I když jste knihy Margaret Atwoodové nikdy nečetli, pravděpodobně jste o ní slyšeli. Je autorkou několika dalších románů a sbírek včetně Příběhu služebnice, který byl Netflixem adaptován do televizního seriálu. Atwoodová píše o dystopických společnostech již od 60. let, takže dobře ví, jakým způsobem se společnost může zvrtnout.
Rok potopy se odehrává ve stejném světě jako první kniha cyklu MaddAdam Gazela a Chřástal. První knihu jsem sice nečetl, ale jsem si jistý, že se na ni Rok potopy několikrát odkazuje, i když v podstatě funguje jako samostatný příběh, protože se soustředí na jiné postavy.
Toby a Ren
Toby, která jako mladá osiřela, se ocitá na ulici. Pokouší se najít si vlastní cestu, ale po sérii nešťastných událostí se nečekaně připojí k Zahradníkům a většina románu popisuje její čas strávený s touto skupinou. Druhá hrdinka se jmenuje Ren. Její matka se připojila k Zahradníkům, když byla ještě batole, proto je už od začátku ovlivněna jejich učením.
Zahradníci na první pohled vykazují znaky sekty. Řídí se slovem Božím a mají spíše buddhisticko-křesťanský pohled na svět. Upřednostňují ochranu životního prostředí a přijímají každého, kdo se k nim chce připojit. A protože často přichází do slumů, mnoho lidí se na ně obrací, když nemají kam jinam jít. Udržují zahrady, učí se navzájem a dodržují určitý soubor pravidel. Adam One, jejich vůdce, je něco jako pastor a jeho kázání se v knize objevují pravidelně. Ostatní členové vedení jsou titulováni „Adam“ nebo „Eva“ a Toby sama se stává Evou Šestou. Čas se zde měří od počátku existence Zahradníků, takže „Rok jedna“ je prvním rokem, kdy byli Zahradníci stvořeni, a každý den je přiřazen konkrétnímu svatému nebo události, takže místo něčeho jako „15. duben“ má každý den jméno jako „Svátek moudrosti hada“ nebo „Den opylování“.
Toby i Ren se zdráhají být součástí Zahradníků – obě ženy jsou do skupiny tak trochu nuceny a nelíbí se jim některé její aspekty. Někdy se cítí od skupiny odtržené – v dobách pochybností se ale často vracejí k učení Zahradníků, aby našly útěchu nebo ujištění. „Adam One říká“ nebo „Zahradníci říkali“ jsou časté fráze, ke kterým se v takových chvílích obě hrdinky uchylují.
Ale Zahradníci předpověděli konec lidstva, podobně jako byl předpovězen v příběhu o Noemovi a jeho Arše, a tak když společnost postihne „povodeň bez vody“ a zničí téměř celé jejich město, Toby a Ren se musí spolehnout na dovednosti přežití, které se naučili od nich.
Autorka vrhá čtenáře přímo do středu této společnosti, a tak místo toho, aby ztrácela čas budováním světa, vysvětluje jej v průběhu románu. Někdy poskytuje doplňující informace, jindy nutí čtenáře spoléhat se na kontextové náznaky. Autorka odvedla vynikající práci při vytváření světa a rozvíjení událostí. Díky časovým skokům kniha čtenáře drží v neustálém střehu a on obrací stránku za stránkou, aby zjistil, co se stane.
Obě hrdinky se navzájem doplňují: Toby je starší, silnější, zatímco Ren je ta mladší a slabší. Obě jsou do určité míry sympatické a jejich charaktery propracované, přesto mi Toby byla bližší než Ren. Z nějakého důvodu Atwoodová psala Tobyiny části ve třetí osobě, zatímco Reniny části psala v první osobě, nejspíš aby zdůraznila jejich odlišnost., Ren je emotivnější, zatímco Toby je logičtější, takže možná tímto způsobem chtěla tyto rozdíly v charakteru hrdinek ještě více zdůraznit.
Vraťme se tedy k vývoji postav – po většinu knihy je Ren dítě, takže dává smysl, že si mnoho věcí neuvědomuje. Jako předpubertální dívka se spřátelí s nekonvenční Amandou, kterou přijme k Zahradníkům. Ren Amandu, která je odvážná, nezávislá a ví, jak dosáhnout toho, co chce, velice obdivuje.
Když udeří „bezvodá povodeň“, Ren je náhodou uvězněna v místnosti zamčené zvenčí. Byla v karanténě a poté, co všichni ostatní zemřou, není schopna uniknout a je to právě Amanda, kdo ji nakonec osvobodí. Od této chvíle je Ren nepříjemně neschopná; vystrašená, slabá a bezmocná. Spoléhá se na Amandu, dokud není Amanda brutálně zotročena malou skupinou zločinců, kteří přežili, a Ren se podaří utéct a najít Toby, která se stane její „náhradou za Amandu.
Chápu, že je konec světa děsivý. Ale Ren vyrostla se Zahradníky, kteří se připravovali na přežití. Prakticky vše, co Toby dokáže, je díky tomu, co se naučila u Zahradníků, kteří se živili a připravovali na konec světa, ale Ren by to měla umět také. Ren je sice mnohem mladší, ale to jak z ní Atwoodová vylíčila jako neschopnou, jí učinila ne-li nevěrohodnou, tak přinejmenším protivnou.
Toby naopak zaujme svojí odolností. Má velmi málo osobnosti, ale to proto, že přijala mentalitu přeživšího, která jí nedovoluje plně se oddávat svým emocím. Poté, co prožila traumatickou smrt svých rodičů, bojovala o přežití na ulici a opakovaně čelila sexuálnímu obtěžování ze strany svého šéfa, funguje jako útrapami zocelená, praktická dospělá žena i když ji Ren často tituluje jako „suchou čarodějnicí“.
Protože byli Zahradníci vycvičeni k přežití, byli dostatečně zruční, aby to zvládli i život mimo zahrady. Navíc nejedli „zpracované“ potraviny a spoléhali se na svoji vlastní zahradu, takže jejich těla byla možná zdravější a lépe připravená zvládnout morovou epidemii na rozdíl od lidí, kteří konzumovali tolik chemikálií, toxinů a náhodných lidských a zvířecích částí, jako byl SecretBurger, o kterém bylo známo, že obsahuje nehty a krysí ocasy.
Nakonec má čtenář pocit, že jsou Zahradníci jako jedna velká rodina, jejíž členové mezi sebou udržují láskyplný vztah, který je drží pohromadě navzdory všemu zlu, které se kolem nich odehrává.
Přestože je tempo příběhu poměrně pomalé, nevadí to, protože se autorka soustředila na Toby, Ren a Zahradníky, místo aby se snažila vysvětlit vše o světě, v němž žijí.
Ačkoli je Rok potopy hodně znepokojivou vizí budoucnosti, dokáže vtáhnout a přimět člověka k zamyšlení. Můžu ji doporučit nejen všem, kteří mají rádi postapo a příběhy o nalezení rodiny v dystopické společnosti. Ale i těm, kteří si potrpí na silné hrdinky.
Nakonec bych chtěl poznamenat, že pokud vás rozrušují témata jako sebevražda, sexuální násilí nebo kanibalismus, způsobí vám Rok potopy nejspíš těžké sny nebo pro vás nebude vhodný vůbe
Margaret Atwoodová: Rok potopy
Vydalo: ARGO, 2025
Překlad: Dominika Křesťanová
Obálka: Milan Malík
Počet stran: 456
Cena: 598 korun
