Název i anotace slibují moderní městskou fantasy temnějšího ražení, obálka, přestože povedená, ale naznačuje něco jiného – přece jenom emo hošíci najdou uplatnění spíše v romanťárnách alá Stmívání. Ale nebojte se, anotace je tentokrát k pravdě blíže než obálka.
Začíná to celkem pěkně. Bratr propíchne bratra, pak se ovšem celý děj přesune do dlouhé retrospektivy. A dalších skoro sto stran vyplňují sáhodlouhé vzpomínky hlavního hrdiny Kala na své dětství a nekonečné fňukání nad tím, jak to má chudák těžké. Je totiž napůl stvůra, protože jeho otcem byl jeden z grendelů/ólfi/elfů. On si totiž pořád musí stěžovat, protože jinak by čtenář jen těžko poznal, že tu nějaký problém je. Krom toho, že je strašně líný a krapet výbušný. Postupem času se ale děj slibně začne rozjíždět, protože spolu se svým bratrem Nikem začnou pátrat po tom, proč vlastně grendelové po Kalovi tak touží a co s ním prováděli během jeho pobytu v jejich světě. Sotva najdou nějakého spojence, osamělého satyra Robina jsou přepadeni a čtenář se dočká zásadního zvratu spojeného se změnou perspektivy vyprávění.
Na děj se totiž budeme větší částí druhé poloviny knihy dívat z pohledu hlavního záporáka. A to celé knize vlije konečně onu temnou a syrovou atmosféru slibovanou v anotaci. V tomto bodě si totiž autorka může dovolit pohodit všechny zábrany stranou a užít si trochu bezuzdného násilí, které si čtenář navíc může dopřát na vlastní kůži díky podání v ich-formě. Suverénně nejlepší pasáž celé knihy, i když by se dalo podotknout, že Thurmanová se drží při popisu zločinného řádění docela při zdi. Na druhou stranu asi jen těžko bychom od ní mohli očekávat tak řezavý cynismus jako třeba u Marka Millara.
Bohužel jakmile dostane hlavní badass – Temník na prdel, zábavnost knihy rapidně klesá. Finální bitva nám dokáže, že grendelové, kterých se všichni tak moc bojí a kteří mají momentálně největší světovou hrozbou, jsou vlastně jenom takovým kanon-futrem pro bouchačky v rukách hlavních hrdinů. Potom se navíc autorka začne pitvat ve svědomí hrdinů a my máme po zábavě. A celá kniha končí přeslazeným dobrým koncem během západu slunce. Naštěstí se během příběhu nerozjela žádná velká lovestory (snad kromě nenaplněné homosexuální touhy Robina k Nikovi), protože pak bych z toho asi musel dostat cukrovku.
Postav je na první díl románové série poměrně málo, většina se dějem jenom tak mihne a čeká na větší úlohu v některém v příštích dílů. Větší roli mají kromě Kala a Temníka, jejichž očima budeme celý příběh sledovat, jenom Kalův bratr Niko a jejich spojenec, požitkářský a prostopášnický, ale navýsost čestný satyr Robin. Niko je kapitola sama pro sebe. Dokonalý a pohledný bojovník, absolutní klaďas a kliďas, jehož jedinou slabinou je jeho nevlastní pologrendelí bratr, pro jehož záchranu je schopen bez mrknutí oka odhodit všechny své morální zábrany. Pokud chcete o něm získat lepší představu, zkuste se podívat na nějaký film se Stevenem Seagalem. Třeba na jeho vůbec první film Nico: Víc než zákon. Schválně, kdo teď dokáže odhadnou, po kom je Kalův drahý bratr pojmenovaný?
Během čtení potěší některé popkulturní odkazy, které díky poznámkám pod čarou neuniknou úplně ani českému čtenáři, který není plně seznámen s anglosaským prostředím. Nechybí humor většinou se odehrávající během popichování se mezi hlavní trojicí hrdinů, ale stejně jako celé dílko, tak i největší porci srandy najdete během pasáže Temníka, protože ten si nemusí brát žádné servítky a tak nás sem tam oblaží nějakou cynickou hláškou.
Podstatně horší je to ale s autorčiným stylem. Hlavně na začátku chybí jakákoli akce, a co je horší, v podstatě děj vůbec. Časté popisování naprosto zbytečných detailů (opravdu čtenáře zajímá, že si Kal naložil na kartáček „pořádnou porci zubní pasty?). Její snaha o napodobení vnitřních monologů typických pro „drsnou školu“ se totiž v konečném důsledku až nezdravě přibližuje jejich parodii v českém filmu Mazaný Filip. Je samozřejmě možné, že těmto monologům trochu uškodil český překlad, ale vzhledem k tomu, že ve zbytku knihy se jeví na solidní úrovni, těžko posoudit bez znalosti originálu.
Teď už je vám asi jasné, že jde o dílo velice nevyrovnané. Pomalý, dlouhý a přehnaně vysvětlující úvod je vystřídán skvělým pohledem z druhé strany, ale jakmile ten skončí, kniha opět upadá do nepříliš dobře ukočírovaného závěru. Ale i tak to stojí za přečtení, jenom mám obavy o další díly série, protože si nejsem jistý, jestli se v nich objeví stejná vzpruha.
