkně smrdí. Sám starší inspektor totiž poslal tohoto muže do cely smrti – a najednou se mu promenáduje po Praze ozbrojený, nebezpečný a především živý! A protože je osud pěkná mrcha (zvlášť když jeho kormidlem otáčí sám Bruntálský řezník), stává se během několika stran z hodného hocha Mlejnka oběť, která musí prchat před zákonem.

Šablony a kolečka

A právě u postav Kotleta naráží na svůj nejvíce limitující prvek. Ačkoliv je hlavní hrdina na útěku před zákonem, ačkoliv provádí nelegální věci, stejně je prostě a jednoduše ten dobrý. Autor vykresluje svoje postavy pouze jako „černé nebo bílé“, tedy kladné nebo záporné. Žádné stupně šedi, žádný překvapivý zvrat, žádný zákeřný parchant převlékající kabáty. Ano, mnohým čtenářům tato šablonovitost může lézt dost na nervy, mohou trousit poznámky o těžkém sžití se s postavou, ale popravdě – pokud chcete román s prokreslenou psychologií postav a hrdiny, kteří se chovají nepředvídatelně, sáhnete po Lovcích, respektive po kotletovkách obecně?

Kotleta: Lovci rambo

Ne, Kotletovi čtenáři očekávají něco zcela jiného. Akce, hlášky, krev a sex, to je oč tu běží. A většinu toho jim Lovci poskytnou měrou skutečně vrchovatou. Komisař Mlejnek se totiž velmi rychle a často mění v komisaře Masomlejnka, který trousí hlášky, pálí cigára a rve se jako šavlozubý tygr. K ruce má navíc i malou partu, která osamělého vlka velmi dobře doplňuje. Pravda, v oblasti sexu Kotleta trochu vyměkl, ale to se mu dá s přivřeným okem prominout, neboť v rozjetém akčním kolotoči by mohly být tělesné rozkoše spíše brzdou.

Ještě jedna drobnost možná bude čtenáře lehce trápit. Pokud jste fanoušky filmu nebo komiksu, u některých (super)záporáků budete mít pocit, že tohle už odněkud znáte. Ještěže chlapci z Marvelu a Stan Lee neumí česky, neboť by se určitě začali ohánět autorskými právy na některé ze svých postav. Na druhou stranu – do rybníčku superhrdinského subžánru si zatím žádný z českých autorů netroufl, tudíž Kotleta může vítězně mávat sekáčkem (což by zajisté dělal i před těmi právníky).

Čím dál tím lépe

Pokud něco autorovi nelze upřít, pak je to spisovatelský progres. Od aprílového vtípku, jehož cílem bylo nekoncepčně splácat co nejvíc cool krvárny, přes dualogii o bozích s promyšlenějším tvůrčím záměrem došel Kotleta ve své románové tvorbě v Lovcích k něčemu, co lze považovat za „plnohodnotnou knihu“. Konečně se dočkáme příběhu zasazeného do detailně promyšleného prostředí Prahy budoucnosti. Co na tom, že příběh sám je nekomplikovaný a mnohým intelektuálům může přivodit infarkt – konečně je jasně vidět, že novinka není napsána stylem „nějak to tam flákni na první dobrou, uděláme kolem toho humbuk a voni si to lidi stejně koupěj“.

Ano, je to brak jako všechny kotletovky předtím. Ano, je to akční, násilné, krvavé. Ale už to není o snaze šokovat za každou cenu. Zmizela prvoplánovost. Kotleta si mezi čtenáři již jméno udělal, a tak jim to, co se od něj očekává, dodává v Lovcích v mnohem učesanější a líbivější podobě. Měl čas doladit detaily, a tím pozvedl celkový dojem při čtení knihy.

Pokud touto cestou půjde bruntálský řezník i nadále, pak má rozhodně slušnou šanci uchvátit trůn české akční fantasy. V Lovcích naznačil své možnosti, a i když se již může směle měřit s Kulhánkem i Kopřivou, ještě chvíli na ně bude muset koukat zespoda.

