Vzít do rukou Prokletý deník J. D. Barkera je hororovou radostí. Stylová koncepce obálky s tematickými ilustracemi, specifický povrch kartonu i protlačované písmo jsou čestnou výjimkou i v současné době neomezených polygrafických možností. A uvnitř… je to, co na povrchu.
Pura Vida znamená čistý život, a coby stejnojmenná hra vás přenese do Kostariky plné fauny (flóry samozřejmě taky, ale o tu nyní nejde). Z čehož lze snadno odhadnout, že tahle deskovka patří do vzmáhající se kategorie takzvaných zelených her a neobejde se beze slov jako biotopy, pohyby zvířat, příroda a vyváženost. Nuže podívejme se, jak je vyvážená ona sama.
Teprve druhá americká stopa na českém trhu od Nathana Ballingruda je hrou na ‚co kdyby‘. Co kdyby se lidé dostali na Mars už na sklonku devatenáctého století? Co kdyby tam založili kolonie? A co kdyby se Země zničehonic odmlčela?
Tenhle román začíná na konci všech. Tedy přesněji, na Konci všech, jak se jmenuje tulipánová oblast v Holandsku, kde se uprostřed pole zničehonic objeví stará loď. A pak už je to jen divnější a divnější…
Azul už tu párkrát byl: vedle klasické podoby také jako vitrážová kráska, coby Zahrady i Letohrádek, a v neposlední řadě jako pralinková bonboniéra pod názvem Mistři čokolády, kterou v redakci hrajeme neradi, protože po několika partiích vždycky přibereme. Mohl tedy Duel přijít s něčím novým?
Můj jmenovec Philip Fracassi se už u nás stihl celkem proslavit, o něco více díky povídkám shromážděným v Hleď, prázdnota než prostřednictvím románu Sirotčinec v údolí, který je zmíněn na obálce nejnovějšího sborníku Pod bledou oblohou. Ale budiž každému co jeho gustem jest. A jaké jsou nejnovější příběhy z Fracassiho krajin děsu a hrůzy?
Protože nám z Mínojské civilizace na Krétě datované cca 2700 až 1450 před Kristem zůstalo leccos utajeno (rozluštěn dosud nebyl například ani jejich jazyk), mnohého se o ní dohadujeme nebo v tom tápeme. Deskovka Minos ve druhém plánu předvádí, co si myslíme, že o ní víme, a v tom prvním vám dovolí zkusit ji ovládnout.
V čínském zvěrokruhu chybí panda – což je divné, když je tam i krysa nebo králík. To si řekl Carl Chudyk, a společně s Wenjuem Zhuangem stvořil štychovou karetní hru, kde je panda tím třináctým (a přitom titulním) tvorem.
Kreslení je vlastně malé kouzlo, zvlášť sledujete-li někoho, kdo to umí. Na začátku je bílý papír, pak se udělá čmáry máry podkočáry, a najednou je tu obrázek. Není tedy divu, že někoho napadlo spojit obě věci v jedno.
A nebudeme chodit dlouho kolem horkého kotlíku a rovnou přiznáme, že se to prostě povedlo.
O titulech ze série Echoes jsme tu už párkrát psali, nicméně když vyšla hra, ve které mají hráči za úkol zjistit, proč mizí lidé z malé vesnice v Transylvánii a jestli v tom nemá prsty a zuby světoznámý upír, samozřejmě jsme jí nemohli odolat.