Jan Červenka (redaktor)
jan.cervenka@fantayplanet.cz
S recenzí teda moc nesouhlasím. K některým věcem v závěru knihy bych sice měla obdobné výtky (toho, co se grendelů týče), ale ty všechny by byly stejně dokonale pohřbené pod tím, jak výborně jsem se u čtení bavila. Autorka má skvělý smysl pro ironický humor, který mě osobně perfektně sedl.Kniha je podle mě velice svižná, nenudila jsem se ani minutku, spíš litovala, že kniha nemá víc stránek.A konec mi přeslazený nepřišel. V kontextu toho všeho, co se tam stalo, se mi nějak vyloženě veselý opravdu nezdál… 🙂
Mě se knížka líbila,bavila jsem se,hlavně sourozenecké škádlení.
Taktéž s recenzí nesouhlasím, v určitých chvílích se mi zdá, že recenzent knížku snad ani pořádně nečetl. Samozřejmě na tu nedotaženost a spol. by se kývnout dalo, ale to je tak vše. Veškeré výtky mi přijdou vytržené z kontextu, jako by si recenzent vyzobával jen to, co se mu nehodí a ostatní přehlížel (to si podle mě může dovolit na osobním blogu, ale ne na FP, opravte mě, jestli se mýlím). Například vůbec není zmíněn nadhled a ironie, které vyprávění dávají podstatně jiný nádech, než jaký se recenze snaží předestřít. Číst jen recenzi, mám dojem, že V temnotě je emo románek pro utrápené holky. Taky jsem se domnívala, že to, že si v mnoha pasážích dělá srandu sama ze sebe, je každému jasné na první pohled, ale vidím, že každému asi ne.
Hmmmm, první polovina byla opravdu docela mdlá (vyjma akce pod trollím mostem). Teprve poté, co se do toho vložil Temník to nabralo ty správné grády. S recenzí vcelku souhlasím – nebylo to špatné, ale jsou tu lepší…
Je fakt, že Temníkova pasáž byla nejlepší, ale mně se líbil příběh celkově, bylo to vtipně podáno, takže jsem se bavila. Jsem ale zvědavá, jakým směrem bude autorka pokračovat, protože mi to přišlo ukončené.
Nedá mi to a musím se sám sebe zastat;) Samozřejmě můžete mít na knihu jiný názor a nikdo vám ho nebere, ale to ještě neznemená, že jsem knihu pořádně nečetl nebo že jsem se dokonce něco snažil vytrhovat z kontextu. Pokud ano rád bych viděl nějaký konkrétní příklad (Taylor).Jinak můj názor není zdaleka tak negativní jak se vám patrně zdá. Problém je, že se soustředíte na to, že popisuji chyby knihy a přehlížíte shrnutí recenze, kde knihu doopravdy hodnotím takto: určitě stojí za přečtení. A to bych o špatné knize nikdy neřekl.
Ta recenze prostě vyznívá negativně a tak mám potřebu případným čtenářům sdělit, že třeba já jsem byla z knihy nadšená, a že by se tedy neměli nechat odradit, toť vše.
Norek: konkrétní případ vytržení z kontextu mně připadá třeba to s tím fňukáním. Fňuká sice, to je fakt, jenže to podává se sebeironií a nebere se moc vážně (tedy, až na to “svědomí” na konci, s tím bych v recenzi taky souhlasila) – to už tam zmíněno není a přitom je to velice silný motiv. Samozřejmě, jiný názor než ten můj akceptuju, jenže kdybych četla jen tuhle recenzi, prchám před tou knížkou jak před svěcenou vodou, nehledě na to, že je na konci jedna smířlivá věta.Jinak zbytek to samé, co Renča .)
Hlásím se do davu, kterým se knížka líbila. A souhlasím, že tahle recenze rozhodně vyznívá spíše negativněji. A pokud se jedná o věci vytržené v kontextu – v podstatě by se dalo říct, že je z nich složený celý první odstavec recenze, který je na RECENZI až příliš subjektivně podaný a dost zavádějící. Na knížce je nejdůležitější právě ta ironie, “zlehčování” situace a kontrast mezi bratry, integrace prostředí do “současného světa”(Troll pod mostem? Puk? Vampýři? “Swamp thing”? Nevidím o nich ani slovo… odkazy jsou to sice kulturní, ale spíše folklórní)atd. Ale to jsi opomněl zmínit. BTW – hlídej si čárky a pomlčky a podobné. Mám pocit, že když něco píšeš pro FP, měl bys věci hodnotit trochu s odstupem… jde vidět, že ti ta kniha asi moc nesedla… ale když už ji chceš hanět, tak si s tím dej aspoň práci. Tahle recenze mi přišla taková slabší…
po přečtení této recenze mě začala svrbět noha… XD
Kooky: tém chceš říct že by si mě(recenzenta) nejraději nakopal?:-O
Norek: no… jenom tak drobně… nejsem zas tak násilnický typ … XD ale jako tvoje recenze mě nepotěšilakdybych si jí přečetla dřív, když jsem se rozhodovala, co si koupim a přečtu za knížky, tak bych se jí vyhnula na sto honů… naštěstí jsem narazila na jinou recenzi 😉 (díky Gladness jsem ti neskutečně zavázaná 🙂
To je ale chyba přečíst jenom jednu recenzi, zvlášť pokud nemáš jistotu že máte s recenzentem stejný názor na knihy;)
to je fakt, každý má jiný názor… chce to si přečíst víc recenzí… tentokrát jsem měla štěstí, stačila mi jediná 🙂