Silou svého zraku – Powers Tim

O Powersovi nebylo dlouho slyšet, až najednou došlo k tomu, že se jeden z jeho románů stal předlohou pro čtvrté Piráty z Karibiku. Tu se objevila na trhu předloha v luxusní podobě a nakladatelé se odhodlali k vydání dalších dvou titulů. O Třech dnech do nikdy jsme se bavili před časem, dnes máme na programu předvánoční novinku od Laser-books Silou svého zraku.

Silou svého zraku

Představte si, že Múzy opravdu existují. To, že jsou zároveň lamiemi neboli upíry, pak vytváří základ románu. Básníci jako jsou Keats, Shelley či lord Byron, o nichž slyšeli i ti největší ignoranti v hodinách literatury, pak díky autorovi ožívají jako oběti Múz, na jejichž krcích zahlédnete dvě malé ranky. Hrdinové, které překvapivě táhne kupředu ne básník, ale lékař Crawford, však s upíry bojují a je to boj, který se táhne dlouhé roky. Crawford pak otevře příběh tím, když se pod vlivem alkoholu zasnoubí s jednou z oněch bytostí a nasune soše na prst prsten. Den na to je při svatební noci zavražděna jeho nastávající a on je i s ohledem na svoji minulost hlavním podezřelým. Vydává se tak na cestu, která je dlouhá, hrůzostrašná a procestuje při ní půlku Evropy.

V edici Mistrovská díla fantasy vycházejí obsahově lehké i náročnější romány a stejně tak knihy patřící do žánru fantastický horor (např. Říše strachu). Silou svého zraku patří mezi ně a zároveň je jeden z těch obtížnějších, a to nejen proto, že zasahuje do historie, ale i pojetím. Ono totiž sledovat básně slavných básníků na začátku kapitol a spojovat si je s příběhem dá celkem zabrat. Zároveň však Powers dokazuje, že poezie může být pro fantastiku velkým inspiračním vzorem, což koneckonců dokázal i Dan Simmons. Problém je i rozštěpenost zápletky, protože hrdinové nesoupeří jen s jedním netvorem, ale s více bytostmi. Čtenář tak podlehne autorově fabulaci, zažije třicet let takřka mučednického života hrdinů a podívá se na 19. století z trochu jiné, temné strany.

Co se Powersovi nedá upřít, je originalita. Vskutku zábavná je představa, jak by ke knize přistoupil hltoun akčních či romantických upířích příběhů dnešní doby. Powers vytvořil velmi působivé fungování svého světa a nápaditě pojal jak upíry, tak i boj s nimi. Dal do toho trochu logiky a zahalil závojem iracionálna, což působí značně novátorsky. Prostě alternativní fantasy jak vyšitá i se špetkou nejnovějšího dění v dnešní fantastice (např. new wierd).

Román Silou svého zraku se ale zkrátka špatně čte. Nejde jen o jeho intelektuální náročnost, ale postrádáte tu nutkání, proč číst dál, které nechybí například Branám Anubisovým. Autor kvůli realističnosti příběhu zabředává do ukecanosti a nějak zapomíná na to, aby čtenáři s chutí obraceli další stránky. Zkrátka se ztrácí pocit, že se příběh nějak stupňuje, spíš působí jako sled po letech plynoucích událostí a, přestože nějaké vyhrocené vyústění děj má, nepůsobí konec moc přesvědčivě. Problém je možná i ve stylu, ale jestli jde o špatný překlad, nebo autorův záměr, to ať posoudí jiní. Ačkoliv o špatný překlad asi nejde, Roman Tilcer svoje kvality dokazuje už dost dlouho.

A tak jestli si chcete přečíst nového Powerse a nevadí vám střídat žánry, sáhněte raději po okultní sci-fi knize Tři dny do nikdy – příběh, jenž je po všech směrech zvládnut mnohem lépe než nyní recenzovaná kniha.

