Ondřej S. Nečas: Kruté stroje

Zdánlivě banální případ vraždy tří lidí, kteří zřejmě věděli příliš mnoho,
se povážlivě komplikuje, když na scénu vstoupí démoni ovládající stroje a v
novinách se objeví podivný zašifrovaný inzerát skrývající vodítko k
mimořádně cennému kouzlu.

Kruté stroje

Cosi zašramotilo. V zrcadle blikla červená kontrolka. Felix zachytil pohyb a obrátil se, hlavou mu prolétla nesouvislá myšlenka na téma, proč by někdo cpal do opékače topinek nůž, pak brnklo péro ohlašující, že topinky jsou hotové a Felix si instinktivně zvedl aktovku před obličej, takže čepel skončila zabořená jen v její kůži, namísto té, která mu pokrývala krk.

„Stála přes čtyři tisíce,“ oznámil nasupeně a vytrhl nůž.

Cvičební stroj se postavil. Páky, které sloužily k posilování nohou, se opřely do podlahy, lavice se rozložila na části a vytvořila podvozek evokující brouka s černými krovkami, jenž se vrávoravě natočil proti Felixovi, zatímco v horní části se rozevřelo několik dalších pístů a táhel, které, ať už původně sloužily k čemukoliv, se nyní změnily v mechanické paže a každá držela nějaký kuchyňský nástrojek, většinou ostrý a rychle se pohybující. Tak například tam byl mixér bez horní nádoby, s obnaženými noži, které se zrovna výhružně roztočily, byl tam elektrický nůž, mlýnek s jemným struhadlem a pár dalších rozebraných strojků, které se leskly ostřím nebo sršely elektřinou. Celé to vypadalo jako nějaká kompozice šíleného surrealisty, jako by Salvador Dalí náhodou zabloudil do kuchyně a chvíli, než se mu uvaří vajíčka, neměl co dělat. Všechny ty kusy byly nějakým způsobem propojené a fungovaly, i když nebyl vidět žádný kabel s přívodem proudu, jednotlivé části tvořily celek ve tvaru brouka se vztyčenou hrudí a hlavičkou, kterou představovala mikrovlnka; její přední panel jako by hleděl Felixovi do očí, nakláněl se podle jeho pohybů a téměř se v něm dal číst výraz, výhružný a trochu zvědavý.

Monstrum vykročilo, pohybovalo se sice méně vláčně než filmoví transformeři, ale dobře využívalo setrvačnost i svoje kilogramy, kterých bylo jistě kolem stovky. Držák lahví na rameni nacpal další nůž do opékače a natáhl péro.

„A tím to začíná být osobní,“ pronesl Felix a zaútočil získaným nožem.

Sekl po opékači, vychýlil jej ze směru a nůž skončil ve zdi, další rána a opékač padl na zem, jako by jej nedrželo nic než magnet; elektrický nůž se mezitím s bzučením sápal po Felixově krku, Felix jej zachytil levačkou a přepnul vypínač na Stop, pomohlo to jen na chvilku, vypínač se vzpouzel a nechtěl držet. Tvář mu ovanulo horko, mikrovlnka se otevřela a v rozporu s funkcí, která má blokovat zářič při otevřených dvířkách, dopřála Felixovi trochu záření přímo do obličeje.

„Ty jsi ale pěkná svině,“ cedil přes zuby, zatímco tlačil zubaté ostří elektrického nože obludě pod bradu a kolenem se snažil blokovat roztočený mixér. „Upéct ženské hlavu a vyhodit ji z okna, co ty jsi za magora?“

Někde z nitra změti kovu se vynořila sifonová láhev a ostříkla Felixovi obličej.

„Díky, to jsem potřeboval, už to trochu připalovalo.“ Nůž s pištěním pronikal plastovým tělem. „Co já vím o robotech, bejvaj bez emocí. Neměli by se nechat vytočit urážkama. Tobě to neřekli, co, chytráku?“

Další kopnutí kolenem a mixér se trochu uvolnil ze závěsu, při příštím však stačil zasáhnout Felixe do stehna a rozervat mu kalhoty i s trochou kůže. Na rameno se mu přitiskly topné spirály rozbité varné konvice.

„Nic lepšího neumíš?“

Elektrický nůž projel spodkem mikrovlnky a záření pohaslo.

„Co vytáhneš teď?“

Bzučení v dolní části oznámilo přítomnost dalšího komponentu. Mezi tyčemi podvozku se zvedal obrovský modrý vibrátor.

„Ta velikost!“ zvolal Felix uznale. „Ale já už…“

Rána do rozkroku obřím dildem následovaná elektrickým výbojem podpořeným další sprškou ze sifonu mu překazila vtipnou poznámku. Svalil se na žíněnku, ale musel se hodně rychle sebrat, protože po něm obluda mrštila rotopedem. Vyhnul se srážce a hodil nůž do míst, kde tušil kloub levé nohy mechanoida. Nemělo to efekt, a tak se chopil jiné zbraně, co byla zrovna po ruce – malá dvoukilová činka potažená růžovou gumou, pěkně do ruky.

  • Kruté stroje
  • Autor: Ondřej S. Nečas
  • Překlad: –
  • Série: Kladivo na čaroděje 3
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 184
  • Cena: 169 Kč
  • Vydala: Epocha, 2013

Přečtěte si recenze na první a druhý díl Kladiva na čaroděje!

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Kruté stroje si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

6 komentářů

  1. Anonym
    hm, čím to asi bude, že ta ukázka je venku až teď? no asi nejspíš tím, že ji nejspíš nakladatel teprve teď poslal, nemyslíte?

  2. Tohle je supr série!!! Kam se hrabe provařenej JFK!
    Moc fandím a přeju hodně zdaru!

  3. Tak je pravda, že první 2 díly jsou o světelné roky lepší, než první 2 díly JFK. Uvidíme, jak to bude dál.
    Osobně jsem trochu na rozpacích z toho, jak je plánován vývoj série dál. Měli by se měnit charaktery v hlavní roli, stejně jako spisovatelé. Takže to může být ještě větší houpačka, než JFK. I když by se po výkyvech v kvalitě JFK mohlo zdát, že to není možné… 😉

  4. Za mě asi rozhodne tenhle, max. další díl. Téma mě nezaujalo, takže o to větší jsou očekávání a o to větší může být výsledné překvapení. První ohlas, co jsem zaznamenal ale není zrovna nadšený (a i já oosbně první dva díly hodnotím jako průměr a lehký nadprůměr, což prozatím sérii vychyluje spíš k variantě “výpůjčka z knihovny”). Takže, už to někdo četl a může sloužit kvalifikovaným názorem?

  5. Četl jsem všechny tři díly – Kruté stroje jsou hodně fajn, přestože ze začátku (prvních 20-30 stran) trpí na možná až příliš dlouhá a složitá souvětí. Jinak je to parádní oddechovka, kde fungují všechny vztahy mezi postavami o úsměvné hlášky není nouze (“Kdybych byl démonický iPad, kam bych se schoval?”) a akce je taky dobrá. Přičemž hlavní linka není jen nějaké opakování dříve viděného, ale promyšlený a také slušně gradující příběh. Mně se to líbilo hodně 🙂

Zveřejnit odpověď