80%
  • František Kotleta: Lovci
  • Vydal: Epocha, 2015
  • Obálka: Piotr Ceśliński
  • Počet stran: 304
  • Cena: 289 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

46 komentářů

  1. trůn???
    Uchvátit trůn české akční fantasy? Možná tak trůn porcelánový, kam chodí ti co se jdou z něho po…

  2. ac nejsem v knihkupectvi prvni, necetl jsem tohle uz tak pred pul rokem?

  3. to lastyle
    No a? Aspoň se knížka připomene, nemusejí se recenzovat jen novinky.

  4. jj, mas pravdu, jelikoz je recenzovana od cervence:
    2. července
    7. července
    23. listopadu
    tak je potreba ji behem 4 mesicu pripomenout, a to sem vynechal soutez o knihu a dalsi propagace
    proti pripomenutim vubec nic nemam

  5. Jen abych to uvedla na pravou míru, tohle je první recenze na Lovce, kterou tu máme. Kromě toho jsme při vydání publikovali tiskovou zprávu (7. července) a pak proběhla soutěž. Tzn. standardní triáda u titulů, které se nám povedlo do soutěží ukořistit.

  6. a teď doopravdy
    (Nicméně Kotletovi samozřejmě tajně strašně fandíme a tohle je jeden velký komplot – a to ani nemusíme být mediální partneři!)

  7. Pozdní recenze
    Ano, pravda, recenze není nejčerstvější, a je to jen a jen moje chyba jakožto recenzenta.
    Sypu si na hlavu popel, máslo, popcorn, asfalt, peří a další atributy kajícníků.

    Ale zase Vánoce za dveřma, třeba přihrajeme Epoše a chlebodárci pár zákazníků (a co, třeba si když přijdou na krám koupí i jiné předvánoční libůstky). Jak píše Xan: je to všechno jeden velký komplot a Kotleta už píše stejně za půlku dalších českých spisovatelů (a momentálně chystá nějaké Vichry zimy pod psedonymem Martin), všichni se v tom vezem, jen mnozí o tom ještě neví :))

  8. Osmdesát???
    Autor recenze vcelku věcně a pravdivě uznává, že Kotleta na Kopřivu a zejména na “už-asi-literárního-nebožtíka” Kulhánka ještě nemá. Přesto mu dal za tohle 80%. Takže K+K by jako dostali kolik? Začali by někde na 90% a kvalita celé jejich tvorba by se držela v rozmezí pouhých deseti procent?

    100% by podle mě měla dostat kniha, u které si člověk ne že “jen” prostě dobře počte a pobaví se, ale vyloženě si z ní sedne na prdel. Absolutní špica, víc prostě nejde. Takže Lovci jako na čtyřech pětinách absolutního ideálu? A fláky, skutečné, jako Patejl, Asfalt, Cesta, Klub atd. budou jako kde?

    Nehodlám brát autorovi jeho nadšení, byť jej nesdílím a u Lovců jsem se celkem dost nudil … naštěstí zadarmo:-) … ale ta procenta jsou prostě blbost.

  9. to Michael S
    Problém je v subjektivnosti hodnocení.
    Hodnotil jsme nejen v rámci kontextu scény, na které již poměrně dlouho podobná věc nevyšla. Mám rád marvelovské superhdiny, to jsou další procenta navrch, ale především – hodnotil jsme Kotletu v rámci Kotlety. Mě to hodně bavilo a přišlo mi to od něj nejvyzrálejší (Bratrstvo by dostaol tak mezi 50% a 60%) – všechny tyhle věci jsem se pokusil v recenzi aspoň okrajově argmentovat. Ten vzestupný (subjektivně hodnoceno) trend je zřetelný a já ho kvituju s povědek.
    A až bude něco lepšího, nebudu se bránit ani 120%, zcela vážně a bez nasázky.
    kromě toho, pokud bych měl porovnávat jen s Asfaltem a dalšími klasikami, pak by nikdo z “plagiátorů” nepřelezl 30-40%, a myslíte, že by to tak bylo správně?

