Zlodějský tanec – a jeho romantika na každé stránce

Ona je zlodějka z ulice, která nikdy nic neměla a pro všechno musela dřít a třást se před zákonem. On se narodil do bohaté rodiny, jež ho vychovávala jako budoucího vládce, nikdy nestrávil noc s holým zadkem a o svůj život se bát nemusel. Alespoň ne v tom pravém slova smyslu. Vítejte ve Zlodějském tanci, v němž si zlodějka nechá ukrást to nejcennější, co má.

Nejznámější knihy Mary E. Pearsonové u nás jsou Kroniky pozůstalých vyprávějící příběh princezny Liy, jež utíká před svatbou s někým, koho nikdy neviděla a nezná. Celá myšlenka dohodnutého sňatku se budoucí královně Morrighanu vážně nezamlouvá. Zlodějský tanec ale nevypráví její příběh, nýbrž to, co se děje pár let poté.

Čtenář se ocitá uprostřed Kaziny výpravy do Ballengerovy říše pod záminkou usměrnění patreiho moci a vyřešení porušování smlouvy o osidlování; pravým důvodem je ale přísně tajná mise. Má totiž na zmíněném místě najít válečného zrádce, kapitána Illariona,  muže zodpovědného za otrávení otce vendské královny a masakr ve Strážném údolí. Podle špehů se ukrývá v Ďáblově Chřtánu, který je pro změnu útočištěm pro zločince, ale především je to město Jase Ballengera. A ten rozhodně nenechá nějakou mladou holku, která ho navíc ani nezná, napochodovat do jeho říše a rozkazovat v ní. To by jednoduše nešlo.

Kolem úvodní dvojky se točí svět

Kazymira z Brightmistu je bývalá zlodějka z Morrighanu zvaná Desítka, jelikož i přes bývalou profesi má stále všech deset prstů pohromadě a je na to patřičně hrdá. Vzhledem k tomu, že se s ní osud nemazlil (v dětství jí unesli matku a vyrůstat na ulicích bylo nebezpečné), se ani ona s ničím nemazlí a pro ránu rozhodně nejde daleko. Usilovně pracovala, aby se dostala na společností ceněnou pozici královské bojovnice, a nehodlá se vzdávat, ať to stojí cokoliv. Nejvíce si váží svých schopností a ty dokáže ocenit i u druhých; nejvíce pak u lidí, kteří mají složitou minulost, podobně jako ona.

V ulicích Vendy mi s tichou úctou říkali “Desítka”. Mít pořád všech deset prstů bylo ve Staré Vendě něco nevídaného. U údajného zloděje, protože kdyby mě někdo chytil s něčím kradeným, byla bych Devítka. Osm přednostů městských čtvrtí, kteří měli trestat krádeže, pro mě mělo jinou přezdívku. (str. 14)

Oproti tomu je Jase Ballenger čerstvě zvolený devatenáctiletý Patrei (něco jako král) Ballengerovy říše. Rodina je pro něj to nejdůležitější na světě, stejně jako jeho říše. Miluje historii svého rodu a zbytek světa ho moc nezajímá – pokud zrovna někdo nehledá azyl a nepřinese s sebou problémy, které by mohly ohrozit vše, co jeho rod kdy vybudoval. Jase je velmi inteligentní a dokáže být stejně prohnaný jako kterýkoliv kriminálník brázdící ulice, přesto z něj ale vyzařuje jakási energie přirozeného vůdce.

A já tam nebudu. Hosté, kteří se shromáždí, aby mi vyjádřili úctu, se budou divit mé nepřítomnosti a klepy i strach se rozletí kolem. Přivábí vlky. Má rodina bude v ohrožení. I celé město. To všechno kvůli ní. (str. 67)

Když jde příběh do pozadí…

Zlodějský tanec rozhodně není špatná kniha, ale fanoušci Kroniky pozůstalých budou zřejmě ve výhodě, protože některá místa a postavy jim budou říkat více než čtenářům, kteří Zlodějským tancem začali. Například Kazi zmiňuje příšernou válku, jejíž následky se táhnou po letech a stíny duchů jsou někde znát více, někde méně – já jsem neměla sebemenší tušení, o jaké válce je řeč. Kupodivu to ale celkový dojem z příběhu nikterak nekazí, protože hlavním tématem je seznámení ústřední dvojice postav. Snad důležitější než Kazi je zde právě Jase a historie jeho rodu, který je podle vyprávění považován za zakladatele úplně prvního království. Jiskření a romantika mezi hlavní dvojkou není vůbec násilná a stupňující se napětí je dávkováno přesně tak, aby to nepůsobilo moc přesládle. A pokud se romantika táhne už pár stránek (tudíž moc dlouho), nahradí ji špičkování mezi Kazi a Jasem, načež se autorka vrací k příběhu, který odsunula do pozadí, nebo k důvodu, proč vlastně Kazi do Ďáblova chřtánu přijela. Vyloženě hluché místo v knize není, ať už díky střídání pohledů (každá kapitola očima jedné postavy) nebo možnosti sledování myšlenkových pochodů zmíněných postav, ale ruku na srdce – některé pasáže jsou delší, než by byla potřeba. Štěstí, že autorka má tak poutavý a lehký styl psaní.

Ačkoli stavba světa zde není tím největším tahounem, autorka asi automaticky předpokládala, že čtenář bude mít přečtenou Kroniku pozůstalých nebo ho tím na ni alespoň naláká (mně nic moc neříkala, to se přiznám), ale to nepředstavuje problém. Což se nedá říct o několika gramatických chybách a nepřeložených mapách. Pro jistotu jsem zašla do knihkupectví a podívala se i na další kusy (pro případ, že by se vloudila chybička, jsme jenom lidi), ale ne. Jednoduše řečeno, Zlodějský tanec obsahuje dvě mapy – zepředu je vytištěna mapa tří království (Venda, Dalbreck, Morrighan) včetně hlavních měst, moří a okolí, zezadu pak mapa Ďáblova chřtánu – a není na nich přeloženo jediné slovo! Chápu, anglicky umí kde kdo, ale protože se jedná o smyšlené názvy a kniha se řadí mezi young adult, čekala bych překlad.

Zlodějský tanec je výborná odpočinková četba, jež nenamáhá mozkové buňky, je plná romantiky, oddanosti a velmi lidsky napsaných postav. Žádná z nich není dokonalá a všechny se poučí ze svých chyb; jejich reakce, hádky a diskuze jsou přesně takové, jak bych si představovala, že se někdo v jejich postavení bude chovat. Závěr knihy se může zdát trochu rychleji zakončený – což je sice na škodu, avšak naznačuje, že další díly v sobě (snad) tolik romantiky neponesou. Alespoň se čtenářům dostane více zápletek, nějaké odpovědi a konečně pořádný příběh.

Mary E. Pearsonová – Zlodějský tanec

Vydalo: CooBoo, 2019

Přeložila: Jana Jašová

Počet stran: 447

Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď