Komu z vás nebo vašich známých se přihodilo, že by cestou v noci na opuštěné silnici potkal šestiletou holčičku, jíž zdánlivě někdo ublížil? Nikomu, že? A přitom horory jsou takových a podobných situací když ne plné, tak určitě poloplné. Proto pokud opravdu jednou projedete zatáčkou a reflektory ozáří „dívenku, šaty roztržené skoro k pasu, jak si tiskne ruce k tváři a nejspíš pláče“, dupněte na plyn a snažte se ji přejet. Skoro určitě si tím zachráníte život.
Špatní lidé
Hrdinka úvodní scény románu Po sezoně to neudělala. Nebudu naznačovat, jestli ji to stálo život či nikoliv, ale rozhodně nedopadla dobře. Dopadla tak, jak dopadnout určitě nechcete. A vzato kolem a kolem, myslím, že nechcete dopadnout jako žádná z postav zmíněné knihy. Protože Ketchumovy knihy ani postavy nekončí dobře, ať jsou kladné nebo záporné, ať přežijí, či nikoliv. A to je na nich zvráceně fascinující.
Anotace na obálce tvrdí, že je to kniha o střetu civilizovanosti s primitivismem, ale tak tomu není. Primitivní kultury, národy, jednotlivci věřili tomu, co dělali. Obětovali lidi i zvířata bohům, protože věřili, že bez toho nepřijde blahodárný déšť či naopak přijdou hrůzy a pomstí se. Naopak detailní prohlížení těla krásné mladé čarodějnice, její mučení a posléze upálení primitivnost není – jen ubohá uslintaná úchylnost skrytá pod sutanou.
Proto nelze odpustit kanibalům z Dead River s poukázáním na to, že nevědí, co činí. Naopak, vědí to velmi dobře, a schovávají se s tím, protože si uvědomují, že je to špatné. Jenže je to také vzrušující a velmi lahodné a oni to chtějí a chtějí podlehnout chutím a choutkám. Vždyť jsou koneckonců také lidé…
Stručnost hrůzy, hrůznost stručnosti
Po sezoně je totiž o střetu civilizovanosti s hrůzou, kterou si jen těžko umíme představit. Ano, o kanibalství jsme už slyšeli, i pár lepších či horších hororů zhlédli, ale kdyby vtrhlo k nám, do našich domovů, nebo kdyby nás potkalo jako hrdiny románu o víkendu v pronajaté chatě, jak bychom se k němu postavili? Kam by dosáhla naše odvaha, ochota bránit bližního svého, a kdy bychom za sebe nastrčili kamaráda, milenku či manžela, když by došlo na „buď já, nebo on“? A upřímně, myslíte si, že by naše – že by jakákoliv policie zvládla setkání s něčím takovým? Že by nevypadla z role?
Jack Ketchum své postavy a nás s nimi provádí peklem fyzickým i psychickým a nevyhýbá se odporným detailům, ovšem ani se v nich voyeursky nevyžívá a nerozpatlává je. Nemá to ani zapotřebí, v jednoduchosti je, jak známo, síla, a platí to i o síle hrůzy. Je jasné, jak epickou a doslova rodinnou ságu by z tohoto tématu dokázali stvořit někteří jiní autoři, ale o to víc je na místě vážit si Ketchumovy stručnosti.
(A naopak s o to větším zhnusením plivnout na vydavatele původního textu, který si vynutil změnu některých pasáží i celkového vyznění knihy, načež chudák začínající autor, který se snažil udat svou prvotinu, poslechl.)
Výsledkem není „velký“ román, ani velký horor. Ani nemůže být – to zásadní se odehraje během jediné noci, ovšem ovlivní to životy všech a navždy. Jsou věci, které nemůžte vidět, aniž by vás to více či méně nezměnilo. A já si myslím, že k nim patří i tahle kniha.
P.S. Recenze románu Po sezoně nestihla jeho sezonu – vyšel v roce 2011, ale myslíme si, že by byla škoda příznivce hororu mezi vámi o něm neinformovat. Tím spíš, že od té doby se objevily další dvě knihy odhalovače temných stránek v nás: Dívka od vedle a Red.
Jack Ketchum: Po sezoně
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Laser-books s.r.o.
Počet stran: 240
Cena: 219 Kč