  10. No ano
    procenta jsou jistě blbost. Nicméně, lidé jsou holt různí a každému se líbí něco jiného, resp. dosud je to snad povoleno… na zprávy se už nedívám, tak to možná je už jinak…
    Já třeba Kopřivu už moc nemusím, připadá mi takový studený a cítím se u toho nepříjemně … nicméně většina má jiný názor. A hýkám nadšením nad Helikonií, která připadá většině příliš nudná a rozvláčná …
    Co se ovšem týče Lovců, souhlasím s tebou, nějak mi chybí taková ta šťáva a veselost z jeho počátků. Ale číst se to dá, přece jen jsme v česku a u nás se rodí Hašek, Čapek, Martin Moudrý nebo Kulhánek jen jednou za 100 let. Takže tak.

  11. Kotleta je dobrej. Natož, jak rychle dokáže psát, je víc než dobrej.

  12. V rámci žánru: Česká, porevoluční a v ich-formě psaná, akční fantastika, je to hodnocení vcelku ucházející. Ono taky pravda není moc co hodnotit, neb díla jsou si podobná jako vejce vejci. Kulhánkovy opusy nicméně výrazně vyčnívají.

    Pokud jde o propracovanost díla, potom soudím, že jej do kapsy strčí kdejaká prastará detektivka s Nestorem Burmou, nebo Jerry Cottonem. Zkrátka chybí tam ta motivace pro čtenáře číst to dál a chtít se dozvědět, jak to dopadne. Jednoduše ne jedno, ale série překvapujících odhalení v průběhu a hlavně na konci díla. To tady zvládl jenom Kulhánek – viz třeba Noční klub a Stroncium.

    Dialogy jsou spíš únavné, nenápadité. A postavy jsou ploché, bez nějakých výraznějších charakterových rysů.

    Tady se musím přiznat, že jsem knihu nedočetl. Tak moc mě nudila. Odložil jsem ji zhruba po přečtení první třetiny. Vůbec mě nebavilo to dočítat do konce.

    Já se u novinek snažím psát optimisticky a tohle jsem si tehdy, když kniha vyšla, odpustil, leč už je to nějaká doba a tak to napíšu tady pod recenzi: VYHOZENÉ PENÍZE!

  13. Konečně je jasně vidět, že novinka není napsána stylem „nějak to tam flákni na první dobrou, uděláme kolem toho humbuk a voni si to lidi stejně koupěj“.

    To je sranda ne? Já v té knížce našel jenom tohle, ještěže nedávám za takové věci peníze. Je to ten druh knížky, co člověk čte a marně čeká na nějaké překvapení.

  14. Superhrdinský román…
    …to jsou přece všichni Kulhánci, kteří kdy vyšli. O Stančíkově Pérákovi nemluvě. Konečně, již Troskův kapitán Nemo je takový český Tony Stark. :o)

  15. To Matob
    ” …. ale především – hodnotil jsme Kotletu v rámci Kotlety.” … s ohledem na skutečné novátorství co se hodnocení týče, bych to doporučil vždy v recenzi uvést. Velkými písmeny. Protože to je něco, s čím jsem se tedy u recenzí ještě nesetkal.

    Nápad dát nějaké knize 120% je také velmi originální …. koukám, že na FP skutečně vanou nové větry:-).

    A ano, přišlo by mi to zcela správné …. na víc to prostě nemá nárok. Upřímně, celý Kotleta je uměle vyvolané hype, třeba Heteša nebo Drescher nepíší o nic hůř, a není jimi zasviněná celá FP:-).

    A fakt by mne zajímalo, v čem si myslíte že je Kotleta, a klidně právě ti Lovci, jako kniha lepší než třeba Baltimore. Když tedy duo K+K jako zatím nedostižný etalon kvality:-) ponecháme stranou. Netvrdím, že to je nějak výrazně horší, ale já tam žádnou vyšší kvalitu tedy nevidím.

  16. Osobně proti textové části recenze nic moc nemám. To je dobře zhodnocené – jak kniha, tak Kotletova tvorba obecně – ale celé to kazí ona pochybná cifra na konci. Ta v podstatě celý text recenze popírá. Ideální by bylo, kdyby tam žádné číslo nebylo. Krom jiného ta osmdesátka strašně smrdí zde nepopulárním “píárkem”.

  17. To Matob
    V Baltimore je hlavní hrdina francouzský učitel na vojenském gymnáziu pokud se nepletu. Takže asi nezapadá do pojmu český akční hrdina.

  18. to KarelC
    Zrovna na Kotletu tu píárko fakt dělat nepotřebujem, to se tak či onak dělá samo 🙂 (Ale aspoň to není titul Fantom Printu. Malé vítězství pro mě. Možná tu máme jen trochu moc paranoidní diskutéry?)

    Ale teď vážně: Spousta lidí si na procentuální hodnocení stěžuje, osobně na něj taky nemám extrémně pozitivní názor. Problém je, čím ho případně nahradit. Výčtem dvou tří hlavních pozitiv a negativ, jako to bývá u herních recenzí? Hodnocením více kategorií (např. svět, postavy, příběh) a následně jejich zprůměrováním ve výslednou známku? Nebo se obejít úplně bez závěrečného hodnocení? Existuje vůbec nějaké řešení, u kterého nedojdeme k závěru, že jakýkoliv výstup prostě bude vždycky strašně subjektivním počinem autora a vždycky s ním někdo bude zásadně nesouhlasit a obviňovat z podlézání nakladateli?

    Něco mi navrhněte. Teď je pro to ideální příležitost.

  19. to Xan:
    Ten termín zní tak od fochu, že jsem ho prostě musel použít! 🙂

    Ničím bych ho nenahrazoval. Prostě bych ho zrušil a hotovo. (Je jedno jestli procenta nahradíme hvězdičkami, nebo jednovětnou frází – to je pořád to samé zboží, jenom v jiném obalu.)

    K čemu nějaký závěrečný datový výstup dělat? Recenze je literární útvar, tak nechť si jej každý čtenář laskavě přečte a udělá si vlastní závěr. Ta snaha všechno numerizovat je v poslední době až patologická. Snad čtenář, který je schopen přečíst si dvou set stránkovou knihu, je schopen si přečíst pětiodstavcovou recenzi.

  20. to Xan:
    Pokud kouknete do hlubin FP tak zjistíte, že prapůvodně tady žádné číselné hodnocení pod recenzemi nebylo.

  21. to KarelC
    To zní rozumně. Zásadní problém ale vidím v tom, že na něco takového je potřeba mít disciplinované recenzenty. Pokud si redaktor nezvládne explicitně obhájit číslíčko na konci, pravděpodobně nezvládne ani napsat recenzi bez výsledného hodnocení, u které bude mít na konci člověk pocit, že tam ten konec má být.

    Je samozřejmě můj úkol jakožto šéfredaktorky, abych si posbírala, případně vychovala redakci, která to naopak dokáže. To je nicméně běh na dlouhou trať, i když k mojí velké radosti máme zkušené přispěvatele, kteří tohle zvládají levou zadní, už teď. Každopádně pokud se nakonec rozhodnu pro zrušení procentuálního hodnocení, bude to nějakou dobu trvat.

    (Nutno říct, že z mého pohledu momentálně celá FP jede v nouzovém režimu, hlavně ty části, co na první pohled nejsou vidět :))

  22. to Xan
    KarelC má pravdu, tleto se nedá hodnotit číselně. Jináč, co se recenzí týče, tak většina knih jde zrecenzovat pár větami, anžto je to většinou na jedno brdo 🙂

  23. to Podchaljuzin
    No jo, jenže to by snad právě nemělo, no ne? 🙂

  24. Milá Xan
    recenzi pište tak, jak to sama cítíte. Každé hodnocení je subjektivní, s tím nic nenaděláte a nespokojenci, ať příznivci či nepříznivci autora Vás vždy po právu zadupou. To je vždy úděl recenzenta. A ta procenta? To je fakt těžké … nejlepší je dávat vždy 60%, tím nikoho moc neurazíte a kritikům snadno dokážete, že s nimi tak trochu souhlasíte :-))
    Ba ne, pište a hodnoťte, jen jak to sama cítíte. I ta procenta sneseme. Víte, nakonec všichni, co si kupujeme tyhle knížky, ty recenze od zkušeného recenzenta mooc potřebujeme. Přece jen jsou dnes knížky dost drahé a listováním v prodejně se člověk mockrát šeredně napálí. Já jsem ovšem moc rád za každou zmínku v diskusích od těch, co to četli dříve než já. Pár lidem tady dost věřím a nebývám obvykle zklamán.

