(Znalost děje předchozí povídky “Rozcestí” sice není nezbytná, ale je nanejvýš vhodná)                                 Aj Vletavo, če mútiši vodu,                                če mútiši vodu striebropěnů ?                                Za tě lútá rozvlájaše búra                                sesypavši tuču……

                Bezútěšná krajina mrtvých stromů, rozpadlých zdí, ohořelých střech a … mrtvých lidí. To je obrázek, který za sebou zanechávali Černí rytíři. Zdá se, že tomu nikdy nebude konec. Říše……

Povídka vznikla na základě okamžitého nápadu, po shlédnutí stránek, věnovaných AS. Pro účely soutěže byla zasazena do Geraltova světa, ovšem pouze obecně. Příběh má vlastního hrdinu a svá dobrodružství prožívá časově asi sto až sto padesát let po slavné éře zaklínačů. Postava rytíře Mariena z Merlotu, existuje už řadu let, ale nutno dodat, že teprve osvěžující příběhy AS dodaly jeho životu ten správný náboj inspirace. V současné chvíli již existují další rozpracované náměty, které mohou navazova

Zaklínač Geralt soudcem i katem najednou.

“Vážená rado, vážení členové!” V hale v jednom ze samorostlých domků sedělo několik druidů v kruhu kolem kulatého stolu se zasmušilými výrazy ve tváři. Fregenal stál v čele a mluvil, přičemž se točil vlevo a vpravo, aby jeho řeč slyšeli všichni přítomní.
“S radostí oznamuji, že ztráta zakázaných knih byla objasněna. Našel jsem viníka, který za celou krádeží stojí. Zde ji máme…”

K obloze se zvedaly oblaka dýmu ze strážních ohňů. Pod nimi se rozkládala nerovná krajina, plná skal a kopců, m

Jedna verze konce světa.