Poznámka autora: Chtěl bych se na začátek omluvit všem moravákům a slovákům. Jedna postava v této povídce by měla používat moravský dialekt. Jediný dialekt který znám dokonale, je pražský, takže je možné, že dialogy této postavy jsou občas zkomolené. Koneckoncu, Aramus taky není dokonalý trpaslík… 🙂

Podstatou člověka, všeho lidského, a člověku příbuzných bytostí je s t r a c h. Ze strachu se skládá lidská duše. Ze strachu pramení většina lidských reakcí, lidských činností, lidského myšlení. Kdyby tomu tak nebylo, neexistoval bych já, ani mně podobní, kteří jsme z lidského strachu vznikli a z lidského strachu a zloby žijeme. Říkají nám Netvoři Chaosu. Já jsem ale jediný svého druhu, neboť zloba bytosti, která mne stvořila byla nesmírná.

(Znalost děje předchozí povídky “Rozcestí” sice není nezbytná, ale je nanejvýš vhodná)                                 Aj Vletavo, če mútiši vodu,                                če mútiši vodu striebropěnů ?                                Za tě lútá rozvlájaše búra                                sesypavši tuču……

Povídka vznikla na základě okamžitého nápadu, po shlédnutí stránek, věnovaných AS. Pro účely soutěže byla zasazena do Geraltova světa, ovšem pouze obecně. Příběh má vlastního hrdinu a svá dobrodružství prožívá časově asi sto až sto padesát let po slavné éře zaklínačů. Postava rytíře Mariena z Merlotu, existuje už řadu let, ale nutno dodat, že teprve osvěžující příběhy AS dodaly jeho životu ten správný náboj inspirace. V současné chvíli již existují další rozpracované náměty, které mohou navazova

Povídka vypráví o zaklínači Vesemirovi, který na své cestě světem potká velkou lásku. Vypráví o ději před povídkami Andrzeje Sapkowského.