  25. to Xan
    Nelze chtíti po lidech příliš. Většina lidí je z té vší jurodivosti co se kolem nich děje ouplně tumpachová, a o spisovatelích to platí taky. Opravdu dobrá kniha se objeví jednou za uherský rok. Co tak pamatuji, tak za posledních pár let to byl Morek a pak Silo. Já teď vkládám naději do Turnusu.

  26. A což tak…
    …nahradit to procentuální hodnocení takovou jakousi tabulkou plusů a mínusů? Bych kouknul a viděl třeba:

    + originální svět
    + zajímavé postavy
    + děj odsýpá
    – plytký konec
    – nepovedený překlad

    Mám mlhavý dojem, že to takhle nějak dělali v jakémsi magazínu, už nevím kdy a kde. 🙂

  27. To MichaelS
    Pokud jste se nesetkal s tím, že recenzent hodnotí dílo v kontextu autorovy další tvorby (možná výraz “hodnotit Kotletu v rámci Kotlety” je trochu nešťastný), je mi to líto, já tímto způsobem vcelku rád srovnávám – a jak psáno výše, za posun (který ovšem zřejmě vidím jen já sám, bůhvíproč) jsou prostě v mém pojetí procenta k dobru.

    A pokud něco překoná nastavenou hranici toho, co jsme doposud považovali za dokonalé a na hodnocení 100%, pak stejně vznikne diskuze o tom, že když tohle tolik,proč tamto tolik? Bude tedy třeba nově definovat hranice a změnit hodnocení veškerých recenzí?

    Příznám se, že Drescher mi přišel, že hodně v závěru obou dílů ztrácí dech a dost mě nudil, přičemž zvládnuté řemeslo mu neupírám. A Heteša rozhodně není horší, jen je to (opět dle mého) spíše detektivka, takže mícháme hrušky s jablkama. Kromě toho (pokud mě pamět neklame, což je ovšem možné, zrovna v Nevermore Baltimore Heteša docela bojoval s pointou).

    A ano, souhlasím s tím, že kolem Kotlety je moc křiku.. bez výhrad. Ano, vytváří si tím spoustu nepřátel, kteří ho vždycky budou vnímat jako aprílový vtípek. Ale přesto – jestli von se kolem něj ten marketing a píárko nedělá zatraceně dobře? 🙂 A jestli nemají skoro všichni naprosto stejné možnosti?

    PS: Ačkoliv to tak nevypadá, na Kotletu koukám stále spíše se zvědavostí, než že bych ho obdivoval, jsem jeden z těch, pro které je to oživlý apríl. Nebojuju za něj, ale za svojí recenzi 🙂

  28. to Xan:
    Ona je to v dnešní době nesmírná móda udávat všechno v nějakých číselných koeficientech. Číselná hodnocení poté přebírají další weby zaměřující se na statistiku a vytvářejí další nicneříkající tabulky a numera.

    Podobně je to s takzvaným shrnutím, kdy se číslo nahradí dvouslovnou frází a znamínkem. Ale ve svých důsledcích je to to samé. Tak se dá hodnotit cokoliv a neřekne to stejně nikomu nic.

    Pokud jde o samotnou formu recenze, tak to bych až tak přísný nebyl. Ať je to trochu víc různorodé. Ať je poznat styl toho kterého recenzenta i za cenu, že to některým čtenářům nesedne. Když samotná kniha nemá hlavu ani patu – tak proč ji vyžadovat od recenze na ni? Je kniha mizerná? No tak se alespoň u recenze zasmějeme! Naopak vynikající kniha si zaslouží poctivý rozbor kvalit.