Tim Powers nás opět zavede na počátek devatenáctého století, tentokrát v příběhu lékaře Michaela Crawforda, jenž se po svatební noci probouzí zbrocený krví vedle zmasakrovaného těla zavražděné manželky. Aby unikl oprátce – třebaže se z uplynulé noci na nic nevzpomíná – nezbývá mu než uprchnout do Francie a začít se skrývat před zákonem i vlastním svědomím. Jeho jedinou nadějí jsou proslulí – a také skandální – angličtí básníci: Keats, Shelley a lord Byron. To oni mu pomohou pochopit nestvůrnou sílu, která je jeho prokletím a současně ochranou. Crawford má totiž ještě jednu, tajemnou manželku, kterou Keats nazývá la belle dame sans merci. Je stejně krásná jako zlá a ovládá prastarou sílu, která se přičinila o vznik stovek legend… A nyní ohrožuje život svého milence. Román je mistrovskou ukázkou autorovy nepřekonatelné schopnosti připravit fascinující směs historických faktů a nadpřirozených úkazů. V podstatě jde o upírský příběh, ale na hony vzdálený klišé nocí pobíhajících monster, jak už lze ostatně od autora Powersova talentu čekat.

  • Autor: Tim Powers
  • Překlad: Roman Tilcer
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 568
  • Cena: 329 Kč
  • Vydal: Laser-books, 2011

Také si přečtěte:

Recenze na další autorovy knihy

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

10 komentářů

  1. Můj názor je přesně opačný: tahle Powersova knížka je mnohem lepší než Tři dny do nikdy. O nějaké ukecanosti podle mého nemůže být řeči, realističnost je jedině k dobru. Román graduje postupně, to je pravda, ale já prostě nepatřím ke čtenářům vyhledávajícím za každou cenu akčnost. Myslím, že styl, který vám nesedí, není překladem, Tilcer překládá bezproblémově Lynche, naopak v případě Tří dnů do nikdy byl Uherčík – a myslím, že po právu – za výsledek svého překladatelského umu dost kritizován.

  2. Jsem taky opačnýho názoru a recenzi jsem přestal brát vážně u věty: “Ačkoliv o špatný překlad asi nejde, Milan Žáček svoje kvality dokazuje už dost dlouho.” 🙂

  3. překlad
    hodilo by se říct, že to nepřekládal milan žáček, ale roman tilcer

  4. á, ta moje ukvapenost. můj předchozí příspěvek můžete klidně smazat, až teď jsem si všiml, že se to řeší už v prvním komentáři. vlastně můžete smazat i tohle 🙂

  5. eh?
    *Ačkoliv o špatný překlad asi nejde, Roman Tilcer svoje kvality dokazuje už dost dlouho.*

    ani po změně jména ta věta nedává smysl 🙂 co tím chtěl básník říci?

  6. Tím chtěl říct, že Powers tentokrát jako vypravěč moc neoslnil.

  7. eh, tfuj!
    Michálek zřejmě chtěl říci “Ale překlad asi špatný není, protože Tilcer svoje kvality” atd.

  8. Hanina
    Tahle recenze není dobrá, je to asi jako kdyby prezident fandomu psal recenzi na nového Kulhánka. Není prostě borec ten, co se líbí lidem všem. Recenze by neměla jen zdůraznovat na knize to špatné, ale také by měla zmínit to dobré, což u Silou svého zraku silně převažuje a i kdybych knihu nečetla sama, tak můj názor potvrdí i ostatní recenze jinde na netu, které jsou velmi kladné. Kniha není pro louskače laciného braku, ale to se pozná už z jejího prolistování. Je pravda, že se na pár místech táhne, ale tenhle problém má vše, co má víc než 400 ns, takže nic překvapivého. Její hybnou silou jsou postavy, člověka zkrátka zajímá, jak to nakonec skončí s tím a tím… A jen tak mimochodem, takový ten klasický upírský brak, který jde ted docela na odbyt, si ráda přečtu:-)

  9. Někde tady na netu myslím u xb martin šust psal, at recenzenti píší to, co si o knize opravdu myslí. Tak jsem to napsal bez skrpulí, co si myslím. A opravdu mi z toho vychází, že tři dny do nikdky jsou mnohem lepší knihou než sílou svého zraku. A myslim, že o kladech jsem psal taky.

  10. ,,Tři dny do Nikdy” jsem nečetla a jestli jsou ještě lepší, tak už se na ně těším. Ale zase tam asi nebudou ti upíři, no…

Zveřejnit odpověď