    Jestli mohu ještě mít přání? Docela bych si rád přečetl nějaké články od fochu. Třeba o tom, jak taková moderní kniha vzniká. Jaká je práce nakladatele, jak to šlape v tiskárně, jaké jsou možnosti vazby knihy a jejich rozdíly a tak podobně. To už jsem tady dlouho nic podobného nečetl.

  29. Cislo nevadi, pokud je k nemu kontext
    Zadne cislo nenese informaci smysl bez meritka. Nejak jsem si vypestoval dojem, ze byva spise zvykem hodnotit k jakemusi pomyslnemu idealu, pripade idealu v ramci zanru. Proto i mne velmi prekvapilo, ze autor recenze hodnoti procenty vuci Kotletovi. Samozrejme v textu recenze samotnem je hodnoceni v kontextu tvorby autora naprosto namiste, proti tomu zadna.

    Cili zaverem, klidne at si recenzenti procenta davaji, ale at prosim napisou vuci cemu. Ctenar vidi “80% idealni Kotlety”, prenasobi si to svou “Kotletovou konstantou” 0.4 a dostane peknych 32%, coz tak zhruba odpovida memu dojmu z knihy :-).

    Jinak osobne to vidim jako Kotletovu zatim nejslabsi vec, a to presne z duvodu, ktere autor uvadi v recenzi, jmenovite ze se Kotleta uz zacina vypisovat. Ty prvni knizky byly jednoduche akcnarny, ale takovym roztomilym zpusobem, jako kdyz sledujete trileteho caparta delat sve prvni krucky na bruslich. Tim se pro mne Bratrstvo vydelilo ze zastupu knih typu “zabijeni a hlasky”. U Peruna uz jsem se tak nebavil, ale rikal jsem, si, ze uvidim, co bude dal. U Lovcu jsem se zacal brzy nudit a docetl jsem je spis ze zvedavosti, jestli se dockam neceho, co by ve me vzbudilo chut to cist podruhe. Nedockal.

  30. Přidávám se k těm, pro něž je záhadou to neskutečné haló kolem každé Kotletovi novinky. Četl jsem první díl Bratrstva, Perunovu krev a Příliš dlouhou swingers párty, vesměs to jsou mírně nadprůměrné věci, nic zvláštního. Zmiňovaný Heteša podle mě píše o třídu zábavněji a člověk u něj nemá pocit, že čte o náhražku Kulhánka pro chudé. Když se svého času o Moudrém říkalo, že je Kulhánkovou kopírkou, tak fakt nevím, jak označit Kotletu.

    Osobně jsem přesvědčen, že nebýt těch trapných tanečků a vtipů kolem autorovi identity (které se mi přejedly už hodně dávno), jeho knihy by žádnou zvláštní pozornost nepřilákaly.

  31. To Matob
    Jestli tedy Baltimore není s-f, tak už asi nic:-))). Já tam byl, takže jsem celkem v obraze. A nejezděte tam, je to díra a krom toho akvárka tam je úplné prd:-). Takže jabka s jabkama.

    Jinak jsem fakt vždy myslel, že se kniha porovnává se zbytkem min žánru, ne že každý autor má spešl stupnici své tvorby. Pokud to vy … a s vámi zbytek redakce … takto cítí, tak fajn. Sice mi to přijde jako fakt pííííp:-)))), ale budu to vést v patrnosti a slibuji, že jediné číslo, kterému budu věnovat pozornost, bude cena:-).

    BTW … vy jste fakt někde viděl recenzi, která měla na konci jako závěrečné hodnocení víc jak 100%???

  32. to…everyone
    Ok, nejdřív ať se taky trochu vrátím k tématu: zrovna u téhle recenze mi přijde, že je hodnocení explicitně vysvětlené, a tudíž oprávněné.

    MichaelS: Zbytek redakce svá hodnocení cítí různě, nemáme žádný jednotný standard pro to, jak si tam ta procenta kdo napálí. To jen pro pořádek.

    Co se týče způsobů hodnocení:

    Anonym: Tenhle styl je můj osobní favorit. Mívalo to tuším score, když jsem ho ještě četla (a asi v tom pokračují, protože u her se to používá hodně) a přijde mi, že nějaký podobný seznámek má největší vypovídací hodnotu a poslouží i tomu, kdo se z nějakého důvodu místo čtení celé recenze radši podívá na tabulku.

    Racek: To chápu, nakonec taky vždycky dám hlavně na doporučení známých, co už mají načteno.

    KarelC: Jak říkám, nejsem do těch procent nijak extra zapálená, takež v tomhle s vámi docela souhlasím. Různorodost se pokusíme dodat 🙂 Myslím, že trošku už by to mohlo být vidět, koneckonců někteří píšou kratší texty (někdy až moc), zatímco třeba tady Martin nebo Zuzana Hloušková se aspoň rozšoupnou natolik, že si můžeme dovolit i podnadpisy. Osobitý styl psaní – no, to je něco, co mají jen ti zkušenější z našich recenzentů, ale zapracujeme na tom. (Články od fochu nezní špatně, zkusím popřemýšlet nad realizací.)

  33. to Xan:
    Díky! Rád si přečtu něco zajímavého.

    Score to tam má tuším pořád a ještě spoustu navíc. Procenta, horší hraní než/ lepší hraní než, jiný pohled atd…

    Ale u těch PC her to číselné hodnocení akceptuji. Přeci jenom jde hlavně o digitální data a ty lze číselně podchytit. Co také jiného…

    Ale kluci ze Score umí i výborně psát. To se jim musí nechat. A to už je tam několikátá parta a stále mě to baví číst. Vždy je to slušný standard, ale někdy je to absolutní show! 🙂

  34. To Xan
    Pokud bude 80% u Kotlety znamenat něco jiného, než 80% u Kopřivy, a u toho zase něco jiného než u Kulhánka a tak dále, tak je to způsob hodnocení zcela naprd, protože vylučuje hodnocení “napříč” autory. Což je tedy dost neštěstí. Ostatně, že by Score mělo nějaké spešl hodnocení pro hry například od Blizzardu, to jsem tedy nezaznamenal.

    Další problém je samozřejmě to, že při hodnocení v rámci tvorby jednoho autora buď čtenář recenze zná většinu autorovi tvorby, a tím pádem může jednotlivá díla mezi sebou porovnávat, nebo je mu celé hodnocení na dvě věci.

    A tohle … “Zbytek redakce svá hodnocení cítí různě, nemáme žádný jednotný standard pro to, jak si tam ta procenta kdo napálí.” … mi přijde fakt už jako hřebík do rakve. Takže opět,aby pro mne mělo hodnocení nějakou vypovídací hodnotu, tak musím vědět jak zrovna ten který autor recenzí má nastavené své hodnocení, protože ani nějaká obecná pravidla prostě nejsou. No nazdar ….

    Ale na druhou stranu, vás to asi moc neživí, nás to nic nestojí, takže … člověk musí být realista;-).

  35. to MichaelS
    Asi si nerozumíme. On je tam podstatný i ten všeobecně cílený kousek předtím: “zrovna u téhle recenze mi přijde, že je hodnocení explicitně vysvětlené, a tudíž oprávněné”.

    Hlavní stížnosti na procentuální hodnocení tady na webu pramení z toho, že máte jako čtenáři pocit, že si autoři ta procenta v recenzi neobhájí. Tady je máte obhájená dost, v článku i v diskusi jste si vyjasnili, že (jakkoliv šťastně či nešťastně) se vztahují hlavně ke zbytku Kotletovy tvorby. Dokonce si to díky komentáři od pH můžete přepočítat na nějaký všeobecně žánrový koeficient.

    Ano, musíte vědět, jak má který autor nastavený své hodnocení. Ale to musíte koneckonců vědět i o kamarádovi, který vám něco doporučí u piva. Rozdíl je v tom, že tady vám (v ideální recenzi, které se snažíme dosáhnout) redaktor svoje kritéria hodnocení do té recenze jasně napíše. Nebudu svojí redakci rozkazovat, že si mají ta procenta spočítat na základě nějakých kritérií, která jim naordinuju bez ohledu na specifičnost titulu. Což by z definice byl ten jednotný standard. Místo toho vědí, že chci, aby to hodnocení, které si podle nich kniha zaslouží, v recenzi vysvětlili a obhájili. Tomu neříkám hřebíček do rakve, ale různorodost.

  36. Jinak ja se u recenzi na cisla divam jen orientacne, hlavne mne zajima, co je napsane v recenzi. Taky sama hodnotim knihy podle toho jak se mi libily. Mam stupnici libilo moc a klidne si to prectu znova; libilo; dalo se to, ale uz to nechci znovu cit; nedokazala jsem docist.

  37. ad:Jiesaj
    mam podobny nazor,
    komu cisla vadi, at je proste ignoruje, stejne k nim vsichni pristupuji s rezervou

  38. 2 MichaelS
    Já vím, jsme strašný rýpal, ale dle mého je Baltimore primárně detektivní příběh s fantasy prvky, kdežto Kotleta je čistá akční věc a superhrdinský román v jednom. Ano, je to srovnatelné, ale pořád jsou to dvě odlišné věci a srovnání pro Kotletu bych hledal fakt jinde.

    Netvrdím, že těch 80% je jen v rámci autorovy tvorby, jen sem se snažil naznačit genezi, jak to číslo vznikalo…

    Ne, víc jak 100% sem zatím neviděl, jen se snažím říct, že až vyjde něco, co posune hranice žánru zas o stupínek výš, mělo by prostě a jednoduše být víc než 100% – nebo všechno ostatní přehodnotíme a přecvakáme všud eprocenta zpětně?

    Xan: děkuji ti, náčelníku, že si se mě zastal.. Ještě že sem dal na tvou radu, že těch 92,768% je moc :)))

  39. Baltimore mi přišel jako ledacos, ale jako detektivní příběh tedy ne, ale je pravda, že já jsem ze staré školy a pod pojmem detektivka si představím když ne Lorda Petra, tak min jistého Dalglieshe. Třeba je dnes už jiná doba … a jiné detektivky.-).

    S ohledem na to, že jste myslím v tomto směru skutečným průkopníkem, se na těch vašich “víc jak 100%” těším :-).

    To Xan … autor recenze na jedné straně dá knize 80%, a na druhé sám přiznává ” … pokud bych měl porovnávat jen s Asfaltem a dalšími klasikami, pak by nikdo z „plagiátorů“ nepřelezl 30–40%, … “. Takže podepsat se pod to Kopřiva nebo Kulhánek, je to stěží “pade”, ale že to je Kotleta, tak dáme vosmumdesát. Tomu se teď na FP říká různorodost a obhájené hodnocení?

    Ale vysvětlení to samozřejmě je, a když nic jiného, tak rozhodně originální:-).

    A člověk aspoň ví, na čem je:-).

  40. to MichaelS
    No, pokud budete i nadále ignorovat kontext řečeného, tak se těžko někam dobereme, že 🙂 Přestože oba vidíme v argumentaci toho druhého chyby, já považuji svůj názor za dostatečně obhájený a vy ten svůj také, takže se budeme muset dohodnout, že se nedohodneme.

    Nicméně i tak doporučuji posečkat s hodnocením redakce i celého webu až do doby, kdy budete mít větší vzorek článků, na kterém by to hodnocení bylo možné provádět.

  41. nesmyslné číselné hodnocení
    Jedním z důvodů, proč jsem tady loni skončil, bylo vynucování číselného hodnocení novým vedením i přes skutečnost, že se v uplynulých letech několikrát neosvědčilo a bylo zrušeno. Jenže to některým jedincům vysvětlíte jen lešenářskou trubkou, nebo teleskopickým obuškem, protože v písemné a slovní formě předkládané skutečnosti ignorují.

  42. to Střelec
    O tom vím. Jak už jsem řekla, opětovné zrušení číselného hodnocení je jedna z možností, které zvažuji. Ale není to rozhodnutí, které budu dělat sama, už proto, že se dotkne velké části článků. Jsem ráda, že se tu o tom rozvinula taková pěkná diskuse.

    Jaké byly ty další důvody, pokud nevadí, že se ptám?

  43. to Xan
    Pravděpodobně vyhrožování lešenářskou trubkou…

Zanechat odpověď